Borový les Marina, Toskánsko, Itálie

Borový les Marina di Castagneto Carducci pochází z počátku minulého století. Jedná se o výsledek procesu rekultivace pobřežního písečného pásu. Na konci padesátých let vypracoval architekt Giancarlo De Carlo projekt městského rozvoje. Hlavním bodem projektu je přírodní krajina, v níž jsou budovy, které jsou obklopené písečnými dunami posetými borovicemi, duby a myrtami.

Důsledkem toho, ale také kvůli rychlé zástavbě od šedesátých let, je heterogenita architektonické přítomnosti– budovy jsou kvalitní, často s kamennými zdmi. Zároveň jsou budovy skromné a nekonzistentní, co se morfologických a dekorativních zařízení týče, často z důvodu postupné transformace a nejistoty dalších kroků.

Zde prezentovaná práce byla vytvořena k příležitosti renovace letního sídla, postaveného v polovině šedesátých let. Špatná architektonická kvalita existujícího objektu byla příležitostí přemýšlet o kvalitě krajiny, v níž budova stojí na písečné duně a je obklopena borovicemi, jež se nacházejí v singulárních bodech, často velmi blízko ke zdem.

Projekt nastiňuje dvojí pohled : Na jedné straně stojí potřeba nalezení syntézy mezi povahou budovy – stále čeká na své objevení – a morfologické a barevné hodnoty v místě, kde se nachází. Na druhé straně stojí touha, vytvořit charakter interiéru, který bude evokovat pohodlí, rodinnou atmosféru a bude se do prostředí hodit. To platí zejména pro modulaci světla a výhledu, rozsah a tvar prostorů nebo výběr materiálů.

Podélná chodba přes celou budovu návštěvníkům umožní nalézt sblížení mezi dvěma významnými aspekty– jednak redefinicí vnitřního prostoru, který se promítá do posloupnosti pokojů a úzce souvisí s okolní krajinou a jednak identifikací budovy v nové morfologii, která je archetypální a zároveň přirozená. Z těchto myšlenek vzniklo kritérium remodelování otvorů v budově – téměř všechny jsou odlišné a to s přihlédnutím k sekvenci interiéru.

Travertinový mramor použitý na exteriér pomáhá doplňovat souznění s okolní krajinou. Použité materiály– travertinový mramor, sádra a teakové dřevo byly použity za účelem docílení kontinuity vodorovných rovin uvnitř a venku. Vzniká tak dvojznačnost – pohodlné útočiště před vnějším světem a zároveň představení krajiny, která toto útočiště obklopuje.