◄◄◄ Zpět na právní a technické požadavky na výstavbu ve stavebnictví

 

 

Stáhnout zákon: zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky,

 

   22/1997 Sb.

 

   ZÁKON

 

   ze dne 24. ledna 1997

 

   o  technických  požadavcích  na  výrobky a o změně a doplnění některých

   zákonů

 

   Změna: 71/2000 Sb.

 

   Změna: 102/2001 Sb.

 

   Změna: 205/2002 Sb.

 

   Změna: 226/2003 Sb. (část)

 

   Změna: 205/2002 Sb. (část), 226/2003 Sb., 277/2003 Sb.

 

   Změna: 229/2006 Sb.

 

   Změna: 186/2006 Sb.

 

   Změna: 481/2008 Sb.

 

   Změna: 490/2009 Sb.

 

   Změna: 155/2010 Sb.

 

   Změna: 281/2009 Sb.

 

   Změna: 34/2011 Sb.

 

   Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

 

   ČÁST PRVNÍ

 

   TECHNICKÉ POŽADAVKY NA VÝROBKY A AKREDITACE SUBJEKTŮ POSUZOVÁNÍ SHODY

 

   HLAVA I

 

   ÚVODNÍ USTANOVENÍ

 

   § 1

 

   Předmět úpravy

 

   (1) Tento zákon upravuje

 

   a)  způsob stanovování technických požadavků na výrobky, které by mohly

   ve  zvýšené  míře  ohrozit  zdraví  nebo  bezpečnost osob, majetek nebo

   životní  prostředí,  popřípadě jiný veřejný zájem, (dále jen "oprávněný

   zájem"),

 

   b)  práva  a  povinnosti  osob,  které uvádějí na trh nebo distribuují,

   popřípadě  uvádějí  do  provozu výrobky, které by mohly ve zvýšené míře

   ohrozit  oprávněný  zájem;  tímto  nejsou dotčena ustanovení zvláštních

   právních předpisů pro provoz výrobků,^1)

 

   c)  práva a povinnosti osob pověřených k činnostem podle tohoto zákona,

   které  souvisí  s tvorbou a uplatňováním českých technických norem nebo

   se státním zkušebnictvím,

 

   d)  způsob  zajištění  informačních  povinností souvisejících s tvorbou

   technických předpisů a technických norem, vyplývajících z mezinárodních

   smluv a požadavků práva Evropských společenství.

 

   (2)  Tento zákon dále upravuje v návaznosti na přímo použitelný předpis

   Evropských  společenství^1a) akreditaci subjektů posuzování shody (dále

   jen „akreditace“).

 

   § 2

 

   Základní pojmy

 

   Pro účely tohoto zákona se rozumí

 

   a)  výrobkem  jakákoliv  věc,  která byla vyrobena, vytěžena nebo jinak

   získána bez ohledu na stupeň jejího zpracování a je určena k uvedení na

   trh jako nová nebo použitá,

 

   b) uvedením výrobku na trh první dodání výrobku na trh v rámci obchodní

   činnosti,  kterým  se  rozumí  předání nebo nabídnutí k předání výrobku

   nebo   převod  vlastnického  práva  k  výrobku  za  účelem  distribuce,

   používání  nebo  spotřeby  na trhu Evropské unie, nestanoví-li zvláštní

   zákon  jinak.  Za  uvedené  na  trh se považují i výrobky vyrobené nebo

   dovezené  pro  provozní  potřeby  při  vlastním  podnikání výrobců nebo

   dovozců  a  výrobky poskytnuté k opakovanému použití, je-li u nich před

   opakovaným  použitím  posuzována  shoda  s  právními předpisy, pokud to

   stanoví nařízení vlády. Je-li to nezbytné, vláda nařízením blíže vymezí

   pojem  uvedení  na trh pro výrobky, na které se tento technický předpis

   vztahuje,

 

   c)  uvedením  výrobku  do provozu okamžik, kdy je výrobek poprvé použit

   uživatelem  v  členských  státech Evropské unie k účelu, ke kterému byl

   zhotoven;  pokud  tak  stanoví  nařízení  vlády,  je  výrobek uveden do

   provozu  v  okamžiku, kdy je k tomuto použití připraven nebo poskytnut.

   Pokud  je  výrobek  uveden  do provozu na pracovišti,^1b) uživatelem se

   rozumí zaměstnavatel,

 

   d)  výrobcem  osoba,  která  vyrábí  nebo  i  jen  navrhla výrobek, a v

   případech stanovených nařízením vlády též osoba, která sestavuje, balí,

   zpracovává nebo označuje výrobek, za který odpovídá podle tohoto zákona

   a  který  hodlá  uvést  na  trh  pod  svým  jménem, popřípadě ochrannou

   známkou; za výrobce se, stanoví-li tak pro výrobek nebo skupinu výrobků

   nařízení  vlády,  považuje také osoba, která upraví výrobek již uvedený

   na  trh takovým způsobem, který může ovlivnit jeho soulad s příslušnými

   technickými požadavky,

 

   e)  dovozcem  osoba usazená v členském státě Evropské unie, která uvede

   na trh výrobek z jiného než členského státu Evropské unie,

 

   f)  zplnomocněným  zástupcem  osoba  usazená  v členském státě Evropské

   unie,  která  je výrobcem písemně pověřena k jednání za něj se zřetelem

   na požadavky vyplývající pro výrobce z tohoto zákona,

 

   g)  distributorem  ten,  kdo  v dodavatelském řetězci dodává výrobky na

   trh,

 

   h) technickými požadavky na výrobek

 

   1.  technická  specifikace  obsažená  v  právním  předpisu,  technickém

   dokumentu    nebo    technické    normě,   která   stanoví   požadované

   charakteristiky výrobku, jakými jsou úroveň jakosti, užitné vlastnosti,

   bezpečnost  a  rozměry,  včetně  požadavků na jeho název, pod kterým je

   prodáván,  úpravu  názvosloví,  symbolů,  zkoušení výrobku a zkušebních

   metod, požadavky na balení, označování výrobku nebo opatřování štítkem,

   postupy posuzování shody výrobku s právními předpisy nebo s technickými

   normami,  výrobní  metody  a  procesy  mající  vliv  na charakteristiky

   výrobků,

 

   2.  jiné  požadavky  nezbytné  z  důvodů ochrany oprávněného zájmu nebo

   ochrany  spotřebitele, které se týkají životního cyklu výrobku poté, co

   je  uveden  na  trh,  popřípadě  do  provozu, např. podmínky používání,

   recyklace,  opětovného  použití  nebo zneškodnění výrobku, pokud takové

   podmínky  mohou významně ovlivnit složení nebo povahu výrobku nebo jeho

   uvedení na trh, popřípadě do provozu,

 

   i)  notifikovanou  osobou  právnická  osoba, která byla členským státem

   Evropské  unie oznámena orgánům Evropského společenství a všem členským

   státům  Evropské unie jako osoba pověřená členským státem Evropské unie

   k činnostem při posuzování shody výrobků s technickými požadavky ,

 

   j)  hospodářským subjektem výrobce, dovozce, distributor a zplnomocněný

   zástupce.

 

   HLAVA II

 

   TECHNICKÉ PŘEDPISY A TECHNICKÉ NORMY

 

   § 3

 

   Technické předpisy a technické dokumenty

 

   (1)  Technickým  předpisem  pro  účely tohoto zákona je právní předpis,

   obsahující  technické  požadavky  na  výrobky,  popřípadě  pravidla pro

   služby nebo upravující povinnosti při uvádění výrobku na trh, popřípadě

   do  provozu,  při  jeho  používání  nebo při poskytování nebo zřizování

   služby  nebo  zakazující  výrobu,  dovoz,  prodej či používání určitého

   výrobku nebo používání, poskytování nebo zřizování služby.

 

   (2)  Technickým  dokumentem se pro účely plnění informačních povinností

   podle  §  7  rozumí  dokument,  který  obsahuje  technické požadavky na

   výrobek,   a  není  technickým  předpisem  ve  smyslu  odstavce  1  ani

   technickou  normou,  a  který  by  mohl  vytvořit  technickou  překážku

   obchodu.

 

   § 4

 

   České technické normy

 

   (1)  Česká  technická  norma je dokument schválený pověřenou právnickou

   osobou  (§  5)  pro opakované nebo stálé použití vytvořený podle tohoto

   zákona  a  označený písmenným označením ČSN, jehož vydání bylo oznámeno

   ve  Věstníku  Úřadu  pro  technickou  normalizaci,  metrologii a státní

   zkušebnictví  (dále  jen  "Věstník  Úřadu"). Česká technická norma není

   obecně závazná.

 

   (2)  Název  česká  technická  norma a písmenné označení ČSN nesmějí být

   použity k označení jiných dokumentů.

 

   (3)  Česká  technická  norma poskytuje pro obecné a opakované používání

   pravidla,  směrnice  nebo charakteristiky činností nebo jejich výsledků

   zaměřené  na  dosažení  optimálního  stupně  uspořádání  ve  vymezených

   souvislostech.

 

   § 4a

 

   Harmonizované technické normy a určené normy

 

   (1)  Česká  technická  norma  se stává harmonizovanou českou technickou

   normou,  přejímá-li  plně  požadavky  stanovené  evropskou  normou nebo

   harmonizačním  dokumentem,  které uznaly orgány Evropského společenství

   jako  harmonizovanou evropskou normu, nebo evropskou normou, která byla

   jako   harmonizovaná  evropská  norma  stanovena  v  souladu  s  právem

   Evropských společenství společnou dohodou notifikovaných osob (dále jen

   "harmonizované  evropské normy"). Pro specifikaci technických požadavků

   na  výrobky,  vyplývajících  z  nařízení  vlády nebo jiného příslušného

   technického  předpisu, může Úřad pro technickou normalizaci, metrologii

   a  státní  zkušebnictví  (dále  jen  "Úřad") po dohodě s ministerstvy a

   jinými  ústředními  správními  úřady,  jejichž  působnosti se příslušná

   oblast  týká,  určit  české technické normy, další technické normy nebo

   technické  dokumenty  mezinárodních, popřípadě zahraničních organizací,

   nebo   jiné   technické  dokumenty,  obsahující  podrobnější  technické

   požadavky (dále jen "určené normy").

 

   (2)  Úřad  oznamuje  ve  Věstníku  Úřadu  harmonizované české technické

   normy,  určené  normy a jejich změny nebo zrušení. V oznámení uvede též

   technický předpis, k němuž se tyto normy vztahují.

 

   (3)  Splnění  harmonizované  české  technické  normy, určené normy nebo

   splnění  zahraniční  technické  normy  přejímající  v členských státech

   Evropské unie harmonizovanou evropskou normu, nebo splnění jejich částí

   se  považuje  v rozsahu a za podmínek stanovených v technickém předpisu

   za  splnění  těch požadavků stanovených technickými předpisy, k nimž se

   tyto   normy  nebo  jejich  části  vztahují.  Pokud  orgány  Evropského

   společenství  u  harmonizovaných  evropských norem nebo Úřad u určených

   norem dospějí k závěru, že splnění těchto norem nebo jejich částí nelze

   nadále považovat za splnění požadavků technických předpisů, oznámí Úřad

   ve  Věstníku  Úřadu  ty harmonizované české technické normy nebo určené

   normy, kterých se tato skutečnost týká.

 

   (4)  Úřad  zveřejňuje  ve  Věstníku  Úřadu  odkaz  na  evropskou  normu

   uveřejněnou  podle  práva Evropských společenství^1b) Komisí Evropského

   společenství  v Úředním věstníku Evropských společenství, která splňuje

   podmínky této směrnice.

 

   § 5

 

   Zabezpečení tvorby českých technických norem

 

   (1) Tvorbu a vydávání českých technických norem, jejich změny a zrušení

   v rozsahu vymezeném tímto zákonem zaručuje stát.

 

   (2)  Ministerstvo  průmyslu  a  obchodu  (dále jen "Ministerstvo") může

   pověřit  právnickou  osobu  zabezpečováním  tvorby  a vydáváním českých

   technických  norem, jejich změn a zrušení (dále jen "pověřená právnická

   osoba").  Toto  pověření  je nepřevoditelné. Po dobu, po kterou je toto

   pověření  platné,  nesmí  být  touto  činností  pověřena jiná právnická

   osoba. Na udělení pověření není právní nárok.

 

   (3)  Ministerstvo  rozhoduje o pověření právnické osoby na základě její

   žádosti.  Posuzuje  přitom  zejména,  zda  žadatel  bude  schopen plnit

   všechny podmínky stanovené tímto zákonem.

 

   (4)  Pokud  pověřená  právnická osoba neplní podmínky stanovené v tomto

   zákoně  a  v rozhodnutí o pověření nebo pokud o to požádá, Ministerstvo

   pověření zruší.

 

   (5)  Rozhodnutí  o  pověření  právnické  osoby,  jakož i zrušení tohoto

   rozhodnutí  zveřejní  Ministerstvo  ve  formě  sdělení ve Sbírce zákonů

   České republiky.

 

   (6)  Pokud  nejsou  tvorba a vydávání českých technických norem, jejich

   změny  a  zrušení  zabezpečeny pověřenou právnickou osobou, zabezpečuje

   plnění jejích úkolů Úřad. Úřad je v takovém případě oprávněn vybírat za

   odborné   činnosti   související   se  zabezpečením  vydávání  a  řádné

   distribuce  českých  technických  norem  úplatu.  Tyto  činnosti a výši

   úplaty stanoví Ministerstvo vyhláškou.

 

   (7) Náklady na tvorbu českých technických norem hradí ten, kdo požaduje

   jejich   zpracování.  Náklady  na  tvorbu  českých  technických  norem,

   především  českých  technických  norem  přejímajících  evropské  normy,

   zpracovaných  na  základě požadavku ministerstev nebo jiných ústředních

   správních  úřadů  a  náklady  spojené  s  členstvím  v  mezinárodních a

   evropských normalizačních organizacích hradí stát.

 

   (8) České technické normy nebo jejich části vydané na jakémkoliv nosiči

   smějí  být,  pokud  zvláštní  zákon^9)  nestanoví jinak, rozmnožovány a

   rozšiřovány  jen se souhlasem pověřené právnické osoby nebo za podmínek

   stanovených v odstavci 6 se souhlasem Úřadu.

 

   § 6

 

   Podmínky tvorby a vydávání českých technických norem

 

   Při  tvorbě  a  vydávání  českých  technických  norem, jejich změnách a

   zrušení  musí být zajištěny podmínky stanovené v rozhodnutí o pověření,

   kterými jsou zejména

 

   a)  včasné  zveřejňování  oznámení  o  připravovaných  návrzích českých

   technických norem, jejich vydání, změnách a zrušení ve Věstníku Úřadu,

 

   b)  jednotnost  a  vzájemný  soulad  českých technických norem a jejich

   soulad s právními předpisy,

 

   c) využívání dosaženého stupně rozvoje vědy a techniky,

 

   d) uplatňování ochrany oprávněného zájmu,

 

   e)  plnění  povinností  vyplývajících z mezinárodních smluv, kterými je

   Česká  republika  vázána,  z  členství  v  mezinárodních  a  evropských

   normalizačních    organizacích   a   využívání   výsledků   mezinárodní

   spolupráce,

 

   f)  projednání  návrhu české technické normy, její změny nebo zrušení s

   každým,  kdo  se  ve lhůtě stanovené ve zveřejněném oznámení o zahájení

   zpracování  návrhu  české  technické  normy nebo o návrhu na změnu nebo

   zrušení  české  technické  normy  přihlásí  u  osoby  uvedené  v  tomto

   oznámení,  nebo  s  každým,  kdo  zašle  své stanovisko ke zveřejněnému

   návrhu ve lhůtě stanovené v oznámení o jeho zveřejnění,

 

   g)  zrušení  české technické normy, které bylo projednáno podle písmene

   f), pokud neodpovídá podmínkám stanoveným pod písmeny b) až d),

 

   h) řádná distribuce vydaných českých technických norem a jejich změn do

   dvou týdnů po doručení objednávky.

 

   § 7

 

   Informační povinnosti

 

   (1)  Informace  o  návrhu a návrh technického předpisu nebo technického

   dokumentu,  jejich změny nebo doplnění, na které se vztahují informační

   povinnosti  vůči  členským  státům  Evropské  unie a orgánům Evropského

   společenství  nebo  informační  povinnosti  vyplývající z mezinárodních

   smluv, předávají Úřadu ministerstva, jiné ústřední správní úřady, Česká

   národní  banka,  orgány  územních  samosprávných celků, vláda, pokud se

   vyjadřuje k návrhům technických předpisů, jichž není navrhovatelem, a v

   případě  technických  dokumentů  též  osoby,  pokud  jsou  oprávněny je

   vydávat podle zvláštního právního předpisu.

 

   (2)   Informační  povinnosti  týkající  se  českých  technických  norem

   zajišťuje  pověřená právnická osoba (§ 5 odst. 2). Způsob jejich plnění

   stanoví vláda nařízením.

 

   (3)  Technický  předpis  nebo technický dokument nesmí být předložen ke

   schválení  nebo  schválen  před  uplynutím  lhůty pro podání připomínek

   stanovené   vládou  s  tím,  že  doba  pozastavení  prací  na  přípravě

   technického  předpisu  nebo technického dokumentu, během níž má dojít k

   rozhodnutí   o  schválení  nebo  o  přípravě  harmonizovaného  předpisu

   Evropských  společenství,  může být prodloužena za podmínek stanovených

   vládou.

 

   (4) Úřad jako informační místo zabezpečuje

 

   a)  oznamování  technických  předpisů  nebo technických dokumentů podle

   odstavce 1 do zahraničí,

 

   b)   informování   o   zahraničních  návrzích  technických  předpisů  a

   technických  dokumentů  a  o  zahraničních dokumentech souvisejících se

   zajišťováním  postupů při poskytování informací uveřejněním ve Věstníku

   Úřadu,

 

   c)  informování  orgánů  Evropského  společenství  o vydání technických

   předpisů,  pokud přejímají směrnice Evropských společenství, a zasílání

   textů těchto technických předpisů orgánům Evropského společenství,

 

   d)  metodické  usměrňování  jednotného  předkládání  informací a jejich

   rozsahu v souladu s pokyny a postupy Komise Evropského společenství a s

   mezinárodními smlouvami.

 

   (5)  Jako  základu  pro  obsah  technického  předpisu  lze použít pouze

   takovou  technickou  normu,  která  byla  přijata  v  souladu s postupy

   stanovenými v nařízení vlády.

 

   (6)   Vláda   může  nařízením  upravit  postup,  rozsah  a  náležitosti

   poskytování  informací  týkajících se technických předpisů, technických

   dokumentů a technických norem.

 

   (7) Úřad oznamuje orgánům Evropského společenství, popřípadě příslušným

   orgánům členských států Evropské unie zejména

 

   a)  stanoviska  ke zjištění, že ustanovení harmonizované evropské normy

   neodpovídá   základním  požadavkům  uvedeným  v  předpisech  Evropských

   společenství,  popřípadě  jiné  skutečnosti týkající se harmonizovaných

   evropských  norem  nebo  jiných  dokumentů  a  opatření souvisejících s

   uplatňováním předpisů Evropských společenství,

 

   b)  osoby  pověřené  podle  § 11 k činnostem při posuzování shody podle

   nařízení  vlády  přejímajících  právo  Evropských  společenství, změny,

   pozastavení a zrušení tohoto pověření.

 

   (8)  Ministerstvo  oznamuje  orgánům Evropského společenství, popřípadě

   příslušným  orgánům  členských  států  Evropské  unie rozhodnutí orgánů

   dozoru o uložení ochranného opatření^1c) u stanovených výrobků (§ 12) s

   odůvodněním  vymezeným  v  nařízeních vlády. Oznámení orgánů Evropského

   společenství  o  ochranných  opatřeních  uplatněných v jiných členských

   státech Evropské unie předává ministerstvo orgánům dozoru.

 

   (9)  Orgány  dozoru  oznamují ministerstvu a Úřadu rozhodnutí o uložení

   ochranného  opatření  u  stanovených  výrobků; součástí tohoto oznámení

   musí  být  vždy  vymezení důvodů ohrožení oprávněného zájmu stanovených

   nařízeními  vlády  vydanými podle § 12 odst. 1 písm. e), pro které bylo

   ochranné opatření uloženo.

 

   § 8

 

   zrušen

 

   HLAVA III

 

   STÁTNÍ ZKUŠEBNICTVÍ

 

   § 9

 

   Státní zkušebnictví

 

   Státní zkušebnictví je soubor činností uskutečňovaných Úřadem a osobami

   pověřenými  podle  tohoto zákona, jejichž cílem je zabezpečit u výrobků

   stanovených  podle  tohoto  zákona posouzení jejich shody s technickými

   požadavky stanovenými nařízeními vlády (dále jen "posouzení shody").

 

   § 10

 

   Certifikace

 

   (1) Certifikace podle tohoto zákona je činnost

 

   a)   autorizované   osoby  prováděná  v  rozsahu  vymezeném  technickým

   předpisem, nebo

 

   b)  k tomu akreditované osoby prováděná na žádost výrobce, dovozce nebo

   jiné osoby,

 

   (2) Certifikáty vydané autorizovanou osobou se využívají při posuzování

   shody  podle  § 13 odst. 1, certifikáty vydané akreditovanou osobou lze

   využít  při posuzování shody podle § 13 odst. 1 jen v případech, kdy je

   k posouzení shody oprávněn výrobce, dovozce nebo jiná osoba.

 

   § 11

 

   Autorizace

 

   (1)  Autorizací  se  pro  účely tohoto zákona rozumí pověření právnické

   osoby k činnostem při posuzování shody výrobků zahrnujícím i posuzování

   činností  souvisejících s jejich výrobou, popřípadě s jejich opakovaným

   použitím, a vymezených v technických předpisech (dále jen "autorizovaná

   osoba").   Autorizaci  pro  činnost  podle  tohoto  zákona  uděluje  ve

   vymezeném  rozsahu  Úřad rozhodnutím na základě žádosti, která musí být

   doložena doklady o plnění podmínek autorizace stanovených tímto zákonem

   a nařízeními vlády. V případě žádosti o autorizaci k posuzování shody u

   výrobků stanovených nařízením vlády je součástí žádosti popis postupů a

   dalších  činností  při  posuzování  shody.  Úřad  zajišťuje  dodržování

   jednotného postupu autorizovaných osob při jejich činnosti.

 

   (2)  Úřad  vydá  rozhodnutí  o  autorizaci,  pokud žadatel o autorizaci

   splňuje  všechny  podmínky  k řádnému zajištění činnosti při posuzování

   shody  stanovené  nařízením  vlády  vydaným  k  provedení zákona. Pokud

   nařízení   vlády  tyto  podmínky  nestanoví,  Úřad  vydá  rozhodnutí  o

   autorizaci,  splňuje-li žadatel o autorizaci nezbytné podmínky, kterými

   jsou

 

   a) odborná úroveň ve vztahu k procesu posuzování shody,

 

   b)  neexistence  finančních  nebo jiných zájmů, které by mohly ovlivnit

   výsledky činnosti autorizované osoby,

 

   c) vybavení vlastními zařízeními k technickým a administrativním úkonům

   a přístupnost k zařízení pro speciální posuzování,

 

   d)   existence   nezbytného  počtu  zaměstnanců  s  odborným  výcvikem,

   znalostmi a schopnostmi,

 

   e)  existence  závazku  zaměstnanců  k  mlčenlivosti o skutečnostech, o

   nichž se dozvídají při činnosti autorizované osoby,

 

   f)  existence  závazku  uzavřít  v rozsahu udělené autorizace smlouvu o

   provedení úkonů podle stanoveného postupu posuzování shody.

   Při  rozhodování  o  autorizaci  lze  využít  zjištění  prokázaných při

   akreditaci (§ 14 až 16).

 

   (3)  Autorizovaná  osoba je povinna neprodleně po doručení rozhodnutí o

   autorizaci uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu.

 

   (4)  Úřad kontroluje, zda autorizované osoby dodržují ustanovení tohoto

   zákona  a  nařízení  vlády.  Pověření  zaměstnanci Úřadu a jím přizvané

   osoby  jsou  oprávněni  vstupovat  do  objektů  autorizovaných  osob  a

   vyžadovat  předložení  dokumentace  související s činností autorizované

   osoby. Při vyžadování informací a dokumentace k provedení kontroly Úřad

   nebo  jím  přizvané  osoby  nemohou  požadovat  poskytnutí  informací a

   dokumentů,  které  již  Úřad nebo přizvané osoby obdržely při provádění

   předchozích  kontrol  v souvislosti s provedením autorizace, nedošlo-li

   ke  změně  jejich  obsahu.  Nejde-li  o  výjimku podle věty třetí, jsou

   zaměstnanci autorizované osoby povinni na žádost dokumentaci předložit.

 

   (5)  Neplní-li  autorizovaná  osoba povinnosti stanovené v tomto zákoně

   nebo  na jeho základě, změní-li se skutečnosti, na jejichž základě bylo

   vydáno   rozhodnutí   o   autorizaci,   zanikne-li   potřeba  existence

   autorizované  osoby  nebo  pokud  o  to autorizovaná osoba požádá, Úřad

   rozhodne o

 

   a) pozastavení účinnosti rozhodnutí o autorizaci,

 

   b) změně rozhodnutí o autorizaci, nebo

 

   c) zrušení rozhodnutí o autorizaci.

 

   (6)  V rozhodnutí o pozastavení účinnosti rozhodnutí o autorizaci podle

   odstavce  5 písm. a) stanoví Úřad lhůtu pro zjednání nápravy. Zjedná-li

   autorizovaná  osoba  nápravu,  sdělí  tuto  skutečnost  bez  zbytečného

   odkladu  Úřadu.  Shledá-li  Úřad zjednání nápravy za dostačující, zruší

   rozhodnutí  o  pozastavení  účinnosti rozhodnutí o autorizaci. Jestliže

   autorizovaná osoba ve stanovené lhůtě nezjedná nápravu, rozhodne Úřad o

   změně či zrušení rozhodnutí o autorizaci.

 

   (7)  V  případě  zrušení  rozhodnutí o autorizaci je autorizovaná osoba

   povinna  po  nabytí  právní moci tohoto rozhodnutí předat Úřadu veškeré

   dokumenty,  týkající  se  posuzování  shody  prováděné  touto osobou. V

   případě  změny  nebo  pozastavení  účinnosti rozhodnutí o autorizaci je

   autorizovaná  osoba  povinna  po nabytí právní moci takového rozhodnutí

   předat dokumenty podle věty první Úřadu, pokud o to Úřad požádá.

 

   (8)  Autorizace,  jejich  rozsah  a  změny  se  zveřejňují oznámením ve

   Věstníku Úřadu.

 

   (9)  Autorizované  osoby  se  stávají  notifikovanými osobami oznámením

   podle § 7 odst. 7 písm. b) nebo v případech stanovených nařízením vlády

   uplynutím  stanovené  lhůty  od  oznámení,  pokud  Evropská komise nebo

   ostatní  členské  státy  Evropské  unie  v této lhůtě nevznesly námitky

   proti tomuto oznámení, a mohou vykonávat činnost notifikované osoby ode

   dne doručení sdělení Úřadu, že byly notifikovány.

 

   (10)  Pokud  tak  vyplývá  z  mezinárodní  smlouvy,  mohou  plnit úkoly

   autorizovaných osob též zahraniční osoby oznámené v rámci této smlouvy,

   o kterých Úřad zveřejní informaci ve Věstníku Úřadu s vymezením rozsahu

   jejich činností při posuzování shody výrobků.

 

   § 11a

 

   Autorizované osoby

 

   (1)  Autorizované  osoby  zajišťují  činnosti  v  rozsahu  vymezeném  v

   rozhodnutí o autorizaci.

 

   (2) Autorizované osoby jsou povinny

 

   a) uzavřít na základě návrhu výrobce nebo dovozce, popřípadě jiné osoby

   smlouvu  o  provedení úkonů podle stanoveného postupu posuzování shody,

   nebo mu do dvaceti dnů oznámit podmínky pro provedení těchto úkonů,

 

   b)  řídit  se  při  posuzování  shody  technickými  předpisy a provádět

   technická  zjištění  objektivně  s  vynaložením  odborné péče na úrovni

   poznatků vědy a techniky známých v době, kdy jsou prováděna,

 

   c) v případech a v rozsahu stanoveném nařízením vlády

 

   1.  vydat  certifikát  nebo  jiný  dokument,  jestliže  bylo provedením

   příslušného  postupu  posouzení  shody  prokázáno,  že  výrobek splňuje

   technické  požadavky  stanovené  v příslušném nařízení vlády podle § 12

   odst.  1  písm.  b);  platnost tohoto certifikátu nebo jiného dokumentu

   mohou autorizované osoby omezit, popřípadě pozastavit,

 

   2.   vyzvat   výrobce,  aby  přijal  vhodná  nápravná  opatření,  pokud

   autorizovaná  osoba  v průběhu posouzení shody nebo následně zjistí, že

   výrobky  nesplňují  technické požadavky stanovené v příslušném nařízení

   vlády podle § 12 odst. 1 písm. b),

 

   3.   poskytovat   kopie   certifikátů   nebo  jiných  dokumentů  včetně

   souvisejících  dokladů  a  informace  o  vydání,  odmítnutí, změně nebo

   zrušení  certifikátů  nebo  jiných  dokumentů Úřadu, příslušnému orgánu

   dozoru,  notifikovaným  nebo dalším osobám, jejichž činnosti se uvedené

   dokumenty týkají,

 

   4.  informovat  Úřad  o  všech  žádostech  orgánů  dozoru týkajících se

   činností posuzování shody,

 

   5. informovat Úřad na vyžádání o jimi provedených činnostech posuzování

   shody   a   o   jakýchkoli   jiných   provedených   činnostech,  včetně

   přeshraničních činností a zadávání subdodávek.

 

   d)  oznamovat  bezodkladně  Úřadu  případy, kdy nemohou zajistit plnění

   podmínek stanovených pro výkon autorizace,

 

   e)  ohlásit  neprodleně  orgánu  dozoru,  že  výrobek může ohrozit nebo

   ohrožuje oprávněný zájem, pokud to zjistí při výkonu své činnosti.

 

   (3)  Autorizované  osoby  jsou oprávněny zrušit nebo změnit jimi vydaný

   certifikát  nebo  jiný  jimi  vydaný  dokument, pokud se prokáže, že se

   změnily  skutečnosti,  za kterých byly vydány, zejména pokud se zjistí,

   že  výrobky  nesplňují  požadavky  technických předpisů, které se na ně

   vztahují,   popřípadě   prodloužit   v  rozsahu  stanoveném  příslušným

   technickým   předpisem   platnost   certifikátu,   pokud  se  nezměnily

   skutečnosti, za kterých byl vydán.

 

   (4)  Pokud  autorizovaná  osoba  obdrží  podnět  podle § 18 odst. 3, je

   povinna  přezkoumat  certifikát  nebo  jiný dokument vydaný podle § 11a

   odst.  2  písm.  c)  bodu  1  a o výsledku přezkumu podat orgánu dozoru

   zprávu.

 

   Posuzování shody

 

   § 12

 

   nadpis vypuštěn

 

   (1) Vláda nařízeními stanoví

 

   a)  výrobky, které představují zvýšenou míru ohrožení oprávněného zájmu

   a  u  kterých  proto  musí  být  posouzena  shoda  (dále jen "stanovené

   výrobky"); ministerstva a jiné ústřední správní úřady mohou výjimečně a

   ve  veřejném  zájmu,  například  pro odstraňování důsledků havárií nebo

   živelních  pohrom, rozhodnout, že po dobu trvání tohoto veřejného zájmu

   konkrétní výrobek se nepovažuje za stanovený výrobek,

 

   b)  technické  požadavky  na stanovené výrobky, které musí tyto výrobky

   splňovat,  aby  mohly být uvedeny na trh, popřípadě do provozu, a změny

   souvisejících   ustanovení  vyhlášek  (technických  předpisů)  vydaných

   ministerstvy  a  jinými  ústředními  správními  úřady,  pokud by vznikl

   rozpor s nařízeními vlády,

 

   c)  které  ze  stanovených výrobků a za jakých podmínek musí nebo mohou

   být  při  uvádění  na trh nebo do provozu opatřeny označením stanoveným

   nařízením vlády (dále jen "stanovené označení"),

 

   d)   vymezení  okruhu  osob  nebo  stanovení  osob  provádějících  nebo

   podílejících se na posouzení shody,

 

   e)  důvody  ohrožení oprávněného zájmu, které se při uložení ochranných

   opatření^1a) u stanovených výrobků oznamují podle § 7 odst. 8,

 

   f)  přechodné  období,  v  němž  mohou být uváděny na trh, popřípadě do

   provozu  stanovené  výrobky  nesplňující  technické požadavky stanovené

   podle  písmena  b),  pokud odpovídají právním předpisům členského státu

   Evropské unie,

 

   g)   obsah   informací  o  ochranných  opatřeních  předávaných  orgánům

   Evropského  společenství,  popřípadě  jiným  osobám v rozsahu vymezeném

   právem Evropských společenství týkajícím se posuzování shody,

 

   h)  jiné  podrobnosti, pokud jsou nezbytné k převzetí právních předpisů

   Evropských společenství týkajících se posuzování shody.

 

   (2)  Za  stanovené výrobky podle odstavce 1 se vždy považují i výrobky,

   které jsou uváděny na trh jako použité nebo repasované.

 

   (3)  Vláda upraví nařízením pro jednotlivé skupiny stanovených výrobků,

   v  závislosti  na  jejich technické složitosti a míře možného nebezpečí

   spojeného  s  jejich  užíváním,  podmínky  pro  uvádění výrobků na trh,

   popřípadě  do  provozu,  nebo  pro jejich opakované použití, zahrnující

   postupy  a úkony, které musí být splněny při posuzování shody (dále jen

   "postupy   posuzování   shody"),   a  to  konkretizací  nebo  kombinací

   jednotlivých  postupů posuzování shody. Jednotlivými postupy posuzování

   shody jsou zejména

 

   a) posouzení shody za stanovených podmínek výrobcem nebo dovozcem,

 

   b) posouzení shody vzorku (prototypu) výrobku autorizovanou osobou,

 

   c)  posouzení  shody,  při  níž  autorizovaná  osoba  zkouší specifické

   vlastnosti   výrobků   a   namátkově  kontroluje  dodržení  stanovených

   požadavků u výrobků,

 

   d)  posouzení  systému  jakosti  výroby  nebo  prvků  systému jakosti v

   podniku  autorizovanou  osobou  a  provádění  dohledu  nad  jeho řádným

   fungováním,

 

   e)  posouzení  systému  jakosti  výrobků  nebo  prvků systému jakosti v

   podniku  autorizovanou  osobou  a  provádění  dohledu  nad  jeho řádným

   fungováním,

 

   f)  ověřování  shody  výrobků  s  certifikovaným  typem výrobku nebo se

   stanovenými  požadavky,  které  provádí  výrobce, dovozce, akreditovaná

   nebo  autorizovaná  osoba  na  každém výrobku nebo statisticky vybraném

   vzorku,

 

   g)   ověřování   shody   každého   výrobku   se  stanovenými  požadavky

   autorizovanou osobou,

 

   h) dohled nad řádným fungováním systému jakosti v podniku autorizovanou

   osobou a v případě potřeby ověření shody výrobku

 

   s požadavky technických předpisů v etapě návrhu výrobku,

 

   i) posouzení činností souvisejících s výrobou výrobků,

 

   j)  jiné  postupy posuzování shody, jestliže je to nezbytné, zahrnující

   popřípadě i činnost akreditované nebo jiné osoby.

 

   (4) Pokud nařízení vlády přejímají předpisy Evropských společenství a v

   postupech  posuzování  shody  uvedených v odstavci 3 je stanovena účast

   autorizované   osoby,   tuto   činnost  provádějí  notifikované  osoby,

   popřípadě  osoby,  jejichž  oprávnění  k činnostem při posuzování shody

   vyplývá z mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána.

 

   (5)  Náklady spojené s činností autorizované osoby při posuzování shody

   nese  ten,  kdo o tuto činnost požádal. Cena za tyto výkony se sjednává

   podle zvláštního předpisu.^2)

 

   (6)  Vláda  nařízením  stanoví  grafickou  podobu  označení stanoveného

   výrobku,   jeho  provedení  a  umístění  na  výrobku  nebo  v  průvodní

   dokumentaci,  pokud  není  grafická podoba označení stanoveného výrobku

   stanovena přímo použitelným předpisem Evropských společenství.

 

   § 13

 

   nadpis vypuštěn

 

   (1)   Stanovený  výrobek  může  být  uveden  na  trh  nebo,  u  výrobků

   stanovených nařízením vlády, uveden do provozu pouze za předpokladu, že

   splňuje  technické  požadavky stanovené podle § 12 odst. 1 písm. b), po

   posouzení  shody  postupem  stanoveným  podle  §  12  odst. 3 a jsou-li

   splněny  podmínky  uvedené v odstavci 2. Pokud se dovozce před uvedením

   stanoveného  výrobku na trh domnívá nebo má i jen důvod se domnívat, že

   tento  výrobek nesplňuje technické požadavky stanovené podle § 12 odst.

   1  písm.  b)  a  navíc  ohrožuje  zdraví,  informuje  o  tom  u výrobků

   stanovených nařízením vlády příslušný orgán dozoru a výrobce.

 

   (2)  Stanovený  výrobek, má-li být uveden na trh, popřípadě do provozu,

   musí  nebo může být v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením vlády

   opatřen  stanoveným  označením, dalšími označeními, a pokud tak stanoví

   nařízení  vlády,  musí být k němu vydáno nebo přiloženo ES prohlášení o

   shodě nebo jiný dokument.

 

   (3)  Označení  CE  na  stanoveném výrobku vyjadřuje, že výrobek splňuje

   technické  požadavky  stanovené  ve všech nařízeních vlády, které se na

   něj  vztahují  a  které toto označení stanovují nebo umožňují, a že byl

   při posouzení jeho shody dodržen stanovený postup.

 

   (4)  Českou  značku shody, kterou tvoří písmena CCZ, lze použít pouze u

   výrobků,  na  něž  se nevztahují předpisy Evropských společenství. Tato

   značka  vyjadřuje,  že výrobek splňuje technické požadavky stanovené ve

   všech  nařízeních vlády, které se na něj vztahují a které toto označení

   stanovují  nebo  umožňují,  a  že  byl při posouzení jeho shody dodržen

   stanovený postup.

 

   (5) Pokud je stanovený výrobek opatřen označením CE, nesmí být souběžně

   označen českou značkou shody, nebo značkou, která by svým významem nebo

   podobou  mohla  vést  k  záměně  s označením CE nebo s jiným stanoveným

   označením.

 

   (6)  Pokud  tak  stanoví  vláda nařízením, je výrobce nebo dovozce nebo

   jiná  osoba  stanovená  nařízením  vlády  povinna poskytovat na základě

   žádosti  kopie  certifikátů  nebo jiných dokumentů včetně souvisejících

   dokladů   Úřadu   nebo   autorizovaným   osobám,  popřípadě  stanoveným

   zahraničním osobám.

 

   (7)  Doklady o posouzení shody v rozsahu stanoveném nařízeními vlády je

   výrobce nebo dovozce povinen v období 10 let od ukončení výroby, dovozu

   nebo  uvádění  na  trh  na vyžádání poskytnout orgánu dozoru. Tato doba

   může být nařízením vlády určena odchylně.

 

   (8) Povinnosti výrobce nebo dovozce uvedené v § 13, jejichž podrobnosti

   stanoví nařízení vlády, může v rozsahu stanoveném nařízením vlády plnit

   též  zplnomocněný zástupce. Pokud tyto osoby uvedené povinnosti neplní,

   je  povinna  zajistit  jejich  plnění osoba, která jako poslední dodává

   stanovený výrobek na trh.

 

   (9)   Distributor  je  povinen  jednat  tak,  aby  zabránil  distribuci

   stanovených  výrobků,  které zjevně nesplňují požadavky zákona, zejména

   výrobků,   které   nejsou   opatřeny  stanoveným  označením  a  dalšími

   označeními.  U  výrobků  stanovených  nařízením vlády nesmí distributor

   dodávat na trh stanovený výrobek, u kterého se domnívá nebo má důvod se

   domnívat, že nesplňuje technické požadavky stanovené podle § 12 odst. 1

   písm.  b).  Pokud  navíc stanovený výrobek ohrožuje zdraví, informuje o

   tom distributor příslušný orgán dozoru, výrobce a dovozce.

 

   (10)  Výrobce nebo dovozce činí u výrobků stanovených nařízením vlády a

   s  ohledem  na  jejich povahu a rizika, která tyto výrobky představují,

   opatření za účelem ochrany zdraví a bezpečnosti osob.

 

   (11)  Výrobce, dovozce nebo distributor, který se domnívá nebo má důvod

   se  domnívat,  že  stanovený  výrobek,  který  uvedl nebo dodal na trh,

   nesplňuje  požadavky  tohoto zákona nebo nařízení vlády vydaného k jeho

   provedení,  je  povinen  u  výrobků  stanovených  nařízením vlády činit

   nezbytná  opatření  směřující  k  uvedení  výrobku  do souladu s těmito

   požadavky,  stažení  výrobku z trhu nebo navrácení stanoveného výrobku,

   který  již  byl dodán uživateli; pokud navíc stanovený výrobek ohrožuje

   zdraví,  výrobce,  dovozce  nebo distributor o tom neprodleně informuje

   příslušný orgán dozoru.

 

   (12)  Výrobce, dovozce, distributor nebo zplnomocněný zástupce uchovává

   u  výrobků  stanovených  nařízením  vlády údaje potřebné k identifikaci

   všech  hospodářských  subjektů,  které  mu  předaly stanovený výrobek a

   kterým předal stanovený výrobek.

 

   (13)  Dovozce  nebo distributor zajistí u výrobků stanovených nařízením

   vlády   skladovací   a  přepravní  podmínky,  které  neohrožují  soulad

   stanoveného  výrobku,  který hodlá uvést nebo dodat na trh, s požadavky

   tohoto zákona.

 

   (14) Jestliže výrobek splňuje podmínky stanovené v § 12 a 13, nesmí být

   bráněno  jeho  uvedení na trh, popřípadě do provozu, pokud z významných

   důvodů  ochrany  oprávněného  zájmu  zvláštní  právní předpis nestanoví

   jinak. Tím nejsou dotčena ustanovení zvláštních právních předpisů.^2a)

 

   § 13a

 

   zrušen

 

   § 13b

 

   Pokud  nařízení  vlády  stanoví  podle  §  12  a  13  požadavky,  které

   nepřejímají   požadavky   stanovené   příslušnými  předpisy  Evropských

   společenství,  neuplatní  se  tyto  požadavky  na  výrobky,  které byly

   vyrobeny  anebo  uvedeny na trh v některém členském státě Evropské unie

   nebo  v Turecku nebo mají původ v některém ze států Evropského sdružení

   volného   obchodu,  které  jsou  současně  smluvní  stranou  Evropského

   hospodářského prostoru, za předpokladu, že takový výrobek odpovídá

 

   a)  technickým  předpisům,  které jsou pro výrobu anebo uvedení na trh,

   popřípadě  pro  používání  tohoto  výrobku  v  některém  z těchto států

   závazné,

 

   b)  technickým  normám  nebo pravidlům správné praxe, které jsou vydány

   národním normalizačním orgánem nebo subjektem jemu na roveň postaveným,

   v  souladu  s  právními  předpisy  a  požadavky státu, který je smluvní

   stranou Evropského hospodářského prostoru,

 

   c)  mezinárodním  technickým  normám, oprávněně používaným v některém z

   těchto států, nebo

 

   d)  tradičním  či  inovačním  výrobním postupům používaným v některém z

   těchto  států  v  souladu  s jeho právními předpisy, pro které existuje

   dostatečně podrobná technická dokumentace zajišťující, že tento výrobek

   může být pro daný účel použití posouzen, v případě potřeby i na základě

   doplňujících (nikoliv shodných) zkoušek výrobku,

 

   pokud  tyto technické předpisy, technické normy, pravidla správné praxe

   nebo  postupy zaručují míru ochrany oprávněného zájmu odpovídající míře

   této ochrany v České republice.

 

   HLAVA IV

 

   AKREDITACE SUBJEKTŮ POSUZOVÁNÍ SHODY

 

   § 14

 

   Akreditace

 

   Výkon  působnosti,  který  vyplývá  pro  Českou  republiku  z  předpisů

   Evropských  společenství^1a) pro oblast akreditace, zajišťuje a provádí

   Ministerstvo.

 

   § 15

 

   Akreditační orgán

 

   (1)   Ministerstvo   může   rozhodnutím  pověřit  k  výkonu  působnosti

   akreditačního   orgánu^1a)  pouze  jednu  právnickou  osobu  (dále  jen

   „akreditační orgán“).

 

   (2) Ministerstvo rozhoduje o pověření k provádění akreditace na základě

   žádosti  právnické  osoby.  V  rozhodnutí  Ministerstvo  vymezí  rozsah

   provádění akreditace. Posuzuje přitom, zda právnická osoba bude schopna

   plnit  požadavky  na  akreditační  orgán,  stanovené  přímo použitelným

   předpisem Evropských společenství^1a).

 

   (3)  Neplní-li  akreditační  orgán povinnosti nebo přestane-li splňovat

   požadavky   stanovené   v   přímo   použitelném   předpisu   Evropských

   společenství^1a)  nebo  v  rozhodnutí  o  pověření, nebo pokud o to sám

   požádá, Ministerstvo rozhodnutí o pověření změní nebo zruší.

 

   (4)  Rozhodnutí  o pověření k provádění akreditace a rozhodnutí o změně

   nebo  zrušení  tohoto rozhodnutí zveřejní Ministerstvo ve formě sdělení

   ve Sbírce zákonů.

 

   § 16

 

   Osvědčení o akreditaci

 

   (1)  Akreditační  orgán  rozhodne na žádost subjektu posuzování shody o

   vydání  osvědčení  o  akreditaci  (dále  jen  „osvědčení“), pokud tento

   subjekt  splňuje  požadavky pro provádění konkrétní činnosti posuzování

   shody,  kterou  stanoví  harmonizované normy, případně jiné dokumenty v

   oblasti  posuzování shody (dále jen „požadavky“). Akreditační orgán při

   posuzování  žádosti  zohlední  již  vydaná  osvědčení  pro  týž subjekt

   posuzování   shody.  Pokud  nelze  osvědčení  podle  věty  první  vydat

   bezodkladně,  vydá  ho  akreditační orgán nejpozději do 120 dnů ode dne

   doručení  žádosti.  Ve  zvlášť odůvodněných případech akreditační orgán

   může rozhodnout ve lhůtě delší, avšak nejvýše o dalších 5 měsíců.

 

   (2) Žádost musí obsahovat

 

   a) jméno, příjmení a bydliště, je-li subjektem posuzování shody fyzická

   osoba,  nebo  obchodní  firmu  nebo  název  a  sídlo,  je-li  subjektem

   posuzování shody právnická osoba,

 

   b) požadovaný předmět a rozsah činnosti subjektu posuzování shody.

   Akreditační  orgán  si  může  vyžádat  další  informace  nebo dokumenty

   nezbytné k posouzení požadovaného předmětu činnosti subjektu posuzování

   shody.

 

   (3)  Pokud  subjekt  posuzování  shody požadavky nesplňuje, akreditační

   orgán rozhodnutím žádost o vydání osvědčení zamítne.

 

   (4)  Subjekt  posuzování  shody je povinen akreditačnímu orgánu uhradit

   skutečně  vynaložené  náklady  spojené  s  akreditací, a to i zálohově.

   Pokud  subjekt  posuzování  shody  neuhradí zálohu v termínu stanoveném

   akreditačním orgánem, akreditační orgán řízení zastaví.

 

   (5) Osvědčení musí obsahovat identifikační údaje akreditačního orgánu a

   subjektu  posuzování  shody  a  vymezení  předmětu,  rozsahu a podmínek

   činnosti  subjektu  posuzování  shody,  na  kterou  se  toto  osvědčení

   vztahuje,  a  dobu  jeho  platnosti. Oznámení o vydaných osvědčeních se

   zveřejňují  ve  Věstníku  Úřadu  a  dále  je akreditační orgán zveřejní

   způsobem umožňujícím dálkový přístup.

 

   (6)  Akreditační  orgán prověřuje následně u subjektu posuzování shody,

   na  jeho  náklady, plnění požadavků. Pokud akreditační orgán zjistí, že

   subjekt  posuzování  shody  nesplňuje  požadavky, na jejichž základě mu

   bylo  vydáno  osvědčení,  rozhodne  o pozastavení účinnosti osvědčení a

   stanoví  lhůtu pro zjednání nápravy. Jestli subjekt posuzování shody ve

   stanovené  lhůtě nezjedná nápravu, akreditační orgán rozhodne o zrušení

   osvědčení.

 

   (7)  O  odvolání  proti  rozhodnutí  akreditačního  orgánu  o zamítnutí

   žádosti  o  vydání  osvědčení, o pozastavení účinnosti osvědčení nebo o

   zrušení  osvědčení  rozhoduje  Ministerstvo.  O odvolání proti ostatním

   rozhodnutím a usnesením akreditačního orgánu rozhoduje statutární orgán

   akreditačního orgánu. Odvolání nemá odkladný účinek.

 

   (8)  Pokud  akreditační  orgán  obdrží  stížnost  na  činnost  subjektu

   posuzování shody, kterému vydal osvědčení, je povinen ji prošetřit a do

   60  dnů  ode dne obdržení stížnosti stěžovateli podat zprávu o výsledku

   šetření.  Byla-li  stížnost  shledána  důvodnou,  je  akreditační orgán

   povinen  bezodkladně  učinit nezbytná opatření k nápravě podle odstavce

   6.

 

   § 17

 

   zrušen

 

   HLAVA V

 

   USTANOVENÍ SPOLEČNÁ A PŘECHODNÁ

 

   § 18

 

   Dozor

 

   (1) Dozor nad tím, zda stanovené výrobky jsou uváděny a dodávány na trh

   nebo  do  provozu v souladu s požadavky stanovenými tímto zákonem a zda

   výrobky   nejsou   neoprávněně  opatřovány  označením  CE  podle  přímo

   použitelného   předpisu   Evropských   společenství^1a),   nebo   jiným

   stanoveným  označením  podle  tohoto  zákona,  provádí  Česká  obchodní

   inspekce^4), nebo v rozsahu stanoveném zvláštními právními předpisy

 

   a) Český báňský úřad^4a),

 

   b) Drážní úřad^4b),

 

   c) popřípadě další úřad, pokud tak zvláštní zákon stanoví

   (dále jen „orgány dozoru“).

 

   (2) Orgány dozoru mohou kromě pravomocí kontrolních orgánů podle zákona

   o státní kontrole nebo podle zvláštních právních předpisů^4c)

 

   a)  odebírat  za náhradu od kontrolovaných osob potřebné vzorky výrobků

   nebo  vzorek  ze  série  výrobku  k posouzení, zda tyto výrobky splňují

   požadavky  tohoto  zákona,  nestanoví-li  zvláštní  zákon jinak^4d); za

   odebrané  vzorky výrobků se kontrolované osobě poskytne náhrada ve výši

   ceny,  za  kterou se výrobek v okamžiku odebrání vzorku nabízí; náhrada

   se neposkytne, jestliže se jí kontrolovaná osoba vzdá; nárok na náhradu

   nevzniká,  pokud  jde  o  výrobek,  který nesplňuje požadavky stanovené

   tímto zákonem, popřípadě předpisy vydanými k jeho provedení,

 

   b) provádět rozbory nebo zajistit provedení rozborů k ověření toho, zda

   výrobky  plní  požadavky  tohoto  zákona;  provedení  těchto rozborů se

   zajišťuje u příslušných orgánů nebo osob; pokud bylo rozborem zjištěno,

   že   výrobek  nesplňuje  požadavky  tohoto  zákona,  hradí  náklady  na

   provedení rozboru kontrolovaná osoba,

 

   c)  uložit  kontrolovaným  osobám,  aby  ve  stanovené lhůtě odstranily

   zjištěné  nedostatky,  jejich  příčiny  a  škodlivé následky nebo aby k

   jejich  odstranění  neprodleně  provedly nezbytná opatření k nápravě; s

   ohledem  na  vážnost  zjištěného  rizika může orgán dozoru uložit těmto

   osobám povinnost informovat orgán dozoru o provedených opatřeních,

 

   d)  uložit  kontrolovaným  osobám  povinnost  bezodkladně  informovat o

   nebezpečí  osoby,  které  by mohly být vystaveny nebezpečí plynoucímu z

   výrobku.

 

   (3)  Orgány  dozoru  mohou,  mají-li  důvodné pochybnosti, že stanovený

   výrobek  nesplňuje  technické požadavky stanovené v příslušném nařízení

   vlády  podle  § 12 odst. 1 písm. b), dát autorizované osobě podnět, aby

   přezkoumala  certifikát  vydaný  podle § 11a odst. 2 písm. c) bodu 1. V

   případě,  že se prokáže, že stanovený výrobek nesplňuje požadavky podle

   věty   první,  orgány  dozoru  mohou  uložit  autorizované  osobě,  aby

   příslušný certifikát odebrala.

 

   § 18a

 

   Ochranná opatření

 

   (1)  Pokud  orgán  dozoru  má  důvodné  podezření, že výrobek nesplňuje

   požadavky tohoto zákona, zakáže uvádění na trh, uvádění do provozu nebo

   distribuci  výrobku  nebo  série  výrobku po dobu potřebnou k provedení

   kontroly.

 

   (2)  Orgán  dozoru  oznámí  uložení  opatření  podle  odstavce  1 ústně

   kontrolované   osobě   a   neprodleně   o  něm  učiní  písemný  záznam.

   Nesouhlasí-li  kontrolovaná osoba s uloženým opatřením, může proti němu

   podat  námitky,  které  se uvedou v záznamu, nebo je může podat písemně

   nejpozději  do  3  dnů ode dne, kdy byla kontrolovaná osoba se záznamem

   seznámena.  Orgán  dozoru  rozhodne  o  podaných námitkách bezodkladně.

   Písemné vyhotovení rozhodnutí o námitkách se doručí kontrolované osobě.

   Proti rozhodnutí o námitkách není přípustné odvolání.

 

   (3)  Pokud  orgán  dozoru zjistí, že výrobek nesplňuje požadavky tohoto

   zákona  nebo se jedná o výrobek, který je neoprávněně opatřen označením

   CE  nebo  jiným  stanoveným  označením  podle tohoto zákona, rozhodne o

   zákazu  uvádění  na  trh, uvádění do provozu nebo distribuce takovéhoto

   výrobku. Pokud pominou důvody pro uložení zákazu, orgán dozoru rozhodne

   o  jeho  změně nebo zrušení. Odvolání proti rozhodnutí podle věty první

   nemá odkladný účinek.

 

   (4)   Pokud   orgán  dozoru  zjistí,  že  výrobek  nebo  série  výrobku

   představuje ohrožení oprávněného zájmu, orgán dozoru rozhodne o stažení

   výrobku  nebo série výrobku z trhu nebo z distribuce. Orgán dozoru může

   současně, pokud je to nutné, nařídit zničení výrobku nebo série výrobku

   nebo  nařídit jinou formu znehodnocení. Odvolání proti rozhodnutí podle

   věty první nemá odkladný účinek.

 

   (5)  V  případě  uložení  opatření podle odstavce 3 nebo 4 orgán dozoru

   uvede  v  odůvodnění  rozhodnutí  vždy též konkrétní důvody pro uložení

   opatření, které jsou pro stanovený výrobek vymezeny nařízením vlády.

 

   § 18b

 

   Oznamovací povinnost

 

   (1)  Orgány  dozoru  jsou povinny oznámit Ministerstvu přijetí opatření

   týkající  se  výrobku  nebo  série  výrobku  v  případech,  kdy výrobek

   představuje  vážné  riziko^4e).  To  platí  i v případě opatření, které

   přijme  kontrolovaná  osoba  z vlastní iniciativy a orgán dozoru obdrží

   informaci o tomto opatření.

 

   (2)   Informace  poskytované  Ministerstvu  obsahují  veškeré  dostupné

   podrobnosti,  zejména  údaje  nezbytné  pro  identifikaci výrobku, jeho

   původu,  dodavatelského  řetězce,  ohrožení, které výrobek představuje,

   povahu a trvání opatření přijatého orgánem dozoru a popřípadě informace

   o dobrovolném opatření přijatým kontrolovanou osobou.

 

   (3)  Pokud  ohrožení  podle  odstavce 1 přesáhne území České republiky,

   Ministerstvo  je  povinno  neprodleně  informovat  o  výskytu  takového

   výrobku Komisi Evropských společenství.

 

   (4)  Obdrží-li Ministerstvo od Komise Evropských společenství informaci

   o přijetí opatření vůči výrobku nebo sérii výrobků představujícím vážné

   riziko,  předá  tyto  informace bez zbytečného odkladu orgánům dozoru k

   dalšímu postupu.

 

   (5)  K zajištění fungování systému výměny informací podle odstavců 1 až

   3  se obdobně použije zvláštní právní předpis upravující postupy, obsah

   a formu informace o výskytu nebezpečných nepotravinářských výrobků^4f).

 

   (6)  Zaměstnanci  příslušných ministerstev a orgánů dozoru jsou povinni

   zachovávat  mlčenlivost o informacích týkajících se výrobků a získaných

   v  rámci  jejich  působnosti,  s  výjimkou  informací,  které  musí být

   zveřejněny  v zájmu ochrany zdraví a bezpečnosti spotřebitelů a v zájmu

   zajištění účinné kontroly trhu a činnosti orgánů dozoru.

 

   Správní delikty

 

   § 19

 

   Přestupky

 

   (1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že

 

   a)  zneužije označení CE nebo jiné stanovené označení, certifikát anebo

   jiný  dokument podle tohoto zákona, nebo certifikát anebo jiný dokument

   podle tohoto zákona padělá nebo pozmění,

 

   b) v rozporu s § 4 odst. 2 označí dokument značkou ČSN, nebo

 

   c)  rozmnoží  nebo  rozšíří  českou  technickou  normu nebo její část v

   rozporu s § 5 odst. 8.

 

   (2)  Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) lze uložit pokutu do 20 000

   000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. b) nebo c) pokutu do 1 000

   000 Kč.

 

   § 19a

 

   Správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob

 

   (1)  Právnická  nebo  podnikající  fyzická  osoba  se dopustí správního

   deliktu tím, že

 

   a)  zneužije označení CE nebo jiné stanovené označení, certifikát anebo

   jiný  dokument podle tohoto zákona, nebo certifikát anebo jiný dokument

   podle tohoto zákona padělá nebo pozmění,

 

   b) v rozporu s § 4 odst. 2 označí dokument značkou ČSN,

 

   c)  rozmnoží  nebo  rozšíří  českou  technickou  normu nebo její část v

   rozporu s § 5 odst. 8,

 

   d)  provede  činnost  při  posouzení shody, vyhrazenou pro účely tohoto

   zákona autorizované osobě, bez autorizace podle § 11 odst. 1, nebo

 

   e)  provede  činnost  při  posouzení shody, vyhrazenou pro účely tohoto

   zákona akreditované osobě, bez osvědčení podle § 16 odst. 1.

 

   (2)  Autorizovaná  osoba  se  dopustí správního deliktu tím, že nesplní

   některou z povinností podle § 11 odst. 7 nebo § 11a odst. 2.

 

   (3) Výrobce, dovozce, zplnomocněný zástupce nebo distributor se dopustí

   správního   deliktu  tím,  že  uvede  na  trh  nebo  do  provozu  anebo

   distribuuje stanovené výrobky

 

   a)  bez  označení  CE  nebo  jiného stanoveného označení nebo dokumentu

   stanoveného nařízením vlády,

 

   b) s označením nebo dokumentem, které jsou v rozporu s § 13,

 

   c) nesplní ochranné opatření vydané podle § 18a odst. 1, 3 nebo 4, nebo

 

   d)  nesplní  povinnost uloženou orgánem dozoru podle § 18 odst. 2 písm.

   c) nebo d).

 

   (4)  Právnická  nebo  podnikající  fyzická  osoba  se dopustí správního

   deliktu tím, že jako

 

   a) dovozce nesplní povinnost podle § 13 odst. 1 věty druhé,

 

   b) distributor nesplní některou z povinností podle § 13 odst. 9,

 

   c)  výrobce nebo dovozce nesplní některou z povinností podle § 13 odst.

   10,

 

   d)  výrobce,  dovozce  nebo  distributor  nesplní některou z povinností

   podle § 13 odst. 11,

 

   e)  výrobce,  dovozce,  distributor  nebo zplnomocněný zástupce nesplní

   povinnost podle § 13 odst. 12, nebo

 

   f) dovozce nebo distributor nesplní povinnost podle § 13 odst. 13.

 

   (5) Za správní delikt se uloží pokuta do

 

   a) 50 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 3,

 

   b) 20 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a), d)

   nebo e),

 

   c) 1 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. b) nebo

   c) nebo odstavce 2,

 

   d) 500 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 4.

 

   § 19b

 

   Společná ustanovení ke správním deliktům

 

   (1)  Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že

   vynaložila  veškeré  úsilí,  které  bylo  možno požadovat, aby porušení

   právní povinnosti zabránila.

 

   (2) Při určení výše pokuty se přihlédne k závažnosti správního deliktu,

   zejména  ke  způsobu  jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za

   nichž byl spáchán.

 

   (3)  Odpovědnost  právnické  osoby  za  správní delikt zaniká, jestliže

   správní  orgán  o  něm  nezahájil řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm

   dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán.

 

   (4)  Správní  delikty  podle  § 19 odst. 1 písm. b) a c), § 19a odst. 1

   písm.  b), c), d) a e) a § 19a odst. 2 v prvním stupni projednává Úřad,

   správní  delikty podle § 19 odst. 1 písm. a) a § 19a odst. 1 písm. a) a

   § 19a odst. 3 a 4 v prvním stupni projednává orgán dozoru.

 

   (5)  Na  odpovědnost  za  jednání,  k němuž došlo při podnikání fyzické

   osoby  nebo  v  přímé  souvislosti s ním, se vztahují ustanovení tohoto

   zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby.

 

   § 20

 

   Řízení

 

   V  řízení  o  pověření právnické osoby k tvorbě a vydávání norem nebo o

   odnětí  tohoto pověření, o pověření právnické osoby k akreditaci nebo o

   odnětí  tohoto  pověření,  o  autorizaci nebo jejím odnětí a o ukládání

   pokut  nebo  ochranných  opatření se postupuje podle správního řádu.^7)

   Správní  orgán  rozhodne  v  řízení  o autorizaci nejdéle do 120 dnů od

   zahájení  řízení.  V mimořádných případech může být řízení o autorizaci

   prodlouženo Ministerstvem o dalších 60 dnů.

 

   § 20a

 

   Osoby,  které  se  podílejí na činnostech podle hlavy III nebo hlavy IV

   tohoto zákona, jsou povinny zachovávat mlčenlivost ve smyslu zvláštních

   právních předpisů^8) o skutečnostech, o kterých se dozvěděly při těchto

   činnostech a jejichž zveřejněním by mohly ohrozit zájmy jiných osob.

 

   § 20b

 

   Ustanovení  zákona,  která  se týkají vztahů k členským státům Evropské

   unie,  se  týkají  též  vztahů  ke  státům  Evropského sdružení volného

   obchodu,  které  jsou současně smluvní stranou Evropského hospodářského

   prostoru.

 

   § 21

 

   Přechodná ustanovení

 

   (1) Na stanovené výrobky uvedené na trh před nabytím účinnosti nařízení

   vlády  vydaného  podle  § 12 odst. 1 se vztahují předpisy platné v době

   jejich uvedení na trh, pokud právní předpisy výslovně nestanoví jinak.

 

   (2)  Dosavadní  technické  normy označené ČSN a platné ke dni účinnosti

   tohoto zákona se považují za normy podle tohoto zákona.

 

   (3)  Právnické  nebo fyzické osoby oprávněné k podnikatelské činnosti a

   správní  úřady  jsou  do  31.  prosince  1999  povinny  řídit  se  těmi

   ustanoveními  norem,  která jsou označena jako závazná podle § 3 zákona

   č.  142/1991  Sb., ve znění zákona č. 632/1992 Sb. Pokud byla závaznost

   příslušných   ustanovení   norem   stanovena   na   základě  stanovisek

   ministerstev  nebo  jiných ústředních správních úřadů, povolují výjimky

   ze závaznosti uvedených ustanovení tato ministerstva nebo jiné ústřední

   správní úřady.

 

   (4)  Řízení  zahájená  podle  §  29  zákona  č.  30/1968 Sb., o státním

   zkušebnictví,   ve   znění   pozdějších   předpisů,  se  dokončí  podle

   dosavadních předpisů.

 

   (5)   Autorizace   udělené   podle   dosavadních   předpisů  o  státním

   zkušebnictví  se  považují za autorizaci podle tohoto zákona nejdéle po

   dobu dvou let ode dne účinnosti tohoto zákona.

 

   (6)  Řízení  o  schvalování a certifikaci výrobků zahájená před nabytím

   účinnosti  tohoto  zákona  se  dnem  účinnosti tohoto zákona zastavují,

   pokud se výrobce nebo dovozce se státní zkušebnou do té doby nedohodnou

   jinak.   Pokud  nařízení  vlády  vydané  podle  tohoto  zákona  stanoví

   posouzení  shody  za  účasti  autorizované  osoby, posoudí autorizovaná

   osoba   shodu   příslušného  výrobku  podle  postupu  posuzování  shody

   stanoveného   příslušným   nařízením  vlády  bez  žádosti,  s  využitím

   dosavadních  zjištění.  V  ostatních  případech  předá  státní zkušebna

   výsledky dosavadních zjištění přihlašovateli.

 

   (7)  Rozhodnutí  o  schválení výrobků nebo o certifikaci výrobků vydaná

   podle  dosavadních  předpisů  o  státním zkušebnictví se po dobu jejich

   platnosti  považují  za  certifikáty prokazující shodu ve smyslu tohoto

   zákona  a mohou být použity jako podklad pro prohlášení o shodě podle §

   13  odst.  2 tohoto zákona. Platnost těchto rozhodnutí zaniká uplynutím

   doby  v  nich  uvedené.  Pokud  v těchto rozhodnutích není uvedena doba

   platnosti,  zaniká  jejich  platnost  uplynutím  pěti  let od účinnosti

   tohoto zákona.

 

   (8)  Osvědčení  o  akreditaci, která vydal před účinností tohoto zákona

   Český  institut  pro  akreditaci,  zůstávají v platnosti po dobu v nich

   uvedenou, pokud nebudou zrušena podle tohoto zákona.

 

   § 22

 

   Zmocnění

 

   Vláda vydá nařízení k provedení § 2 písm. b), c), d), § 3 odst. 2, § 7,

   § 11 odst. 1, 2 a 9, § 11a odst. 2, § 12, 13 a § 18 odst. 3.

 

   ČÁST DRUHÁ

 

   ZMĚNA A DOPLNĚNÍ NĚKTERÝCH ZÁKONŮ

 

   HLAVA I

 

   ZMĚNA  A  DOPLNĚNÍ  ZÁKONA  ČESKÉ  NÁRODNÍ RADY Č. 64/1986 SB., O ČESKÉ

   OBCHODNÍ INSPEKCI, VE ZNĚNÍ ZÁKONA ČESKÉ NÁRODNÍ RADY Č. 240/1992 SB.

 

   § 23

 

   Zákon  České národní rady č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve

   znění  zákona  České  národní  rady č. 240/1992 Sb., se mění a doplňuje

   takto:

 

   1. V § 2 odst. 2 písm. f) se na konci tečka nahrazuje čárkou a doplňuje

   se písmeno g), které včetně poznámky č. ^1a) zní:

 

   "g) zda bylo vydáno prohlášení o shodě pro stanovené výrobky uváděné na

   trh,  dále  zda  vlastnosti  stanovených  výrobků  uvedených  na  trh a

   náležitosti  posouzení  shody  odpovídají stanoveným podmínkám vydaného

   prohlášení o shodě.^1a)

 

   1a)  Zákon  č.  22/1997  Sb.,  o technických požadavcích na výrobky a o

   změně a doplnění některých zákonů.".

 

   2. V poznámce č. ^1) pod čarou se vypouštějí slova:

 

   "Zákon č. 142/1991 Sb., o československých technických normách.".

 

   3. § 4 odst. 1 písm. d) zní:

 

   "d)  odebírat za náhradu od kontrolovaných osob potřebné vzorky výrobků

   nebo zboží k posouzení jakosti a bezpečnosti těchto výrobků nebo zboží.

   Za  odebrané  vzorky  výrobků nebo zboží se kontrolované osobě poskytne

   náhrada  ve  výši  ceny,  za  kterou  se  výrobek nebo zboží v okamžiku

   odebrání   vzorku   nabízí.  Náhrada  se  neposkytne,  jestliže  se  jí

   kontrolovaná osoba vzdá. Nárok na náhradu nevzniká, pokud jde o výrobek

   nebo zboží, které nesplňuje požadavky stanovené zvláštními předpisy,".

 

   4. V § 4 odst. 1 písm. e) se na konci tečka nahrazuje čárkou a doplňuje

   se písmeno f), které včetně poznámky č. ^1b) zní:

 

   "f) vstupovat do objektů výrobce, dovozce nebo distributora a vyžadovat

   předložení  příslušné  dokumentace  a  poskytnutí pravdivých informací.

   Výrobce,  dovozce  nebo distributor může být inspektorem vyzván, aby mu

   zajistil  a  předložil  odborná vyjádření autorizované osoby k předmětu

   dozoru,  nebo  si k dozoru může inspektor autorizovanou osobu za úhradu

   přizvat. Cena za výkony autorizované osoby se sjednává podle zvláštního

   předpisu.^1b)

 

   1b) Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění zákona č. 135/1994 Sb.".

 

   5. Za § 7 se vkládá nový § 7a, který zní:

 

   "§ 7a

 

   (1)  Ředitel  inspektorátu  je  oprávněn  uložit  rozhodnutím  výrobci,

   dovozci nebo distributorovi ochranné opatření, kterým je

 

   a)  pozastavení  uvádění  výrobku  nebo jeho výrobních partií na trh na

   určenou  dobu  v případě podezření na nebezpečí vážného ohrožení zdraví

   nebo  bezpečnosti  osob,  majetku  nebo  přírodního prostředí (dále jen

   "oprávněný zájem"),

 

   b)  zákaz  uvádění  výrobku  nebo  jeho  výrobních  partií  na trh nebo

   rozhodnutí  o  stažení těchto výrobků z trhu, popřípadě i z používání v

   případě, ve kterém výrobky prokazatelně mohou ohrozit oprávněný zájem,

 

   c) stanovení povinnosti účinným způsobem bezodkladně informovat o tomto

   nebezpečí  osoby,  které  by mohly být vystaveny nebezpečí plynoucímu z

   výrobku,  a  to  v případech, ve kterých bylo uloženo ochranné opatření

   podle písmene a) nebo písmene b).

 

   (2) Odvolání podané proti rozhodnutí o ochranném opatření nemá odkladný

   účinek.

 

   (3)  Náklady  spojené  s  plněním  ochranných  opatření  hradí ten, kdo

   výrobky ohrožující oprávněný zájem uvedl na trh.

 

   (4)  Zjistí-li  inspektoři  neplnění povinností výrobcem, dovozcem nebo

   distributorem,   hradí   náklady   spojené   s  dozorem  a  s  činností

   autorizovaných osob výrobce, dovozce nebo distributor.".

 

   6.  V  §  17  odst. 1 se slova "pokuty nebo pořádkové pokuty" nahrazují

   slovy "pokuty, pořádkové pokuty nebo ochranného opatření".

 

   HLAVA II

 

   ZMĚNA   A  DOPLNĚNÍ  ZÁKONA  ČESKÉ  NÁRODNÍ  RADY  č.  20/1993  SB.,  O

   ZABEZPEČENÍ  VÝKONU  STÁTNÍ  SPRÁVY  V  OBLASTI  TECHNICKÉ NORMALIZACE,

   METROLOGIE A STÁTNÍHO ZKUŠEBNICTVÍ

 

   § 24

 

   Zákon  České  národní  rady č. 20/1993 Sb., o zabezpečení výkonu státní

   správy   v   oblasti   technické  normalizace,  metrologie  a  státního

   zkušebnictví, se mění a doplňuje takto:

 

   1.  V  §  2  se  vypouští  písmeno  d), v písmenu c) se čárka nahrazuje

   tečkou.

 

   2. Část druhá zní:

 

   "ČÁST DRUHÁ

 

   Působnost   orgánů  státní  správy  v  oblasti  technické  normalizace,

   metrologie a státního zkušebnictví

 

   § 3

 

   Ministerstvo  v  oblasti  technické  normalizace, metrologie a státního

   zkušebnictví

 

   a) vypracovává návrh koncepce rozvoje tohoto odvětví,

 

   b) řídí Úřad a Český metrologický institut,

 

   c) rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutím Úřadu.^2)

 

   § 4

 

   Úřad   v   oblasti   technické   normalizace,   metrologie  a  státního

   zkušebnictví

 

   a)  řídí  a  zabezpečuje  metrologii  v  rozsahu  stanoveném zákonem^3)

   Federálnímu úřadu pro normalizaci a měření,

 

   b)  zabezpečuje  jednotnost  a správnost stanovených měřidel a měření a

   výkon státní metrologie v rozsahu stanoveném zákonem,^3)

 

   c)  rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutím metrologických

   orgánů,^7)

 

   d)   zabezpečuje  organizaci  přípravy  převzetí  technických  předpisů

   Evropských společenství přejímaných nařízeními vlády,

 

   e) smluvně zabezpečuje úkoly vyplývající z mezinárodních smluv, kterými

   je Česká republika vázána, a úkoly vyplývající z požadavků ministerstev

   a jiných ústředních správních úřadů.

 

   § 5

 

   Český  metrologický  institut  zabezpečuje  odbornou a výkonnou činnost

   státní   metrologie   v  rozsahu  stanoveném  zákonem  Československému

   metrologickému ústavu a Státnímu metrologickému inspektorátu.^9)

 

   2) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

 

   3) Zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii.

 

   7) § 4 odst. 1 zákona č. 505/1990 Sb.

 

   9) § 14 a 15 zákona č. 505/1990 Sb.".

 

   3. Poznámky č. 4), 5), 6), 8) a 10) se vypouštějí.

 

   4.  Poznámka  č.  ^11)  zní:  "11) § 13 odst. 2 písm. c), § 16, 20 a 21

   zákona č. 505/1990 Sb.".

 

   ČÁST TŘETÍ

 

   ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

 

   § 25

 

   Zrušují  se:  1. Zákon č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, ve znění

   zákona č. 54/1987 Sb., zákona č. 194/1988 Sb., zákona č. 479/1992 Sb. a

   zákona  č.  539/1992  Sb.  2. Zákon č. 142/1991 Sb., o československých

   technických  normách, ve znění zákona č. 632/1992 Sb. 3. Vyhláška Úřadu

   pro normalizaci a měření č. 104/1984 Sb., o ověřování zbraní a kontrole

   střeliva  pro  civilní  potřebu.  4.  Vyhláška  Úřadu pro normalizaci a

   měření  č.  101/1988  Sb.,  o certifikaci výrobků, ve znění vyhlášky č.

   233/1993  Sb. 5. Vyhláška Federálního úřadu pro normalizaci a měření č.

   585/1992  Sb.,  kterou  se  provádí  zákon  č.  30/1968  Sb., o státním

   zkušebnictví, ve znění vyhlášky č. 232/1993 Sb.

 

   § 26

 

   Účinnost

 

   Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem sedmého kalendářního měsíce po

   dni vyhlášení.

 

   Zeman v. r.

 

   Havel v. r.

 

   Klaus v. r.

 

   Vybraná ustanovení novel

 

   Čl. II nařízení vlády 490/2009 Sb.

 

   Přechodná ustanovení

 

   1.   Akreditující   osoba  pověřená  k  provádění  akreditace  subjektů

   posuzování  shody  podle  dosavadních  právních předpisů se považuje za

   akreditační orgán podle zákona č. 22/1997 Sb., ve znění účinném ode dne

   nabytí účinnosti tohoto zákona, a to do doby vydání nového rozhodnutí o

   pověření  akreditačního  orgánu,  nejdéle  však  po  dobu 2 let ode dne

   nabytí účinnosti tohoto zákona.

 

   2. Akreditující osoba vydá právnické osobě nebo fyzické osobě, která je

   podnikatelem,  a která do dne nabytí účinnosti tohoto zákona požádala o

   akreditaci  a  splňuje  akreditační  pravidla  podle  dosavadní  právní

   úpravy,  osvědčení  o  akreditaci podle zákona č. 22/1997 Sb., ve znění

   účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

 

   3.  Osvědčení  o  akreditaci  vydané  podle  dosavadní právní úpravy se

   považuje  za  osvědčení  o  akreditaci  podle zákona č. 22/1997 Sb., ve

   znění  účinném  ode  dne  nabytí účinnosti tohoto zákona, a to pouze po

   dobu, na kterou bylo vydáno, nejdéle však do 31. prosince 2014.

 

   4.  Řízení  o  pokutách,  zahájená  přede  dnem nabytí účinnosti tohoto

   zákona, se dokončí podle dosavadní právní úpravy.

 

   1)  Například  zákon  č.  114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění

   pozdějších předpisů, zákon č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě.

 

   1a)  Nařízení  Evropského  parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9.

   července  2008,  kterým  se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad

   trhem  týkající  se uvádění výrobků na trh a kterým se zrušuje nařízení

   (EHS) č. 339/93.

 

   1b)  Čl. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/95/ES o všeobecné

   bezpečnosti výrobků.

 

   1b)  §  134a  zákona  č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č.

   155/2000 Sb.

 

   1c) Například § 7a odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 64/1986 Sb., o České

   obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů.

 

   2) Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění zákona č. 135/1994 Sb.

 

   2a)  Například  zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o

   změně  některých  zákonů (zákon o obecné bezpečnosti výrobků), zákon č.

   258/2000  Sb.,  o ochraně veřejného zdraví, ve znění zákona č. 254/2001

   Sb. a zákona č. 274/2001 Sb.

 

   4) Zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších

   předpisů.

 

   4a)  Zákon  č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní

   báňské správě, ve znění pozdějších předpisů.

 

   4b) Zákon č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů.

 

   4c) Například zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění

   pozdějších předpisů.

 

   4d) § 21 zákona č. 61/1988 Sb.

 

   4e) Čl. 20 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008.

 

   4f)  Nařízení  vlády  č.  396/2004  Sb.,  o  postupech,  obsahu a formě

   informace o výskytu nebezpečných nepotravinářských výrobků.

 

   7) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

 

   8) Například § 17 a násl. obchodního zákoníku.

 

   9)  Zákon  č.  183/2006  Sb.,  o  územním  plánování  a  stavebním řádu

   (stavební zákon).