◄◄◄ Zpět na právní a technické požadavky na výstavbu ve stavebnictví

 

 

Stáhnout zákon: Zákon č. 500/2004 Sb.,správní řád

 

 

 

   500/2004 Sb.

 

   ZÁKON

 

   ze dne 24. června 2004

 

   správní řád

 

   Změna: 413/2005 Sb.

 

   Změna: 384/2008 Sb.

 

   Změna: 7/2009 Sb.

 

   Změna: 227/2009 Sb. (část)

 

   Změna: 227/2009 Sb.

 

   Změna: 167/2012 Sb.

 

   Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

 

   ČÁST PRVNÍ

 

   ÚVODNÍ USTANOVENÍ

 

   HLAVA I

 

   PŘEDMĚT ÚPRAVY

 

   § 1

 

   (1)  Tento  zákon  upravuje postup orgánů moci výkonné, orgánů územních

   samosprávných  celků^1)  a jiných orgánů, právnických a fyzických osob,

   pokud  vykonávají působnost v oblasti veřejné správy (dále jen "správní

   orgán").

 

   (2)   Tento   zákon   nebo   jeho  jednotlivá  ustanovení  se  použijí,

   nestanoví-li zvláštní zákon jiný postup.

 

   (3)  Tento  zákon  se  nepoužije  pro  občanskoprávní, obchodněprávní a

   pracovněprávní úkony prováděné správními orgány a na vztahy mezi orgány

   téhož územního samosprávného celku při výkonu samostatné působnosti.

 

   HLAVA II

 

   ZÁKLADNÍ ZÁSADY ČINNOSTI SPRÁVNÍCH ORGÁNŮ

 

   § 2

 

   (1)  Správní  orgán  postupuje v souladu se zákony a ostatními právními

   předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního

   řádu  (dále  jen  "právní  předpisy").  Kde  se  v tomto zákoně mluví o

   zákoně,  rozumí  se  tím  též  mezinárodní  smlouva,  která je součástí

   právního řádu.

 

   (2) Správní orgán uplatňuje svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu

   byla  zákonem  nebo  na základě zákona svěřena, a v rozsahu, v jakém mu

   byla svěřena.

 

   (3)  Správní  orgán  šetří práva nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné

   zájmy  osob,  jichž  se  činnost správního orgánu v jednotlivém případě

   dotýká  (dále jen "dotčené osoby"), a může zasahovat do těchto práv jen

   za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu.

 

   (4)  Správní  orgán  dbá,  aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným

   zájmem  a  aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby

   při  rozhodování  skutkově  shodných  nebo podobných případů nevznikaly

   nedůvodné rozdíly.

 

   § 3

 

   Nevyplývá-li  ze  zákona  něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby

   byl  zjištěn  stav  věci,  o  němž  nejsou  důvodné pochybnosti, a to v

   rozsahu,  který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými

   v § 2.

 

   § 4

 

   (1)  Veřejná  správa  je  službou  veřejnosti.  Každý,  kdo  plní úkoly

   vyplývající  z  působnosti správního orgánu, má povinnost se k dotčeným

   osobám chovat zdvořile a podle možností jim vycházet vstříc.

 

   (2)  Správní  orgán v souvislosti se svým úkonem poskytne dotčené osobě

   přiměřené  poučení o jejích právech a povinnostech, je-li to vzhledem k

   povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné.

 

   (3)  Správní  orgán  s  dostatečným  předstihem uvědomí dotčené osoby o

   úkonu,   který  učiní,  je-li  to  potřebné  k  hájení  jejich  práv  a

   neohrozí-li to účel úkonu.

 

   (4)  Správní  orgán  umožní  dotčeným  osobám uplatňovat jejich práva a

   oprávněné zájmy.

 

   § 5

 

   Pokud  to  povaha projednávané věci umožňuje, pokusí se správní orgán o

   smírné  odstranění rozporů, které brání řádnému projednání a rozhodnutí

   dané věci.

 

   § 6

 

   (1)  Správní  orgán  vyřizuje  věci  bez  zbytečných průtahů. Nečiní-li

   správní  orgán úkony v zákonem stanovené lhůtě nebo ve lhůtě přiměřené,

   není-li  zákonná  lhůta  stanovena,  použije  se  ke  zjednání  nápravy

   ustanovení o ochraně před nečinností (§ 80).

 

   (2)  Správní  orgán  postupuje  tak,  aby  nikomu  nevznikaly  zbytečné

   náklady, a dotčené osoby co možná nejméně zatěžuje. Podklady od dotčené

   osoby  vyžaduje  jen  tehdy, stanoví-li tak právní předpis. Lze-li však

   potřebné údaje získat z úřední evidence, kterou správní orgán sám vede,

   a  pokud  o  to  dotčená  osoba  požádá,  je  povinen  jejich obstarání

   zajistit. Při opatřování údajů podle tohoto ustanovení má správní orgán

   vůči  třetím  osobám, jichž se tyto údaje mohou týkat, stejné postavení

   jako dotčená osoba, na jejíž požádání údaje opatřuje.

 

   § 7

 

   (1)  Dotčené  osoby  mají  při  uplatňování svých procesních práv rovné

   postavení.  Správní  orgán  postupuje  vůči dotčeným osobám nestranně a

   vyžaduje  od  všech  dotčených osob plnění jejich procesních povinností

   rovnou měrou.

 

   (2)  Tam,  kde  by  rovnost  dotčených osob mohla být ohrožena, správní

   orgán učiní opatření potřebná k jejímu zajištění.

 

   § 8

 

   (1)  Správní  orgány  dbají  vzájemného  souladu  všech  postupů, které

   probíhají  současně  a souvisejí s týmiž právy nebo povinnostmi dotčené

   osoby.  Na  to,  že  současně  probíhá  více takových postupů u různých

   správních  orgánů  nebo  u jiných orgánů veřejné moci, je dotčená osoba

   povinna správní orgány bezodkladně upozornit.

 

   (2) Správní orgány vzájemně spolupracují v zájmu dobré správy.

 

   ČÁST DRUHÁ

 

   OBECNÁ USTANOVENÍ O SPRÁVNÍM ŘÍZENÍ

 

   HLAVA I

 

   SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ

 

   § 9

 

   Správní  řízení  je  postup  správního  orgánu,  jehož účelem je vydání

   rozhodnutí, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo

   povinnosti   jmenovitě   určené  osoby  nebo  jímž  se  v  určité  věci

   prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá.

 

   HLAVA II

 

   SPRÁVNÍ ORGÁNY

 

   Díl 1

 

   Příslušnost správních orgánů

 

   § 10

 

   Věcná příslušnost

 

   Správní  orgány  jsou  věcně  příslušné  jednat a rozhodovat ve věcech,

   které jim byly svěřeny zákonem nebo na základě zákona.

 

   § 11

 

   Místní příslušnost

 

   (1) Místní příslušnost správního orgánu je určena

 

   a)  v  řízeních  týkajících  se činnosti účastníka řízení (§ 27) místem

   činnosti,

 

   b)  v  řízeních  týkajících  se  nemovitosti  místem, kde se nemovitost

   nachází,

 

   c)  v ostatních řízeních týkajících se podnikatelské činnosti účastníka

   řízení, který je fyzickou osobou, místem podnikání,^2)

 

   d)  v  ostatních  řízeních  týkajících  se  fyzické osoby místem jejího

   trvalého  pobytu,^3)  popřípadě  místem pobytu na území České republiky

   podle  druhu  pobytu  cizince^4)  (dále  jen  "místo trvalého pobytu");

   nemá-li  fyzická  osoba místo trvalého pobytu na území České republiky,

   je  místní  příslušnost určena posledním známým místem jejího pobytu na

   území České republiky,

 

   e)  v  ostatních  řízeních  týkajících se právnické osoby místem jejího

   sídla  nebo  místem  sídla  její  organizační  složky;^5)  u zahraniční

   právnické  osoby  je  místní příslušnost správního orgánu určena sídlem

   její   organizační   složky  zřízené  v  České  republice;  po  zrušení

   organizační  složky  je místní příslušnost určena posledním sídlem této

   organizační složky na území České republiky.

 

   (2)  Je-li  místně příslušných více správních orgánů a nedohodnou-li se

   jinak,  provede  řízení  ten  z  nich, u něhož jako prvního byla podána

   žádost  nebo  který  z  moci úřední učinil úkon jako první. V ostatních

   případech nebo nelze-li podmínky místní příslušnosti určit, určí místní

   příslušnost   usnesením  nejblíže  společně  nadřízený  správní  orgán.

   Není-li  takového  orgánu,  určí  místní příslušnost usnesením ústřední

   správní úřad,^6) do jehož působnosti rozhodovaná věc náleží.

 

   § 12

 

   Postoupení pro nepříslušnost

 

   Dojde-li  podání  (§ 37) správnímu orgánu, který není věcně nebo místně

   příslušný,  bezodkladně  je  usnesením  postoupí  příslušnému správnímu

   orgánu  a  současně  o  tom  uvědomí  toho, kdo podání učinil (dále jen

   "podatel").  Má-li  správní orgán, jemuž bylo podání postoupeno, za to,

   že  není  věcně  nebo  místně  příslušný,  může  je usnesením postoupit

   dalšímu správnímu orgánu nebo vrátit jen se souhlasem svého nadřízeného

   správního  orgánu.  Usnesení  vydaná  podle  tohoto ustanovení se pouze

   poznamenají do spisu.

 

   Dožádání

 

   § 13

 

   (1)  Příslušný  správní  orgán  může  usnesením  dožádat podřízený nebo

   nadřízený  správní orgán anebo jiný věcně příslušný správní orgán (dále

   jen  "dožádaný  správní  orgán")  o  provedení úkonu, který by sám mohl

   provést  jen s obtížemi nebo s neúčelnými náklady anebo který by nemohl

   provést  vůbec.  Toto  usnesení  se doručuje pouze dožádanému správnímu

   orgánu a nelze se proti němu odvolat.

 

   (2)  Dožádaný správní orgán provede dožádaný úkon, jakož i úkony, které

   zajišťují účel dožádání.

 

   (3)  Dožádaný  správní orgán provede úkon bez zbytečného odkladu. Pokud

   nelze  provést  úkon  bezodkladně, provede ho dožádaný správní orgán ve

   lhůtě  30 dnů ode dne doručení dožádání. V případě, že dožádaný správní

   orgán  nemůže  lhůtu dodržet, může jemu nadřízený správní orgán na jeho

   návrh lhůtu prodloužit o dobu nezbytně nutnou.

 

   (4)  Pokud  by  dožádání  bylo  v rozporu s právními předpisy, dožádaný

   správní  orgán  usnesením,  které  se pouze poznamená do spisu, odmítne

   úkon  provést  a  vyrozumí  o  tom  dožadující  správní orgán. Dožádaný

   správní orgán, který není ve vztahu podřízenosti k orgánu dožadujícímu,

   může  odmítnout  provedení  úkonu též proto, že by jeho provedení vážně

   ohrozilo plnění jeho vlastních úkolů, nebo proto, že provedení dožádání

   by  vyžadovalo  vynaložení  neúměrných  nákladů. Provedení dožádání lze

   odmítnout jen s předchozím souhlasem nadřízeného správního orgánu.

 

   (5) Dožádaný správní orgán má oprávnění podle § 136 odst. 4.

 

   (6) Dožádání do ciziny upravují zvláštní právní předpisy.^7)

 

   Díl 2

 

   Vyloučení z projednávání a rozhodování věci

 

   § 14

 

   (1)  Každá  osoba  bezprostředně  se  podílející  na  výkonu  pravomoci

   správního   orgánu  (dále  jen  "úřední  osoba"),  o  níž  lze  důvodně

   předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení

   nebo  jejich  zástupcům  takový  zájem na výsledku řízení, pro nějž lze

   pochybovat  o  její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení,

   při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit.

 

   (2)  Účastník  řízení může namítat podjatost úřední osoby, jakmile se o

   ní  dozví.  K  námitce  se  nepřihlédne, pokud účastník řízení o důvodu

   vyloučení  prokazatelně  věděl,  ale  bez  zbytečného  odkladu  námitku

   neuplatnil. O námitce rozhodne bezodkladně usnesením služebně nadřízený

   úřední   osoby   nebo  ten,  kdo  má  obdobné  postavení^8)  (dále  jen

   "představený").

 

   (3)  Úřední  osoba,  která se dozví o okolnostech nasvědčujících, že je

   vyloučena,  je povinna o nich bezodkladně uvědomit svého představeného.

   Do  doby,  než  představený  posoudí,  zda je úřední osoba vyloučena, a

   provede  potřebné  úkony,  může  tato  osoba provádět jen takové úkony,

   které nesnesou odkladu.

 

   (4)  Představený  úřední  osoby,  která je vyloučena, za ni bezodkladně

   určí   jinou   úřední   osobu,  která  není  k  vyloučenému  ve  vztahu

   podřízenosti.  Usnesení  o  tom  se  pouze poznamená do spisu. Nelze-li

   určit  nikoho jiného, bezodkladně o tom uvědomí nadřízený správní orgán

   a  spolu s tím mu předá spis. Nadřízený správní orgán postupuje podle §

   131 odst. 4.

 

   (5)  Vyloučena je též ta úřední osoba, která se účastnila řízení v téže

   věci  na  jiném  stupni.  Důvodem  vyloučení není účast na úkonech před

   zahájením  řízení  nebo  na  výkonu kontroly prováděné podle zvláštního

   zákona.

 

   (6) Ustanovení předchozích odstavců se nepoužijí pro vedoucí ústředních

   správních úřadů a státní tajemníky.

 

   (7)  Ustanovení  odstavců  1  až  4  se  obdobně  užijí  pro  znalce  a

   tlumočníky.

 

   Díl 3

 

   Vedení řízení a úkony správních orgánů

 

   § 15

 

   Vedení řízení

 

   (1)  Jednotlivé  úkony  v řízení se činí písemně, pokud zákon nestanoví

   jinak  nebo  pokud  to  nevylučuje  povaha  věci.  Jednotlivé sdělení v

   průběhu řízení lze vůči přítomnému účastníku řízení učinit ústně, pokud

   ten na písemné formě netrvá. Obsah úkonů prováděných jinou než písemnou

   formou se poznamená do spisu, nestanoví-li zákon jinak.

 

   (2)  Úkony správního orgánu v řízení provádějí úřední osoby oprávněné k

   tomu  podle  vnitřních předpisů správního orgánu nebo pověřené vedoucím

   správního orgánu (dále jen "oprávněné úřední osoby").

 

   (3)  Oprávněné  úřední  osoby  jsou  povinny  zachovávat  mlčenlivost o

   skutečnostech, o kterých se dozvěděly v souvislosti s řízením a které v

   zájmu  zajištění řádného výkonu veřejné správy nebo v zájmu jiných osob

   vyžadují,   aby   zůstaly   utajeny,  nestanoví-li  zákon  jinak.  Této

   povinnosti   jsou   oprávněné  úřední  osoby  zproštěny  jen  z  důvodů

   stanovených  zvláštním  zákonem  nebo  vysloví-li souhlas osoba, jíž se

   předmětná  skutečnost  dotýká. Ustanovení zvláštních zákonů o zproštění

   povinnosti mlčenlivosti tím nejsou dotčena.

 

   (4)  O  tom,  kdo  je  v dané věci oprávněnou úřední osobou, se provede

   záznam  do  spisu  a  správní  orgán o tom účastníka řízení na požádání

   informuje.  Oprávněná  úřední  osoba na požádání účastníka řízení sdělí

   své  jméno,  příjmení,  služební  nebo  obdobné  označení  a  ve kterém

   organizačním útvaru správního orgánu je zařazena.^9)

 

   § 16

 

   Jednací jazyk

 

   (1)  V  řízení  se  jedná  a  písemnosti se vyhotovují v českém jazyce.

   Účastníci  řízení  mohou  jednat a písemnosti mohou být předkládány i v

   jazyce slovenském.

 

   (2) Písemnosti vyhotovené v cizím jazyce musí účastník řízení předložit

   v  originálním  znění  a  současně v úředně ověřeném překladu do jazyka

   českého,  pokud  správní  orgán  nesdělí  účastníkovi řízení, že takový

   překlad  nevyžaduje. Takové prohlášení může správní orgán učinit na své

   úřední desce i pro neurčitý počet řízení v budoucnu.

 

   (3)  Každý,  kdo  prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má

   právo  na  tlumočníka^10)  zapsaného  v  seznamu tlumočníků, kterého si

   obstará  na  své  náklady.  V  řízení  o žádosti si žadatel, který není

   občanem  České  republiky,  obstará  tlumočníka  na  své  náklady  sám,

   nestanoví-li zákon jinak.^11)

 

   (4)  Občan  České  republiky  příslušející k národnostní menšině, která

   tradičně  a  dlouhodobě  žije  na  území  České  republiky,^12) má před

   správním  orgánem  právo činit podání a jednat v jazyce své národnostní

   menšiny.  Nemá-li  správní orgán úřední osobu znalou jazyka národnostní

   menšiny,   obstará  si  tento  občan  tlumočníka  zapsaného  v  seznamu

   tlumočníků.  Náklady  tlumočení  a náklady na pořízení překladu v tomto

   případě nese správní orgán.

 

   (5)  Neslyšícím  uživatelům  českého  znakového  jazyka  správní  orgán

   ustanoví   tlumočníka   českého   znakového   jazyka  podle  zvláštního

   zákona^13).   Neslyšící   osobě   preferující   český   jazyk  ustanoví

   prostředníka,  který  je schopen se s ní dorozumět pomocí komunikačních

   systémů vycházejících z českého jazyka dle její vlastní volby.

 

   Osobě  hluchoslepé bude ustanoven prostředník, který je schopen se s ní

   dorozumět pomocí komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob

   dle   její  vlastní  volby.  Prostředník  je  ustanovován  za  stejných

   podmínek,   za   jakých  je  ustanovován  tlumočník  českého  znakového

   jazyka^13).  O  ustanovení  tlumočníka nebo prostředníka vydává správní

   orgán usnesení, které se oznamuje pouze osobám, jichž se dotýká.

 

   § 17

 

   Spis

 

   (1)  V každé věci se zakládá spis. Každý spis musí být označen spisovou

   značkou.   Spis  tvoří  zejména  podání,  protokoly,  záznamy,  písemná

   vyhotovení  rozhodnutí  a  další  písemnosti,  které se vztahují k dané

   věci.   Přílohou,   která  je  součástí  spisu,  jsou  zejména  důkazní

   prostředky,  obrazové  a  zvukové  záznamy  a záznamy na elektronických

   médiích.  Spis  musí  obsahovat  soupis  všech  svých  součástí, včetně

   příloh, s určením data, kdy byly do spisu vloženy.

 

   (2)  Zasílají-li se dožádané spisy v poštovní zásilce, musí odesílající

   správní  orgán  zvolit takovou poštovní službu, která zahrnuje stvrzení

   podání a dodání poštovní zásilky.

 

   (3)  Z  důvodu  ochrany utajovaných informací a z důvodu ochrany jiných

   informací,  na  něž  se  vztahuje zákonem uložená nebo uznaná povinnost

   mlčenlivosti,   se  v  případech  stanovených  zvláštním  zákonem  část

   písemností nebo záznamů uchovává odděleně mimo spis.

 

   (4)  Nevykonává-li  příslušný správní orgán spisovou službu, předá spis

   po  právní  moci  rozhodnutí  správnímu  orgánu, který pro něj spisovou

   službu vykonává.

 

   § 18

 

   Protokol

 

   (1)  O  ústním  jednání  (§  49)  a  o  ústním podání, výslechu svědka,

   výslechu  znalce,  provedení  důkazu  listinou  a  ohledání, pokud jsou

   prováděny  mimo ústní jednání, jakož i o jiných úkonech souvisejících s

   řízením  v dané věci, při nichž dochází ke styku s účastníky řízení, se

   sepisuje  protokol.  Kromě  protokolu  lze  též  pořídit  obrazový nebo

   zvukový záznam.

 

   (2)  Protokol  obsahuje zejména místo, čas a označení úkonů, které jsou

   předmětem   zápisu,  údaje  umožňující  identifikaci  přítomných  osob,

   vylíčení  průběhu předmětných úkonů, označení správního orgánu a jméno,

   příjmení  a  funkci  nebo  služební číslo oprávněné úřední osoby, která

   úkony  provedla.  Údaji  umožňujícími  identifikaci  fyzické  osoby  se

   rozumějí  jméno,  příjmení,  datum  narození  a  místo trvalého pobytu,

   popřípadě jiný údaj podle zvláštního zákona.

 

   (3)  Protokol podepisuje oprávněná úřední osoba, popřípadě osoba, která

   byla  pověřena  sepsáním  protokolu,  a  dále  všechny  osoby, které se

   jednání  nebo  provedení  úkonu  zúčastnily.  Odepření  podpisu, důvody

   odepření a námitky proti obsahu protokolu se v protokolu zaznamenají.

 

   (4)   Jiné   osoby,  jichž  se  obsah  protokolu  přímo  dotýká,  mohou

   bezprostředně  po  seznámení  s protokolem podat stížnost (§ 175) proti

   jeho obsahu.

 

   (5)  Opravy zřejmých nesprávností, kterými jsou zejména chyby v psaní a

   počtech,  v  protokolu  provádí oprávněná úřední osoba, která je stvrdí

   svým  podpisem.  Každá oprava musí být provedena tak, aby původní zápis

   zůstal čitelný. Může-li mít oprava právní význam, účastníci řízení se o

   ní vyrozumí.

 

   (6)  V  případě jiných oprav, než které jsou uvedeny v odstavci 5, se o

   provedení opravy rozhodne usnesením, které se pouze poznamená do spisu.

 

   Díl 4

 

   Doručování

 

   § 19

 

   Společné ustanovení o doručování

 

   (1) Písemnost doručuje správní orgán, který ji vyhotovil. Správní orgán

   doručí   písemnost   prostřednictvím  veřejné  datové  sítě  do  datové

   schránky^13a).  Nelze-li  písemnost  takto  doručit,  může  ji  doručit

   správní  orgán  sám;  v  zákonem  stanovených  případech může písemnost

   doručit   prostřednictvím  obecního  úřadu,  jemu  naroveň  postaveného

   správního  orgánu^14)  (dále  jen  „obecní  úřad“) nebo prostřednictvím

   policejního  orgánu  příslušného  podle  místa doručení; je-li k řízení

   příslušný  orgán  obce,  může  písemnost doručit prostřednictvím obecní

   policie.

 

   (2) Není-li možné písemnost doručit prostřednictvím veřejné datové sítě

   do   datové   schránky^13a),   lze   ji  doručit  také  prostřednictvím

   provozovatele  poštovních  služeb. Správní orgán zvolí takovou poštovní

   službu,  aby  z uzavřené poštovní smlouvy^15) vyplývala povinnost dodat

   poštovní  zásilku  obsahující  písemnost způsobem, který je v souladu s

   požadavky tohoto zákona na doručení písemnosti.

 

   (3)  Nevylučuje-li  to  zákon  nebo  povaha věci, na požádání účastníka

   řízení   správní   orgán   doručuje   na  adresu  pro  doručování  nebo

   elektronickou  adresu,^16)  kterou  mu  účastník  řízení sdělí, zejména

   může-li to přispět k urychlení řízení; taková adresa může být sdělena i

   pro  řízení,  která  mohou  být  u  téhož  správního  orgánu zahájena v

   budoucnu.

 

   (4) Do vlastních rukou adresáta se doručují písemnosti podle § 59, § 72

   odst.  1,  písemnosti,  o  nichž  tak  stanoví  zvláštní  zákon, a jiné

   písemnosti, nařídí-li to oprávněná úřední osoba.

 

   (5)  Do  vlastních  rukou  se  doručuje i písemnost, u níž hrozí, že by

   mohla   být   vydána  jinému  účastníkovi  řízení,  který  má  na  věci

   protichůdný  zájem.  Jestliže  je písemnost doručena jinému účastníkovi

   řízení,  který  má  na věci protichůdný zájem, písemnost se považuje za

   doručenou  jen  v  případě,  že  adresát  písemnosti  její  převzetí od

   příjemce  uzná  nebo  že  je z jeho postupu v řízení zjevné, že mu bylo

   doručeno.

 

   (6)  Je-li  pro  řízení  třeba,  aby  bylo  doručení doloženo, musí být

   zajištěn  písemný doklad stvrzující, že písemnost byla doručena nebo že

   poštovní  zásilka  obsahující písemnost byla dodána, včetně dne, kdy se

   tak  stalo.  Nelze-li  doručení  prokázat,  je nutno doručit opakovaně.

   Písemného  dokladu  o doručení nebo dodání však není zapotřebí, je-li z

   postupu účastníka řízení v řízení zjevné, že mu bylo doručeno.

 

   (7)  Doručovatelé  jsou  oprávněni zjišťovat totožnost adresáta a osob,

   které  jsou za něj oprávněny písemnost převzít. Tyto osoby jsou povinny

   na  výzvu  doručovatele  předložit  průkaz  totožnosti  (§ 36 odst. 4).

   Provádí-li  doručovatel  úkony podle tohoto zákona, má postavení úřední

   osoby  a  povinnosti  nositele  poštovního  tajemství  podle zvláštního

   zákona.^17)

 

   (8)  Písemnosti  uvedené  v odstavci 4 se na požádání adresáta doručují

   jiným  způsobem  podle  tohoto  zákona;  v  takovém  případě  platí, že

   písemnost je doručena třetím dnem ode dne, kdy byla odeslána. V případě

   doručování  na  elektronickou  adresu platí, že písemnost je doručena v

   okamžiku,  kdy  převzetí  doručované písemnosti potvrdí adresát zprávou

   podepsanou  jeho  uznávaným  elektronickým  podpisem.^16)  Nepotvrdí-li

   adresát  převzetí  písemnosti  nejpozději  následující  pracovní den po

   odeslání  zprávy,  která  se nevrátila jako nedoručitelná (odstavec 9),

   doručí   správní  orgán  písemnost,  jako  by  adresát  o  doručení  na

   elektronickou adresu nepožádal.

 

   (9)  Pokud  nebylo možno doručit písemnost doručovanou na elektronickou

   adresu  adresáta  podle  odstavce  3  nebo  8, protože se datová zpráva

   vrátila  jako nedoručitelná, učiní správní orgán neprodleně další pokus

   o  její  doručení;  bude-li  další  pokus  o doručení neúspěšný, doručí

   písemnost,   jako   by  adresát  o  doručení  na  elektronickou  adresu

   nepožádal.

 

   § 20

 

   Doručování fyzickým osobám

 

   (1)  Fyzické osobě se písemnost doručuje na adresu pro doručování (§ 19

   odst. 3), na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel,

   na  kterou  jí  mají  být  doručovány písemnosti^17a), na adresu jejího

   trvalého  pobytu,  ve  věcech  podnikání  do  místa podnikání, nebo při

   doručování  prostřednictvím  veřejné  datové sítě na její elektronickou

   adresu;  fyzické  osobě  lze  však  doručit,  kdekoli  bude  zastižena.

   Provádí-li doručení sám správní orgán, mohou osoby doručení provádějící

   doručit i mimo územní obvod tohoto správního orgánu.

 

   (2)  Písemnost,  která  se  doručuje  do  vlastních  rukou, lze doručit

   adresátovi,  nebo  též  tomu, koho adresát k přijetí písemnosti zmocnil

   písemnou  plnou  mocí  s  úředně ověřeným podpisem; úřední ověření není

   třeba, pokud byla plná moc udělena před doručujícím orgánem.

 

   (3)  Písemnost, která se nedoručuje do vlastních rukou a jejíž převzetí

   má  být potvrzeno příjemcem, lze doručit adresátovi přímo nebo předáním

   jiné  vhodné  fyzické  osobě bydlící, působící nebo zaměstnané v tomtéž

   místě  nebo  jeho  okolí, která souhlasí s tím, že písemnost adresátovi

   předá.

 

   (4)  Písemnost,  která  se  nedoručuje  do  vlastních  rukou nebo jejíž

   doručení  nemá být potvrzeno příjemcem, lze doručit vložením písemnosti

   do adresátovy domovní schránky nebo na jiné vhodné místo anebo způsobem

   podle odstavce 3.

 

   (5)  Při doručování písemnosti, která souvisí s podnikatelskou činností

   fyzické  osoby  a  která je doručována na adresu místa podnikání,^2) se

   postupuje obdobně podle § 21.

 

   (6)   Písemnost  určenou  advokátu,  včetně  písemnosti  doručované  do

   vlastních  rukou,  mohou  přijmout také advokátní koncipienti nebo jiní

   jeho  zaměstnanci.  Vykonává-li  advokacii  společně s jinými advokáty,

   může  být  písemnost,  včetně písemnosti doručované do vlastních rukou,

   odevzdána  též  těmto  advokátům,  jejich  advokátním koncipientům nebo

   jiným  jejich  zaměstnancům.  Jestliže  advokát vykonává advokacii jako

   společník   veřejné   obchodní  společnosti,  mohou  písemnost  určenou

   advokátu,  včetně  písemnosti  doručované  do vlastních rukou, přijmout

   rovněž  ostatní společníci této společnosti, advokátní koncipienti nebo

   jiní  její  zaměstnanci.  Pro  doručování  písemnosti  notáři, soudnímu

   exekutorovi a jiné osobě, která poskytuje právní pomoc podle zvláštních

   zákonů,  platí  věta  první až třetí přiměřeně. Ustanovení o doručování

   právnickým  osobám  (§  21) platí pro doručování písemnosti advokátovi,

   notáři, soudnímu exekutorovi a jiné osobě, která poskytuje právní pomoc

   podle zvláštních zákonů, obdobně.

 

   § 21

 

   Doručování právnickým osobám

 

   (1)  Právnické  osobě se písemnost doručuje na adresu pro doručování (§

   19  odst.  3),  na  adresu  jejího sídla^2) nebo sídla její organizační

   složky, jíž se řízení týká; u zahraniční právnické osoby se doručuje na

   adresu sídla její organizační složky zřízené v České republice, týká-li

   se   písemnost   činnosti   této  organizační  složky.  Při  doručování

   prostřednictvím veřejné datové sítě se doručuje na elektronickou adresu

   právnické osoby. V ostatních případech se zahraničním právnickým osobám

   písemnosti doručují způsobem uvedeným v § 22.

 

   (2)  Písemnost,  která  se  doručuje do vlastních rukou, jsou oprávněny

   převzít  orgány  a  osoby  uvedené  v  § 30 nebo jiné osoby, které byly

   pověřeny písemnosti přijímat.

 

   (3)  Právnická osoba nemůže žádat o prominutí zmeškání úkonu s poukazem

   na  to, že se na adrese jejího sídla nebo sídla její organizační složky

   nikdo  nezdržuje.  Správní  orgán  však v případě, že na uvedené adrese

   nebyl  nikdo zastižen, může písemnost doručit osobám uvedeným v § 30 na

   jejich adresu.

 

   (4)  Písemnost, která se nedoručuje do vlastních rukou a jejíž převzetí

   má  být  potvrzeno  příjemcem,  lze  doručit fyzické osobě, která je za

   adresáta  oprávněna  písemnost  převzít,  fyzické osobě, která převzetí

   písemnosti potvrdí razítkem adresáta, popřípadě též jiné vhodné fyzické

   osobě bydlící, působící nebo zaměstnané v tomtéž místě nebo jeho okolí,

   která  souhlasí  s  tím,  že  poštovní  zásilku s písemností adresátovi

   předá.

 

   (5)  Písemnost, která se nedoručuje do vlastních rukou a jejíž převzetí

   nemá  být  potvrzeno  příjemcem,  lze  doručit  vložením  písemnosti do

   adresátovy  domovní  schránky  nebo na jiné vhodné místo anebo způsobem

   podle odstavce 4.

 

   (6)  Ustanovení  odstavců  1 až 5 se přiměřeně vztahují i na doručování

   správním orgánům a jiným orgánům veřejné moci.

 

   § 22

 

   Doručování do ciziny

 

   Adresátům,  kteří  se  zdržují  v cizině nebo jejichž sídlo nebo pobyt,

   popřípadě  jiná  adresa  pro doručování podle § 19 odst. 3 je v cizině,

   lze   doručit  prostřednictvím  provozovatele  poštovních  služeb  nebo

   prostřednictvím   příslušného   orgánu   státní   správy  pověřeného  k

   doručování  písemností  do  ciziny.  Pokud  se  tímto způsobem nepodaří

   písemnost doručit, ustanoví jim správní orgán opatrovníka [§ 32 odst. 2

   písm. d)].

 

   § 23

 

   Uložení

 

   (1)  Nebyl-li  v  případě  doručování  podle  §  20  adresát zastižen a

   písemnost  nebylo  možno  doručit ani jiným způsobem přípustným podle §

   20, písemnost se uloží.

 

   (2)  Nebyla-li  v  případě doručování podle § 21 zastižena žádná osoba,

   které by bylo možno písemnost doručit, a písemnost nebylo možno doručit

   ani jiným způsobem přípustným podle § 21, písemnost se uloží.

 

   (3) Písemnost se uloží

 

   a) u správního orgánu, který ji vyhotovil, nebo

 

   b)  u obecního úřadu nebo v provozovně provozovatele poštovních služeb,

   pokud se doručuje jejich prostřednictvím.

 

   (4) Adresát se vyzve vložením oznámení o neúspěšném doručení písemnosti

   do  domovní  schránky  nebo  na  jiné  vhodné  místo,  aby  si uloženou

   písemnost ve lhůtě 10 dnů vyzvedl; současně se mu sdělí, kde, odkdy a v

   kterou  denní  dobu  si  lze  písemnost  vyzvednout.  Je-li  to možné a

   nevyloučil-li  to  správní orgán, písemnost se po uplynutí 10 dnů vloží

   do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo; jinak se vrátí správnímu

   orgánu, který ji vyhotovil.

 

   (5)  Zároveň  s  oznámením  podle odstavce 4 se adresát písemně poučí o

   právních důsledcích, které by jeho případné jednání podle § 24 odst. 1,

   3 a 4 vyvolalo nebo o možnosti postupu podle § 24 odst. 2. Toto poučení

   musí  obsahovat i označení správního orgánu, který písemnost odesílá, a

   jeho adresu.

 

   § 24

 

   Překážky při doručování

 

   (1)  Jestliže  si  adresát uložené písemnosti písemnost ve lhůtě 10 dnů

   ode  dne,  kdy  byla  k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se

   považuje za doručenou posledním dnem této lhůty.

 

   (2)  Prokáže-li  adresát, že si pro dočasnou nepřítomnost nebo z jiného

   vážného   důvodu  nemohl  bez  svého  zavinění  uloženou  písemnost  ve

   stanovené  lhůtě vyzvednout, může za podmínek ustanovení § 41 požádat o

   určení neplatnosti doručení nebo okamžiku, kdy byla písemnost doručena.

 

   (3) Jestliže adresát písemnosti, který je fyzickou osobou, nebo fyzická

   osoba, které má být předána písemnost adresovaná právnické osobě, pokus

   o  doručení  písemnosti  znemožní  tím,  že  ji odmítne převzít nebo že

   neposkytne součinnost nezbytnou k řádnému doručení, předá se jí poučení

   o  právních  důsledcích,  které z jejího jednání uvedeného v odstavci 4

   vyplývají;  nového  poučení však není zapotřebí, pokud se ho adresátovi

   dostalo již podle § 23 odst. 5.

 

   (4)  Jestliže  osoba uvedená v odstavci 3 předání poučení znemožní nebo

   jestliže  i  přes  poučení  podle  §  23  odst. 5 nebo podle odstavce 3

   doručení  neumožní,  písemnost  se  považuje  za  doručenou dnem, kdy k

   neúspěšnému pokusu o doručení došlo.

 

   § 25

 

   Doručování veřejnou vyhláškou

 

   (1)  Osobám  neznámého pobytu nebo sídla a osobám, jimž se prokazatelně

   nedaří  doručovat,  jakož  i  osobám,  které  nejsou známy, a v dalších

   případech, které stanoví zákon, se doručuje veřejnou vyhláškou.

 

   (2)  Doručení  veřejnou  vyhláškou  se  provede  tak,  že se písemnost,

   popřípadě oznámení o možnosti převzít písemnost, vyvěsí na úřední desce

   správního  orgánu,  který  písemnost doručuje; na písemnosti se vyznačí

   den   vyvěšení.  Písemnost  nebo  oznámení  se  zveřejní  též  způsobem

   umožňujícím  dálkový  přístup.  Patnáctým dnem po vyvěšení se písemnost

   považuje  za  doručenou, byla-li v této lhůtě splněna i povinnost podle

   věty druhé.

 

   (3)  Jde-li  o  řízení,  ve  kterém  se  veřejnou vyhláškou doručuje ve

   správních  obvodech  několika  obcí,  správní  orgán,  který  písemnost

   doručuje,  ji  nejpozději  v  den vyvěšení zašle též příslušným obecním

   úřadům,  které  jsou  povinny  písemnost  bezodkladně  vyvěsit na svých

   úředních  deskách na dobu nejméně 15 dnů. Dnem vyvěšení je den vyvěšení

   na úřední desce správního orgánu, který písemnost doručuje. Jinak platí

   ustanovení odstavce 2 obdobně.

 

   (4)   Týká-li   se   veřejná   vyhláška  záležitosti  práv  příslušníků

   národnostních menšin a je-li ve správním obvodu správního orgánu zřízen

   výbor   pro   národnostní  menšiny  nebo  jiný  orgán  pro  záležitosti

   národnostních  menšin,  veřejnou  vyhlášku správní orgán uveřejní též v

   jazyce příslušné národnostní menšiny.

 

   (5) Fyzické osoby, které vykonávají působnost v oblasti veřejné správy,

   doručují veřejnou vyhláškou prostřednictvím úřední desky obecního úřadu

   v místě výkonu jejich působnosti.

 

   § 26

 

   Úřední deska

 

   (1)   Každý   správní  orgán  zřizuje  úřední  desku,  která  musí  být

   nepřetržitě  veřejně přístupná. Pro orgány územního samosprávného celku

   se  zřizuje  jedna  úřední  deska.  Obsah  úřední desky se zveřejňuje i

   způsobem umožňujícím dálkový přístup.

 

   (2)  Ustanovení  odstavce  1  se  nevztahuje  na  fyzické  osoby, které

   vykonávají   působnost   správního  orgánu,  s  výjimkou  podnikajících

   fyzických  osob,  u  nichž  výkon  této  působnosti souvisí s předmětem

   podnikání.

 

   (3)  Není-li  správní  orgán  schopen zajistit zveřejnění obsahu úřední

   desky  způsobem  umožňujícím  dálkový  přístup podle odstavce 1, uzavře

   osoba uvedená v § 160 odst. 1, jejíž je tento správní orgán součástí, s

   obcí  s  rozšířenou  působností,  v  jejímž  správním  obvodu má sídlo,

   veřejnoprávní  smlouvu  (§  160)  o  zveřejňování  obsahu  úřední desky

   způsobem umožňujícím dálkový přístup.

 

   (4)  Nedojde-li  k  uzavření  veřejnoprávní  smlouvy  podle odstavce 3,

   postupuje  se  v  případě obecního úřadu podle zvláštního zákona.^18) V

   případě  jiného  správního  orgánu rozhodne nadřízený správní orgán, že

   pro  něj  bude  tuto  povinnost vykonávat sám nebo že jejím vykonáváním

   pověří  jiný  podřízený  věcně příslušný správní orgán ve svém správním

   obvodu.  Rozhodnutí nadřízeného správního orgánu se zveřejní nejméně po

   dobu 15 dnů na úřední desce správního orgánu, který povinnost neplnil.

 

   HLAVA III

 

   ÚČASTNÍCI ŘÍZENÍ A ZASTOUPENÍ

 

   Díl 1

 

   Účastníci řízení

 

   § 27

 

   (1) Účastníky řízení (dále jen "účastník") jsou

 

   a)  v  řízení  o žádosti žadatel a další dotčené osoby, na které se pro

   společenství práv nebo povinností s žadatelem musí vztahovat rozhodnutí

   správního orgánu;

 

   b)  v  řízení  z moci úřední dotčené osoby, jimž má rozhodnutí založit,

   změnit  nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo

   povinnost mají anebo nemají.

 

   (2) Účastníky jsou též další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím

   přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech.

 

   (3)  Účastníky  jsou rovněž osoby, o kterých to stanoví zvláštní zákon.

   Nestanoví-li  zvláštní  zákon  jinak,  mají  postavení  účastníků podle

   odstavce  2, ledaže jim má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo

   anebo  povinnost  nebo  prohlásit,  že  právo nebo povinnost mají anebo

   nemají; v tom případě mají postavení účastníků podle odstavce 1.

 

   § 28

 

   (1) Za účastníka bude v pochybnostech považován i ten, kdo tvrdí, že je

   účastníkem,  dokud  se  neprokáže  opak.  O  tom,  zda osoba je či není

   účastníkem,  vydá správní orgán usnesení, jež se oznamuje pouze tomu, o

   jehož  účasti  v  řízení bylo rozhodováno, a ostatní účastníci se o něm

   vyrozumí.  Postup  podle  předchozí věty nebrání dalšímu projednávání a

   rozhodnutí věci.

 

   (2)   Jestliže   osoba,  o  níž  bylo  usnesením  rozhodnuto,  že  není

   účastníkem, podala proti tomuto usnesení odvolání, jemuž bylo vyhověno,

   a  mezitím  zmeškala  úkon,  který  by  jako  účastník mohla učinit, je

   oprávněna  tento  úkon  učinit  do  15  dnů  od  oznámení  rozhodnutí o

   odvolání; ustanovení § 41 odst. 6 věty druhé platí obdobně.

 

   § 29

 

   Procesní způsobilost

 

   (1)  Každý  je  způsobilý  činit  v  řízení  úkony samostatně (dále jen

   "procesní  způsobilost")  v  tom  rozsahu,  v  jakém  mu zákon přiznává

   způsobilost k právním úkonům.^19) Ustanovení § 28 se použije obdobně.

 

   (2)  Procesní  způsobilost  nemají  fyzické  osoby,  které  byly soudem

   zbaveny  způsobilosti  k  právním  úkonům; osoby, jejichž způsobilost k

   právním  úkonům  byla  soudem  omezena,  nemají  procesní způsobilost v

   rozsahu tohoto omezení.^20)

 

   (3)  Správní  orgán  může  dát  příležitost  fyzické  osobě, která nemá

   procesní způsobilost, aby se v průběhu řízení k věci vyjádřila.

 

   (4)  V  řízení,  jehož  účastníkem  je nezletilé dítě, které je schopno

   formulovat  své  názory,  postupuje  správní orgán tak, aby byl zjištěn

   názor  nezletilého dítěte ve věci. Za tím účelem správní orgán poskytne

   dítěti  možnost,  aby  bylo  vyslyšeno  buď přímo, nebo prostřednictvím

   zástupce   nebo   příslušného   orgánu  sociálně-právní  ochrany  dětí.

   Vyžaduje-li  to  zájem dítěte, lze jeho názor zjistit i bez přítomnosti

   rodičů  nebo  jiných  osob  zodpovědných  za  výchovu dítěte. V takovém

   případě  správní  orgán k úkonu přibere jinou vhodnou dospělou osobu. K

   názoru  dítěte  správní  orgán  přihlíží  s  přihlédnutím k jeho věku a

   rozumové vyspělosti.

 

   (5)  Úkony  týkající  se  společných  věcí  nebo  práv  činí  účastníci

   společně, pokud ze zvláštního zákona^21) nevyplývá něco jiného.

 

   § 30

 

   Úkony právnické osoby

 

   (1)  Jménem  právnické  osoby  činí úkony ten, kdo je k tomu oprávněn v

   řízení před soudem podle zvláštního zákona.^22)

 

   (2) V téže věci může za právnickou osobu současně činit úkony jen jedna

   osoba.

 

   (3)  V  řízení  před  správním  orgánem činí úkony jménem státu vedoucí

   organizační složky státu, příslušné podle zvláštního právního předpisu,

   nebo  jím  pověřený  zaměstnanec zařazený do této nebo jiné organizační

   složky státu.

 

   (4) Za územní samosprávný celek činí úkony ten, kdo je podle zvláštního

   zákona  oprávněn  územní  samosprávný  celek  navenek  zastupovat, jeho

   zaměstnanec nebo člen zastupitelstva, který byl touto osobou pověřen.

 

   (5) Každý, kdo činí úkony, musí prokázat své oprávnění.

 

   § 31

 

   Zástupce

 

   Zástupcem  účastníka  je  zákonný  zástupce, opatrovník nebo zmocněnec;

   zástupcem  účastníků,  jejichž zájmy si neodporují, může být i společný

   zmocněnec nebo společný zástupce.

 

   § 32

 

   Zastoupení na základě zákona a opatrovnictví

 

   (1)  V  rozsahu,  v  jakém účastník nemá procesní způsobilost, musí být

   zastupován zákonným zástupcem.

 

   (2) Správní orgán ustanoví opatrovníka

 

   a)  účastníkovi  uvedenému  v odstavci 1, pokud nemá zákonného zástupce

   nebo  nemůže-li  ho  zákonný  zástupce zastupovat a nemá-li opatrovníka

   podle zvláštního zákona,

 

   b)  osobám, kterým brání jiná právní překážka, aby v řízení samy činily

   úkony, jestliže si nezvolily zmocněnce,

 

   c)  právnické osobě, která nemá orgán způsobilý za ni jednat, popřípadě

   jemuž  lze  doručovat,  popřípadě je-li v jiném řízení předmětem sporu,

   kdo tímto orgánem právnické osoby je,

 

   d)  osobám  neznámého  pobytu nebo sídla a osobám, jimž se prokazatelně

   nedaří doručovat,

 

   e) osobám, které nejsou známy,

 

   f) osobám zvlášť těžce zdravotně postiženým, s nimiž se nelze dorozumět

   ani prostřednictvím tlumočníka nebo prostředníka podle § 16 odst. 5,

 

   g)  osobám  stiženým  přechodnou  duševní  poruchou,  která  jim  brání

   samostatně  v  řízení jednat, je-li to nezbytné k hájení jejich práv; v

   těchto   případech   správní   orgán  rozhoduje  na  základě  odborného

   lékařského posudku,

 

   h)  účastníkům  uvedeným  v  § 27 odst. 1, kterým se nepodařilo oznámit

   zahájení řízení z moci úřední (§ 46 odst. 2), nebo

 

   i) účastníkům, o nichž tak stanoví zvláštní zákon.

 

   (3)  Nejde-li  o  účastníka,  kterému má být v řízení uložena povinnost

   nebo  odňato právo, správní orgán opatrovníka podle odstavce 2 písm. d)

   a e) neustanoví a účastníkům tam uvedeným doručuje veřejnou vyhláškou.

 

   (4)  Opatrovníkem  správní orgán ustanoví toho, u koho je osoba, jíž se

   opatrovník ustanovuje, v péči, anebo jinou vhodnou osobu. Tato osoba je

   povinna  funkci  opatrovníka  přijmout,  pokud jí v tom nebrání závažné

   důvody.  Opatrovníkem  nelze  ustanovit osobu, o níž lze mít důvodně za

   to,  že  má takový zájem na výsledku řízení, který odůvodňuje obavu, že

   nebude řádně hájit zájmy opatrovance.

 

   (5) O ustanovení opatrovníka rozhoduje správní orgán usnesením.

 

   (6)  Usnesení  o  ustanovení opatrovníka se oznamuje pouze tomu, kdo je

   ustanovován  opatrovníkem,  a  nevylučuje-li  to  povaha věci nebo stav

   opatrovance,  který  způsobuje,  že opatrovanec by nebyl schopen vnímat

   obsah usnesení, též opatrovanci.

 

   (7)  Nedbá-li  opatrovník  o  ochranu  práv nebo zájmů opatrovance nebo

   lze-li  mít  důvodně  za  to, že opatrovník má takový zájem na výsledku

   řízení,   který   odůvodňuje   obavu,   že  nebude  řádně  hájit  zájmy

   opatrovance,   správní   orgán  usnesením  zruší  předchozí  ustanovení

   opatrovníka a ustanoví opatrovníkem někoho jiného.

 

   (8)  Funkce opatrovníka zaniká, jakmile zastoupený začal být zastupován

   zákonným  zástupcem  nebo  nabyl  procesní  způsobilosti anebo pominuly

   důvody, pro něž byl opatrovník ustanoven. Tuto skutečnost správní orgán

   poznamená  do  spisu,  jakmile  se  o  ní dozví; v pochybnosti rozhodne

   usnesením,  které  se  oznamuje  pouze opatrovníkovi a opatrovanci nebo

   jeho zákonnému zástupci.

 

   § 33

 

   Zastoupení na základě plné moci

 

   (1)  Účastník  si  může  zvolit  zmocněnce.  Zmocnění  k  zastoupení se

   prokazuje  písemnou  plnou  mocí.  Plnou  moc  lze  udělit  i  ústně do

   protokolu.  V  téže  věci  může  mít  účastník  současně  pouze jednoho

   zmocněnce.

 

   (2) Zmocnění může být uděleno

 

   a) k určitému úkonu, skupině úkonů nebo pro určitou část řízení,

 

   b) pro celé řízení,

 

   c)  pro neurčitý počet řízení s určitým předmětem, která budou zahájena

   v určené době nebo bez omezení v budoucnu; podpis na plné moci musí být

   v  tomto  případě  vždy  úředně  ověřen a plná moc musí být do zahájení

   řízení  uložena u věcně příslušného správního orgánu, popřípadě udělena

   do protokolu, nebo

 

   d) v jiném rozsahu na základě zvláštního zákona.

 

   (3)  Zmocněnec  může  udělit  plnou  moc  jiné osobě, aby místo něho za

   účastníka jednala, jen je-li v plné moci výslovně dovoleno, že tak může

   učinit, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.^23)

 

   (4)  Jestliže  se  nedaří  doručovat písemnosti zmocněnci, postupuje se

   podle  §  32  odst.  2 písm. d) nebo § 32 odst. 3 a účastník se o tomto

   postupu, jakož i o obsahu písemnosti vyrozumí.

 

   § 34

 

   (1)  Zástupce podle § 32 a 33 v řízení vystupuje jménem zastoupeného. Z

   úkonů zástupce vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému.

 

   (2) S výjimkou případů, kdy má zastoupený něco v řízení osobně vykonat,

   doručují  se  písemnosti  pouze  zástupci.  Doručení  zastoupenému nemá

   účinky pro běh lhůt, nestanoví-li zákon jinak.

 

   (3) V pochybnostech o rozsahu zastoupení platí, že zástupce je oprávněn

   vystupovat jménem zastoupeného v celém řízení.

 

   (4)  Správní orgán může uznat úkony učiněné ve prospěch účastníka jinou

   osobou než zástupcem za úkony učiněné zástupcem, jestliže o to účastník

   požádá  a  nemůže-li  vzniknout újma jinému účastníkovi. O uznání úkonů

   rozhoduje  správní  orgán  usnesením;  nevyhoví-li  podateli,  oznamuje

   usnesení pouze jemu.

 

   § 35

 

   Společný zmocněnec a společný zástupce

 

   (1)  V  řízeních, v nichž více účastníků uplatňuje shodný zájem, může k

   usnadnění  průběhu řízení správní orgán vyzvat tyto účastníky, aby si v

   přiměřené  lhůtě  zvolili  společného  zmocněnce.  Účastníci  si  mohou

   společného zmocněnce zvolit i bez výzvy.

 

   (2)  Pokud  si účastníci společného zmocněnce na výzvu správního orgánu

   nezvolí  a  pokud  v  souvislosti  s  tím  lze očekávat vznik průtahů v

   řízení,  může  správní orgán usnesením ustanovit některého z účastníků,

   který  je fyzickou osobou, nebo některou fyzickou osobu uvedenou v § 30

   odst.  1,  společným  zástupcem  pro  účastníky, kteří uplatňují shodný

   zájem,  a to s přihlédnutím k jejich zájmům. Do doby, než se tak stane,

   jim  může  písemnosti  doručovat  uložením  u správního orgánu; na tuto

   možnost  musí  být  účastníci upozorněni ve výzvě uvedené v odstavci 1.

   Funkce  společného zástupce zaniká dnem, kdy účastníci oznámí správnímu

   orgánu, že si zvolili společného zmocněnce podle odstavce 1.

 

   (3)  V  řízení  může  být  zvoleno  i několik společných zmocněnců nebo

   ustanoveno  několik  společných zástupců, z nichž každý bude jednat jen

   jménem určité skupiny účastníků.

 

   (4) Pro společného zmocněnce a společného zástupce platí § 34 obdobně.

 

   Díl 2

 

   Úkony účastníků

 

   § 36

 

   (1) Nestanoví-li zákon jinak, jsou účastníci oprávněni navrhovat důkazy

   a  činit  jiné  návrhy  po  celou  dobu řízení až do vydání rozhodnutí;

   správní orgán může usnesením prohlásit, dokdy mohou účastníci činit své

   návrhy.

 

   (2)  Účastníci  mají právo vyjádřit v řízení své stanovisko. Pokud o to

   požádají,  poskytne  jim správní orgán informace o řízení, nestanoví-li

   zákon jinak.

 

   (3)   Nestanoví-li  zákon  jinak,  musí  být  účastníkům  před  vydáním

   rozhodnutí  ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to

   se  netýká  žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a

   účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal.

 

   (4) Účastník nebo jeho zástupce je povinen předložit na výzvu oprávněné

   úřední osoby průkaz totožnosti. Průkazem totožnosti se pro účely tohoto

   zákona  rozumí  doklad,  který  je veřejnou listinou, v němž je uvedeno

   jméno  a  příjmení,  datum  narození a místo trvalého pobytu, popřípadě

   bydliště  mimo  území  České  republiky  a  z něhož je patrná i podoba,

   popřípadě  jiný  údaj  umožňující správnímu orgánu identifikovat osobu,

   která doklad předkládá, jako jeho oprávněného držitele.

 

   § 37

 

   Podání

 

   (1)  Podání  je  úkonem  směřujícím  vůči  správnímu  orgánu. Podání se

   posuzuje  podle  svého  skutečného  obsahu  a  bez ohledu na to, jak je

   označeno.

 

   (2)  Z  podání musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se

   navrhuje.  Fyzická osoba uvede v podání jméno, příjmení, datum narození

   a  místo trvalého pobytu, popřípadě jinou adresu pro doručování podle §

   19  odst. 3. V podání souvisejícím s její podnikatelskou činností uvede

   fyzická  osoba  jméno  a  příjmení,  popřípadě dodatek odlišující osobu

   podnikatele  nebo  druh  podnikání  vztahující  se k této osobě nebo jí

   provozovanému  druhu  podnikání,  identifikační  číslo  osob  a  adresu

   zapsanou v obchodním rejstříku nebo jiné zákonem upravené evidenci jako

   místo podnikání, popřípadě jinou adresu pro doručování. Právnická osoba

   uvede v podání svůj název nebo obchodní firmu, identifikační číslo osob

   nebo   obdobný   údaj  a  adresu  sídla,  popřípadě  jinou  adresu  pro

   doručování.  Podání  musí obsahovat označení správního orgánu, jemuž je

   určeno,  další  náležitosti, které stanoví zákon, a podpis osoby, která

   je činí.

 

   (3)  Nemá-li  podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami,

   pomůže  správní  orgán  podateli  nedostatky  odstranit nebo ho vyzve k

   jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu.

 

   (4)  Podání  je  možno  učinit  písemně nebo ústně do protokolu anebo v

   elektronické  podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem.^16) Za

   podmínky,  že podání je do 5 dnů potvrzeno, popřípadě doplněno způsobem

   uvedeným  ve  větě  první, je možno je učinit pomocí jiných technických

   prostředků,  zejména  prostřednictvím  dálnopisu, telefaxu nebo veřejné

   datové sítě bez použití uznávaného elektronického podpisu.

 

   (5)  Ten,  kdo  činí podání v elektronické podobě podle odstavce 4 věty

   první,  uvede  současně poskytovatele certifikačních služeb, který jeho

   certifikát^16)  vydal  a  vede jeho evidenci, nebo certifikát připojí k

   podání.

 

   (6)  Podání  se  činí  u  správního  orgánu,  který  je  věcně a místně

   příslušný. Podání je učiněno dnem, kdy tomuto orgánu došlo.

 

   (7)   Není-li   správní  orgán  schopen  zajistit  přijímání  podání  v

   elektronické  podobě  podle  odstavce  4,  uzavře osoba uvedená v § 160

   odst.  1,  jejíž  je  tento správní orgán součástí, s obcí s rozšířenou

   působností, v jejímž správním obvodu má sídlo, veřejnoprávní smlouvu (§

   160) o provozování elektronické adresy podatelny.

 

   (8)  Nedojde-li  k  uzavření  veřejnoprávní  smlouvy  podle odstavce 7,

   postupuje  se  v  případě obecního úřadu podle zvláštního zákona;^18) v

   případě  jiného správního orgánu rozhodne krajský úřad, že pro něj bude

   tuto  povinnost  vykonávat obecní úřad obce s rozšířenou působností, do

   jehož   správního  obvodu  patří.  Rozhodnutí  vydává  krajský  úřad  v

   přenesené působnosti. Rozhodnutí krajského úřadu se zveřejní nejméně po

   dobu 15 dnů na úřední desce správního orgánu, který povinnost neplnil.

 

   § 38

 

   Nahlížení do spisu

 

   (1)  Účastníci a jejich zástupci mají právo nahlížet do spisu, a to i v

   případě, že je rozhodnutí ve věci již v právní moci (§ 73).

 

   (2)  Jiným  osobám správní orgán umožní nahlédnout do spisu, prokáží-li

   právní  zájem  nebo  jiný  vážný  důvod  a nebude-li tím porušeno právo

   některého  z  účastníků, popřípadě dalších dotčených osob anebo veřejný

   zájem.

 

   (3)  Nevidomým  osobám  bude  obsah  spisu přečten. Na požádání správní

   orgán  nevidomé  osobě umožní pořízení zvukového záznamu. Správní orgán

   nevidomé osobě rovněž umožní, aby do spisu nahlížel její průvodce.

 

   (4) S právem nahlížet do spisu je spojeno právo činit si výpisy a právo

   na to, aby správní orgán pořídil kopie spisu nebo jeho části.

 

   (5)  Odepřel-li  správní orgán osobě nahlížet do spisu nebo jeho části,

   vydá o tom usnesení, které se oznamuje pouze této osobě.

 

   (6)  Z  nahlížení  do  spisu  jsou vyloučeny jeho části, které obsahují

   utajované  informace  nebo  skutečnosti,  na  něž  se  vztahuje zákonem

   uložená nebo uznaná povinnost mlčenlivosti; to neplatí o částech spisu,

   jimiž  byl  nebo bude prováděn důkaz, do takových částí spisu však může

   nahlížet  pouze  účastník  řízení nebo jeho zástupce za předpokladu, že

   jsou  předem  seznámeni  s  následky porušení povinnosti mlčenlivosti o

   těchto skutečnostech a že o poučení je sepsán protokol, který podepíší.

   Ustanovení odstavce 4 se nepoužije.

 

   HLAVA IV

 

   LHŮTY A POČÍTÁNÍ ČASU

 

   § 39

 

   Určení lhůty k provedení úkonu

 

   (1)  Správní orgán účastníkovi určí přiměřenou lhůtu k provedení úkonu,

   pokud  ji  nestanoví  zákon a je-li toho zapotřebí. Určením lhůty nesmí

   být  ohrožen  účel  řízení  ani  porušena rovnost účastníků. Usnesení o

   určení  lhůty se oznamuje pouze tomu, komu je určena, popřípadě i tomu,

   jehož se jinak přímo dotýká.

 

   (2)  Lhůtu  určenou  správním  orgánem může na žádost účastníka správní

   orgán   za  podmínek  stanovených  v  odstavci  1  usnesením  přiměřeně

   prodloužit.

 

   § 40

 

   Počítání času

 

   (1) Pokud je provedení určitého úkonu v řízení vázáno na lhůtu,

 

   a) nezapočítává se do běhu lhůty den, kdy došlo ke skutečnosti určující

   počátek  lhůty;  to  neplatí,  jde-li  o  lhůtu  určenou podle hodin; v

   pochybnostech  se  za  počátek lhůty považuje den následující po dni, o

   němž  je  jisto,  že  skutečnost rozhodující pro počátek běhu lhůty již

   nastala,

 

   b)  končí lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let uplynutím toho dne,

   který  se  svým  označením  shoduje  se  dnem, kdy došlo ke skutečnosti

   určující  počátek  lhůty;  není-li  v  měsíci  takový  den, končí lhůta

   posledním dnem měsíce,

 

   c)  připadne-li  konec  lhůty  na  sobotu,  neděli  nebo svátek,^25) je

   posledním  dnem lhůty nejbližší příští pracovní den; to neplatí, jde-li

   o lhůtu určenou podle hodin,

 

   d)  je  lhůta  zachována,  je-li  posledního dne lhůty učiněno podání u

   věcně  a  místně  příslušného  správního orgánu anebo je-li v tento den

   podána  poštovní  zásilka  adresovaná  tomuto  správnímu  orgánu, která

   obsahuje  podání,  držiteli  poštovní  licence  nebo  zvláštní poštovní

   licence  anebo  osobě,  která  má  obdobné  postavení  v  jiném  státě;

   nemůže-li  účastník  z  vážných  důvodů  učinit podání u věcně a místně

   příslušného   správního   orgánu,   je  lhůta  zachována,  jestliže  je

   posledního  dne lhůty učiněno podání u správního orgánu vyššího stupně;

   tento   správní  orgán  podání  bezodkladně  postoupí  věcně  a  místně

   příslušnému správnímu orgánu.

 

   (2) V pochybnostech se lhůta považuje za zachovanou, dokud se neprokáže

   opak.

 

   § 41

 

   Navrácení v předešlý stav

 

   (1)  Navrácením  v  předešlý  stav  se rozumí prominutí zmeškání úkonu,

   který  je  třeba  provést  nejpozději  při ústním jednání nebo v určité

   lhůtě,  nebo  povolení  zpětvzetí  nebo  změny obsahu podání, kterou by

   jinak nebylo možno učinit.

 

   (2) Požádat o prominutí zmeškání úkonu účastník může do 15 dnů ode dne,

   kdy  pominula překážka, která podateli bránila úkon učinit. S požádáním

   je  třeba  spojit  zmeškaný  úkon, jinak se jím správní orgán nezabývá.

   Zmeškání  úkonu  nelze  prominout,  jestliže  ode dne, kdy měl být úkon

   učiněn, uplynul jeden rok.

 

   (3)  Správní  orgán  může  požádání  o prominutí zmeškání úkonu přiznat

   odkladný  účinek,  pokud  podateli  hrozí  vážná  újma  a  nevznikne-li

   přiznáním  odkladného  účinku  újma  způsobená dotčením práv nabytých v

   dobré  víře  nebo  dotčením  veřejného  zájmu  převyšující újmu hrozící

   podateli.

 

   (4)  Správní  orgán  promine  zmeškání  úkonu,  prokáže-li  podatel, že

   překážkou byly závažné důvody, které nastaly bez jeho zavinění.

 

   (5)  Správní  orgán zmeškání úkonu nepromine, je-li zjevné, že by újma,

   která  by  byla  způsobena  dotčením  práv  nabytých  v dobré víře nebo

   dotčením veřejného zájmu, převýšila újmu hrozící podateli.

 

   (6) O prominutí zmeškání úkonu rozhoduje usnesením správní orgán, který

   v  době  požádání o prominutí zmeškání úkonu vede řízení. V případě, že

   správní  orgán  promine  zmeškaný  úkon, doplní řízení ve smyslu úkonu,

   jehož zmeškání bylo prominuto.

 

   (7)  Usnesení,  kterým  správní  orgán  zmeškání  úkonu  nepromine,  se

   oznamuje pouze podateli.

 

   (8)  Požádat  o  povolení  změny  obsahu  podání účastník může pouze do

   vydání  rozhodnutí  (§  71).  Správní orgán může povolit zpětvzetí nebo

   změnu  obsahu  podání  jen v případě, že podateli hrozí vážná újma; tím

   není dotčeno ustanovení § 45 odst. 4. Ustanovení odstavců 2 až 4, 6 a 7

   platí obdobně.

 

   HLAVA V

 

   POSTUP PŘED ZAHÁJENÍM ŘÍZENÍ

 

   § 42

 

   Přijímání podnětů k zahájení řízení

 

   Správní  orgán  je povinen přijímat podněty, aby bylo zahájeno řízení z

   moci úřední. Pokud o to ten, kdo podal podnět, požádá, je správní orgán

   povinen  sdělit  mu  ve  lhůtě  30  dnů ode dne, kdy podnět obdržel, že

   řízení  zahájil,  nebo  že  neshledal  důvody  k zahájení řízení z moci

   úřední,  popřípadě  že  podnět  postoupil příslušnému správnímu orgánu.

   Sdělení  správní  orgán  nezasílá,  postupuje-li  vůči  tomu, kdo podal

   podnět, podle § 46 odst. 1 nebo § 47 odst. 1.

 

   § 43

 

   Odložení věci

 

   (1) Řízení o žádosti (§ 44) není zahájeno a správní orgán věc usnesením

   odloží v případě, že

 

   a)  vůči  němu  byl  učiněn úkon, který zjevně není žádostí, nebo z něj

   nelze zjistit, kdo jej učinil, nebo

 

   b)  bylo  učiněno  podání,  k jehož vyřízení není věcně příslušný žádný

   správní orgán.

 

   (2)  Usnesení  o  odložení  věci se vždy oznamuje osobě, které se týká,

   je-li známa, a podateli.

 

   HLAVA VI

 

   PRŮBĚH ŘÍZENÍ V PRVNÍM STUPNI

 

   Díl 1

 

   Zahájení řízení

 

   § 44

 

   Zahájení řízení o žádosti

 

   (1)  Řízení  o  žádosti  je  zahájeno dnem, kdy žádost nebo jiný návrh,

   kterým  se  zahajuje  řízení  (dále jen "žádost"), došel věcně a místně

   příslušnému správnímu orgánu.

 

   (2)  Pokud  ze  zákona nebo z povahy věci vyplývá, že žádost může podat

   jen  více  žadatelů  společně,  není  třeba,  aby  podání  byla učiněna

   současně.  Pro  zahájení  řízení je rozhodné, kdy tak učinil poslední z

   nich; správní orgán o zahájení řízení ostatní žadatele vyrozumí.

 

   § 45

 

   Žádost

 

   (1)  Žádost musí mít náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 a musí z ní být

   patrné,  co  žadatel  žádá nebo čeho se domáhá. Žadatel je dále povinen

   označit další jemu známé účastníky.

 

   (2)  Nemá-li  žádost předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami,

   pomůže  správní  orgán  žadateli nedostatky odstranit na místě nebo jej

   vyzve  k jejich odstranění, poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučí

   jej  o  následcích  neodstranění nedostatků v této lhůtě; současně může

   řízení přerušit (§ 64).

 

   (3)  Žádost nesmí být zjevně právně nepřípustná. Takovou žádost správní

   orgán  neprojednává  a  řízení  zastaví  (§  66).  Usnesení se oznamuje

   účastníkům, kteří byli o zahájení řízení uvědoměni.

 

   (4)  Žadatel může zúžit předmět své žádosti nebo vzít žádost zpět; toto

   právo  nelze  uplatnit  v  době  od  vydání rozhodnutí správního orgánu

   prvního stupně do zahájení odvolacího řízení.

 

   § 46

 

   Zahájení řízení z moci úřední

 

   (1)  Řízení  z  moci úřední je zahájeno dnem, kdy správní orgán oznámil

   zahájení řízení účastníkovi uvedenému v § 27 odst. 1 doručením oznámení

   nebo  ústním  prohlášením,  a  není-li  správnímu orgánu tento účastník

   znám,  pak  kterémukoliv  jinému  účastníkovi.  Oznámení musí obsahovat

   označení správního orgánu, předmět řízení, jméno, příjmení, funkci nebo

   služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby.

 

   (2)  Jestliže je v řízení z moci úřední více účastníků uvedených v § 27

   odst.  1,  má  pro  zahájení  řízení  význam oznámení o zahájení řízení

   prvnímu  z  nich.  Těm,  kterým  se nepodařilo zahájení řízení oznámit,

   ustanoví  správní  orgán opatrovníka; usnesení o ustanovení opatrovníka

   se doručuje veřejnou vyhláškou.

 

   (3)  Oznámení  o  zahájení  řízení  může  být  spojeno s jiným úkonem v

   řízení.

 

   § 47

 

   (1)  O zahájení řízení je správní orgán povinen uvědomit bez zbytečného

   odkladu všechny jemu známé účastníky.

 

   (2)  O  tom,  že  probíhá  řízení, je správní orgán povinen bezodkladně

   poté,  co se o něm dozví, uvědomit i toho, kdo se stal účastníkem až po

   zahájení  řízení,  nejde-li  o  osobu,  která  se sama jako účastník do

   řízení přihlásila.

 

   (3)  Oznámení  o zahájení řízení lze vedle postupu podle odstavců 1 a 2

   zveřejnit též na úřední desce správního orgánu.

 

   § 48

 

   Překážky řízení

 

   (1) Zahájení řízení u některého správního orgánu brání tomu, aby o téže

   věci z téhož důvodu bylo zahájeno řízení u jiného správního orgánu.

 

   (2)  Přiznat totéž právo nebo uložit tutéž povinnost lze z téhož důvodu

   téže osobě pouze jednou.

 

   Díl 2

 

   Ústní jednání

 

   § 49

 

   (1)  Ústní  jednání  správní  orgán  nařídí v případech, kdy to stanoví

   zákon, a dále tehdy, jestliže je to ke splnění účelu řízení a uplatnění

   práv  účastníků  nezbytné.  Nehrozí-li  nebezpečí  z  prodlení, uvědomí

   správní   orgán   o  ústním  jednání  účastníky  nejméně  s  pětidenním

   předstihem. Tuto povinnost nemá vůči účastníkovi, který se práva účasti

   na ústním jednání vzdal.

 

   (2)  Ústní  jednání  je  neveřejné,  pokud zákon nestanoví nebo správní

   orgán  neurčí,  že  jednání  nebo  jeho část jsou veřejné. Při určování

   veřejného  ústního  jednání  dbá  správní  orgán na ochranu utajovaných

   informací  a  na  ochranu  práv  účastníků,  zejména  práva  na ochranu

   osobnosti,  jakož  i  na  ochranu mravnosti. Z důvodu ochrany mravnosti

   mohou být z účasti na ústním jednání vyloučeny nezletilé osoby.

 

   (3) Jestliže účastník uvedený v § 27 odst. 1 navrhne, aby ústní jednání

   bylo  veřejné,  správní orgán mu vyhoví, pokud tím nemůže být způsobena

   újma  ostatním  účastníkům.  Ustanovení  odstavce  2 věty druhé a třetí

   platí obdobně.

 

   (4)  O  návrhu  účastníka,  aby  bylo  ústní  jednání veřejné, rozhodne

   správní orgán usnesením, které se pouze poznamená do spisu.

 

   Díl 3

 

   Podklady pro vydání rozhodnutí

 

   § 50

 

   (1)  Podklady pro vydání rozhodnutí mohou být zejména návrhy účastníků,

   důkazy,  skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady

   od   jiných   správních  orgánů  nebo  orgánů  veřejné  moci,  jakož  i

   skutečnosti obecně známé.

 

   (2)  Podklady pro vydání rozhodnutí opatřuje správní orgán. Jestliže to

   nemůže  ohrozit  účel  řízení, může na požádání účastníka správní orgán

   připustit,  aby  za  něj  podklady  pro vydání rozhodnutí opatřil tento

   účastník. Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, jsou účastníci povinni při

   opatřování  podkladů  pro vydání rozhodnutí poskytovat správnímu orgánu

   veškerou potřebnou součinnost.

 

   (3)  Správní  orgán  je  povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro

   ochranu  veřejného zájmu. V řízení, v němž má být z moci úřední uložena

   povinnost,  je  správní  orgán  povinen  i  bez  návrhu zjistit všechny

   rozhodné  okolnosti  svědčící  ve prospěch i v neprospěch toho, komu má

   být povinnost uložena.

 

   (4)  Pokud  zákon  nestanoví,  že  některý podklad je pro správní orgán

   závazný,  hodnotí  správní  orgán  podklady,  zejména důkazy, podle své

   úvahy;  přitom  pečlivě  přihlíží  ke  všemu, co vyšlo v řízení najevo,

   včetně toho, co uvedli účastníci.

 

   Dokazování

 

   § 51

 

   (1)  K provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou

   vhodné  ke  zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v

   rozporu s právními předpisy. Jde zejména o listiny, ohledání, svědeckou

   výpověď a znalecký posudek.

 

   (2)  O  provádění  důkazů  mimo  ústní  jednání musí být účastníci včas

   vyrozuměni,  nehrozí-li  nebezpečí  z  prodlení.  Tuto  povinnost  nemá

   správní  orgán  vůči  účastníkovi,  který  se  vzdal  práva  účasti při

   dokazování.

 

   (3)  Je-li  v  souladu  s  požadavky  §  3  zjištěna  skutečnost, která

   znemožňuje  žádosti vyhovět, neprovádí správní orgán další dokazování a

   žádost zamítne.

 

   § 52

 

   Účastníci jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní

   orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou

   potřebné ke zjištění stavu věci.

 

   § 53

 

   Důkaz listinou

 

   (1)  Správní orgán může usnesením uložit tomu, kdo má listinu potřebnou

   k provedení důkazu, aby ji předložil. Usnesení se oznamuje pouze osobě,

   které je povinnost ukládána.

 

   (2) Předložení listiny nelze žádat nebo může být odepřeno z důvodů, pro

   které  nesmí  být  svědek  vyslechnut nebo pro které je svědek oprávněn

   výpověď odepřít (§ 55 odst. 2 až 4).

 

   (3)  Listiny  vydané  soudy České republiky nebo jinými státními orgány

   nebo  orgány  územních  samosprávných  celků v mezích jejich pravomoci,

   jakož  i  listiny,  které jsou zvláštními zákony prohlášeny za veřejné,

   potvrzují,  že  jde o prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li

   dokázán  opak, potvrzují i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo

   potvrzeno.

 

   (4)  Pokud  mezinárodní  smlouva,  která  je  součástí  právního  řádu,

   nestanoví  jinak,  musí  být  pravost  úředních  razítek  a  podpisů na

   veřejných  listinách vydaných orgány cizích států ověřena orgány k tomu

   příslušnými.

 

   (5)  Předložení  listiny  je  v  případech  a  za  podmínek stanovených

   zvláštním  zákonem  možné  nahradit  čestným prohlášením účastníka nebo

   svědeckou výpovědí.

 

   (6)   O  provedení  důkazu  listinou  se  učiní  záznam  do  spisu.  Za

   přítomnosti účastníků nebo zúčastněných osob, anebo účastní-li se úkonu

   veřejnost,  se  důkaz  listinou  provede tak, že se listina přečte nebo

   sdělí její obsah.

 

   § 54

 

   Důkaz ohledáním

 

   (1) Vlastník nebo uživatel věci nebo ten, kdo má věc u sebe, je povinen

   předložit  ji  správnímu  orgánu  nebo  strpět  ohledání věci na místě.

   Správní  orgán o tom vydá usnesení, jež se oznamuje pouze osobě uvedené

   ve větě první. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, postupuje se podle § 138.

 

   (2)  Ohledání  nelze provést nebo může být osobou uvedenou v odstavci 1

   odepřeno z důvodů, pro které nesmí být svědek vyslechnut nebo pro které

   je svědek oprávněn výpověď odepřít (§ 55 odst. 2 až 4).

 

   (3)  O  ohledání  na  místě  správní  orgán  vyrozumí  též toho, kdo je

   oprávněn s předmětem ohledání nakládat, nejedná-li se o osobu, které se

   usnesení oznamuje podle odstavce 1.

 

   (4)  Správní  orgán  může k účasti na ohledání přizvat nestranné osoby,

   aby  zajistil jejich přítomnost při provádění důkazu. Tyto osoby nemají

   práva ani povinnosti účastníků.

 

   § 55

 

   Důkaz svědeckou výpovědí

 

   (1)  Každý, kdo není účastníkem, je povinen vypovídat jako svědek; musí

   vypovídat pravdivě a nesmí nic zamlčet.

 

   (2)  Svědek  nesmí  být  vyslýchán o utajovaných informacích chráněných

   zvláštním  zákonem,  které  je  povinen zachovat v tajnosti, ledaže byl

   této povinnosti příslušným orgánem zproštěn.

 

   (3)  Svědek  nesmí  být  vyslýchán též tehdy, jestliže by svou výpovědí

   porušil státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže byl

   této  povinnosti  příslušným  orgánem  nebo  tím,  v  jehož  zájmu tuto

   povinnost má, zproštěn.

 

   (4)  Výpověď  může  odepřít  ten,  kdo  by  jí způsobil sobě nebo osobě

   blízké^26) nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo správní delikt.

 

   (5)  Správní  orgán  svědka  před výslechem poučí o důvodech, pro které

   nesmí  být  vyslýchán,  o  právu  odepřít  výpověď,  o  jeho povinnosti

   vypovídat  pravdivě  a nic nezamlčet a o právních následcích nepravdivé

   nebo neúplné výpovědi.

 

   § 56

 

   Důkaz znaleckým posudkem

 

   Závisí-li   rozhodnutí  na  posouzení  skutečností,  k  nimž  je  třeba

   odborných  znalostí,  které  úřední  osoby  nemají,  a jestliže odborné

   posouzení skutečností nelze opatřit od jiného správního orgánu, správní

   orgán  usnesením  ustanoví znalce. Usnesení se oznamuje pouze znalci. O

   zamýšleném  ustanovení  znalce,  popřípadě  o ustanovení znalce správní

   orgán  vhodným způsobem účastníky vyrozumí. Správní orgán znalci uloží,

   aby  posudek  vypracoval  písemně  a  předložil mu jej ve lhůtě, kterou

   současně určí. Může znalce také vyslechnout.

 

   Předběžná otázka

 

   § 57

 

   (1)  Jestliže vydání rozhodnutí závisí na řešení otázky, již nepřísluší

   správnímu   orgánu   rozhodnout  a  o  které  nebylo  dosud  pravomocně

   rozhodnuto, správní orgán

 

   a)  může  dát podnět k zahájení řízení před příslušným správním orgánem

   nebo  jiným  orgánem  veřejné  moci; v případech stanovených zákonem je

   správní orgán povinen takový podnět dát, nebo

 

   b)  může  vyzvat  účastníka, popřípadě jinou osobu, aby podala žádost o

   zahájení  řízení  před  příslušným  správním orgánem nebo jiným orgánem

   veřejné moci ve lhůtě, kterou správní orgán určí, nebo

 

   c)  si  o  ní  může  učinit úsudek; správní orgán si však nemůže učinit

   úsudek  o tom, zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní

   delikt a kdo za něj odpovídá, ani o otázkách osobního stavu.

 

   (2)  Probíhá-li  před  příslušným  správním  orgánem  nebo  před  jiným

   příslušným orgánem veřejné moci řízení o předběžné otázce nebo jestliže

   dal správní orgán k takovému řízení podnět podle odstavce 1 písm. a) či

   učinil výzvu podle odstavce 1 písm. b), postupuje správní orgán podle §

   64. Pokud řízení na podnět správního orgánu nebylo zahájeno nebo nebyla

   podána   žádost  o  zahájení  řízení  v  určené  lhůtě,  lze  v  řízení

   pokračovat.

 

   (3)  Rozhodnutím  příslušného  orgánu  o  předběžné  otázce,  které  je

   pravomocné, popřípadě předběžně vykonatelné, je správní orgán vázán.

 

   (4)  Jestliže  vydání  rozhodnutí  závisí  na  řešení otázky, k jejímuž

   řešení  je  správní  orgán  příslušný,  o  níž však nelze rozhodnout ve

   společném řízení, provede správní orgán nejprve řízení o této předběžné

   otázce,  je-li  oprávněn  zahájit řízení z moci úřední, popřípadě vyzve

   toho, kdo je oprávněn podat žádost, aby tak učinil.

 

   Díl 4

 

   Zajištění účelu a průběhu řízení

 

   § 58

 

   Úvodní ustanovení

 

   Správní orgán užije zajišťovací prostředky (§ 59 až 63 a § 147) pouze v

   případech,  kdy to vyžaduje, a v rozsahu, v jakém to vyžaduje zajištění

   průběhu a účelu řízení.

 

   § 59

 

   Předvolání

 

   Správní  orgán předvolá osobu, jejíž osobní účast při úkonu v řízení je

   k  provedení  úkonu nutná. Předvolání musí být písemné a doručuje se do

   vlastních rukou s dostatečným, zpravidla nejméně pětidenním předstihem.

   V  předvolání  musí  být uvedeno, kdo, kdy, kam, v jaké věci a z jakého

   důvodu  se  má  dostavit  a  jaké jsou právní následky v případě, že se

   nedostaví.  Předvolaný  je  povinen  dostavit  se včas na určené místo;

   nemůže-li  tak  ze závažných důvodů učinit, je povinen bezodkladně se s

   uvedením důvodů správnímu orgánu omluvit.

 

   § 60

 

   Předvedení

 

   (1)  Jestliže  se  účastník  nebo  svědek  bez náležité omluvy nebo bez

   dostatečných  důvodů  na předvolání nedostaví, může správní orgán vydat

   usnesení, na jehož základě bude účastník nebo svědek předveden. Písemné

   vyhotovení usnesení se doručuje orgánům, které mají předvedení provést;

   úřední   osoby,   které  plní  úkoly  těchto  orgánů,  doručí  usnesení

   předváděnému.

 

   (2)  Předvedení  na  požádání  správního orgánu zajišťuje Policie České

   republiky nebo jiný ozbrojený sbor, o němž to stanoví zvláštní zákon. V

   řízení před orgány obcí zajišťuje předvedení též obecní policie.

 

   § 61

 

   Předběžné opatření

 

   (1)  Správní  orgán  může z moci úřední nebo na požádání účastníka před

   skončením  řízení  rozhodnutím nařídit předběžné opatření, je-li třeba,

   aby  byly  zatímně  upraveny  poměry účastníků, nebo je-li obava, že by

   bylo  ohroženo  provedení exekuce. Předběžným opatřením lze účastníkovi

   nebo  jiné osobě přikázat, aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco

   strpěl, anebo zajistit věc, která může sloužit jako důkazní prostředek,

   nebo věc, která může být předmětem exekuce.

 

   (2) O požádání účastníka o předběžné opatření musí být rozhodnuto do 10

   dnů.  Rozhodnutí  se  oznamuje  jen  tomu,  koho se týká, popřípadě též

   jinému  účastníkovi,  který  o  jeho  vydání  požádal.  Odvolání  proti

   rozhodnutí  o  nařízení předběžného opatření nemá odkladný účinek; může

   je podat pouze účastník, kterému se rozhodnutí oznamuje.

 

   (3)  Správní  orgán  předběžné  opatření  zruší rozhodnutím bezodkladně

   poté, co pomine důvod, pro který bylo nařízeno. Neučiní-li tak, pozbývá

   předběžné  opatření  účinnosti  dnem,  kdy  se rozhodnutí ve věci stalo

   vykonatelným nebo nabylo jiných právních účinků.

 

   (4)  Osoba, které bylo oznámeno rozhodnutí o zajištění věci, je povinna

   tuto  věc  správnímu orgánu vydat. Není-li věc v určené lhůtě správnímu

   orgánu  vydána,  může být tomu, kdo ji má u sebe, odňata. O vydání nebo

   odnětí  zajištěné  věci  se  sepíše protokol, v němž se uvede též popis

   zajištěné  věci.  Osobě,  která  věc  vydala  nebo jíž byla věc odňata,

   správní  orgán  nebo  úřední  osoba  provádějící  odnětí  věci  vystaví

   potvrzení. Pozbylo-li předběžné opatření účinnosti, vrátí se věc osobě,

   které byla zajištěna, nemůže-li být předmětem exekuce.

 

   § 62

 

   Pořádková pokuta

 

   (1)  Správní orgán může rozhodnutím uložit pořádkovou pokutu až do výše

   50 000 Kč tomu, kdo v řízení závažně ztěžuje jeho postup tím, že

 

   a) se bez omluvy nedostaví na předvolání ke správnímu orgánu,

 

   b) navzdory předchozímu napomenutí ruší pořádek, nebo

 

   c) neuposlechne pokynu úřední osoby.

 

   (2)  Pořádkovou  pokutu  podle  odstavce 1 lze uložit i tomu, kdo učiní

   hrubě urážlivé podání.

 

   (3) Při stanovení výše pořádkové pokuty dbá správní orgán, aby nebyla v

   hrubém  nepoměru  k  závažnosti  následku  a k významu předmětu řízení;

   pokutu lze ukládat i opakovaně.

 

   (4) Pořádkovou pokutu vybírá podle zvláštního zákona^27) správní orgán,

   který  ji  uložil.  V  řízení  o uložení povinnosti, k jejíž exekuci je

   správní  orgán příslušný, je exekučním správním orgánem (§ 103 odst. 2)

   správní  orgán,  který  pořádkovou  pokutu uložil. Příjem z pořádkových

   pokut  je  příjmem  rozpočtu,  ze  kterého je hrazena činnost správního

   orgánu, který pokutu uložil.

 

   (5)  Účastníkem řízení o uložení pořádkové pokuty je pouze osoba, které

   má být pořádková pokuta uložena. Prvním úkonem v řízení ve věci uložení

   pořádkové  pokuty  je  vydání  rozhodnutí.  Odvolání proti rozhodnutí o

   uložení pořádkové pokuty má vždy odkladný účinek.

 

   (6)  Pravomocně uloženou pořádkovou pokutu může správní orgán, který ji

   uložil,  novým  rozhodnutím prominout nebo snížit. Přitom správní orgán

   přihlédne  zejména  k  tomu,  jak  osoba,  které  byla pořádková pokuta

   uložena, plní svoje procesní povinnosti v dalším průběhu řízení.

 

   § 63

 

   Vykázání z místa konání úkonu

 

   (1)  Toho,  kdo  nepřístojným  chováním ruší pořádek při ústním jednání

   nebo  ohledání  na místě, popřípadě při jiném úkonu, může správní orgán

   po předchozím upozornění vykázat z místa, kde se úkon koná. Usnesení se

   vyhlašuje  ústně.  Správní  orgán  poučí vykazovanou osobu o následcích

   neuposlechnutí.   Vykázání   vynucují  tytéž  orgány,  které  provádějí

   předvedení podle § 60.

 

   (2)  Jestliže  úkon  není uskutečňován v úředních místnostech správního

   orgánu,  nelze  z  místa  úkonu  vykázat  osobu, která má vlastnické či

   užívací právo k prostoru, kde se úkon koná.

 

   Díl 5

 

   Přerušení řízení a zastavení řízení

 

   Přerušení řízení

 

   § 64

 

   (1) Správní orgán může řízení usnesením přerušit

 

   a)  současně  s výzvou k odstranění nedostatků žádosti podle § 45 odst.

   2,

 

   b)  současně s výzvou k zaplacení správního poplatku, který je spojen s

   určitým  úkonem  v řízení, a s určením lhůty k jeho zaplacení; v řízení

   pokračuje,  jakmile  mu  byl  předložen  doklad  o  zaplacení správního

   poplatku,

 

   c) probíhá-li řízení o předběžné otázce nebo správní orgán

 

   1. dal k takovému řízení podnět podle § 57 odst. 1 písm. a),

 

   2. učinil výzvu podle § 57 odst. 1 písm. b), anebo

 

   3. učinil úkon podle § 57 odst. 4;

 

   za  úkon  správního  orgánu se považuje i předání písemnosti k doručení

   podle § 19 a vyvěšení písemnosti na úřední desce,

 

   d) do doby ustanovení opatrovníka procesně nezpůsobilému účastníkovi,

 

   e) z dalších důvodů stanovených zákonem.

 

   (2)  V  řízení  o  žádosti  přeruší  správní  orgán  řízení na požádání

   žadatele;  jestliže  je žadatelů více, může tak učinit jen za podmínky,

   že s přerušením souhlasí všichni.

 

   (3)  V  řízení z moci úřední může správní orgán, není-li to v rozporu s

   veřejným  zájmem,  na požádání účastníka, pokud s tím všichni účastníci

   uvedení  v § 27 odst. 1 písm. b) souhlasí, z důležitých důvodů přerušit

   řízení.

 

   (4)  Řízení  lze  přerušit  na  dobu nezbytně nutnou. Při postupu podle

   odstavců  2  a  3  správní  orgán  při určení doby přerušení přihlíží k

   návrhu účastníka.

 

   § 65

 

   (1)  Po  dobu  přerušení  řízení  činí správní orgán a účastníci úkony,

   kterých  je zapotřebí k odstranění důvodů přerušení. Správní orgán může

   rovněž  činit  úkony  podle  §  137  odst. 1 a § 138. Lhůty týkající se

   provádění  úkonů  v  řízení neběží. Lhůta pro vydání rozhodnutí ve věci

   přestává  běžet  již dnem, kdy nastal některý z důvodů uvedených v § 64

   odst.  1,  a  neskončí  dříve  než 15 dnů ode dne, kdy přerušení řízení

   skončilo.

 

   (2) Správní orgán pokračuje v řízení, jakmile odpadne překážka, pro niž

   bylo  řízení přerušeno, nebo uplyne lhůta určená správním orgánem podle

   §  64  odst. 2 nebo 3. Bylo-li řízení přerušeno podle § 64 odst. 2 nebo

   3,  může  v  řízení správní orgán pokračovat též na požádání účastníka,

   který  požádal o jeho přerušení. O tom, že v řízení pokračuje, vyrozumí

   správní orgán účastníky a provede o tom záznam do spisu.

 

   Zastavení řízení

 

   § 66

 

   (1) Řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže

 

   a)  žadatel  vzal  svou žádost zpět; jestliže je žadatelů více, musí se

   zpětvzetím  souhlasit všichni žadatelé; ve sporném řízení správní orgán

   řízení   nezastaví,  pokud  se  zpětvzetím  odpůrce  z  vážných  důvodů

   nesouhlasí,

 

   b) byla podána žádost zjevně právně nepřípustná,

 

   c)  žadatel  v  určené  lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které

   brání pokračování v řízení,

 

   d)  žadatel  ve  stanovené  lhůtě  nezaplatil správní poplatek, k jehož

   zaplacení byl v řízení povinen,

 

   e) zjistí překážku řízení podle § 48 odst. 1,

 

   f)  žadatel  zemřel  nebo  zanikl,  pokud  v  řízení nepokračují právní

   nástupci  nebo  pokud  není  více  žadatelů,  anebo zanikla-li věc nebo

   právo, kterého se řízení týká; řízení je zastaveno dnem, kdy se správní

   orgán  o  úmrtí  nebo  zániku  žadatele  nebo  o zániku věci nebo práva

   dozvěděl,

 

   g) žádost se stala zjevně bezpředmětnou,

 

   h) z dalších důvodů stanovených zákonem.

 

   (2)  Řízení  vedené  z  moci  úřední  správní  orgán usnesením zastaví,

   jestliže  zjistí,  že  u  některého správního orgánu již před zahájením

   tohoto řízení bylo zahájeno řízení v téže věci, nebo jestliže v řízení,

   ve  kterém  nemohou  pokračovat  právní  nástupci,  odpadl  jeho důvod,

   zejména  jestliže  účastník  zemřel nebo zanikl, anebo zanikla věc nebo

   právo, jehož se řízení týká. Toto usnesení se pouze poznamená do spisu.

 

   Díl 6

 

   Rozhodnutí

 

   § 67

 

   Obsah a forma rozhodnutí

 

   (1)  Rozhodnutím  správní  orgán  v určité věci zakládá, mění nebo ruší

   práva  anebo  povinnosti  jmenovitě  určené  osoby  nebo  v určité věci

   prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá, nebo v

   zákonem stanovených případech rozhoduje o procesních otázkách.

 

   (2)  Rozhodnutí  se  vyhotovuje  v písemné formě. Rozhodnutí se písemně

   nevyhotovuje,  stanoví-li tak zákon; výroková část takového rozhodnutí,

   podstatné  části  jeho  odůvodnění  a  poučení o opravném prostředku se

   pouze  vyhlásí  a  do  spisu  se učiní záznam, který obsahuje výrokovou

   část,  odůvodnění, datum vydání, číslo jednací, datum vyhotovení, otisk

   úředního  razítka, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis

   oprávněné úřední osoby.

 

   (3)  Ústně  vyhlášené  rozhodnutí  správní orgán potvrdí písemně, pokud

   účastník  písemné  potvrzení požaduje. Písemné potvrzení obsahuje pouze

   výrokovou  část rozhodnutí (§ 68 odst. 2) a další náležitosti uvedené v

   § 69.

 

   Náležitosti rozhodnutí

 

   § 68

 

   (1) Rozhodnutí obsahuje výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků.

 

   (2)  Ve  výrokové  části  se  uvede  řešení  otázky, která je předmětem

   řízení,  právní  ustanovení,  podle  nichž bylo rozhodováno, a označení

   účastníků  podle § 27 odst. 1. Účastníci, kteří jsou fyzickými osobami,

   se  označují  údaji  umožňujícími  jejich  identifikaci (§ 18 odst. 2);

   účastníci, kteří jsou právnickými osobami, se označují názvem a sídlem.

   Ve  výrokové  části  se  uvede  lhůta  ke  splnění ukládané povinnosti,

   popřípadě  též  jiné  údaje potřebné k jejímu řádnému splnění a výrok o

   vyloučení  odkladného  účinku  odvolání  (§  85 odst. 2). Výroková část

   rozhodnutí  může obsahovat jeden nebo více výroků; výrok může obsahovat

   vedlejší ustanovení.

 

   (3)  V  odůvodnění  se  uvedou  důvody  výroku  nebo výroků rozhodnutí,

   podklady  pro  jeho  vydání,  úvahy, kterými se správní orgán řídil při

   jejich  hodnocení  a  při výkladu právních předpisů, a informace o tom,

   jak  se  správní  orgán  vypořádal  s  návrhy a námitkami účastníků a s

   jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

 

   (4)  Odůvodnění  rozhodnutí  není třeba, jestliže správní orgán prvního

   stupně všem účastníkům v plném rozsahu vyhoví.

 

   (5) V poučení se uvede, zda je možné proti rozhodnutí podat odvolání, v

   jaké  lhůtě  je  možno tak učinit, od kterého dne se tato lhůta počítá,

   který  správní  orgán o odvolání rozhoduje a u kterého správního orgánu

   se odvolání podává.

 

   (6)  Pokud  odvolání  nemá  odkladný účinek, musí být tato skutečnost v

   poučení uvedena.

 

   § 69

 

   (1)  V  písemném  vyhotovení  rozhodnutí se uvede označení "rozhodnutí"

   nebo  jiné  označení  stanovené  zákonem. Písemné vyhotovení rozhodnutí

   dále  musí obsahovat označení správního orgánu, který rozhodnutí vydal,

   číslo   jednací,  datum  vyhotovení,  otisk  úředního  razítka,  jméno,

   příjmení,  funkci  nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby.

   Podpis  oprávněné úřední osoby je na stejnopisu možno nahradit doložkou

   "vlastní rukou" nebo zkratkou "v. r." u příjmení oprávněné úřední osoby

   a  doložkou  "Za  správnost  vyhotovení:"  s uvedením jména, příjmení a

   podpisu úřední osoby, která odpovídá za písemné vyhotovení rozhodnutí.

 

   (2)  V  písemném vyhotovení rozhodnutí se uvedou jména a příjmení všech

   účastníků.

 

   (3)  Pokud  se  na žádost účastníka má rozhodnutí doručit elektronicky,

   vyhotoví úřední osoba, která za písemné vyhotovení rozhodnutí odpovídá,

   jeho  elektronickou  verzi  s  tím, že na místě otisku úředního razítka

   vyjádří  tuto  skutečnost  slovy  "otisk  úředního  razítka" a dokument

   podepíše svým uznávaným elektronickým podpisem.^16)

 

   (4)  Na  požádání  účastníka  správní  orgán  vydá  stejnopis písemného

   vyhotovení  rozhodnutí.  Na  požádání  účastníka  lze  též  vydat pouze

   stejnopis výroku.

 

   § 70

 

   Opravu  zřejmých  nesprávností  v  písemném  vyhotovení  rozhodnutí  na

   požádání  účastníka nebo z moci úřední usnesením provede správní orgán,

   který rozhodnutí vydal. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí, vydá o tom

   správní  orgán  opravné  rozhodnutí.  Prvním úkonem správního orgánu ve

   věci  opravy  je  vydání  tohoto rozhodnutí. Právo podat odvolání proti

   opravnému  usnesení anebo opravnému rozhodnutí má pouze účastník, který

   jím může být přímo dotčen.

 

   § 71

 

   Lhůty pro vydání rozhodnutí

 

   (1) Správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu.

 

   (2) Vydáním rozhodnutí se rozumí

 

   a)  předání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení podle

   §  19, popřípadě jiný úkon k jeho doručení, provádí-li je správní orgán

   sám;  na  písemnosti  nebo  poštovní zásilce se tato skutečnost vyznačí

   slovy: "Vypraveno dne:",

 

   b) ústní vyhlášení, pokud má účinky oznámení (§ 72 odst. 1),

 

   c) vyvěšení veřejné vyhlášky, je-li doručováno podle § 25, nebo

 

   d)  poznamenání usnesení do spisu v případě, že se pouze poznamenává do

   spisu.

 

   (3)  Pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen

   vydat  rozhodnutí  nejpozději  do  30 dnů od zahájení řízení, k nimž se

   připočítává doba

 

   a)  až  30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní

   šetření,  je-li  třeba  někoho  předvolat,  někoho nechat předvést nebo

   doručovat  veřejnou  vyhláškou  osobám,  jimž  se  prokazatelně  nedaří

   doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ,

 

   b)  nutná  k  provedení  dožádání  podle  §  13  odst. 3, ke zpracování

   znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny.

 

   (4)  Po  dobu  nezbytnou  k  opatření údajů podle § 6 odst. 2 lhůty pro

   vydání rozhodnutí neběží.

 

   (5)  Nedodržení  lhůt  se  nemůže  dovolávat  ten  účastník,  který  je

   způsobil.

 

   § 72

 

   Oznamování rozhodnutí

 

   (1)  Rozhodnutí  se  účastníkům oznamuje doručením stejnopisu písemného

   vyhotovení  do  vlastních  rukou  nebo  ústním vyhlášením. Nestanoví-li

   zákon  jinak, má ústní vyhlášení účinky oznámení pouze v případě, že se

   účastník   současně   vzdá  nároku  na  doručení  písemného  vyhotovení

   rozhodnutí. Tato skutečnost se poznamená do spisu.

 

   (2)  Pokud  se  všichni  účastníci  vzdají nároku na doručení písemného

   vyhotovení  rozhodnutí,  učiní se místo písemného vyhotovení rozhodnutí

   pouze záznam do spisu podle § 67 odst. 2 věty druhé.

 

   (3)  Účastník  se  může  vzdát  práva  na  oznamování  všech rozhodnutí

   vydaných  v  řízení,  s  výjimkou  rozhodnutí,  jímž se řízení končí, a

   rozhodnutí,  jímž  se  mu v průběhu řízení ukládá povinnost, a práva na

   vyrozumívání  o  usneseních  poznamenaných  do  spisu. Pokud se všichni

   účastníci  vzdali práva na oznamování všech usnesení v řízení, usnesení

   se pouze poznamená do spisu.

 

   Právní moc, vykonatelnost a jiné právní účinky rozhodnutí

 

   § 73

 

   (1)  Nestanoví-li tento zákon jinak, je v právní moci rozhodnutí, které

   bylo oznámeno a proti kterému nelze podat odvolání.

 

   (2)  Pravomocné  rozhodnutí  je  závazné  pro  účastníky  a pro všechny

   správní orgány; ustanovení § 76 odst. 3 věty poslední tím není dotčeno.

   Pro jiné osoby je pravomocné rozhodnutí závazné v případech stanovených

   zákonem v rozsahu v něm uvedeném. Pravomocné rozhodnutí o osobním stavu

   je  závazné  pro  každého. Jestliže je pro práva a povinnosti účastníků

   určující   právo   k  movité  nebo  nemovité  věci,^28)  je  pravomocné

   rozhodnutí závazné i pro právní nástupce účastníků.

 

   § 74

 

   (1)  Rozhodnutí je vykonatelné nabytím právní moci nebo pozdějším dnem,

   který  je  v  jeho  výrokové  části  uveden.  Rozhodnutí  je  předběžně

   vykonatelné, pokud odvolání nemá odkladný účinek.

 

   (2)  Rozhodnutí  ukládající  povinnost k plnění je vykonatelné, je-li v

   právní moci a jestliže uplynula lhůta ke splnění povinnosti. Rozhodnutí

   ukládající  povinnost k plnění je předběžně vykonatelné, pokud odvolání

   nemá  odkladný účinek, a byla-li stanovena lhůta ke splnění povinnosti,

   jejím uplynutím.

 

   (3)  Ustanovení o vykonatelnosti platí obdobně i pro jiné právní účinky

   rozhodnutí.

 

   § 75

 

   Doložka právní moci nebo vykonatelnosti

 

   (1)  Správní  orgán,  který  rozhodl  v  posledním  stupni,  vyznačí na

   písemném  vyhotovení  rozhodnutí,  které zůstává součástí spisu, právní

   moc nebo vykonatelnost rozhodnutí. Zároveň vyznačí den vyhlášení tohoto

   rozhodnutí nebo den, kdy byla písemnost předána k doručení.

 

   (2)  Na požádání účastníka opatří správní orgán prvního stupně doložkou

   právní   moci  nebo  vykonatelnosti  stejnopis  rozhodnutí,  který  byl

   účastníkovi doručen. Na požádání účastníka se vyhotoví stejnopis výroku

   spolu s vyznačením doložky právní moci nebo vykonatelnosti.

 

   (3)  Jestliže  dojde  k  chybnému  vyznačení nebo pozbude-li rozhodnutí

   právní  moci  nebo  vykonatelnosti,  správní orgán to sdělí těm osobám,

   jimž  údaje  uvedené  v  odstavci  1  vyznačil,  a učiní o tom oznámení

   veřejnou vyhláškou.

 

   § 76

 

   Usnesení

 

   (1) V případech stanovených zákonem rozhoduje správní orgán usnesením.

 

   (2) Usnesení podle § 11 odst. 2, § 13 odst. 4, § 28 odst. 1, § 29 odst.

   1,  § 38 odst. 5 a § 80 odst. 4 písm. b) a c) lze vydat bez předchozího

   řízení,  jestliže  obdobné  usnesení  bylo  týmž správním orgánem podle

   ustálené  rozhodovací  praxe  vydáno v téže nebo jiné věci za obdobných

   skutkových okolností. Účinky takového usnesení nastávají jeho vydáním.

 

   (3)  Usnesení  se  oznamuje podle § 72, nestanoví-li zákon, že se pouze

   poznamená  do  spisu.  Usnesení,  které  se oznamuje podle § 72, nabývá

   právní  moci,  bylo-li oznámeno a nelze-li proti němu podat odvolání. O

   usnesení,  které  se  pouze  poznamená  do  spisu, se účastníci vhodným

   způsobem  vyrozumí;  takové usnesení nabývá právní moci poznamenáním do

   spisu.  Usnesení, které se pouze poznamená do spisu, může správní orgán

   v  průběhu  řízení  změnit  novým  usnesením;  nové  usnesení  se pouze

   poznamená do spisu.

 

   (4)  Usnesení,  která  se  týkají  příslušnosti  správních  orgánů,  se

   oznamují též všem správním orgánům, kterých se dotýkají.

 

   (5)  Proti  usnesení  se  může  odvolat  účastník,  jemuž  se  usnesení

   oznamuje. Odvolání proti usnesení nemá odkladný účinek. Proti usnesení,

   které  se pouze poznamená do spisu, a proti usnesení, o němž to stanoví

   zákon, se nelze odvolat.

 

   Díl 7

 

   Nicotnost rozhodnutí

 

   § 77

 

   (1)  Nicotné  je  rozhodnutí,  k jehož vydání nebyl správní orgán vůbec

   věcně  příslušný;  to  neplatí,  pokud je vydal správní orgán nadřízený

   věcně  příslušnému správnímu orgánu. Nicotnost z tohoto důvodu zjišťuje

   a  rozhodnutím  prohlašuje  správní  orgán  nadřízený správnímu orgánu,

   který nicotné rozhodnutí vydal.

 

   (2)  Nicotné  je dále rozhodnutí, které trpí vadami, jež je činí zjevně

   vnitřně  rozporným  nebo  právně  či  fakticky neuskutečnitelným, anebo

   jinými vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního

   orgánu.  Nicotnost  z  těchto důvodů vyslovuje soud podle soudního řádu

   správního.^29)

 

   (3) Pokud se důvod nicotnosti týká jen některého výroku rozhodnutí nebo

   vedlejšího  ustanovení  výroku,  je  nicotná  jen tato část, jestliže z

   povahy věci nevyplývá, že ji nelze oddělit od ostatního obsahu.

 

   § 78

 

   (1)  Nicotnost  se  zjišťuje a prohlašuje z moci úřední, a to kdykoliv.

   Účastníci  řízení,  v němž bylo rozhodnutí vydáno, a dále ti, kdož jsou

   uvedeni  v  písemném  vyhotovení  tohoto  rozhodnutí,  jakož  i  právní

   nástupci všech těchto osob, pokud by byli rozhodnutím vázáni, mohou dát

   podnět  k prohlášení nicotnosti; jestliže správní orgán neshledá důvody

   k  zahájení  řízení  o  prohlášení  nicotnosti, sdělí tuto skutečnost s

   uvedením důvodů do 30 dnů podateli.

 

   (2)  Proti  rozhodnutí,  jímž  správní orgán prohlásil nicotnost, nelze

   podat odvolání.

 

   (3) Jestliže správní orgán dojde k závěru, že jiný správní orgán učinil

   úkon,  který  je  nicotným  rozhodnutím,  dá  podnět  správnímu  orgánu

   příslušnému k prohlášení nicotnosti.

 

   Díl 8

 

   Náklady řízení

 

   § 79

 

   (1)  Náklady  řízení  jsou  zejména  hotové  výdaje  účastníků a jejich

   zástupců,  včetně  správního  poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich

   zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné a odměna za zastupování.

 

   (2) Rozhodnutí ve věci nákladů řízení může být ve výrokové části jiného

   rozhodnutí  nebo  může  být vydáno samostatně; lze je vydat i v průběhu

   řízení. Rozhodnutí se oznamuje pouze osobám, jichž se týká.

 

   (3)  Nestanoví-li zákon jinak, nese správní orgán nebo dotčený orgán (§

   136) a účastník své náklady.

 

   (4) Prováděcí právní předpis stanoví rozsah, v němž správní orgán hradí

   hotové  výdaje  a  ušlý  výdělek  jiným osobám, zejména v souvislosti s

   výkonem   funkce  opatrovníka  a  s  opatřováním  podkladů  pro  vydání

   rozhodnutí.  Nárok na náhradu musí být u správního orgánu uplatněn do 8

   dnů poté, co náklady vznikly, jinak zaniká.

 

   (5)  Povinnost  nahradit  náklady řízení paušální částkou uloží správní

   orgán   účastníkovi,   který   řízení   vyvolal  porušením  své  právní

   povinnosti.  Prováděcí  právní  předpis  stanoví  výši  paušální částky

   nákladů  řízení  a  výši  paušální  částky  nákladů  řízení  ve zvláště

   složitých  případech  nebo  byl-li  přibrán znalec. V případech hodných

   zvláštního zřetele lze výši paušální částky na požádání snížit.

 

   (6)  Povinnost nahradit náklady řízení, které by jinak správnímu orgánu

   nebyly  vznikly,  může  správní  orgán  uložit  tomu,  kdo jejich vznik

   způsobil porušením své povinnosti.

 

   (7)  Náklady  na  opatření  údajů podle § 6 odst. 2 tvoří hotové výdaje

   správního  orgánu  zvýšené  o  částku  odpovídající správním poplatkům,

   které  by  byla  povinna zaplatit dotčená osoba, která o opatření údajů

   požádala,  kdyby  si  je  opatřovala  sama;  tyto náklady hradí dotčená

   osoba, jež o opatření údajů požádala.

 

   (8)  Náhradu  nákladů vybírá podle zvláštního zákona^27) správní orgán,

   který  ji  uložil.  V  řízení  o uložení povinnosti, k jejíž exekuci je

   správní  orgán  příslušný,  je  exekučním  úřadem  správní orgán, který

   náhradu nákladů uložil.

 

   HLAVA VII

 

   OCHRANA PŘED NEČINNOSTÍ

 

   § 80

 

   (1)  Nevydá-li  správní  orgán  rozhodnutí  ve  věci  v  zákonné lhůtě,

   nadřízený  správní orgán učiní z moci úřední opatření proti nečinnosti,

   jakmile se o tom dozví.

 

   (2)  Opatření  proti  nečinnosti učiní nadřízený správní orgán i tehdy,

   nezahájí-li příslušný správní orgán řízení ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy

   se  dozvěděl  o  skutečnostech  odůvodňujících  zahájení  řízení z moci

   úřední.

 

   (3)  Opatření  proti nečinnosti může nadřízený správní orgán učinit i v

   případě, kdy je z okolností zjevné, že věcně a místně příslušný správní

   orgán  nedodrží  lhůtu  stanovenou pro vydání rozhodnutí o žádosti nebo

   zahájit  řízení  z  moci  úřední  anebo  v  řízení řádně pokračovat. Po

   uplynutí  lhůt  pro  vydání rozhodnutí může žádost o uplatnění opatření

   proti nečinnosti podat účastník.

 

   (4) Nadřízený správní orgán může

 

   a)  přikázat  nečinnému správnímu orgánu, aby ve stanovené lhůtě učinil

   potřebná opatření ke zjednání nápravy nebo vydal rozhodnutí,

 

   b)  usnesením  převzít  věc  a  rozhodnout  namísto nečinného správního

   orgánu,

 

   c) usnesením pověřit jiný správní orgán ve svém správním obvodu vedením

   řízení, nebo

 

   d) usnesením přiměřeně prodloužit zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí,

   lze-li  důvodně předpokládat, že správní orgán v prodloužené lhůtě vydá

   rozhodnutí  ve  věci,  a  je-li takový postup pro účastníky výhodnější;

   přitom přihlíží ke lhůtám uvedeným v § 71 odst. 3.

 

   (5) Postup uvedený v odstavci 4 písm. b) a c) nelze použít vůči orgánům

   územních samosprávných celků při výkonu samostatné působnosti.

 

   (6)  Usnesení  podle odstavce 4 se oznamuje správním orgánům uvedeným v

   odstavci 4 písm. b) až d) a účastníkům uvedeným v § 27 odst. 1; ostatní

   účastníci  se  o  něm  vyrozumí  veřejnou vyhláškou. Usnesení nadřízený

   správní  orgán  vydá i v případě, že žádosti účastníka podle odstavce 3

   věty   druhé   nevyhoví;   toto   usnesení  se  oznamuje  pouze  tomuto

   účastníkovi; proti tomuto usnesení se nelze odvolat.

 

   HLAVA VIII

 

   ODVOLACÍ ŘÍZENÍ

 

   Odvolání

 

   § 81

 

   (1)   Účastník  může  proti  rozhodnutí  podat  odvolání,  pokud  zákon

   nestanoví jinak.

 

   (2)  Právo  podat odvolání nepřísluší účastníkovi, který se po oznámení

   rozhodnutí tohoto práva písemně nebo ústně do protokolu vzdal.

 

   (3)  Jestliže  odvolatel  vzal  podané  odvolání  zpět, nemůže je podat

   znovu.

 

   (4)  Statutární  orgán  právnické  osoby  má právo podat odvolání proti

   rozhodnutí,  jímž má být omezena způsobilost právnické osoby samostatně

   jednat  před  správním  orgánem,  i  když  je toto rozhodnutí předběžně

   vykonatelné.

 

   § 82

 

   (1) Odvoláním lze napadnout výrokovou část rozhodnutí, jednotlivý výrok

   nebo jeho vedlejší ustanovení. Odvolání jen proti odůvodnění rozhodnutí

   je nepřípustné.

 

   (2)  Odvolání  musí  mít  náležitosti  uvedené  v  §  37 odst. 2 a musí

   obsahovat  údaje  o  tom,  proti  kterému  rozhodnutí  směřuje, v jakém

   rozsahu  ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo

   nesprávnost  rozhodnutí  nebo  řízení,  jež  mu  předcházelo. Není-li v

   odvolání  uvedeno,  v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá, platí,

   že  se domáhá zrušení celého rozhodnutí. Odvolání se podává s potřebným

   počtem  stejnopisů  tak,  aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu a

   aby  každý účastník dostal jeden stejnopis. Nepodá-li účastník potřebný

   počet stejnopisů, vyhotoví je správní orgán na náklady účastníka.

 

   (3)  Pokud  odvolání směřuje jen proti některému výroku rozhodnutí nebo

   proti  vedlejšímu  ustanovení  výroku,  které  netvoří  nedílný celek s

   ostatními, a pokud tím nemůže být způsobena újma některému z účastníků,

   nabývá zbytek výrokové části právní moci, umožňuje-li to povaha věci.

 

   (4)  K  novým  skutečnostem  a  k  návrhům  na provedení nových důkazů,

   uvedeným  v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, se přihlédne jen

   tehdy,  jde-li  o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl

   uplatnit  dříve.  Namítá-li  účastník,  že  mu nebylo umožněno učinit v

   řízení  v prvním stupni určitý úkon, musí být tento úkon učiněn spolu s

   odvoláním.

 

   Odvolací lhůta

 

   § 83

 

   (1)  Odvolací  lhůta  činí  15  dnů  ode dne oznámení rozhodnutí, pokud

   zvláštní zákon nestanoví jinak. Odvolání lze podat teprve poté, co bylo

   rozhodnutí  vydáno.  Bylo-li  odvolání podáno před oznámením rozhodnutí

   odvolateli, platí, že bylo podáno v první den odvolací lhůty.

 

   (2)  V  případě chybějícího, neúplného nebo nesprávného poučení podle §

   68  odst.  5  lze  odvolání  podat do 15 dnů ode dne oznámení opravného

   usnesení  podle  § 70 věty první, bylo-li vydáno, nejpozději však do 90

   dnů ode dne oznámení rozhodnutí.

 

   § 84

 

   Odvolací lhůta při neoznámení rozhodnutí

 

   (1)  Osoba,  která  byla  účastníkem, ale rozhodnutí jí nebylo správním

   orgánem  oznámeno,  může  podat  odvolání  do  30 dnů ode dne, kdy se o

   vydání  rozhodnutí  a  řešení  otázky,  jež byla předmětem rozhodování,

   dozvěděla,  nejpozději  však  do  1  roku  ode dne, kdy bylo rozhodnutí

   oznámeno  poslednímu  z účastníků, kterým ho správní orgán byl oznámil;

   zmeškání  úkonu nelze prominout. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro

   účastníky uvedené v § 27 odst. 1.

 

   (2)  Neoznámení  rozhodnutí  se  nemůže  dovolávat  ten,  kdo  se s ním

   prokazatelně  seznámil.  Na  takového  účastníka  se  hledí, jako by mu

   správní orgán doručil rozhodnutí s chybějícím poučením podle § 83 odst.

   2.

 

   (3)  Při  vedení  řízení  po  podání odvolání podle odstavce 1 je třeba

   zvlášť  dbát  oprávněných  zájmů  účastníků,  kteří  byli v dobré víře.

   Odkladný účinek odvolání lze z vážných důvodů vyloučit (§ 85 odst. 2) i

   dodatečně.

 

   Účinky odvolání

 

   § 85

 

   (1)  Nestanoví-li  zákon  jinak,  má  včas  podané a přípustné odvolání

   odkladný účinek. V důsledku odkladného účinku odvolání nenastává právní

   moc, vykonatelnost, ani jiné právní účinky rozhodnutí.

 

   (2) Správní orgán může odkladný účinek odvolání vyloučit,

 

   a) jestliže to naléhavě vyžaduje veřejný zájem,

 

   b) hrozí-li vážná újma některému z účastníků, nebo

 

   c) požádá-li o to účastník; to neplatí, pokud by tím vznikla újma jiným

   účastníkům nebo to není ve veřejném zájmu.

 

   (3)  Z  důvodu  ochrany  práv  nabytých v dobré víře, oprávněných zájmů

   účastníků  nebo  veřejného zájmu lze vyloučit odkladný účinek odvolání,

   jehož zmeškání správní orgán promíjí.

 

   (4)  Vyloučení  odkladného účinku odvolání musí být odůvodněno. Výrok o

   vyloučení  odkladného  účinku  odvolání je součástí rozhodnutí ve věci;

   proti tomuto výroku se nelze odvolat.

 

   Podání  odvolání  a  postup správního orgánu, který napadené rozhodnutí

   vydal

 

   § 86

 

   (1)  Odvolání  se  podává u správního orgánu, který napadené rozhodnutí

   vydal.

 

   (2)  Správní  orgán,  který  napadené rozhodnutí vydal, zašle stejnopis

   podaného  odvolání  všem  účastníkům,  kteří  se mohli proti rozhodnutí

   odvolat,  a  vyzve je, aby se k němu v přiměřené lhůtě, která nesmí být

   kratší  než  5  dnů,  vyjádřili.  Podle  okolností  dále doplní řízení.

   Ustanovení  tohoto  odstavce  se  nepoužije,  bylo-li  odvolání  podáno

   opožděně nebo bylo-li nepřípustné.

 

   (3)  Ustanovení § 82 odst. 4 věty první platí pro vyjádření účastníků k

   podanému odvolání obdobně. Vyjádření účastníků k podanému odvolání jsou

   součástí spisu. K vyjádřením podaným po lhůtě se nemusí přihlížet.

 

   § 87

 

   Správní  orgán,  který  napadené  rozhodnutí vydal, je může zrušit nebo

   změnit,  pokud  tím  plně  vyhoví  odvolání  a  jestliže tím nemůže být

   způsobena újma žádnému z účastníků, ledaže s tím všichni, kterých se to

   týká, vyslovili souhlas. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání.

 

   § 88

 

   Předání spisu odvolacímu správnímu orgánu

 

   (1)   Neshledá-li  správní  orgán,  který  napadené  rozhodnutí  vydal,

   podmínky  pro  postup  podle  §  87,  předá  spis  se  svým stanoviskem

   odvolacímu  správnímu  orgánu  do  30  dnů  ode  dne doručení odvolání.

   Jestliže  byl odvoláním napaden jen některý výrok rozhodnutí podle § 82

   odst.  3  a  lze-li  příslušnou část spisu oddělit, předá správní orgán

   pouze  tu  část  spisu,  která  se týká otázky, o níž bylo rozhodnuto v

   napadeném  výroku  rozhodnutí.  V případě nepřípustného nebo opožděného

   odvolání   předá  spis  odvolacímu  správnímu  orgánu  do  10  dnů;  ve

   stanovisku   se  omezí  na  uvedení  důvodů  rozhodných  pro  posouzení

   opožděnosti nebo nepřípustnosti odvolání.

 

   (2)  Pokud  před  předáním  spisu  odvolacímu  správnímu  orgánu nastal

   některý  z důvodů zastavení řízení uvedený v § 66 odst. 1 písm. a), e),

   f)  nebo  g)  nebo  v  §  66  odst.  2,  správní  orgán, který napadené

   rozhodnutí vydal, řízení zastaví, ledaže by rozhodnutí o odvolání mohlo

   mít význam pro náhradu škody.

 

   Postup odvolacího správního orgánu

 

   § 89

 

   (1)  Nestanoví-li  zákon  jinak, je odvolacím správním orgánem nejblíže

   nadřízený správní orgán.

 

   (2)  Odvolací  správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a

   řízení,  které  vydání  rozhodnutí  předcházelo,  s  právními předpisy.

   Správnost  napadeného  rozhodnutí  přezkoumává  jen  v  rozsahu námitek

   uvedených  v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K

   vadám  řízení,  o  nichž  nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na

   soulad  napadeného  rozhodnutí  s  právními předpisy, popřípadě na jeho

   správnost,  se  nepřihlíží;  tímto  ustanovením  není  dotčeno právo na

   náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem.

 

   § 90

 

   Rozhodnutí odvolacího správního orgánu

 

   (1)  Jestliže  odvolací  správní  orgán  dojde  k  závěru,  že napadené

   rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné,

 

   a) napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a řízení zastaví,

 

   b)  napadené  rozhodnutí  nebo  jeho  část  zruší  a věc vrátí k novému

   projednání  správnímu  orgánu,  který  rozhodnutí  vydal;  v odůvodnění

   tohoto  rozhodnutí vysloví odvolací správní orgán právní názor, jímž je

   správní  orgán,  který  napadené rozhodnutí vydal, při novém projednání

   věci vázán; proti novému rozhodnutí lze podat odvolání, anebo

 

   c) napadené rozhodnutí nebo jeho část změní; změnu nelze provést, pokud

   by tím některému z účastníků, jemuž je ukládána povinnost, hrozila újma

   z  důvodu  ztráty možnosti odvolat se; podle § 36 odst. 3 se postupuje,

   pouze  pokud jde o podklady rozhodnutí nově pořízené odvolacím správním

   orgánem; je-li to zapotřebí k odstranění vad odůvodnění, změní odvolací

   správní  orgán  rozhodnutí  v  části odůvodnění; odvolací správní orgán

   nemůže svým rozhodnutím změnit rozhodnutí orgánu územního samosprávného

   celku vydané v samostatné působnosti.

 

   (2)  Podle  odstavce  1  písm.  a) postupuje odvolací správní orgán též

   tehdy,  jde-li  o  odvolání  proti  rozhodnutí  o předběžném opatření a

   nabylo-li  již  rozhodnutí  ve věci právní moci, ledaže by rozhodnutí o

   tomto odvolání mohlo mít význam pro náhradu škody.

 

   (3)   Odvolací  správní  orgán  nemůže  změnit  napadené  rozhodnutí  v

   neprospěch  odvolatele, ledaže odvolání podal také jiný účastník, jehož

   zájmy  nejsou shodné, anebo je napadené rozhodnutí v rozporu s právními

   předpisy nebo jiným veřejným zájmem.

 

   (4)  Jestliže  odvolací  správní  orgán  zjistí, že nastala skutečnost,

   která   odůvodňuje   zastavení   řízení,  bez  dalšího  zruší  napadené

   rozhodnutí a řízení zastaví, ledaže jiné rozhodnutí o odvolání může mít

   význam pro náhradu škody nebo pro právní nástupce účastníků.

 

   (5)  Neshledá-li odvolací správní orgán důvod pro postup podle odstavců

   1  až  4,  odvolání  zamítne  a  napadené  rozhodnutí potvrdí. Jestliže

   odvolací správní orgán změní nebo zruší napadené rozhodnutí jen zčásti,

   ve zbytku je potvrdí.

 

   (6)  Rozhodnutí  v  odvolacím  řízení  vydá  odvolací  správní orgán ve

   lhůtách  stanovených  v  §  71.  Lhůta  počíná běžet dnem předání spisu

   odvolacímu správnímu orgánu k rozhodnutí (§ 88).

 

   § 91

 

   (1) Proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu se nelze dále odvolat.

   Rozhodnutí  odvolacího správního orgánu je v právní moci, jestliže bylo

   oznámeno všem odvolatelům a účastníkům uvedeným v § 27 odst. 1.

 

   (2)  Pokud  je  napadené  rozhodnutí  předběžně  vykonatelné, platí pro

   účinky jeho zrušení ustanovení § 99 obdobně.

 

   (3)  Pokud  odvolatel  vzal  podané odvolání zpět, řízení o odvolání je

   zastaveno  dnem  zpětvzetí  odvolání.  Pokud  všichni  odvolatelé vzali

   podané  odvolání  zpět,  odvolací  řízení  je  zastaveno dnem zpětvzetí

   odvolání posledního z odvolatelů. Dnem následujícím po zastavení řízení

   nabývá  napadené  rozhodnutí právní moci. O skutečnosti, že řízení bylo

   zastaveno,  správní  orgán  vydá  usnesení, které se pouze poznamená do

   spisu  a  vyrozumí  se  o něm odvolatelé, jakož i jiní účastníci, pokud

   byli o podaném odvolání uvědoměni podle § 86 odst. 2. Odvolání lze vzít

   zpět nejpozději do vydání rozhodnutí odvolacího správního orgánu.

 

   (4)  Je-li  v  řízení  více  účastníků  a všichni se vzdali práva podat

   odvolání,  nabývá  rozhodnutí právní moci dnem následujícím po dni, kdy

   tak učinil poslední z nich.

 

   § 92

 

   (1)  Opožděné nebo nepřípustné odvolání odvolací správní orgán zamítne.

   Jestliže rozhodnutí již nabylo právní moci, následně zkoumá, zda nejsou

   dány  předpoklady  pro  přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro

   obnovu  řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Shledá-li předpoklady

   pro  zahájení  přezkumného  řízení,  pro  obnovu řízení nebo pro vydání

   nového  rozhodnutí, posuzuje se opožděné nebo nepřípustné odvolání jako

   podnět  k  přezkumnému řízení nebo žádost o obnovu řízení nebo žádost o

   vydání nového rozhodnutí.

 

   (2)  Dojde-li  odvolací správní orgán k závěru, že odvolání bylo podáno

   včas  a  že  je  přípustné, vrátí věc správnímu orgánu, který rozhodl v

   prvním stupni.

 

   Použití obecných ustanovení

 

   § 93

 

   (1)  Jestliže  v této hlavě není stanoveno jinak, pro řízení o odvolání

   se obdobně použijí ustanovení hlav I až IV, VI a VII této části.

 

   (2)  Kde  se v hlavách I až VII této části hovoří o nadřízeném správním

   orgánu,  rozumí  se  tím  při  postupu  podle  této hlavy správní orgán

   nejblíže  nadřízený odvolacímu správnímu orgánu; jinak platí ustanovení

   § 178.

 

   HLAVA IX

 

   PŘEZKUMNÉ ŘÍZENÍ

 

   § 94

 

   (1)  V  přezkumném  řízení  správní  orgány z moci úřední přezkoumávají

   pravomocná  rozhodnutí  v případě, kdy lze důvodně pochybovat o tom, že

   rozhodnutí  je  v  souladu  s  právními  předpisy. Přezkumné řízení lze

   zahájit, i pokud je rozhodnutí předběžně vykonatelné podle § 74 a dosud

   nenabylo  právní  moci;  pokud  bylo  po  zahájení takového přezkumného

   řízení  podáno  odvolání, postupuje se podle ustanovení hlavy VIII této

   části.  Účastník  může dát podnět k provedení přezkumného řízení; tento

   podnět není návrhem na zahájení řízení; jestliže správní orgán neshledá

   důvody  k zahájení přezkumného řízení, sdělí tuto skutečnost s uvedením

   důvodů do 30 dnů podateli.

 

   (2)   Přezkumné   řízení   není  přípustné,  jestliže  byl  rozhodnutím

   účastníkovi  udělen  souhlas  k občanskoprávnímu, obchodněprávnímu nebo

   pracovněprávnímu úkonu nebo povolen vklad práva k nemovitosti evidované

   v  katastru  nemovitostí nebo jestliže bylo rozhodnuto ve věci osobního

   stavu  a  žadatel  nabyl  práv  v dobré víře. V přezkumném řízení nelze

   přezkoumávat  ani  rozhodnutí  vydaná podle § 97. Rozhodnutí odvolacího

   správního  orgánu  podle  §  90  odst.  1  písm. b) nelze přezkoumávat,

   jestliže již bylo při novém projednávání věci vydáno nové rozhodnutí.

 

   (3)  Samostatně  lze  v přezkumném řízení přezkoumávat pouze usnesení o

   odložení  věci  (§  43)  a  usnesení o zastavení řízení (§ 66). Ostatní

   usnesení  lze  přezkoumávat až spolu s rozhodnutím ve věci, popřípadě s

   jiným rozhodnutím, jehož vydání předcházela, a jedině tehdy, může-li to

   mít  význam  pro  soulad  rozhodnutí  ve  věci nebo jiného rozhodnutí s

   právními předpisy anebo pro náhradu škody.

 

   (4)  Jestliže  po  zahájení  přezkumného  řízení  správní orgán dojde k

   závěru, že ačkoli rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právním předpisem,

   byla  by  újma,  která  by  jeho zrušením nebo změnou vznikla některému

   účastníkovi,  který  nabyl  práva z rozhodnutí v dobré víře, ve zjevném

   nepoměru k újmě, která vznikla jinému účastníkovi nebo veřejnému zájmu,

   řízení zastaví.

 

   (5) Při rozhodování v přezkumném řízení je správní orgán povinen šetřit

   práva  nabytá  v  dobré  víře,  zejména  mění-li rozhodnutí, které bylo

   vydáno  v rozporu s právními předpisy (§ 97 odst. 3) nebo určuje-li, od

   kdy nastávají účinky rozhodnutí vydaného v přezkumném řízení ( § 99).

 

   § 95

 

   (1)  Správní  orgán nadřízený správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal,

   zahájí z moci úřední přezkumné řízení, jestliže po předběžném posouzení

   věci  dojde  k  závěru,  že  lze  mít důvodně za to, že rozhodnutí bylo

   vydáno v rozporu s právními předpisy.

 

   (2)  Jestliže  podnět k přezkumnému řízení dal účastník, může přezkumné

   řízení  provést  správní  orgán,  který přezkoumávané rozhodnutí vydal,

   pokud  plně  vyhoví  účastníkovi, který podnět uplatnil, a jestliže tím

   nemůže  být  způsobena  újma  žádnému  jinému účastníkovi, ledaže s tím

   všichni,  jichž  se  to  týká,  vyslovili  souhlas.  Jinak  předá věc k

   provedení přezkumného řízení nadřízenému správnímu orgánu.

 

   (3)  V přezkumném řízení, v němž je přezkoumáváno rozhodnutí odvolacího

   správního  orgánu,  lze přezkoumat i rozhodnutí vydané správním orgánem

   prvního stupně.

 

   (4)  Účastníky  přezkumného  řízení  jsou účastníci původního řízení, v

   němž  bylo  vydáno  přezkoumávané rozhodnutí, jichž se přezkumné řízení

   týká, nebo jejich právní nástupci.

 

   (5)  Hrozí-li  vážná  újma  některému z účastníků nebo veřejnému zájmu,

   může  příslušný  správní  orgán při zahájení nebo v průběhu přezkumného

   řízení  usnesením  pozastavit  vykonatelnost  nebo  jiné  právní účinky

   přezkoumávaného rozhodnutí.

 

   (6)  Jde-li  o  rozhodnutí  ústředního  správního  úřadu,  rozhoduje  v

   přezkumném  řízení  ministr  nebo  vedoucí  jiného ústředního správního

   úřadu; ustanovení § 152 odst. 3 platí obdobně.

 

   § 96

 

   (1)  Usnesení  o  zahájení  přezkumného  řízení  lze vydat nejdéle do 2

   měsíců  ode  dne,  kdy  se  příslušný  správní  orgán o důvodu zahájení

   přezkumného  řízení  dozvěděl, nejpozději však do 1 roku od právní moci

   rozhodnutí ve věci.

 

   (2)  Soulad  rozhodnutí  s právními předpisy se posuzuje podle právního

   stavu  a  skutkových  okolností  v  době jeho vydání. K vadám řízení, o

   nichž  nelze  mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného

   rozhodnutí  s  právními  předpisy,  popřípadě  na  jeho  správnost,  se

   nepřihlíží.  Příslušný  správní  orgán posoudí spisový materiál a podle

   potřeby  zajistí  vyjádření  účastníků a správních orgánů, které řízení

   prováděly.

 

   (3) Přezkumné řízení týkající se předběžného opatření nelze konat poté,

   co se rozhodnutí ve věci stalo vykonatelným nebo nabylo jiných právních

   účinků  anebo co bylo toto rozhodnutí zrušeno, ledaže by posouzení mělo

   význam pro náhradu škody.

 

   § 97

 

   Rozhodnutí v přezkumném řízení

 

   (1)  Jestliže  správní  orgán po zahájení přezkumného řízení zjistí, že

   právní  předpis  porušen  nebyl,  řízení usnesením zastaví. Usnesení se

   pouze poznamená do spisu.

 

   (2)  Rozhodnutí ve věci v přezkumném řízení v prvním stupni nelze vydat

   po  uplynutí  15  měsíců  ode  dne  právní  moci  rozhodnutí  ve  věci.

   Probíhá-li  přezkumné  řízení,  správní  orgán  je  usnesením  zastaví.

   Usnesení se pouze poznamená do spisu.

 

   (3)  Rozhodnutí,  které  bylo  vydáno  v  rozporu  s právními předpisy,

   příslušný  správní  orgán zruší nebo změní, popřípadě zruší a věc vrátí

   odvolacímu  správnímu orgánu nebo správnímu orgánu prvního stupně; tyto

   správní  orgány  jsou  vázány  právním  názorem  příslušného  správního

   orgánu.

 

   § 98

 

   Zkrácené přezkumné řízení

 

   Jestliže  je  porušení právního předpisu zjevné ze spisového materiálu,

   jsou  splněny  ostatní  podmínky  pro přezkumné řízení a není zapotřebí

   vysvětlení  účastníků,  může  příslušný  správní orgán provést zkrácené

   přezkumné  řízení.  Dokazování  se  neprovádí.  Prvním úkonem správního

   orgánu  při zkráceném přezkumném řízení je vydání rozhodnutí podle § 97

   odst. 3.

 

   § 99

 

   Účinky rozhodnutí v přezkumném řízení

 

   (1) Účinky rozhodnutí v přezkumném řízení mohou nastat zpětně od právní

   moci  nebo předběžné vykonatelnosti přezkoumávaného rozhodnutí anebo od

   právní  moci  nebo  předběžné  vykonatelnosti  rozhodnutí  v přezkumném

   řízení.  V rozhodnutí, jímž se ruší nebo mění přezkoumávané rozhodnutí,

   které  bylo  vydáno  v  rozporu  s  právními  předpisy, správní orgán s

   ohledem  na obsah přezkoumávaného rozhodnutí určí, odkdy nastávají jeho

   účinky.

 

   (2)  Pokud se ruší nebo mění rozhodnutí, jímž byla uložena povinnost, a

   neodůvodňují-li  okolnosti  případu jiné řešení, určí správní orgán, že

   účinky  rozhodnutí  v  přezkumném  řízení nastávají ode dne právní moci

   nebo předběžné vykonatelnosti přezkoumávaného rozhodnutí.

 

   (3)  Pokud  se  ruší  nebo mění rozhodnutí, jímž bylo přiznáno právo, a

   neodůvodňují-li  okolnosti  případu jiné řešení, určí správní orgán, že

   účinky  rozhodnutí  v  přezkumném  řízení nastávají ode dne jeho právní

   moci   nebo   předběžné   vykonatelnosti;  bylo-li  však  přezkoumávané

   rozhodnutí  vydáno  na základě nesprávných či neúplných údajů uvedených

   žadatelem, určí správní orgán, že účinky rozhodnutí v přezkumném řízení

   nastávají   ode   dne   právní   moci   nebo  předběžné  vykonatelnosti

   přezkoumávaného rozhodnutí.

 

   HLAVA X

 

   OBNOVA ŘÍZENÍ A NOVÉ ROZHODNUTÍ

 

   § 100

 

   Obnova řízení

 

   (1)  Řízení  před  správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve

   věci se na žádost účastníka obnoví, jestliže

 

   a) vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly

   v  době  původního  řízení  a  které účastník, jemuž jsou ku prospěchu,

   nemohl  v  původním  řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly

   nepravdivými, nebo

 

   b)  bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí

   vydaného v řízení, které má být obnoveno,

 

   a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné

   řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování.

 

   (2) Účastník může podat žádost o obnovu řízení u kteréhokoliv správního

   orgánu,  který  ve  věci rozhodoval, a to do 3 měsíců ode dne, kdy se o

   důvodu  obnovy řízení dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne právní

   moci  rozhodnutí.  Obnovy  řízení se nemůže domáhat ten, kdo mohl důvod

   obnovy  uplatnit  v odvolacím řízení. O obnově řízení rozhoduje správní

   orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni.

 

   (3)  Ve  tříleté lhůtě od právní moci rozhodnutí může o obnově řízení z

   moci  úřední  rozhodnout  též  správní  orgán,  který ve věci rozhodl v

   posledním stupni, jestliže je dán některý z důvodů uvedených v odstavci

   1  a  jestliže je na novém řízení veřejný zájem; do konce uvedené lhůty

   musí být rozhodnutí o obnově řízení vydáno.

 

   (4)  O obnově řízení rozhodne příslušný správní orgán z moci úřední též

   v  případě,  že  rozhodnutí  bylo  dosaženo trestným činem. Lhůta podle

   odstavce  3  začíná  běžet  dnem následujícím po dni nabytí právní moci

   rozsudku.

 

   (5) Na obnovu řízení se obdobně užije ustanovení § 94 odst. 4 a 5.

 

   (6)  Žádosti  o obnovu řízení se přizná odkladný účinek, jestliže hrozí

   vážná  újma  účastníkovi  nebo  veřejnému  zájmu. Rozhodnutí, jímž bylo

   řízení  obnoveno,  má odkladný účinek, pokud napadené rozhodnutí nebylo

   dosud  vykonáno,  ledaže  správní  orgán  v  rozhodnutí odkladný účinek

   vyloučil  z  důvodů  uvedených v § 85 odst. 2 nebo ledaže vykonatelnost

   nebo  jiné  účinky  rozhodnutí  již  zanikly  podle  zvláštního zákona.

   Rozhodnutí,  jímž  se  žádost o obnovu řízení zamítá, se oznamuje pouze

   žadateli; ten proti němu může podat odvolání.

 

   § 101

 

   Nové rozhodnutí

 

   Provést nové řízení a vydat nové rozhodnutí ve věci lze tehdy, jestliže

 

   a) je to nezbytné při postupu podle § 41 odst. 6 věty druhé,

 

   b)  novým  rozhodnutím  bude  vyhověno  žádosti,  která byla pravomocně

   zamítnuta,

 

   c)  nové  rozhodnutí z vážných důvodů dodatečně stanoví nebo změní dobu

   platnosti  nebo  účinnosti rozhodnutí anebo lhůtu ke splnění povinnosti

   nebo  dodatečně  povolí  plnění  ve  splátkách,  popřípadě  po částech;

   zkrácení  doby  platnosti  nebo  účinnosti  rozhodnutí  anebo  lhůty ke

   splnění povinnosti je možné pouze tehdy, stanoví-li tuto možnost zákon,

 

   d)  rozhodnutí  ve  věci  bylo zrušeno jiným orgánem veřejné moci podle

   zvláštního zákona, nebo

 

   e) tak stanoví zvláštní zákon.

 

   § 102

 

   Společné ustanovení

 

   (1)  K  novému  řízení poté, co bylo rozhodnuto o obnově řízení, nebo k

   novému  řízení  podle  §  101  je  příslušný  správní  orgán, který byl

   příslušný k původnímu řízení v prvním stupni. Odvolací správní orgán je

   příslušný  tehdy, jestliže řízení bylo obnoveno z důvodů, jež se týkaly

   výlučně řízení před tímto správním orgánem.

 

   (2)  Otázka,  kdo  je  účastníkem,  se  v  novém  řízení posuzuje podle

   právního stavu a skutkových okolností v době nového řízení.

 

   (3)  Nové  řízení  podle  §  101  lze zahájit na žádost i v případě, že

   původní řízení bylo zahájeno z moci úřední, a naopak. Žádost může podat

   kterýkoli  z  účastníků  původního řízení, nebo jeho právní nástupce za

   předpokladu, že je původním rozhodnutím přímo dotčen.

 

   (4)   Pokud  žádost  účastníka  neodůvodňuje  zahájení  nového  řízení,

   rozhodne  správní orgán usnesením o tom, že se řízení zastaví. Usnesení

   se  oznamuje  pouze  žadateli a těm osobám, vůči nimž již správní orgán

   učinil úkon.

 

   (5)  V  novém řízení podle § 101 lze s účinky od zahájení nového řízení

   nebo  v průběhu nového řízení pozastavit vykonatelnost nebo jiné právní

   účinky  původního  rozhodnutí.  Má-li  se tak stát na žádost účastníka,

   užije se obdobně ustanovení § 95 odst. 4 a 5.

 

   (6)  V  novém  řízení  může  správní  orgán  využít  podkladů původního

   rozhodnutí  včetně  podkladů  rozhodnutí  o  odvolání, nevylučuje-li to

   důvod  nového  řízení.  Právní názor odvolacího správního orgánu je pro

   správní  orgán  provádějící  nové řízení závazný, pokud se tento právní

   názor  vlivem  změny  právního  stavu  nebo skutkových okolností nestal

   bezpředmětným.

 

   (7) V novém řízení správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře.

 

   (8)  Není-li  v odstavcích 1 až 7 stanoveno jinak, postupuje se v novém

   řízení podle ustanovení platných pro řízení v prvním stupni.

 

   (9)  Novým  rozhodnutím  vydaným  podle  §  100  nebo § 101 písm. a) se

   původní  rozhodnutí  ruší;  o  tomto následku budou účastníci poučeni v

   písemném  vyhotovení  rozhodnutí;  ustanovení  §  99  platí  obdobně. V

   ostatních  případech  nové  rozhodnutí  brání vykonatelnosti nebo jiným

   právním   účinkům   původního   rozhodnutí;   nejsou-li  účinky  nového

   rozhodnutí  zřejmé  z jeho obsahu, určí vliv na vykonatelnost nebo jiné

   právní účinky původního rozhodnutí správní orgán.

 

   HLAVA XI

 

   EXEKUCE

 

   Díl 1

 

   Úvodní ustanovení

 

   § 103

 

   (1)  Podle  ustanovení  této  hlavy se postupuje, pokud ten, jemuž byla

   exekučním titulem uložena povinnost peněžitého nebo nepeněžitého plnění

   (dále jen "povinný"), v určené lhůtě tuto povinnost dobrovolně nesplní.

 

   (2)  Exekučním správním orgánem je správní orgán, který je podle tohoto

   nebo zvláštního zákona oprávněn k exekuci.

 

   § 104

 

   Exekučním  titulem,  na  jehož  základě  se  vydává exekuční výzva nebo

   exekuční příkaz, je

 

   a) vykonatelné rozhodnutí uvedené v § 74, nebo

 

   b) vykonatelný smír uvedený v § 141 odst. 8.

 

   § 105

 

   (1) Exekuční titul u exekučního správního orgánu uplatňuje

 

   a)  správní  orgán,  který  vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo který

   schválil smír, nebo

 

   b) osoba oprávněná z exekučního titulu.

 

   (2)  Správní orgán uvedený v odstavci 1 písm. a) nebo osoba oprávněná z

   exekučního  titulu  mohou  o  provedení  exekuce  požádat též soud nebo

   soudního exekutora.

 

   Díl 2

 

   Exekuce na peněžitá plnění

 

   § 106

 

   (1)  Exekučním  správním  orgánem,  který  na  žádost  správního orgánu

   uvedeného  v  §  105 odst. 1 písm. a) nebo osoby oprávněné z exekučního

   titulu  provádí  exekuci  na  peněžitá  plnění,  je obecný správce daně

   místně  příslušný  podle  zvláštního  zákona,  nestanoví-li  zákon,  že

   exekučním  správním  orgánem  je  správní orgán uvedený v § 105 odst. 1

   písm. a).^30)

 

   (2)  Obecní úřad nebo krajský úřad je exekučním správním orgánem tehdy,

   je-li  současně správním orgánem uvedeným v § 105 odst. 1 písm. a) nebo

   je-li takovým správním orgánem jiný orgán územního samosprávného celku.

   Na  žádost  obecního  úřadu  provede exekuci obecný správce daně místně

   příslušný podle zvláštního zákona.

 

   (3)  Pro  exekuci,  vybírání  a  evidenci  peněžitých plnění se uplatní

   postup pro správu daní.

 

   Díl 3

 

   Exekuce na nepeněžitá plnění

 

   Oddíl 1

 

   Obecná ustanovení

 

   § 107

 

   Příslušnost

 

   (1)  Exekučním  správním  orgánem  příslušným  k  exekuci na nepeněžitá

   plnění je správní orgán uvedený v § 105 odst. 1 písm. a), je-li orgánem

   moci  výkonné.  Obecní  úřad  nebo  krajský  úřad je exekučním správním

   orgánem, je-li současně správním orgánem uvedeným v § 105 odst. 1 písm.

   a)   nebo   je-li   takovým   správním   orgánem  jiný  orgán  územního

   samosprávného celku.

 

   (2)  Na  žádost jiného správního orgánu uvedeného v § 105 odst. 1 písm.

   a)  provede  exekuci  obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož

   správním obvodu má správní orgán sídlo.

 

   § 108

 

   Právo vymáhat nepeněžitou povinnost

 

   (1)  Vůči  jinému  než  vůči tomu, jemuž byla exekučním titulem uložena

   povinnost  nepeněžitého  plnění  a  je  uveden v exekučním titulu, může

   exekuční  správní  orgán  vydat exekuční výzvu nebo nařídit exekuci a v

   nařízené  exekuci  pokračovat,  jen  jestliže  je  prokázáno, že na něj

   přešla nebo byla převedena nepeněžitá povinnost.

 

   (2) Přechod nebo převod nepeněžité povinnosti či práva se prokazuje jen

   listinou  vydanou  správním orgánem, soudem nebo notářem anebo ověřenou

   orgánem   příslušným  podle  zvláštního  právního  předpisu,^31)  pokud

   přechod  nepeněžité  povinnosti  nebo  práva nevyplývá přímo z právního

   předpisu.

 

   (3)  Jestliže  povinný  po  nařízení  exekuce  zemřel nebo zanikl, může

   exekuční   správní  orgán  v  provádění  exekuce  týkající  se  majetku

   patřícího do dědictví pokračovat proti dědici nebo proti jeho zákonnému

   zástupci nebo správci dědictví, je-li určen. V případě zániku právnické

   osoby  může  exekuční  správní  orgán  v exekuci pokračovat proti jejím

   právním nástupcům.

 

   (4)  Exekuční  správní orgán může exekuci nařídit nejpozději do 5 let a

   provádět  ji  nejpozději  do 10 let poté, co měla být povinnost splněna

   dobrovolně.

 

   § 109

 

   Exekuční výzva

 

   (1)  Nehrozí-li  vážné  nebezpečí,  že  účel  exekuce bude zmařen, může

   exekuční  správní  orgán  před  nařízením  exekuce  vyzvat povinného ke

   splnění  nepeněžité  povinnosti  exekuční  výzvou  a  určit mu náhradní

   lhůtu, v níž má být splněna.

 

   (2)  Exekuční  výzva  je  vydávána  usnesením,  které kromě náležitostí

   uvedených v § 68 obsahuje

 

   a) označení exekučního titulu, na jehož základě se vydává,

 

   b)  vymezení  nepeněžité  povinnosti,  která  má  být  splněna, údaje o

   původní lhůtě, ve které měla být nepeněžitá povinnost splněna, a den, k

   němuž jsou údaje v exekuční výzvě uvedeny,

 

   c) určení náhradní lhůty, v níž má být nepeněžitá povinnost splněna, a

 

   d)  upozornění,  že  pokud nebude nepeněžitá povinnost splněna v určené

   náhradní  lhůtě,  exekuční  správní orgán po marném uplynutí této lhůty

   nařídí exekuci.

 

   (3) Proti exekuční výzvě se nelze odvolat.

 

   § 110

 

   Nařízení exekuce

 

   Exekuční správní orgán nařídí exekuci vydáním exekučního příkazu

 

   a)  z  moci  úřední, jestliže je příslušným exekučním správním orgánem;

   přitom neplatí lhůta uvedená v § 80 odst. 2,

 

   b) na žádost osoby oprávněné z exekučního titulu, nebo

 

   c) na žádost správního orgánu podle § 107 odst. 2.

 

   § 111

 

   Exekuční příkaz

 

   (1) Exekuční příkaz je usnesením, které kromě náležitostí uvedených v §

   68 obsahuje

 

   a) označení exekučního titulu, na jehož základě se vydává,

 

   b) vymezení nepeněžité povinnosti, která má být splněna,

 

   c) způsob, jakým bude exekuce provedena,

 

   d) věci a práva, které mají být exekucí postiženy, a

 

   e) další údaje, pokud je to potřebné k provedení exekuce.

 

   (2)  Exekuční  příkaz  se  oznamuje povinnému a dalším osobám, kterým z

   exekučního příkazu vyplývají povinnosti nebo práva.

 

   (3) Proti exekučnímu příkazu se nelze odvolat.

 

   § 112

 

   Způsoby provedení exekuce

 

   Exekuce  k  vymožení  nepeněžité  povinnosti  se  řídí  povahou uložené

   povinnosti. Lze ji nařídit a provést těmito způsoby:

 

   a) náhradním výkonem v případě zastupitelných plnění,

 

   b)   přímým   vynucením  v  případě  nezastupitelných  plnění,  zejména

   vyklizením, odebráním movité věci a předvedením, nebo

 

   c) ukládáním donucovacích pokut.

 

   § 113

 

   Odložení a přerušení exekuce

 

   (1)  Ze  závažných důvodů může exekuční správní orgán usnesením odložit

   nebo  přerušit provedení exekuce, zejména požádá-li povinný o posečkání

   splnění  povinnosti a lze-li z jeho chování mít důvodně za to, že splní

   svoji  povinnost  nejpozději ve stejné lhůtě, v jaké může být provedena

   exekuce,  a  nehrozí-li,  že  účel exekuce tím bude zmařen, anebo i bez

   požádání,  šetří-li  se  skutečnosti  rozhodné  pro  zastavení exekuce.

   Exekuční  správní  orgán  tak  učiní rovněž, stanoví-li to zákon (§ 122

   odst.  2  věta  třetí).  V  případě  potřeby  si  správní  orgán vyžádá

   součinnost  toho,  kdo o odložení nebo přerušení exekuce požádal. Proti

   usnesení vydanému podle tohoto odstavce se nelze odvolat.

 

   (2) Pominou-li důvody, které vedly k odložení nebo přerušení exekuce, a

   nedojde-li  k  jejímu  zastavení,  pokračuje  exekuční  správní orgán v

   exekuci podle § 65 odst. 2.

 

   § 114

 

   (1)  Při  provádění exekuce oprávněná úřední osoba pověřením prokazuje,

   na základě kterého exekučního příkazu postupuje.

 

   (2)  Každý  je  povinen  oprávněné  úřední  osobě  uvedené v odstavci 1

   umožnit přístup na místa, kde je třeba exekuci provést.

 

   § 115

 

   Zastavení exekuce

 

   Exekuční  správní orgán prováděnou exekuci na žádost nebo z moci úřední

   usnesením, proti kterému se nelze odvolat, zastaví, jestliže

 

   a) po nařízení exekuce povinnost zanikla,

 

   b)  po  nařízení exekuce zaniklo právo provádět exekuci nebo byl zrušen

   exekuční titul, který je podkladem pro exekuci,

 

   c)  o  zastavení exekuce požádal ten, na jehož žádost podle § 110 písm.

   b) a c) byla exekuce nařízena,

 

   d)  průběh  exekuce  ukazuje,  že  by  její  pokračování bylo spojeno s

   mimořádnými nebo nepoměrnými obtížemi,

 

   e)  se  zjistí,  že  exekuce  byla  nařízena  k  vymožení  neexistující

   povinnosti nebo vůči neexistujícímu povinnému,

 

   f)  provedení  exekuce  je  nepřípustné, protože před nařízením exekuce

   existoval důvod, pro který exekuci nebylo možno provést, nebo

 

   g)  je  provedení exekuce nepřípustné, protože po jejím nařízení nastal

   jiný  důvod vyplývající ze zvláštního zákona nebo stavu věci, pro který

   nelze exekuci provést.

 

   § 116

 

   Exekuční náklady

 

   (1)  Exekuční  náklady  hradí  povinný,  pokud exekuce nebyla zastavena

   podle § 115 písm. e) nebo f).

 

   (2)  Byla-li exekuce zastavena podle § 115 odst. 1 písm. c), je povinen

   exekuční náklady nahradit ten, kdo o zastavení exekuce požádal.

 

   (3) Náhrada exekučních nákladů spočívá v úhradě paušální částky ve výši

   2  000  Kč a v náhradě hotových výdajů vzniklých při provádění exekuce.

   Povinnost  nahradit exekuční náklady exekuční správní orgán rozhodnutím

   uloží  povinnému.  Hotové  výdaje  zálohově  hradí  ze  svého  rozpočtu

   exekuční správní orgán.

 

   (4)  Povinný hradí exekuční náklady za výkon exekuce vždy, jestliže byl

   vydán  exekuční  příkaz nebo jestliže při exekuci odebráním movité věci

   oprávněná  úřední  osoba  přistoupila  k odebrání věci nebo při exekuci

   přímým vynucením přistoupila k vyklizení.

 

   (5)  Jsou-li  některé  exekuční  úkony  prováděny  společně  vůči  více

   povinným,  exekuční správní orgán rozvrhne náhradu vzniklých exekučních

   nákladů  poměrně  podle  rozsahu vymáhaných povinností připadajících na

   jednotlivé povinné.

 

   (6)  Exekuční  náklady vybírá a jejich exekuci provádí podle zvláštního

   zákona^27) exekuční správní orgán, který jejich náhradu uložil.

 

   § 117

 

   Námitky

 

   (1)  Proti  usnesením  nebo  jiným  úkonům exekučního správního orgánu,

   proti  kterým  se  nelze odvolat, může povinný nebo jiná osoba, které z

   tohoto úkonu vyplývá povinnost, podat námitky.

 

   (2)  Námitky  nelze  podat,  pokud usnesení bylo již vykonáno nebo jiný

   úkon proveden.

 

   (3) Námitky mají odkladný účinek, jen

 

   a)  směřují-li  proti  usnesení,  jímž  byla  odložena  nebo  přerušena

   exekuce,

 

   b)  směřují-li  proti  exekučnímu  příkazu,  jímž byla nařízena exekuce

   vyklizením,

 

   c) směřují-li proti usnesení, jímž byla zastavena exekuce,

 

   d) uplatňuje-li se některý z důvodů uvedených v § 115 písm. a), b), e),

   f) nebo g), anebo

 

   e) rozhodne-li o tom z vážných důvodů exekuční správní orgán.

 

   (4)  O  námitkách  rozhoduje exekuční správní orgán. Proti rozhodnutí o

   námitkách se nelze odvolat.

 

   § 118

 

   Společná ustanovení

 

   (1)  Při  postupu podle tohoto dílu se obdobně použijí ustanovení části

   první a přiměřeně ustanovení hlav I až X této části.

 

   (2)  Účastníkem  podle  §  27  odst. 1 se při postupu podle tohoto dílu

   rozumí povinný.

 

   (3) Při postupu podle tohoto dílu nelze prominout zmeškání úkonu. Nelze

   ani obnovit řízení nebo vydat nové rozhodnutí.

 

   Oddíl 2

 

   Exekuce provedením náhradního výkonu

 

   § 119

 

   (1)  Ukládá-li  exekuční  titul, aby povinný podle něho provedl nějakou

   práci  nebo  výkon,  které  může vykonat i někdo jiný než povinný, vydá

   exekuční  správní  orgán  exekuční  příkaz, na jehož základě provedením

   prací  nebo  výkonů  pověří jinou osobu, pokud ta s tím souhlasí; práce

   nebo výkony se provádějí na náklad a nebezpečí povinného.

 

   (2)  V  pověření exekuční správní orgán přesně vymezí práci nebo výkon,

   které  měl  podle exekučního titulu provést povinný a jejichž provedení

   se svěřuje jiné osobě.

 

   (3)  Dojde-li  v  souvislosti s provedením exekuce k potřebě přemístění

   stavebních  materiálů  nebo věcí mimo prostory nebo pozemky povinného a

   neprohlásí-li  povinný  při  provádění  exekuce  písemně,  že tyto věci

   opustil,^32)  je  exekuční  správní  orgán  povinen zajistit uskladnění

   těchto  věcí po dobu 6 měsíců a informovat povinného o této skutečnosti

   a  o  možnosti tyto věci převzít. Povinný je povinen uhradit náklady na

   uskladnění.  Nevyzvedne-li  si  povinný  tyto  věci  v  uvedené  lhůtě,

   připadají  do  vlastnictví  státu;  provádí-li  exekuci  orgán územního

   samosprávného   celku,   připadají   do   vlastnictví  tohoto  územního

   samosprávného   celku.  Prohlásí-li  povinný,  že  tyto  věci  opustil,

   připadají  do  vlastnictví  státu.  Případná  likvidace  se  provede na

   náklady povinného.

 

   (4)  Exekuční  správní  orgán  může  povinnému usnesením uložit, aby mu

   potřebné  náklady  nebo  zálohu  na  ně v určené výši zaplatil předem v

   určené  lhůtě,  která  nesmí být kratší než 8 dnů ode dne nabytí právní

   moci usnesení; další postup při provádění exekuce tím není dotčen.

 

   Oddíl 3

 

   Exekuce přímým vynucením

 

   § 120

 

   Přímé  vynucení  povinnosti  se provede zejména vyklizením nemovitosti,

   stavby,  bytu,  místnosti  nebo  jiných  prostor  (dále  jen "objekt"),

   odebráním movité věci nebo předvedením.

 

   Vyklizení

 

   § 121

 

   (1)  Ukládá-li  exekuční  titul,  aby povinný vyklidil objekt, exekuční

   správní  orgán vydá exekuční příkaz a exekuci provede. Exekuční správní

   orgán  povinného  vyrozumí  nejméně  5  dnů  předem, kdy bude vyklizení

   provedeno.  Vyrozumí  o  tom  rovněž obec, na jejímž území se vyklízený

   objekt nachází. Úkon vyklizení se provádí za přítomnosti přizvané osoby

   (§ 128).

 

   (2)  Ukládá-li  exekuční  titul  vyklizení  objektu, který je v takovém

   stavu,  že  bezprostředně  ohrožuje  život  nebo  zdraví osob,^33) může

   oprávněná  úřední  osoba, nelze-li z důvodu časové tísně jinak, doručit

   exekuční  příkaz  povinnému  až  při provedení exekuce. Není-li povinný

   úkonu  vyklizení  přítomen,  doručí  se  mu  exekuční  příkaz  spolu  s

   protokolem o vyklizení.

 

   § 122

 

   (1)  Zjistí-li  oprávněná  úřední  osoba  při  vyklizení objektu, že se

   vyklizení  objektu  týká  osoby,  jejíž  zdravotní  stav  by  mohl  být

   provedením  vyklizení  vážně ohrožen, není provedení exekuce přípustné.

   Není-li  předloženo potvrzení lékaře nebo je-li pochybnost o správnosti

   takového  potvrzení,  oprávněná úřední osoba vyžádá vyjádření odborného

   lékaře.

 

   (2)  Je-li  vyklízeným  objektem byt nebo místnost sloužící k bydlení a

   jestliže  je  třeba  na  základě  zvláštního  zákona  zajistit  bytovou

   náhradu,   exekuční   správní  orgán  o  svém  úmyslu  nařídit  exekuci

   vyklizením  vyrozumí obec, na jejímž území se vyklízený objekt nachází.

   Při  zajištění  bytové  náhrady se postupuje přiměřeně podle zvláštního

   zákona.^34)   Exekuční  správní  orgán  exekuci  odloží  nebo  přeruší,

   jestliže není prokázáno, že povinnému je zajištěna bytová náhrada.

 

   (3)  Je-li  objekt  nebo  jeho  část  v takovém stavu, že bezprostředně

   ohrožuje  život  nebo  zdraví osob, provede exekuční správní orgán jeho

   vyklizení vždy.

 

   § 123

 

   (1)  Exekuce  se provede tak, že oprávněná úřední osoba z vyklizovaného

   objektu

 

   a)   odstraní   movité  věci  patřící  povinnému  a  příslušníkům  jeho

   domácnosti,  jakož  i  movité věci, které sice patří někomu jinému, ale

   jsou se souhlasem povinného umístěny ve vyklizovaném objektu, a

 

   b)  vykáže  povinného  a  všechny,  kdo se tam zdržují na základě práva

   povinného.

 

   (2)  Movité  věci  odstraněné  z  vyklizovaného  objektu  se  odevzdají

   povinnému nebo některému ze zletilých příslušníků jeho domácnosti.

 

   § 124

 

   (1)  Není-li vyklizení přítomen nikdo, kdo by mohl movité věci převzít,

   nebo je-li převzetí věcí odmítnuto, sepíší se věci a dají se na náklady

   povinného  do  úschovy  obci  nebo  jinému  vhodnému  schovateli s jeho

   souhlasem.  Exekuční  správní orgán vyrozumí povinného o tom, komu byly

   jeho movité věci dány do úschovy, a o možnosti tyto věci převzít.

 

   (2)  Nevyzvedne-li  si povinný movité věci u schovatele do 6 měsíců ode

   dne,  kdy  byly  uschovány,  prodá  je  exekuční  správní  orgán  podle

   ustanovení o prodeji movitých věcí podle zvláštního zákona.^35)

 

   (3)  Výtěžek  z  prodeje  vyplatí  exekuční  správní orgán povinnému po

   srážce  nákladů úschovy, hotových výdajů vzniklých při prodeji movitých

   věcí a paušální částky nákladů prodeje; paušální částka nákladů prodeje

   činí 2 000 Kč. Jestliže povinný písemně odmítne zbytek výtěžku převzít,

   stane  se  zbytek výtěžku příjmem státního rozpočtu; provádí-li exekuci

   orgán  územního  samosprávného  celku,  stane se zbytek výtěžku příjmem

   rozpočtu  tohoto  územního  samosprávného  celku.  Vrátí-li  se  zbytek

   výtěžku  jako  nedoručitelný nebo nelze-li jej z jiného důvodu doručit,

   zejména  není-li známo místo trvalého pobytu povinného, stane se zbytek

   výtěžku,  pokud  se o něj povinný nepřihlásí do 3 let od prodeje movité

   věci,  příjmem  státního  rozpočtu;  provádí-li  exekuci orgán územního

   samosprávného  celku,  stane  se zbytek výtěžku příjmem rozpočtu tohoto

   územního samosprávnému celku.

 

   (4)  Movité věci, které se nepodaří prodat, připadají státu. Odmítne-li

   schovatel  movité  věci  převzít,  připadají  státu; provádí-li exekuci

   orgán  územního  samosprávného  celku,  připadají do vlastnictví tohoto

   územního  samosprávného celku. Případná likvidace se provede na náklady

   povinného.

 

   Odebrání movité věci

 

   § 125

 

   (1) Ukládá-li exekuční titul, aby povinný vydal nebo dodal movitou věc,

   vydá  exekuční  správní  orgán  exekuční  příkaz  k  provedení  exekuce

   odebráním  movité  věci,  v  němž  výslovně určí movitou věc nebo věci,

   které  mají  být  odebrány. Oprávněná úřední osoba odebere tuto movitou

   věc  povinnému  nebo tomu, kdo ji má u sebe, a odevzdá ji tomu, komu má

   být odevzdána; není-li ji komu odevzdat, exekuční správní orgán zajistí

   její  náležitou úschovu na náklady povinného. Při tom postupuje obdobně

   podle § 124.

 

   (2)  Exekuční  příkaz  povinnému  doručí  oprávněná  úřední  osoba  při

   odebírání  movité  věci. Není-li povinný odebrání movité věci přítomen,

   doručí se mu exekuční příkaz spolu s protokolem o odebrání movité věci.

   Exekuční  správní  orgán  nevyrozumí  povinného  o  nastávající exekuci

   dříve,  než  oprávněná  úřední  osoba  přijde  na místo odebrání. Je-li

   předmětem  exekuce  movitá  věc,  která  je  vedena v zákonem stanovené

   evidenci, doručuje se exekuční příkaz i tomu, kdo tuto evidenci vede.

 

   (3)  Jestliže je k užívání odebírané movité věci třeba listiny, odebere

   se povinnému spolu s odebranou movitou věcí i tato listina.

 

   (4)  Nenajde-li  oprávněná úřední osoba movitou věc u povinného, zjistí

   dotazem, kde se movitá věc nachází, popřípadě co se s ní stalo. Není-li

   povinný  či  osoba,  která má movitou věc, jež má být odebrána, ochotna

   movitou věc vydat, vyzve ji oprávněná úřední osoba ke sdělení důvodů.

 

   (5)  O  odebrání  movité věci sepíše oprávněná úřední osoba protokol, v

   němž uvede zejména

 

   a)  označení  movité  věci  odebrané  povinnému nebo jiné osobě, jež je

   ochotna  ji  vydat,  a je-li věcí více, jejich přesný seznam, popřípadě

   údaje o jejich počtu, míře a váze,

 

   b)  vyjádření  povinného o tom, kde se movitá věc nachází, popřípadě že

   povinný odepřel poskytnout k tomu vysvětlení,

 

   c)  skutečnost,  že  povinný  nebo  osoba,  která  má movitou věc, není

   ochotna  ji  vydat,  důvody  odepření jejího vydání, popřípadě odepření

   sdělit důvody.

 

   § 126

 

   Osobní prohlídka a prohlídka bytu a jiných místností

 

   (1)  Povinný je oprávněné úřední osobě při odebrání movité věci povinen

   umožnit  přístup na všechna místa, kde by se mohla odebíraná movitá věc

   nacházet.

 

   (2)  Vyžaduje-li  to  účel provedení exekuce, je oprávněná úřední osoba

   oprávněna  učinit  osobní  prohlídku povinného a prohlídku bytu (sídla,

   místa podnikání) a jiných místností povinného, jakož i jeho skříní nebo

   jiných   schránek  v  nich  umístěných,  v  nichž  se  podle  důvodného

   předpokladu  nachází movitá věc, již má povinný vydat; za tím účelem je

   oprávněná  úřední  osoba oprávněna zjednat si do bytu povinného nebo do

   jiné  jeho  místnosti  přístup,  popřípadě  uzavřené  skříně  nebo jiné

   schránky otevřít.

 

   (3) Každý, v jehož objektu má povinný byt (sídlo, místo podnikání) nebo

   jiné  místnosti  či prostory, je povinen umožnit oprávněné úřední osobě

   provést  prohlídku  bytu  a  jiných  místností  či  prostor, v nichž má

   povinný  své věci. Nesplní-li tuto povinnost, je oprávněná úřední osoba

   oprávněna zjednat si na tato místa přístup.

 

   (4)  Nachází-li  se  odebíraná  movitá  věc  u  jiné  osoby,  po  výzvě

   exekučního správního orgánu je tato osoba povinna tuto věc vydat.

 

   (5)  Je-li  důvodné podezření, že povinný nebo jiná osoba u sebe ukrývá

   movitou  věc, a jestliže je výzva vydat ukrývanou věc bezvýsledná, může

   oprávněná úřední osoba provést osobní prohlídku.

 

   (6)  Při provádění prohlídek se postupuje zvlášť šetrně, zejména jde-li

   o  osobní  prohlídku.  Osobní prohlídku provádí osoba stejného pohlaví.

   Osobní  prohlídka  může  být  na  žádost  toho, vůči němuž je prohlídka

   prováděna,  provedena  pouze za přítomnosti přizvané osoby (§ 128). Při

   provádění  osobní  prohlídky se přiměřeně použijí ustanovení zvláštního

   právního předpisu.^36)

 

   (7)  Oprávněná  úřední  osoba  učiní  při odebrání movité věci opatření

   potřebná  k dosažení účelu exekuce. Osoby, které hrubým způsobem i přes

   její  výzvu  k zachování pořádku ruší provedení úkonu, oprávněná úřední

   osoba může z místa provádění úkonu vykázat.

 

   Předvedení

 

   § 127

 

   Při  provádění exekuce předvedením se exekuční příkaz doručuje orgánům,

   které  mají předvedení provést; § 60 odst. 1 věta poslední a odst. 2 se

   použije obdobně.

 

   Přizvané osoby

 

   § 128

 

   Správní  orgán  může  k  účasti  na  provedení exekuce přímým vynucením

   přizvat  nestranné  osoby, aby zajistil jejich přítomnost při provádění

   určitého úkonu. Tyto osoby nemají práva ani povinnosti účastníků.

 

   Oddíl 4

 

   Exekuce ukládáním donucovacích pokut

 

   § 129

 

   (1)  Nelze-li  nebo  není-li  účelné provádět exekuci náhradním výkonem

   nebo přímým vynucením, vymáhá se splnění povinnosti postupným ukládáním

   donucovacích  pokut  do  výše  nákladů  na  náhradní  výkon, a nelze-li

   náhradní  výkon  provést, až do výše 100 000 Kč. Exekuční správní orgán

   uloží  povinnému  donucovací pokutu rozhodnutím, v němž mu určí, aby ji

   zaplatil ve lhůtě nejméně 15 dnů ode dne nabytí právní moci.

 

   (2)  Pokuty vybírá a jejich exekuci provádí podle zvláštního zákona^27)

   exekuční  správní  orgán, který je uložil. Výši pokuty exekuční správní

   orgán  určí s ohledem na povahu nesplněné povinnosti. Příjem z pokut je

   příjmem  rozpočtu,  ze  kterého je hrazena činnost exekučního správního

   orgánu,  který  pokutu  uložil. Zaplacením pokut se povinný nezprošťuje

   odpovědnosti za škodu.

 

   ČÁST TŘETÍ

 

   ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O SPRÁVNÍM ŘÍZENÍ

 

   HLAVA I

 

   ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O SPRÁVNÍCH ORGÁNECH

 

   § 130

 

   Příslušnost orgánu veřejnoprávní korporace nebo jiné právnické osoby

 

   (1)  Stanoví-li zákon, že řízení provádí územní samosprávný celek, aniž

   by  určoval, který jeho orgán je k úkonům příslušný, je tímto orgánem v

   případě kraje krajský úřad a v případě obce obecní úřad.

 

   (2)  Stanoví-li  zákon, že řízení provádí jiná veřejnoprávní korporace,

   aniž by určoval, který její orgán je k úkonům příslušný, provádí řízení

   její výkonný orgán s všeobecnou působností.

 

   (3)  Stanoví-li  zákon, že řízení provádí jiná právnická osoba, aniž by

   určoval,  který její orgán je k úkonům příslušný, je tímto orgánem její

   statutární   orgán^37)   podle   zvláštního  zákona  anebo  orgán  nebo

   zaměstnanec jím pověřený; pověření musí být písemné a musí být oznámeno

   správnímu  orgánu.  Pro podnikající fyzické osoby platí toto ustanovení

   přiměřeně.

 

   Změny příslušnosti

 

   § 131

 

   (1) Nadřízený správní orgán může na podnět příslušného správního orgánu

   nebo  na  požádání  účastníka  věc  usnesením převzít místo podřízeného

   správního orgánu a rozhodnout jako správní orgán nižšího stupně

 

   a)  týká-li  se  řízení  otázek,  které lze vzhledem k jejich výjimečné

   obtížnosti nebo neobvyklosti řešit jen s použitím mimořádných odborných

   znalostí,

 

   b) jde-li o řízení s velkým počtem účastníků (§ 144), nebo

 

   c)  u  věci,  u  níž  lze  mít důvodně za to, že výrazně ovlivní právní

   poměry  účastníků  ve  správních  obvodech  více  podřízených správních

   orgánů.

 

   (2)  Nadřízený  správní  orgán  může  usnesením  pověřit k projednání a

   rozhodnutí  věci  jiný  věcně příslušný podřízený správní orgán ve svém

   správním  obvodu,  a  to  na podnět správního orgánu, který by mohl být

   podle  tohoto  odstavce pověřen projednáváním a rozhodováním věci, nebo

   na požádání účastníka

 

   a)  u  věci,  u  níž  lze  mít  důvodně za to, že ovlivní právní poměry

   účastníků  řízení  v obvodu pověřovaného správního orgánu výrazně větší

   měrou než v obvodu příslušného správního orgánu, nebo

 

   b)  za  účelem  spojení jednotlivých řízení ve společné řízení (§ 140),

   aby byla zajištěna potřebná věcná shoda nebo návaznost rozhodnutí.

 

   (3)  Ustanovení  odstavců  1  a  2  se  nevztahují  na  orgány územních

   samosprávných celků při výkonu jejich samostatné působnosti.

 

   (4)  Nadřízený správní orgán usnesením pověří k projednání a rozhodnutí

   věci  jiný  věcně  příslušný  podřízený  správní orgán ve svém správním

   obvodu,  jestliže podřízený správní orgán není z důvodu vyloučení všech

   úředních  osob  (§ 14) tohoto orgánu nebo členů orgánu, který rozhoduje

   ve  sboru  (dále  jen  "kolegiální  orgán"),  způsobilý věc projednat a

   rozhodnout;  v  tomto  případě  nadřízený  správní orgán pověří správní

   orgán,  jehož  správní  obvod sousedí se správním obvodem nezpůsobilého

   správního orgánu.

 

   (5)  Příslušný  správní  orgán  může  věc  usnesením postoupit z důvodu

   vhodnosti  i  v  jiných případech. Postupující správní orgán je povinen

   vyžádat  si  předchozí  souhlas  správního  orgánu,  jemuž  má  být věc

   postoupena. Předchozího souhlasu není třeba v případech, kdy má žadatel

   v  územním  obvodu správního orgánu, jemuž má být věc postoupena, místo

   trvalého  pobytu  nebo  sídlo,  popřípadě  se  v  tomto  územním obvodu

   zdržuje.  V  řízení  o  žádosti  se  tohoto  ustanovení  použije jen na

   požádání nebo se souhlasem žadatele.

 

   (6)  Při  změnách  příslušnosti  správní  orgány dbají na to, aby k nim

   docházelo   jen   v  důvodných  případech  a  aby  řízení  pokud  možno

   nezatěžovalo účastníky více, než kdyby ke změnám příslušnosti nedošlo.

 

   (7)  Změny  příslušnosti  podle  odstavce  1  a  odstavce 2 písm. a) se

   oznamují  veřejnou  vyhláškou  a  účastníci  se o nich vhodným způsobem

   vyrozumí. V ostatních případech lze změny příslušnosti oznámit veřejnou

   vyhláškou,  považuje-li to správní orgán za účelné. V případě, že došlo

   k podnětu nebo k požádání o změnu příslušnosti podle odstavce 1 nebo 2,

   ale ke změně příslušnosti nedojde, bude o tom vyrozuměn ten, kdo dal ke

   změně příslušnosti podnět nebo o ni požádal.

 

   § 132

 

   Změní-li  se  v  průběhu  řízení  okolnosti  rozhodné pro určení místní

   příslušnosti  nebo věcné příslušnosti co do stupně a nestanoví-li zákon

   jinak,  dokončí řízení správní orgán původně příslušný; o tom informuje

   správní orgán, na který by jinak příslušnost přešla.

 

   Spory o věcnou příslušnost

 

   § 133

 

   (1) Nelze-li věcnou příslušnost při rozhodování v oblasti státní správy

   určit  na  základě  zvláštního  zákona,  provede řízení v prvním stupni

   ústřední  správní  úřad,  do  jehož  působnosti rozhodovaná věc náleží,

   popřípadě  ústřední  správní úřad, jehož obor působnosti je rozhodované

   věci nejbližší.

 

   (2)  Považuje-li  se  několik  správních orgánů za příslušné k řízení v

   téže  věci,  jsou  povinny  to  bezodkladně  oznámit  nejblíže společně

   nadřízenému  správnímu  orgánu,  který  jejich spor rozhodne. Nemají-li

   správní  orgány  společně  nadřízený  správní  orgán, projednají spor o

   příslušnost ústřední správní úřady, které jsou nadřízeny těmto správním

   orgánům.  Jde-li  o spor o příslušnost mezi ústředními správními úřady,

   postupuje se přímo podle odstavce 3.

 

   (3)  Ústřední  správní  úřady jsou povinny projednat spor v dohodovacím

   řízení,   jež  je  zahájeno  dnem,  kdy  návrh  prvního  z  nich  dojde

   poslednímu.  Nedojde-li  k  dohodě  do  15 dnů od zahájení dohodovacího

   řízení, vzniká kompetenční spor mezi ústředními správními úřady; jejich

   povinností  je  v takovém případě bezodkladně podat žalobu k Nejvyššímu

   správnímu soudu.

 

   (4)  Pokud  se  žádný správní orgán nepovažuje za příslušný k provedení

   řízení,  může ten, kdo by byl jeho účastníkem, nebo správní orgán podat

   žalobu k soudu.^38)

 

   (5)  Ustanovení  odstavců  1 až 4 se netýkají vzájemných sporů územních

   samosprávných  celků  při výkonu samostatné působnosti a sporů územních

   samosprávných celků při výkonu samostatné působnosti s jinými správními

   orgány.

 

   (6)  Po  dobu  určování příslušnosti podle odstavce 1 nebo trvání sporu

   podle  odstavců  2  až  4  neběží  lhůty  týkající se provádění úkonů v

   řízení.

 

   Řízení před kolegiálním orgánem

 

   § 134

 

   (1)  Nestanoví-li  zvláštní  zákon  jinak, vede řízení před kolegiálním

   orgánem  jeho  předseda  nebo  předsedající, popřípadě člen, na němž se

   orgán  usnese  (dále  jen  "předseda"). Usnesení, s výjimkou usnesení o

   tom,  zda  osoba  je či není účastníkem, a usnesení o zastavení řízení,

   jakož  i  úkon,  který  není  rozhodnutím, provádí předseda samostatně.

   Kolegiální  orgán po poradě rozhoduje hlasováním. Nestanoví-li zvláštní

   zákon  jinak,  při  poradě a hlasování mohou být přítomni pouze členové

   kolegiálního  orgánu  a  osoba,  která  je pověřena sepsáním protokolu,

   pokud  jej  nesepisuje některý ze členů. Každý člen kolegiálního orgánu

   je oprávněn při poradě před zahájením hlasování podat návrh na usnesení

   kolegiálního orgánu.

 

   (2)   Kolegiální   orgán   je  způsobilý  se  usnášet,  je-li  přítomna

   nadpoloviční  většina všech jeho členů; usnesení kolegiálního orgánu je

   přijato nadpoloviční většinou hlasů přítomných členů.

 

   (3)  Hlasování  řídí  předseda.  Členové  hlasují  jednotlivě, předseda

   hlasuje  naposled.  Má-li  hlasovat  více  než  7  členů, mohou členové

   hlasovat  současně. Protokol o hlasování kolegiálního orgánu podepisují

   všichni   přítomní  členové  a  osoba,  která  byla  pověřena  sepsáním

   protokolu;  při  nahlížení  do  spisu  (§  38) je vyloučeno nahlížet do

   tohoto protokolu.

 

   (4)  O  námitce podle § 14 odst. 2 rozhoduje usnesením kolegiální orgán

   jako  celek,  hlasovat  však  nemůže ten jeho člen, proti němuž námitka

   směřuje.  Není-li  kolegiální  orgán  způsobilý se usnést, postupuje se

   obdobně podle § 14 odst. 4 věty třetí.

 

   (5)  Kolegiální  orgán  jedná  podle  jednacího  řádu,  v  němž stanoví

   podrobnosti o jednání kolegiálního orgánu.

 

   Součinnost Policie České republiky při provádění úkonů správního orgánu

 

   § 135

 

   Hrozí-li,  že  se  někdo  pokusí  ztížit  nebo  zmařit  provedení úkonu

   správního  orgánu,  nebo  hrozí-li  nebezpečí osobám nebo majetku, může

   správní  orgán  požádat  Policii  České  republiky  o součinnost jejích

   příslušníků při provádění svého úkonu.

 

   HLAVA II

 

   DOTČENÉ ORGÁNY

 

   § 136

 

   (1) Dotčenými orgány jsou

 

   a) orgány, o kterých to stanoví zvláštní zákon, a

 

   b)  správní  orgány  a  jiné  orgány  veřejné  moci  příslušné k vydání

   závazného stanoviska (§ 149 odst. 1) nebo vyjádření, které je podkladem

   rozhodnutí správního orgánu.

 

   (2)  Postavení dotčených orgánů mají územní samosprávné celky, jestliže

   se věc týká práva územního samosprávného celku na samosprávu.

 

   (3)  Dotčené  orgány  poskytují  správnímu  orgánu,  který vede řízení,

   všechny informace důležité pro řízení, nebude-li tím porušena povinnost

   podle zvláštního zákona.

 

   (4)  Dotčené orgány mají v souvislosti s posouzením otázky, zda zahájit

   řízení,  s probíhajícím řízením nebo s výkonem dozoru právo nahlížet do

   spisu  a právo obdržet kopii materiálů tvořících součást spisu, jsou-li

   pro  výkon jejich působnosti podstatné. K ostatním podkladům pro vydání

   rozhodnutí  se dotčené orgány vyjadřují, je-li to třeba k plnění jejich

   úkolů  nebo  jestliže  si to vyhradily. Dotčené orgány mají právo podat

   podnět k zahájení přezkumného řízení.

 

   (5)  Správní  orgán, který vede řízení, a dotčené orgány mohou v mezích

   své  působnosti  činit  společné  úkony,  s výjimkou vydání rozhodnutí,

   popřípadě  může  být  v  řízení  před správním orgánem využito výsledků

   úkonu  dotčeného  orgánu,  jestliže s tím správní orgán i dotčený orgán

   souhlasí  a jestliže tím nemůže být účastníkům řízení způsobena újma na

   jejich právech.

 

   (6)  Při  řešení  rozporů  mezi  správním orgánem, který vede řízení, a

   správními  orgány,  které jsou dotčenými orgány, jakož i mezi dotčenými

   orgány   navzájem,  týkajících  se  řešení  otázky,  jež  je  předmětem

   rozhodování,  se  postupuje přiměřeně podle ustanovení o řešení sporů o

   příslušnost s tím, že v případě bezvýslednosti dohodovacího řízení musí

   být  zpráva  o  jeho  průběhu  spolu  s  návrhy jednotlivých ústředních

   správních   úřadů  ústředním  správním  úřadem,  na  jehož  návrh  bylo

   dohodovací  řízení zahájeno, bez zbytečného odkladu předložena k řešení

   vládě.  Ustanovení  tohoto  odstavce  se  nepoužije na řešení rozporů s

   územními  samosprávnými  celky,  jestliže  se  věc  týká práva územního

   samosprávného  celku  na  samosprávu.  Ustanovení  §  133 odst. 6 platí

   obdobně.

 

   HLAVA III

 

   ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O POSTUPU PŘED ZAHÁJENÍM ŘÍZENÍ

 

   § 137

 

   Vysvětlení

 

   (1) K prověření oznámení, ostatních podnětů a vlastních zjištění, která

   by  mohla být důvodem k zahájení řízení z moci úřední, opatřuje správní

   orgán  nezbytná  vysvětlení.  Správní  orgán  dále  opatřuje vysvětlení

   potřebná  k  určení  předpokládaného  rozsahu  podkladů pro rozhodnutí,

   stanoví-li  tak  zvláštní  zákon.  Vysvětlení může požadovat jen tehdy,

   nelze-li  rozhodné  skutečnosti  zjistit  jiným  úředním  postupem. Při

   opatřování vysvětlení se obdobně užijí ustanovení o předvolání (§ 59) a

   předvedení  (§  60).  O  odepření  vysvětlení  obdobně platí to, co pro

   odepření součinnosti při dokazování a zákaz výslechu.

 

   (2)  Každý  je povinen podat správnímu orgánu vysvětlení podle odstavce

   1.  Tomu,  kdo  bezdůvodně  odepře podat vysvětlení, může správní orgán

   uložit pořádkovou pokutu (§ 62) až do výše 5 000 Kč.

 

   (3)  O  podání  vysvětlení  se  pořizuje  záznam,  který obsahuje údaje

   umožňující identifikaci osoby, která skutečnost sděluje, uvedené v § 18

   odst.  2,  vylíčení  předmětných  skutečností,  datum, jméno, příjmení,

   funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby.

 

   (4) Záznam o podání vysvětlení nelze použít jako důkazní prostředek.

 

   § 138

 

   Zajištění důkazu

 

   (1)  Před zahájením řízení lze z moci úřední nebo na požádání toho, kdo

   by  byl účastníkem, zajistit důkaz, je-li důvodná obava, že později jej

   nebude  možno provést vůbec nebo jen s velkými obtížemi, a jestliže lze

   důvodně   předpokládat,  že  provedení  tohoto  důkazu  může  podstatně

   ovlivnit  řešení  otázky, která bude předmětem rozhodování. O zajištění

   důkazu  vydá správní orgán usnesení, které se oznamuje osobám, jichž se

   přímo  dotýká.  Hrozí-li  nebezpečí  z prodlení, lze usnesení oznámit i

   dodatečně  s  výjimkou  oznámení osobám, které musí při provádění úkonu

   poskytnout osobní součinnost.

 

   (2)  K  zajištění  důkazu  je příslušný ten správní orgán, který by byl

   příslušný  k  řízení,  nebo  správní  orgán, v jehož obvodu je ohrožený

   důkazní  prostředek.  Při zajišťování důkazu musí být přítomen ten, kdo

   může být oprávněnou úřední osobou.

 

   (3)  Nehrozí-li  nebezpečí z prodlení, mají ti, kdo by byli účastníky a

   jsou  správnímu  orgánu  známi, nebo jejich zástupci či zmocněnci právo

   být  přítomni u zajištění důkazu a vyjádřit se k němu; o tom je správní

   orgán vyrozumí.

 

   (4)  O  zajištění  důkazu  se sepisuje protokol. Provedení důkazu tímto

   protokolem se řídí ustanovením § 53 odst. 6. Nelze-li zajistit samotnou

   listinu,  pořídí  se  její kopie, kterou správní orgán opatří ověřovací

   doložkou.  Má-li  být zajištěn důkaz znaleckým posudkem, je postup před

   zahájením řízení omezen na ustanovení znalce s tím, že znalecký posudek

   bude čten, popřípadě znalec vyslechnut až v průběhu řízení.

 

   § 139

 

   Předběžná informace

 

   (1)  Stanoví-li  tak  zvláštní zákon, může každý požadovat od správního

   orgánu,  který je příslušný vydat rozhodnutí nebo podmiňující úkon, aby

   mu v písemné formě poskytl předběžnou informaci o tom,

 

   a) zda lze určitý záměr uskutečnit jen za předpokladu vydání rozhodnutí

   nebo podmiňujícího úkonu a

 

   b) podle jakých hledisek bude posuzovat žádost o vydání rozhodnutí nebo

   podmiňujícího  úkonu,  popřípadě  za  jakých  předpokladů  lze  žádosti

   vyhovět.

 

   (2)   Předběžná   informace  se  nemůže  týkat  řešení  otázky,  kterou

   nepřísluší správnímu orgánu rozhodnout (§ 57 odst. 1). Jestliže žadatel

   o  předběžnou  informaci neodstraní vytýkané vady svého podání, správní

   orgán předběžnou informaci bez dalšího neposkytne.

 

   (3)  V  téže  věci  lze  předběžnou  informaci  požadovat  jen  jednou.

   Předběžnou informaci lze požadovat i po zahájení řízení.

 

   (4)  Doba  platnosti  předběžné  informace  může  být  správním orgánem

   omezena.  Předběžná informace přestává platit, dostala-li se do rozporu

   s  právním  předpisem,  který  nabyl  účinnosti  po  jejím vydání, nebo

   došlo-li  ke  změně  okolností  rozhodných  pro  její  obsah. Předběžná

   informace  je  od  počátku neplatná, pokud byla vydána na základě údajů

   nepravdivých, neúplných, zkreslených nebo žadatelem zatajených.

 

   HLAVA IV

 

   ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O NĚKTERÝCH ŘÍZENÍCH

 

   § 140

 

   Společné řízení

 

   (1)  Správní  orgán  může  na  požádání  účastníka  nebo  z moci úřední

   usnesením  spojit  různá  řízení,  k nimž je příslušný, pokud se týkají

   téhož  předmětu řízení nebo spolu jinak věcně souvisejí anebo se týkají

   týchž účastníků, nebrání-li tomu povaha věci, účel řízení anebo ochrana

   práv  nebo  oprávněných  zájmů účastníků. Spojit řízení lze i v průběhu

   řízení  za  předpokladu,  že  tím  nevznikne nebezpečí újmy některému z

   účastníků.

 

   (2)  Správní  orgán  vede  společné  řízení  i  o společné žádosti více

   žadatelů nebo o společné žádosti týkající se téhož předmětu řízení nebo

   jiných  věcně  souvisejících  otázek. Společné řízení zahrnuje i vydání

   podmiňujícího úkonu, k němuž je správní orgán příslušný.

 

   (3)  K  urychlení  řízení  nebo z jiného důležitého důvodu lze řízení o

   jednotlivých   otázkách  usnesením  vyloučit  ze  společného  řízení  a

   rozhodnout o nich samostatně.

 

   (4) Usnesení podle odstavců 1 a 3 se pouze poznamená do spisu.

 

   (5) Ve společném řízení se zakládá jeden spis. Dojde-li během řízení ke

   spojení  věcí,  založí  se  společný spis, jehož obsahem jsou též spisy

   věcí,  které  byly  spojeny. Do spisu, který se zakládá v řízení, které

   bylo  vyloučeno  ze společného řízení podle odstavce 3, se zařadí kopie

   všech částí spisu vedeného ve společném řízení, pokud se týkají otázky,

   o níž se řízení vede.

 

   (6)  Otázka,  kdo je účastníkem, se pro účely uplatnění § 27 odst. 1 ve

   společném řízení posuzuje tak, jako kdyby řízení probíhala samostatně.

 

   (7)  Ve společném řízení se vydává společné rozhodnutí. Jestliže jsou k

   přezkoumávání výroků společného rozhodnutí v odvolacím řízení příslušné

   různé odvolací správní orgány, vydává se více rozhodnutí, z nichž každé

   zahrnuje  výroky,  k jejichž přezkoumávání je příslušný jediný odvolací

   správní   orgán.   Pokud   se  výroky  takových  společných  rozhodnutí

   podmiňují, má odvolání proti rozhodnutí s podmiňujícím výrokem odkladný

   účinek   i   vůči  rozhodnutí  s  navazujícím  výrokem.  Jestliže  byla

   odvoláními  napadena obě tato rozhodnutí a nelze-li věc vyřídit podle §

   87,  správní  orgán prvního stupně řízení o odvolání proti rozhodnutí s

   navazujícím výrokem přeruší až do doby skončení řízení o odvolání proti

   rozhodnutí  s  podmiňujícím  výrokem;  ustanovení  §  57  odst. 3 platí

   obdobně.   Jestliže   bylo   odvoláním   napadeno  pouze  rozhodnutí  s

   podmiňujícím  výrokem,  nabývá  rozhodnutí s navazujícím výrokem právní

   moci  dnem  právní  moci  rozhodnutí  o  odvolání  proti  rozhodnutí  s

   podmiňujícím  výrokem;  zrušení  nebo  změna  rozhodnutí s podmiňujícím

   výrokem je však důvodem obnovy řízení.

 

   § 141

 

   Sporné řízení

 

   (1)  Ve sporném řízení správní orgán řeší spory z veřejnoprávních smluv

   (část   pátá)   a  v  případech  stanovených  zvláštními  zákony  spory

   vyplývající  z  občanskoprávních, pracovních, rodinných nebo obchodních

   vztahů.

 

   (2) Sporné řízení se zahajuje na návrh.

 

   (3)  Účastníky  jsou  navrhovatel a odpůrce. Navrhovatel i odpůrce mají

   postavení  účastníků  podle  §  27  odst. 1. Jako vedlejší účastníci se

   mohou  přihlásit osoby, které mají zájem na výsledku řízení; tyto osoby

   mají  postavení  účastníků  řízení  podle § 27 odst. 2, jejich odvolání

   proti  rozhodnutí  ve  věci je však přípustné jedině tehdy, jestliže se

   odvolal navrhovatel nebo odpůrce.

 

   (4)  Ve  sporném  řízení  vychází  správní  orgán  z důkazů, které byly

   účastníky navrženy. Pokud navržené důkazy nepostačují ke zjištění stavu

   věci,  může  správní orgán provést i důkazy jiné. Neoznačí-li účastníci

   důkazy  potřebné  k  prokázání svých tvrzení, vychází správní orgán při

   zjišťování  stavu  věci  z  důkazů, které byly provedeny. Správní orgán

   může též vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků.

 

   (5)  Podle  §  64  odst.  2  se  ve sporném řízení postupuje jen tehdy,

   jestliže to shodně navrhne navrhovatel i odpůrce.

 

   (6)  Ve  sporném  řízení  může  správní  orgán  vyslechnout  účastníka,

   jestliže  dokazovanou  skutečnost  nelze  prokázat  jinak. Ustanovení o

   výslechu svědka platí obdobně.

 

   (7) Rozhodnutím ve sporném řízení správní orgán návrhu zcela, popřípadě

   zčásti vyhoví, anebo jej zamítne, popřípadě ve zbylé části zamítne.

 

   (8)  Ve  sporném  řízení  mohou  účastníci  uzavřít smír, který podléhá

   schválení   správního   orgánu.   Správní  orgán  smír  schválí,  pokud

   neodporuje právním předpisům nebo veřejnému zájmu.

 

   (9)  Ve  sporném  řízení  odvolací  správní  orgán přezkoumává napadené

   rozhodnutí jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání.

 

   (10)  Pokud  ve  sporném  řízení  bylo  předběžné opatření zrušeno nebo

   pozbylo  účinnosti  z jiného důvodu než proto, že bylo vyhověno návrhu,

   nebo  proto,  že  právo  účastníka,  na  jehož  požádání bylo předběžné

   opatření nařízeno, bylo uspokojeno, je účastník, na jehož požádání bylo

   předběžné   opatření   nařízeno,   povinen  nahradit  újmy  tomu,  komu

   předběžným  opatřením  vznikly. Rozhodne o tom na žádost správní orgán,

   který nařídil předběžné opatření.

 

   (11)  Ve  sporném řízení přizná správní orgán účastníkovi, který měl ve

   věci  plný  úspěch,  náhradu  nákladů potřebných k účelnému uplatňování

   nebo  bránění  práva  proti  účastníkovi,  který  ve věci úspěch neměl.

   Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, může správní orgán náhradu

   nákladů  poměrně  rozdělit,  popřípadě rozhodnout, že žádný z účastníků

   nemá  na  náhradu nákladů právo. I když měl účastník ve věci úspěch jen

   částečný,  může  mu správní orgán přiznat plnou náhradu nákladů řízení,

   měl-li  neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o

   výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze správního orgánu.

 

   § 142

 

   Řízení o určení právního vztahu

 

   (1)  Správní orgán v mezích své věcné a místní příslušnosti rozhodne na

   žádost každého, kdo prokáže, že je to nezbytné pro uplatnění jeho práv,

   zda  určitý  právní vztah vznikl a kdy se tak stalo, zda trvá, nebo zda

   zanikl a kdy se tak stalo.

 

   (2) Podle odstavce 1 správní orgán nepostupuje, jestliže může o vzniku,

   trvání  nebo  zániku  určitého  právního  vztahu  vydat osvědčení anebo

   jestliže  může  otázku  jeho  vzniku,  trvání nebo zániku řešit v rámci

   jiného správního řízení.

 

   (3) Pro dokazování v řízení o určení právního vztahu platí ustanovení §

   141 odst. 4 obdobně.

 

   § 143

 

   Řízení na místě

 

   (1)  Oprávněné  úřední  osoby  mohou  rozhodnutím ukládat povinnosti na

   místě

 

   a)  hrozí-li  životu nebo zdraví osob bezprostřední nebezpečí, hrozí-li

   bezprostředně  někomu  vážná  majetková  újma  anebo  dojde-li  k náhlé

   havárii,^39)

 

   b)  je-li  důvodná obava, že by se osoba, jíž má být uložena povinnost,

   vyhýbala jejímu splnění,

 

   c)  jde-li  o uložení záruky za splnění povinnosti (§ 147), předběžného

   opatření (§ 61) nebo pořádkového opatření (§ 62 a 63), nebo

 

   d) v řízení navazujícím na výkon dozoru.

 

   (2)  Předpokladem  uložení  povinnosti na místě je zjištění stavu věci.

   Rozhodnutí   se   vyhlašuje  ústně,  jeho  písemné  vyhotovení  se  bez

   zbytečného  odkladu  doručuje  dodatečně.  Nestanoví-li  zvláštní zákon

   jinak,  nemá  odvolání  proti  takto  vyhlášenému  rozhodnutí  odkladný

   účinek.  O  ústním  vyhlášení  rozhodnutí se vždy na místě vydá písemné

   potvrzení (§ 67 odst. 3), které obdrží účastník.

 

   (3)  Oprávněná  úřední  osoba  musí  při řízení na místě zvýšenou měrou

   dbát, aby byla šetřena práva a oprávněné zájmy účastníků.

 

   (4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se nevztahují na vydání příkazu na místě

   (§ 150 odst. 5).

 

   (5)  V  řízení  navazujícím  na  výkon  dozoru  prováděný týmž správním

   orgánem lze na místě, kde je dozor prováděn, učinit oznámení o zahájení

   řízení z moci úřední.

 

   § 144

 

   Řízení s velkým počtem účastníků

 

   (1)  Nestanoví-li  zvláštní  zákon  jinak,  rozumí  se řízením s velkým

   počtem účastníků řízení s více než 30 účastníky.

 

   (2)  Účastníky v řízení s velkým počtem účastníků lze o zahájení řízení

   uvědomit   veřejnou  vyhláškou.  Řízení  je  zahájeno  uplynutím  lhůty

   stanovené  ve  veřejné  vyhlášce; lhůta nesmí být kratší než 15 dnů ode

   dne vyvěšení veřejné vyhlášky na úřední desce.

 

   (3) V řízení s velkým počtem účastníků lze výzvu podle § 36 odst. 3 pro

   účastníky  podle  §  27  odst. 2 nahradit zveřejněním konceptu výrokové

   části  a  odůvodnění  rozhodnutí  s uvedením, v jaké lhůtě, kde a jakým

   způsobem  lze  proti  konceptu  podávat  námitky  a  navrhovat doplnění

   řízení. Po zveřejnění konceptu nelze uplatňovat námitky, které účastník

   mohl uplatnit již dříve v řízení.

 

   (4) Pokud je v řízení s velkým počtem účastníků ustanovován opatrovník,

   může  být  jedna  osoba  ustanovena  opatrovníkem  pro  více účastníků,

   jejichž zájmy si neodporují.

 

   (5)  V řízení s velkým počtem účastníků správní orgán účastníky uvědomí

   o  podaném  odvolání  veřejnou  vyhláškou,  v  níž  určí lhůtu k podání

   vyjádření,  která  nesmí  být  kratší než 5 dnů. Odvolatel není povinen

   podávat odvolání s potřebným počtem stejnopisů podle § 82 odst. 2.

 

   (6) V řízení s velkým počtem účastníků řízení lze doručovat písemnosti,

   včetně  písemností  uvedených v § 19 odst. 4, veřejnou vyhláškou. To se

   netýká  účastníků řízení uvedených v § 27 odst. 1, kteří jsou správnímu

   orgánu známi; těmto účastníkům řízení se doručuje jednotlivě.

 

   § 145

 

   Řízení s předstihem žádosti

 

   (1)  Stanoví-li zákon, že pro vedení řízení má význam předstih žádosti,

   vyznačí  správní  orgán  časový  údaj  o  jejím doručení též s uvedením

   hodiny a minuty doručení. Jestliže bylo více žádostí doručeno současně,

   rozhoduje  údaj  o  tom,  kdy  byla  poštovní zásilka obsahující žádost

   podána.  V pochybnostech mají přednost žádosti předané správnímu orgánu

   osobně. Nelze-li předstih žádosti určit, určí se losem; o tom se sepíše

   protokol.

 

   (2) Řízení se vede o žádosti nebo žádostech s nejlepším pořadím. Řízení

   o  ostatních  žádostech  správní  orgán  usnesením přeruší do doby, než

   rozhodnutí  o  ní  nebo  o nich nabude právní moci. Pokud správní orgán

   této  žádosti  nebo těmto žádostem vyhoví, řízení o ostatních žádostech

   usnesením   zastaví.  Pokud  správní  orgán  některou  žádost  zamítne,

   pokračuje v řízení o další žádosti v pořadí; ustanovení předchozích vět

   platí obdobně.

 

   § 146

 

   Řízení o výběru žádosti

 

   (1)  Řízení  prováděné  na  základě  zvláštního  zákona  formou  výběru

   žádosti, která nejlépe odpovídá stanoveným požadavkům, popřípadě výběru

   více  takových žádostí, se vede jako společné řízení o všech žádostech.

   Žádnou z nich nelze ze společného řízení vyloučit.

 

   (2)  Řízení  prováděné  formou  výběru  podle  odstavce  1  se zahajuje

   vyhlášením  podle § 25 a zároveň se oznamuje prostřednictvím hromadných

   sdělovacích  prostředků.  Současně  se  vyhlašuje  lhůta  pro  podávání

   žádostí,  která  nesmí  být  kratší  než  30  dnů, pokud zvláštní zákon

   nestanoví jinak, jakož i kritéria hodnocení podaných žádostí, popřípadě

   pravidla  postupu,  má-li řízení formou výběru probíhat ve více kolech.

   Řízení  je  zahájeno  patnáctým  dnem po vyvěšení písemnosti podle § 25

   odst.  2  za  předpokladu,  že  v  této lhůtě došlo ke zveřejnění všech

   uvedených  údajů  též  alespoň ve 2 hromadných sdělovacích prostředcích

   běžně  dostupných  na  území  České  republiky.  Po  uplynutí lhůty pro

   podávání  žádostí  se  nepřipouští  změna  žádosti  a  nelze  prominout

   zmeškání úkonu.

 

   (3)  Správní orgán usnesením již zahájené jiné řízení přeruší, dojde-li

   mu před zahájením řízení podle odstavce 2 žádost ve věci, o které se má

   rozhodovat  formou  výběru;  současně s tím žadatele vyrozumí o tom, že

   takové  řízení  bude  zahájeno;  v  řízení o této žádosti správní orgán

   pokračuje v rámci řízení o výběru.

 

   (4)  Nahlížet  do  spisu  lze až po uplynutí lhůty pro podávání žádostí

   uvedené v odstavci 2.

 

   (5)  V řízení o výběru žádosti se ke lhůtě pro vydání rozhodnutí (§ 71)

   připočítává  doba  rovnající  se  lhůtě  pro  podávání žádostí v řízení

   prováděném formou výběru uvedené v odstavci 2.

 

   (6) V řízení prováděném formou výběru podle odstavce 1 rozhodne správní

   orgán na základě doporučení nejméně tříčlenné komise jmenované vedoucím

   správního  orgánu;  komise  se usnáší většinou hlasů všech svých členů;

   ustanovení § 14 platí obdobně.

 

   HLAVA V

 

   ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O ZAJIŠTĚNÍ PRŮBĚHU A ÚČELU ŘÍZENÍ

 

   § 147

 

   Záruka za splnění povinnosti

 

   (1)  Může-li  to  přispět  k  zajištění  účelu řízení, může na požádání

   účastníka správní orgán přijmout nebo v případech stanovených zvláštním

   zákonem  účastníkovi uložit povinnost složit peněžitou nebo nepeněžitou

   záruku za splnění povinnosti, která mu může být v řízení uložena.

 

   (2)  Může-li  to  přispět  k  zajištění  účelu řízení, může na požádání

   žadatele  správní  orgán  v  řízení o žádosti přijmout nebo v případech

   stanovených   zvláštním   zákonem   žadateli  uložit  povinnost  složit

   peněžitou  nebo  nepeněžitou  záruku  za  splnění  povinnosti, která mu

   vznikne v důsledku využití oprávnění z rozhodnutí. Nesloží-li žadatel v

   určené  lhůtě  záruku,  kterou  správní  orgán na jeho požádání přijal,

   správní orgán řízení zastaví.

 

   (3)   Rozhodnutí   o  přijetí  nebo  uložení  záruky  se  oznamuje  jen

   účastníkovi,  kterého  se  týká.  Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá

   odkladný  účinek;  může  je podat pouze účastník, kterému se rozhodnutí

   oznamuje.  Výše  uložené peněžité záruky nebo hodnota nepeněžité záruky

   nesmí  být v nápadném nepoměru k rozsahu povinnosti, jejíž uložení nebo

   vznik  lze  očekávat.  Při  výběru  a vracení peněžité záruky postupuje

   správní  orgán,  který  záruku  přijal  nebo  uložil,  podle zvláštního

   zákona.^27)  Nepeněžitá záruka se uloží u správního orgánu; ten ji může

   předat do úschovy nebo ke skladování u právnické nebo fyzické osoby.

 

   (4)  Řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže žadatel

   v  určené  lhůtě  nesložil  záruku  za  splnění povinnosti, která by mu

   vznikla  v  důsledku  využití  oprávnění  z rozhodnutí a kterou správní

   orgán na jeho požádání přijal podle odstavce 2.

 

   (5)  Záruka  se  vrací,  byla-li  uložená  povinnost splněna, jakož i v

   případě,  že  v  řízení  povinnost  uložena  nebyla.  Není-li povinnost

   zajištěná  zárukou  splněna  ve  lhůtě,  peněžitá  záruka  propadne  ve

   prospěch toho, kdo by byl oprávněn z exekuce.

 

   (6)  Jde-li  o  nepeněžitou záruku, rozhodne správní orgán o uspokojení

   této  pohledávky  prodejem záruky podle zvláštního zákona.^35) Případný

   přebytek  bude  po  odečtení nákladů ocenění^40) a prodeje vrácen tomu,

   kdo záruku složil.

 

   HLAVA VI

 

   ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O NĚKTERÝCH ROZHODNUTÍCH

 

   § 148

 

   Mezitímní rozhodnutí a rozhodnutí v části věci

 

   (1)  Jestliže  to  umožňuje  povaha  věci a jestliže je to účelné, může

   správní orgán vydat

 

   a)  mezitímní  rozhodnutí,  jímž  rozhodne  o  základu věci, zejména ve

   sporném řízení, nebo

 

   b) rozhodnutí v části věci, jímž zpravidla rozhodne o právních poměrech

   jen  některých  účastníků  nebo  rozhodne jen o některých právech anebo

   povinnostech, o kterých se v řízení rozhoduje.

 

   (2)  Po právní moci mezitímního rozhodnutí nebo rozhodnutí v části věci

   správní orgán vydá rozhodnutí, kterým rozhodne o zbytku věci.

 

   (3)  Účastník  se  může  domáhat  vydání  mezitímního  rozhodnutí  nebo

   rozhodnutí  v  části  věci  v  rámci  ochrany před nečinností správního

   orgánu (§ 80). Nadřízený správní orgán může přikázat, aby správní orgán

   vydal  mezitímní  rozhodnutí nebo rozhodnutí v části věci, popřípadě je

   sám vydat, a to i současně s jiným opatřením proti nečinnosti.

 

   § 149

 

   Rozhodnutí podmíněné závazným stanoviskem

 

   (1)  Závazné  stanovisko  je  úkon  učiněný správním orgánem na základě

   zákona,  který  není samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jehož

   obsah  je  závazný  pro  výrokovou  část  rozhodnutí  správního orgánu.

   Správní  orgány  příslušné k vydání závazného stanoviska jsou dotčenými

   orgány.

 

   (2)  Správní  orgán  usnesením přeruší řízení, jestliže se dozvěděl, že

   probíhá řízení, v němž má být vydáno závazné stanovisko.

 

   (3) Jestliže bylo v průběhu řízení o žádosti vydáno závazné stanovisko,

   které   znemožňuje  žádosti  vyhovět,  neprovádí  správní  orgán  další

   dokazování a žádost zamítne.

 

   (4) Jestliže odvolání směřuje proti obsahu závazného stanoviska, vyžádá

   odvolací  správní  orgán  potvrzení  nebo změnu závazného stanoviska od

   správního  orgánu  nadřízeného  správnímu  orgánu  příslušnému k vydání

   závazného  stanoviska.  Tomuto správnímu orgánu zasílá odvolání spolu s

   vyjádřením správního orgánu prvního stupně a s vyjádřením účastníků. Po

   dobu  vyřizování  věci  nadřízeným  správním  orgánem správního orgánu,

   který  je  příslušný  k  vydání  závazného stanoviska, lhůta podle § 88

   odst. 1 neběží.

 

   (5)  Nezákonné  závazné  stanovisko lze zrušit nebo změnit v přezkumném

   řízení,  k němuž je příslušný nadřízený správní orgán správního orgánu,

   který  vydal  závazné stanovisko. Jestliže správní orgán při své úřední

   činnosti  zjistí,  že  jiný  správní  orgán  učinil  nezákonné  závazné

   stanovisko, dá podnět správnímu orgánu příslušnému k přezkumnému řízení

   a vyčká jeho rozhodnutí.

 

   (6)   Zrušení   nebo  změna  závazného  stanoviska  je  v  případě,  že

   rozhodnutí,  které  bylo  závazným  stanoviskem  podmíněno,  již nabylo

   právní moci, důvodem obnovy řízení.

 

   § 150

 

   Příkaz

 

   (1)  Povinnost  v  řízení  z moci úřední a ve sporném řízení lze uložit

   formou  písemného příkazu. Příkaz může správní orgán vydat, považuje-li

   skutkové  zjištění za dostatečné; vydání příkazu může být prvním úkonem

   v řízení.

 

   (2)  V  řízení  o  vydání  příkazu může být jediným podkladem kontrolní

   protokol  pořízený podle zvláštního zákona týmž správním orgánem, který

   je  věcně  a  místně  příslušný  ke  správnímu  řízení  navazujícímu na

   kontrolní  zjišťování,  pokud  protokol  pořizoval  ten,  kdo  může být

   oprávněnou  úřední  osobou,  a pokud se kontrolovaný seznámil s obsahem

   protokolu  nebo  byl  k  seznámení se s obsahem protokolu řádně vyzván,

   popřípadě   pokud   byly   v   souladu   se  zákonem  vyřízeny  námitky

   kontrolovaného proti obsahu protokolu a pokud o obsahu protokolu nejsou

   pochybnosti ani z jiného důvodu.

 

   (3)  Proti  příkazu může ten, jemuž se povinnost ukládá, podat odpor ve

   lhůtě  8  dnů ode dne oznámení příkazu. Podáním odporu se příkaz ruší a

   řízení pokračuje. Lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem

   podání  odporu.  Zpětvzetí  odporu  není  přípustné.  Odpor se podává u

   správního  orgánu,  který příkaz vydal. Příkaz, proti němuž nebyl podán

   odpor, se stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím.

 

   (4)  Příkaz  musí  obsahovat poučení, v němž správní orgán uvede, že je

   možné  proti  příkazu podat odpor, v jaké lhůtě je možno tak učinit, od

   kterého  dne se tato lhůta počítá a u kterého správního orgánu se odpor

   podává.

 

   (5) Je-li účastník přítomen a plně uzná důvody vydání příkazu, považuje

   se  stav  věci  za  prokázaný  a příkaz lze vydat na místě, pokud uloží

   povinnost  k  peněžitému  plnění  do  výše  10  000 Kč nebo povinnost k

   nepeněžitému  plnění,  jež  účastník  může  uskutečnit  ihned na místě.

   Odůvodnění  příkazu  lze  nahradit  vlastnoručně podepsaným prohlášením

   účastníka,  že s uložením povinnosti souhlasí. Podepsáním prohlášení se

   příkaz stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím. O této skutečnosti

   musí být účastník předem prokazatelně poučen.

 

   § 151

 

   Vydání dokladu

 

   (1)  Pokud  správní  orgán zcela vyhoví žádosti o přiznání práva, jehož

   existence se osvědčuje zákonem stanoveným dokladem, lze místo písemného

   vyhotovení rozhodnutí vydat pouze tento doklad.

 

   (2)  O  vydání  dokladu  se  učiní  záznam  do  spisu,  který  obsahuje

   náležitosti  uvedené  v  §  67 odst. 2. Namísto odůvodnění se v záznamu

   uvede seznam podkladů rozhodnutí.

 

   (3)  Dnem  převzetí  dokladu účastníkem nabývá rozhodnutí právní moci a

   právních účinků.

 

   (4) Dojde-li ke zrušení rozhodnutí poté, co nabylo právní moci, pozbývá

   vydaný doklad platnost.

 

   HLAVA VII

 

   ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O PŘEZKOUMÁVÁNÍ ROZHODNUTÍ

 

   § 152

 

   Rozklad

 

   (1)  Proti  rozhodnutí,  které  vydal  ústřední  správní úřad, ministr,

   státní  tajemník ministerstva, nebo vedoucí jiného ústředního správního

   úřadu v prvním stupni, lze podat rozklad.

 

   (2)  O  rozkladu  rozhoduje  ministr  nebo  vedoucí  jiného  ústředního

   správního úřadu.

 

   (3)  Návrh  na  rozhodnutí  podle  odstavce 2 předkládá ministrovi nebo

   vedoucímu   jiného   ústředního   správního  úřadu  rozkladová  komise.

   Rozkladová  komise  má  nejméně  5  členů.  Předsedu  a  ostatní  členy

   rozkladové  komise  jmenuje  ministr  nebo  vedoucí  jiného  ústředního

   správního úřadu. Většinu členů rozkladové komise tvoří odborníci, kteří

   nejsou zaměstnanci zařazení do ústředního správního úřadu. Ustanovení §

   14  a  134  platí  obdobně  s  tím,  že rozkladová komise může jednat a

   přijímat   usnesení  v  nejméně  pětičlenných  senátech  a  že  většina

   přítomných   členů   musí   být  odborníci,  kteří  nejsou  zaměstnanci

   ústředního správního úřadu.

 

   (4)   Nevylučuje-li  to  povaha  věci,  platí  pro  řízení  o  rozkladu

   ustanovení o odvolání.

 

   (5) Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, lze v řízení o rozkladu

 

   a)  rozhodnutí  zrušit nebo změnit, pokud se tím plně vyhoví rozkladu a

   jestliže  tím  nemůže  být způsobena újma žádnému z účastníků, ledaže s

   tím všichni, jichž se to týká, vyslovili souhlas, nebo

 

   b) rozklad zamítnout.

 

   § 153

 

   Uspokojení účastníka po podání žaloby ve správním soudnictví

 

   (1) Domáhá-li se žalobce ve správním soudnictví

 

   a)  zrušení  rozhodnutí správního orgánu, lze jej uspokojit změnou nebo

   zrušením tohoto rozhodnutí v přezkumném řízení,

 

   b)  vyslovení nicotnosti rozhodnutí správního orgánu z důvodů uvedených

   v § 77 odst. 1, lze jej uspokojit vyslovením nicotnosti rozhodnutí,

 

   c)  vyslovení  nicotnosti  rozhodnutí správního orgánu z jiných důvodů,

   než  které  jsou  uvedeny  v  §  77  odst. 1, lze jej uspokojit vydáním

   rozhodnutí  nebo  postoupením věci, pokud žalovaný správní orgán není k

   vydání  rozhodnutí příslušný; při vydávání rozhodnutí postupuje podle §

   102,

 

   d)  snížení  trestu  nebo  upuštění  od  trestu  uloženého  rozhodnutím

   správního orgánu, lze jej uspokojit vydáním nového rozhodnutí.

 

   (2)  K  řízením  podle  odstavce 1 je příslušný žalovaný správní orgán.

   Vydat  rozhodnutí může jen se souhlasem nadřízeného správního orgánu; v

   případě,  že  je  třeba  před  vydáním  rozhodnutí  doplnit  řízení, je

   souhlasu nadřízeného orgánu zapotřebí již k zahájení řízení. Rozhodnutí

   nesmí  měnit práva nebo povinnosti ostatních účastníků založené žalobou

   napadeným rozhodnutím, ledaže s tím vyslovili souhlas. Sdělí-li žalobce

   soudu,  že  je  uspokojen,  platí,  že  se vzdal práva na odvolání nebo

   rozklad;   právo   podat  odvolání  nebo  rozklad  nemají  ani  ostatní

   účastníci.  Právní  moci  nabývá rozhodnutí žalovaného správního orgánu

   vydané  podle  odstavce 1 dnem právní moci rozhodnutí soudu o zastavení

   řízení  o  žalobě.  Přezkumné řízení proti tomuto rozhodnutí žalovaného

   správního orgánu není přípustné.

 

   ČÁST ČTVRTÁ

 

   VYJÁDŘENÍ, OSVĚDČENÍ A SDĚLENÍ

 

   § 154

 

   Jestliže  správní  orgán  vydává  vyjádření, osvědčení, provádí ověření

   nebo  činí  sdělení,  která  se  týkají dotčených osob, postupuje podle

   ustanovení  této  části,  podle  ustanovení  části první, obdobně podle

   těchto  ustanovení  části  druhé: § 10 až § 16, § 19 až § 26, § 29 až §

   31,  §  33  až  §  35,  §  37, § 40, § 62, § 63, a obdobně podle těchto

   ustanovení  části  třetí:  §  134, § 137 a § 142 odst. 1 a 2; přiměřeně

   použije i další ustanovení tohoto zákona, pokud jsou přitom potřebná.

 

   § 155

 

   (1)  Jestliže  to  nevylučuje povaha vyjádření, osvědčení nebo sdělení,

   zejména  není-li zapotřebí zkoumat skutkový stav nebo čerpat z evidence

   vedené  určitým  správním  orgánem, může je vydat nebo učinit kterýkoli

   věcně příslušný správní orgán.

 

   (2)  Je-li  správní  orgán  požádán  o  vydání osvědčení nebo ověření a

   jsou-li  splněny  předpoklady  k  provedení požadovaného úkonu, správní

   orgán tento úkon bez dalšího provede.

 

   (3)   Pokud  správní  orgán  shledá,  že  nelze  vydat  vyjádření  nebo

   osvědčení,  provést  ověření  nebo  učinit sdělení, je povinen o tom na

   požádání  písemně  uvědomit  dotčenou  osobu  a  sdělit důvody, které k

   tomuto závěru vedly.

 

   § 156

 

   (1)  Jestliže  vyjádření,  osvědčení nebo sdělení správního orgánu trpí

   vadami,  které  lze  opravit,  aniž  tím  bude způsobena újma některé z

   dotčených  osob,  správní  orgán  je  opraví  usnesením, které se pouze

   poznamená do spisu.

 

   (2)  Vyjádření,  osvědčení  nebo  sdělení  správního orgánu, které je v

   rozporu  s  právními  předpisy  a které nelze opravit podle odstavce 1,

   zruší  usnesením  správní  orgán,  který  je  vydal nebo učinil, a to s

   účinky  ode  dne,  kdy  bylo  zrušované vyjádření nebo osvědčení vydáno

   anebo  sdělení učiněno, nestanoví-li zákon jiný postup; takové usnesení

   lze  vydat  po  dobu, po kterou trvají účinky vyjádření, osvědčení nebo

   sdělení. Na tento postup se přiměřeně použijí ustanovení hlavy IX části

   druhé o přezkumném řízení.

 

   § 157

 

   Nebude-li tím způsobena újma žádné z dotčených osob, může správní orgán

   usnesením prohlásit, že vyjádření, osvědčení nebo sdělení anebo nicotné

   rozhodnutí,  které  má  náležitosti  jiného úkonu, je tím úkonem, jehož

   náležitosti splňuje, pokud byl příslušný oba předmětné úkony vydat nebo

   uskutečnit.

 

   § 158

 

   (1)  Ustanovení  této  části se obdobně použijí i v případě, provádí-li

   správní  orgán  jiné úkony, které nejsou upraveny v části první, třetí,

   páté nebo šesté anebo v této části.

 

   (2)  Ustanovení § 156 odst. 2 se přiměřeně použije i na úkony správního

   orgánu prováděné při postupu podle části druhé, třetí, páté nebo šesté,

   jejichž zrušení není zvlášť upraveno.

 

   ČÁST PÁTÁ

 

   VEŘEJNOPRÁVNÍ SMLOUVY

 

   § 159

 

   (1)  Veřejnoprávní smlouva je dvoustranný nebo vícestranný právní úkon,

   který  zakládá,  mění  nebo ruší práva a povinnosti v oblasti veřejného

   práva.

 

   (2)  Veřejnoprávní  smlouva  nesmí  být  v rozporu s právními předpisy,

   nesmí je obcházet a musí být v souladu s veřejným zájmem.

 

   (3)  Uzavření  veřejnoprávní  smlouvy,  jejíž stranou je správní orgán,

   nesmí  snižovat důvěryhodnost veřejné správy, musí být účelné a správní

   orgán musí mít při jejím uzavírání za cíl plnění úkolů veřejné správy.

 

   (4)  Veřejnoprávní  smlouva  se  vždy  posuzuje  podle svého skutečného

   obsahu.

 

   Druhy veřejnoprávních smluv

 

   § 160

 

   (1) Stát, veřejnoprávní korporace, jiné právnické osoby zřízené zákonem

   a  právnické  a fyzické osoby, pokud vykonávají zákonem nebo na základě

   zákona  svěřenou  působnost  v  oblasti veřejné správy, mohou za účelem

   plnění svých úkolů vzájemně uzavírat veřejnoprávní smlouvy.

 

   (2) Jednání za stát upravují zvláštní zákony.^41)

 

   (3)  Správní  orgány, které jsou organizačními složkami státu, mohou ve

   vzájemných  vztazích  nebo  ve  vztazích  s jinými orgány veřejné moci,

   popřípadě  s jinými organizačními složkami státu použít ustanovení této

   části obdobně.

 

   (4)  Spory  z  dohod  uzavřených  podle  odstavce  3 řeší správní orgán

   nejblíže  společně  nadřízený  správním  orgánům,  jež  jsou  smluvními

   stranami.  Není-li  takového  správního  orgánu,  řeší  spor  v  dohodě

   ústřední správní úřady nadřízené těmto správním orgánům.

 

   (5)  Veřejnoprávní  smlouvy,  jejichž předmětem je výkon státní správy,

   mohou  osoby uvedené v odstavci 1 vzájemně uzavírat, jen stanoví-li tak

   zvláštní  zákon  a  jen  se souhlasem nadřízeného správního orgánu; ten

   posuzuje  veřejnoprávní  smlouvu  a  její  obsah  z  hlediska souladu s

   právními předpisy a veřejným zájmem.

 

   (6)  Územní  samosprávné  celky  mohou  vzájemně uzavírat veřejnoprávní

   smlouvy  týkající  se  plnění  úkolů  vyplývajících z jejich samostatné

   působnosti při výkonu veřejné moci, jen stanoví-li tak zvláštní zákon.

 

   § 161

 

   (1)   Stanoví-li   tak  zvláštní  zákon,  může  správní  orgán  uzavřít

   veřejnoprávní  smlouvu  s  osobou,  která by byla účastníkem podle § 27

   odst.  1,  kdyby  probíhalo  řízení  podle  části druhé, a to i namísto

   vydání rozhodnutí. Podmínkou účinnosti veřejnoprávní smlouvy je souhlas

   ostatních  osob,  které  by  byly  účastníky podle § 27 odst. 2 nebo 3.

   Správní orgán přitom postupuje podle ustanovení o souhlasu třetích osob

   (§ 168).

 

   (2)  Veřejnoprávní smlouvu lze uzavřít i po zahájení řízení podle části

   druhé.  Poté,  co  veřejnoprávní  smlouva  byla uzavřena, správní orgán

   usnesením řízení zastaví.

 

   § 162

 

   (1)  Ti,  kdo  by  byli  účastníky  podle § 27 odst. 1, kdyby probíhalo

   řízení  podle části druhé, popřípadě ti, kdož účastníky takového řízení

   jsou,  mohou  uzavřít  veřejnoprávní  smlouvu  týkající se převodu nebo

   způsobu  výkonu  jejich  práv  nebo povinností, nevylučuje-li to povaha

   věci   nebo  nestanoví-li  zvláštní  zákon  jinak.  K  uzavření  takové

   veřejnoprávní  smlouvy je třeba souhlasu správního orgánu; ten posuzuje

   veřejnoprávní  smlouvu  a  její  obsah  z  hlediska  souladu s právními

   předpisy a veřejným zájmem.

 

   (2)  Pokud  k  veřejnoprávní smlouvě mezi účastníky přistoupí i správní

   orgán, pak platí, že k uzavření veřejnoprávní smlouvy udělil souhlas.

 

   Uzavírání veřejnoprávní smlouvy

 

   § 163

 

   (1)   Projev  vůle  učiněný  v  písemné  formě,  směřující  k  uzavření

   veřejnoprávní  smlouvy,  který je určen jedné nebo více určitým osobám,

   je   návrhem   na  uzavření  veřejnoprávní  smlouvy  (dále  jen  "návrh

   smlouvy"), jestliže je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle toho, kdo

   návrh  činí  (dále  jen  "navrhovatel smlouvy"), být jím v případě jeho

   přijetí vázán.

 

   (2)  Návrh  smlouvy  působí  od  doby, kdy dojde osobě, které je určen.

   Návrh  smlouvy  může  navrhovatel  smlouvy  zrušit,  dojde-li  projev o

   zrušení  osobě,  které  je určen, dříve nebo alespoň současně s návrhem

   smlouvy; to platí, i když je návrh smlouvy neodvolatelný.

 

   (3) Návrh smlouvy zaniká

 

   a)  uplynutím  lhůty,  která  v něm byla pro přijetí určena, pokud v ní

   návrh smlouvy nebyl přijat,

 

   b)  pokud  nebyla  určena lhůta pro přijetí, uplynutím přiměřené doby s

   přihlédnutím  k  povaze  navrhované veřejnoprávní smlouvy a k rychlosti

   prostředků,   které  navrhovatel  smlouvy  použil  pro  zaslání  návrhu

   smlouvy, nebo

 

   c)  okamžikem, kdy projev o odmítnutí návrhu smlouvy dojde navrhovateli

   smlouvy.

 

   (4) Zájemci mohou být k předložení návrhu smlouvy nebo k přijetí návrhu

   smlouvy  vyzváni  způsobem  uvedeným  v § 146 odst. 2. Ustanovení části

   třetí o řízení formou výběru platí obdobně.

 

   § 164

 

   (1)  Veřejnoprávní  smlouva  musí  být  uzavřena písemně a projevy vůle

   všech smluvních stran musí být na téže listině.

 

   (2)  Jsou-li smluvní strany přítomny současně, je veřejnoprávní smlouva

   uzavřena okamžikem připojení podpisu poslední smluvní strany. Nejsou-li

   smluvní  strany  přítomny  současně,  je veřejnoprávní smlouva uzavřena

   okamžikem,  kdy  návrh veřejnoprávní smlouvy opatřený podpisy ostatních

   osob, jimž byl určen, dojde navrhovateli smlouvy.

 

   (3)  Jestliže  zákon  stanoví,  že  k uzavření veřejnoprávní smlouvy je

   třeba  souhlasu  správního  orgánu,  je  veřejnoprávní smlouva uzavřena

   dnem,  kdy  tento  souhlas nabude právní moci. Správní orgán, který dal

   souhlas   k  uzavření  veřejnoprávní  smlouvy,  zveřejní  veřejnoprávní

   smlouvu na své úřední desce.

 

   (4) Vyžaduje-li správní orgán překlad veřejnoprávní smlouvy týkající se

   záležitosti  národnostních  menšin  a  vyhotovené  v jazyce příslušníků

   národnostní  menšiny,  náklady na překlad uhradí při splnění podmínek §

   16 odst. 4 správní orgán.

 

   Přezkoumání souladu veřejnoprávní smlouvy s právními předpisy

 

   § 165

 

   (1)  Soulad  veřejnoprávní smlouvy s právními předpisy lze přezkoumat z

   moci úřední. Strana veřejnoprávní smlouvy, která není správním orgánem,

   může  dát  podnět k provedení přezkumného řízení do 30 dnů ode dne, kdy

   se o důvodu zahájení přezkumného řízení dozvěděla.

 

   (2)  Veřejnoprávní  smlouvu,  která  byla uzavřena v rozporu s právními

   předpisy, správní orgán zruší.

 

   (3)  Jestliže jsou v rozporu s právními předpisy jen některá ustanovení

   veřejnoprávní  smlouvy,  zruší  se  jen tato ustanovení, pokud z povahy

   veřejnoprávní  smlouvy nebo z jejího obsahu anebo z okolností, za nichž

   byla uzavřena, nevyplývá, že je nelze oddělit od ostatních.

 

   (4)  Zrušení  veřejnoprávních  smluv  uzavřených podle § 160 nebo § 161

   anebo zrušení jejich ustanovení se nedotýká úkonů učiněných vůči třetím

   osobám  smluvní  stranou při výkonu působnosti převzaté od jiné smluvní

   strany  na  základě  této  veřejnoprávní  smlouvy.  Po právní moci nebo

   předběžné  vykonatelnosti  rozhodnutí  vydaného podle odstavce 2 nebo 3

   přechází  působnost  v  těchto  věcech  na  správní  orgány, které byly

   příslušné   tyto  úkony  činit  před  uzavřením  zrušené  veřejnoprávní

   smlouvy, popřípadě na správní orgány, na něž příslušnost mezitím přešla

   v důsledku změny okolností rozhodných pro její určení. To platí obdobně

   i  v  případě zrušení souhlasu k uzavření veřejnoprávní smlouvy podle §

   160.

 

   (5)  U  veřejnoprávních  smluv  uzavřených  podle § 160 nebo § 161 je k

   přezkoumání souladu veřejnoprávní smlouvy s právními předpisy příslušný

   správní orgán oprávněný řešit spor z veřejnoprávní smlouvy (§ 169 odst.

   1)  a  u  veřejnoprávních  smluv  podle  §  162 správní orgán nadřízený

   správnímu  orgánu,  jehož  souhlasu  je  třeba k uzavření veřejnoprávní

   smlouvy.

 

   (6)  Účastníky  řízení  podle  odstavců  1 až 5 jsou smluvní strany a u

   veřejnoprávních  smluv podle § 162 též správní orgán, jehož souhlasu je

   třeba k uzavření veřejnoprávní smlouvy.

 

   (7)  Není-li v odstavcích 1 až 6 stanoveno jinak, platí pro přezkoumání

   souladu  veřejnoprávní smlouvy s právními předpisy obdobně ustanovení o

   přezkumném  řízení s tím, že správní orgán není vázán lhůtami uvedenými

   v  §  96  odst.  1  a  §  97  odst.  2; při určení účinků rozhodnutí se

   přiměřeně použije ustanovení § 99.

 

   Změna  obsahu  veřejnoprávní  smlouvy,  výpověď a zrušení veřejnoprávní

   smlouvy

 

   § 166

 

   (1)  Změnit  obsah  veřejnoprávní  smlouvy  lze  jen  písemnou  dohodou

   smluvních  stran;  bylo-li  k uzavření smlouvy třeba souhlasu správního

   orgánu  nebo  třetí  osoby,  je tohoto souhlasu třeba i k uzavření této

   dohody; ustanovení § 164 odst. 3 platí obdobně.

 

   (2)  Veřejnoprávní  smlouvu  lze  vypovědět  jen  písemnou formou a jen

   tehdy,  jestliže  to  bylo  ve veřejnoprávní smlouvě smluvními stranami

   dohodnuto a jestliže byla dohodnuta výpovědní lhůta.

 

   § 167

 

   (1)  Smluvní  strana  může podat písemný návrh na zrušení veřejnoprávní

   smlouvy

 

   a) bylo-li to ve veřejnoprávní smlouvě dohodnuto,

 

   b)  změní-li  se podstatně poměry, které byly rozhodující pro stanovení

   obsahu  veřejnoprávní  smlouvy,  a plnění této smlouvy nelze na smluvní

   straně z tohoto důvodu spravedlivě požadovat,

 

   c)  jestliže  se  veřejnoprávní  smlouva  dostala do rozporu s právními

   předpisy,

 

   d) z důvodu ochrany veřejného zájmu, nebo

 

   e) jestliže vyšly najevo skutečnosti, které existovaly v době uzavírání

   veřejnoprávní  smlouvy  a  nebyly  smluvní  straně  bez jejího zavinění

   známy, pokud tato strana prokáže, že by s jejich znalostí veřejnoprávní

   smlouvu neuzavřela.

 

   (2)  Podá-li  smluvní  strana  ze  zákonem  stanovených důvodů návrh na

   zrušení  veřejnoprávní  smlouvy a ostatní strany s ním vysloví souhlas,

   veřejnoprávní  smlouva  zaniká  dnem,  kdy  písemný souhlas poslední ze

   smluvních  stran došel smluvní straně, která návrh podala. Pokud bylo k

   uzavření   veřejnoprávní   smlouvy  třeba  souhlasu  správního  orgánu,

   vyžaduje se jeho souhlas i ke zrušení veřejnoprávní smlouvy.

 

   (3)   Pokud   některá   ze  stran  se  zrušením  veřejnoprávní  smlouvy

   nesouhlasí,  může  o  zrušení  veřejnoprávní  smlouvy na žádost smluvní

   strany,  která  podala návrh podle odstavce 1, rozhodnout správní orgán

   příslušný podle § 169 odst. 1.

 

   Souhlas třetích osob

 

   § 168

 

   Veřejnoprávní  smlouva,  nejde-li  o veřejnoprávní smlouvu podle § 160,

   která  se  přímo  dotýká  práv  nebo  povinností  třetí  osoby,  nabývá

   účinnosti  teprve  v  okamžiku,  kdy  s  ní  tato osoba vysloví písemný

   souhlas.  Není-li  tento  souhlas  získán,  může  správní  orgán  místo

   uzavření  veřejnoprávní  smlouvy vydat rozhodnutí ve správním řízení, v

   němž využije podkladů získaných při přípravě veřejnoprávní smlouvy.

 

   Závazky z veřejnoprávních smluv

 

   § 169

 

   (1) Spory z veřejnoprávní smlouvy rozhoduje

 

   a)  Ministerstvo  vnitra,  jde-li o veřejnoprávní smlouvu podle § 160 a

   je-li  alespoň  jednou  ze  smluvních  stran  kraj  nebo jsou smluvními

   stranami obce s rozšířenou působností; Ministerstvo vnitra věc projedná

   s  věcně příslušným ministerstvem nebo jiným věcně příslušným ústředním

   správním úřadem,

 

   b) příslušný krajský úřad, jde-li o veřejnoprávní smlouvu podle § 160 a

   jsou-li  smluvními  stranami  obce,  které  nejsou  obcemi s rozšířenou

   působností, nepřevezme-li věc Ministerstvo vnitra,

 

   c)  správní orgán, který je společně nadřízený smluvním stranám, jde-li

   o  jinou  veřejnoprávní smlouvu podle § 160; není-li takového správního

   orgánu,  řeší  spor  v dohodě ústřední správní úřady nadřízené správním

   orgánům, které jsou nadřízeny smluvním stranám,

 

   d)   správní   orgán  nadřízený  správnímu  orgánu,  který  je  stranou

   veřejnoprávní smlouvy, jde-li o veřejnoprávní smlouvu podle § 161, nebo

 

   e)  správní  orgán,  který  k  jejímu uzavření udělil souhlas, jde-li o

   veřejnoprávní smlouvu podle § 162.

 

   (2) Proti rozhodnutí vydanému podle odstavce 1 nelze podat odvolání ani

   rozklad.

 

   Obecné ustanovení

 

   § 170

 

   Při  postupu podle této části se obdobně použijí ustanovení části první

   a  přiměřeně  ustanovení  části druhé tohoto zákona; nestanoví-li tento

   zákon  jinak,  použijí  se  přiměřeně ustanovení občanského zákoníku, s

   výjimkou  ustanovení  o  neplatnosti a odporovatelnosti právních úkonů,

   ustanovení o odstoupení od smlouvy, ustanovení o změně v osobě dlužníka

   nebo   věřitele,   nejde-li  o  právní  nástupnictví,  a  ustanovení  o

   započtení.

 

   ČÁST ŠESTÁ

 

   OPATŘENÍ OBECNÉ POVAHY

 

   § 171

 

   Podle této části postupují správní orgány v případech, kdy jim zvláštní

   zákon  ukládá  vydat závazné opatření obecné povahy, které není právním

   předpisem ani rozhodnutím.

 

   § 172

 

   (1)  Návrh  opatření  obecné  povahy  s  odůvodněním  správní  orgán po

   projednání  s  dotčenými  orgány  uvedenými  v  §  136  doručí veřejnou

   vyhláškou  podle  § 25, kterou vyvěsí na své úřední desce a na úředních

   deskách  obecních  úřadů  v  obcích,  jejichž  správních  obvodů  se má

   opatření  obecné  povahy  týkat,  a  vyzve  dotčené osoby, aby k návrhu

   opatření  podávaly  připomínky nebo námitky. V případě potřeby se návrh

   zveřejní  i  jiným  způsobem,  v  místě obvyklým. Návrh opatření obecné

   povahy musí být zveřejněn nejméně po dobu 15 dnů.

 

   (2)  Není-li  vzhledem  k  rozsahu návrhu možno zveřejnit jej na úřední

   desce v úplném znění, musí být na úřední desce uvedeno, o jaké opatření

   obecné  povahy  jde, čích zájmů se přímo dotýká a kde a v jaké lhůtě se

   lze  s návrhem seznámit. Úplné znění návrhu včetně odůvodnění však musí

   být  i  v  takovém  případě  zveřejněno  způsobem  umožňujícím  dálkový

   přístup.

 

   (3)  Řízení  o  návrhu  opatření  obecné povahy je písemné, pokud zákon

   nestanoví  nebo  správní  orgán  neurčí,  že se koná veřejné projednání

   návrhu.  Dobu  a místo konání veřejného projednání správní orgán oznámí

   na  úřední  desce  nejméně  15  dnů  předem;  oznámení  zveřejní též na

   úředních  deskách  obecních úřadů v obcích, jejichž správních obvodů se

   má  opatření  obecné  povahy  týkat.  Hrozí-li nebezpečí z prodlení, je

   možné  tuto  dobu zkrátit; nestanoví-li zákon jinak, musí zkrácená doba

   činit nejméně 5 dní.

 

   (4)  K  návrhu  opatření  obecné  povahy  může  kdokoli,  jehož  práva,

   povinnosti  nebo zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny,

   uplatnit  u  správního  orgánu  písemné  připomínky  nebo  na  veřejném

   projednání  ústní  připomínky. Správní orgán je povinen se připomínkami

   zabývat jako podkladem pro opatření obecné povahy a vypořádat se s nimi

   v jeho odůvodnění.

 

   (5)   Vlastníci  nemovitostí,  jejichž  práva,  povinnosti  nebo  zájmy

   související  s  výkonem  vlastnického  práva mohou být opatřením obecné

   povahy  přímo  dotčeny,  nebo, určí-li tak správní orgán, i jiné osoby,

   jejichž  oprávněné  zájmy  mohou  být  opatřením  obecné  povahy  přímo

   dotčeny,  mohou  podat  proti  návrhu  opatření  obecné  povahy písemné

   odůvodněné  námitky  ke  správnímu  orgánu ve lhůtě 30 dnů ode dne jeho

   zveřejnění.  Zmeškání  úkonu  nelze  prominout.  O  námitkách rozhoduje

   správní  orgán,  který  opatření  obecné  povahy  vydává.  Jestliže  by

   vyřízení  námitky  vedlo  k řešení, které přímo ovlivní oprávněné zájmy

   některé  osoby  jiným  způsobem  než  návrh  opatření  obecné povahy, a

   není-li  změna  zjevně  též  v její prospěch, zjistí správní orgán její

   stanovisko.  Rozhodnutí  o  námitkách,  které  musí  obsahovat  vlastní

   odůvodnění,  se uvede jako součást odůvodnění opatření obecné povahy (§

   173  odst.  1).  Proti  rozhodnutí  se nelze odvolat ani podat rozklad.

   Změna nebo zrušení pravomocného rozhodnutí o námitkách může být důvodem

   změny opatření obecné povahy.

 

   § 173

 

   (1)  Opatření  obecné  povahy, které musí obsahovat odůvodnění, správní

   orgán oznámí veřejnou vyhláškou; opatření obecné povahy zveřejní též na

   úředních  deskách  obecních úřadů v obcích, jejichž správních obvodů se

   opatření  obecné  povahy  týká. Ustanovení § 172 odst. 1 platí obdobně.

   Opatření  obecné povahy nabývá účinnosti patnáctým dnem po dni vyvěšení

   veřejné  vyhlášky.  Hrozí-li  vážná újma veřejnému zájmu, může opatření

   obecné  povahy  nabýt  účinnosti  již  dnem  vyvěšení;  stanoví-li  tak

   zvláštní zákon, může se tak stát před postupem podle § 172. Do opatření

   obecné  povahy  a  jeho  odůvodnění  může  každý nahlédnout u správního

   orgánu, který opatření obecné povahy vydal.

 

   (2) Proti opatření obecné povahy nelze podat opravný prostředek.

 

   (3)  Povinnost,  která  je stanovena zákonem a jejíž rozsah je v mezích

   zákona  určen  opatřením  obecné  povahy,  lze  exekučně vymáhat jedině

   tehdy, jestliže bylo vydáno rozhodnutí, které existenci této povinnosti

   prohlásilo  a  v  němž  byla  osoba,  jež  tuto povinnost má, jmenovitě

   uvedena.

 

   § 174

 

   (1)  Pro řízení podle této části platí obdobně ustanovení části první a

   přiměřeně ustanovení části druhé.

 

   (2)  Soulad  opatření  obecné povahy s právními předpisy lze posoudit v

   přezkumném  řízení. Usnesení o zahájení přezkumného řízení lze vydat do

   3  let  od  účinnosti  opatření.  Účinky rozhodnutí v přezkumném řízení

   nastávají ode dne jeho právní moci.

 

   ČÁST SEDMÁ

 

   SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

 

   HLAVA I

 

   SPOLEČNÁ USTANOVENÍ

 

   § 175

 

   Stížnosti

 

   (1) Dotčené osoby mají právo obracet se na správní orgány se stížnostmi

   proti  nevhodnému  chování  úředních  osob nebo proti postupu správního

   orgánu, neposkytuje-li tento zákon jiný prostředek ochrany.

 

   (2)  Podání  stížnosti  nesmí  být  stěžovateli na újmu; odpovědnost za

   trestný čin nebo správní delikt není tímto ustanovením dotčena.

 

   (3) Stížnost lze podat písemně nebo ústně; je-li podána ústně stížnost,

   kterou nelze ihned vyřídit, sepíše o ní správní orgán písemný záznam.

 

   (4)  Stížnost  se  podává  u  toho správního orgánu, který vede řízení.

   Tento  správní  orgán  je  povinen  prošetřit  skutečnosti ve stížnosti

   uvedené.  Považuje-li to za vhodné, vyslechne stěžovatele, osoby, proti

   nimž  stížnost  směřuje,  popřípadě  další osoby, které mohou přispět k

   objasnění věci.

 

   (5)  Stížnost  musí  být  vyřízena  do  60  dnů ode dne jejího doručení

   správnímu  orgánu  příslušnému  k jejímu vyřízení. O vyřízení stížnosti

   musí  být  stěžovatel  v  této  lhůtě  vyrozuměn.  Stanovenou lhůtu lze

   překročit  jen  tehdy,  nelze-li  v  jejím  průběhu  zajistit  podklady

   potřebné pro vyřízení stížnosti.

 

   (6)  Byla-li  stížnost  shledána  důvodnou  nebo  částečně důvodnou, je

   správní orgán povinen bezodkladně učinit nezbytná opatření k nápravě. O

   výsledku  šetření  a  opatřeních přijatých k nápravě se učiní záznam do

   spisu; stěžovatel bude vyrozuměn jen tehdy, jestliže o to požádal.

 

   (7)  Má-li  stěžovatel  za  to, že stížnost, kterou podal u příslušného

   správního orgánu, nebyla řádně vyřízena, může požádat nadřízený správní

   orgán, aby přešetřil způsob vyřízení stížnosti.

 

   § 176

 

   Ministerstvo vnitra vydá právní předpis k provedení § 79 odst. 4 a 5.

 

   § 177

 

   (1)  Základní  zásady  činnosti  správních orgánů uvedené v § 2 až 8 se

   použijí  při  výkonu  veřejné  správy i v případech, kdy zvláštní zákon

   stanoví, že se správní řád nepoužije, ale sám úpravu odpovídající těmto

   zásadám neobsahuje.

 

   (2)  V  případech,  kdy  správní  orgán  provádí  úkony,  na  které  se

   nevztahují  části  druhá a třetí tohoto zákona, postupuje obdobně podle

   části čtvrté.

 

   § 178

 

   (1)  Nadřízeným  správním  orgánem  je  ten  správní orgán, o kterém to

   stanoví  zvláštní zákon. Neurčuje-li jej zvláštní zákon, je jím správní

   orgán,  který  podle  zákona  rozhoduje  o odvolání, popřípadě vykonává

   dozor.

 

   (2)  Nelze-li  nadřízený  správní orgán určit podle odstavce 1, určí se

   podle  tohoto  odstavce.  Nadřízeným  správním  orgánem  orgánu obce se

   rozumí krajský úřad. Nadřízeným správním orgánem orgánu kraje se rozumí

   v  řízení vedeném v samostatné působnosti Ministerstvo vnitra, v řízení

   vedeném  v  přenesené  působnosti věcně příslušný ústředí správní úřad,

   popřípadě  ústřední  správní úřad, jehož obor působnosti je rozhodované

   věci   nejbližší.   Nadřízeným   správním  orgánem  jiné  veřejnoprávní

   korporace  se rozumí správní orgán pověřený výkonem dozoru a nadřízeným

   správním  orgánem právnické nebo fyzické osoby pověřené výkonem veřejné

   správy  se  rozumí  orgán,  který  podle  zvláštního zákona rozhoduje o

   odvolání;  není-li takový orgán stanoven, je tímto orgánem orgán, který

   tyto osoby výkonem veřejné správy na základě zákona pověřil. Nadřízeným

   správním  orgánem  ústředního  správního  úřadu se rozumí ministr, nebo

   vedoucí  jiného ústředního správního úřadu. Nadřízeným správním orgánem

   ministra  nebo  vedoucího  jiného  ústředního správního úřadu se rozumí

   vedoucí příslušného ústředního správního úřadu.

 

   HLAVA II

 

   PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

 

   § 179

 

   (1)  Řízení,  která  nebyla  pravomocně  skončena před účinností tohoto

   zákona,  se dokončí podle dosavadních předpisů. Bylo-li rozhodnutí před

   účinností tohoto zákona zrušeno a vráceno k novému projednání správnímu

   orgánu, postupuje se podle dosavadních předpisů.

 

   (2)  Bylo-li  řízení  pravomocně skončeno před účinností tohoto zákona,

   postupuje  se při přezkumném řízení, obnově řízení nebo vydávání nového

   rozhodnutí  podle tohoto zákona, včetně lhůt, v nichž lze takové řízení

   zahájit.

 

   (3)  Výkon  rozhodnutí, který byl zahájen před účinností tohoto zákona,

   se dokončí podle dosavadních předpisů.

 

   § 180

 

   (1)  Tam,  kde  se  podle  dosavadních  právních  předpisů postupuje ve

   správním  řízení  tak, že správní orgány vydávají rozhodnutí, aniž tyto

   předpisy řízení v celém rozsahu upravují, postupují v otázkách, jejichž

   řešení je nezbytné, podle tohoto zákona včetně části druhé.

 

   (2)  Pro  případ,  že  podle  dosavadních  právních  předpisů postupují

   správní  orgány v řízení, jehož cílem není vydání rozhodnutí, aniž tyto

   předpisy řízení v celém rozsahu upravují, postupují v otázkách, jejichž

   řešení  je  nezbytné  a  které nelze podle těchto předpisů řešit, podle

   části čtvrté tohoto zákona.

 

   § 181

 

   Stanoví-li  dosavadní  právní  předpisy,  že  se  v  případech, v nichž

   správní   orgány   rozhodují  podle  tohoto  zákona  usnesením,  vydává

   rozhodnutí, vydávají správní orgány usnesení podle tohoto zákona.

 

   § 182

 

   (1)  Ustanovení  tohoto  zákona  o  nicotnosti se použijí jen pro úkony

   správních orgánů učiněné po účinnosti tohoto zákona.

 

   (2)  Ustanoveními tohoto zákona se řídí i veřejnoprávní smlouvy vzniklé

   přede  dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; vznik těchto smluv, jakož i

   nároky z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však

   posuzují podle dosavadních právních předpisů.

 

   § 183

 

   Zrušuje se zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

 

   ČÁST OSMÁ

 

   ÚČINNOST

 

   § 184

 

   Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2006.

 

   Zaorálek v. r.

 

   Klaus v. r.

 

   Špidla v. r.

 

   1)  Zákon  č.  128/2000  Sb.,  o  obcích  (obecní  zřízení),  ve  znění

   pozdějších předpisů.

 

   Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších

   předpisů.

 

   Zákon  č.  131/2000  Sb.,  o  hlavním  městě Praze, ve znění pozdějších

   předpisů.

 

   2) § 2 odst. 3 obchodního zákoníku.

 

   3)  Zákon  č.  133/2000  Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o

   změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších

   předpisů.

 

   4) Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o

   změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

 

   Zákon  č.  325/1999  Sb.,  o  azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o

   Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu),

   ve znění pozdějších předpisů.

 

   5) § 7 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku.

 

   6) § 1 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních

   orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

 

   7)  Například  zákon č. 191/2004 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání

   některých finančních pohledávek.

 

   8)  Například  zákoník  práce, zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních

   zaměstnanců  ve  správních  úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a

   ostatních  zaměstnanců  ve správních úřadech (služební zákon), zákon č.

   312/2002  Sb.,  o  úřednících  územních  samosprávných  celků a o změně

   některých zákonů.

 

   9) Například § 61 odst. 1 písm. v) služebního zákona.

 

   10) Čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

 

   11) Zákon č. 325/1999 Sb.

 

   12) Zákon č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a

   o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 320/2002 Sb.

 

   13)  Zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči a o změně dalších zákonů, ve

   znění zákona č. 384/2008 Sb.

 

   13a)  Zákon  č.  300/2008  Sb., o elektronických úkonech a autorizované

   konverzi dokumentů.

 

   14) Zákon č. 131/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

 

   Zákon č. 128/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

 

   15)  Zákon  č.  29/2000  Sb., o poštovních službách a o změně některých

   zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů.

 

   16)  Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých

   dalších  zákonů  (zákon  o  elektronickém podpisu), ve znění pozdějších

   předpisů.

 

   17) § 16 zákona č. 29/2000 Sb.

 

   17a)  §  10b  odst.  1  zákona  č.  133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a

   rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel),

   ve znění zákona č. 7/2009 Sb.

 

   18) § 65 zákona č. 128/2000 Sb., ve znění zákona č. 313/2002 Sb.

 

   19) § 8 a 9 občanského zákoníku.

 

   20) § 10 občanského zákoníku.

 

   21) § 139 občanského zákoníku.

 

   22) § 21 občanského soudního řádu.

 

   23)  Například § 26 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění zákona

   č. 210/1999 Sb.

 

   25)  §  1  a 2 zákona č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních

   svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu.

 

   26) § 116 občanského zákoníku.

 

   27)  Zákon  č.  337/1992  Sb.,  o  správě  daní  a  poplatků,  ve znění

   pozdějších předpisů.

 

   28) § 118 až 121 občanského zákoníku.

 

   29) § 76 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb.

 

   30)  §  80  odst.  2  zákona  č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění

   sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 590/1992 Sb.

 

   31) Zákon č. 41/1993 Sb., o ověřování shody opisů nebo kopie s listinou

   a  o ověřování pravosti podpisu okresními a obecními úřady a o vydávání

   potvrzení orgány obcí a okresními úřady, ve znění pozdějších předpisů.

 

   Zákon  č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve

   znění pozdějších předpisů.

 

   32) § 135 občanského zákoníku.

 

   33)  §  96  zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu

   (stavební zákon), ve znění zákona č. 83/1998 Sb.

 

   34)   Zákon   č.  102/1992  Sb.,  kterým  se  upravují  některé  otázky

   související  s vydáním zákona č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje

   a upravuje občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

 

   35) Občanský soudní řád.

 

   Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákona č. 120/2001

   Sb.

 

   36)  §  3  vyhlášky  č.  252/2002  Sb.,  kterou  se  provádějí  některá

   ustanovení celního zákona.

 

   37) § 20 odst. 1 občanského zákoníku.

 

   38) § 97 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.

 

   39)  Například  zákon  č.  254/2001  Sb.,  o vodách a o změně některých

   zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů.

 

   40)  Zákon  č.  151/1997  Sb.,  o oceňování majetku a o změně některých

   zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění zákona č. 121/2000 Sb.

 

   41) Zákon č. 219/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

 

   42)  Například  zákon  č.  128/2000  Sb., ve znění pozdějších předpisů,

   zákon  č.  129/2000  Sb.,  ve  znění  pozdějších  předpisů,  a zákon č.

   131/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.