Dilatační spáry

Dilatační spáry (spára procházející všemi podlažími, kromě základů) rozdělují objekt na menší celky. Tím předcházíme nepříznivým poruchám, které mohou vzniknout z objemových změn. Rozdělovacími spárami (spára probíhající celým objektem, i základem) dále oddělujeme i části stavby různě zatížené, různě vysoké, založené v nestejných podmínkách nebo v různých hloubkách.

Maximální vzdálenosti

Určuje norma a to následovně:

pro skeletové ŽB konstrukce je to po 30 až 45 metrech
u konstrukcích z prostého betonu je to max. po 10 metrech
pokud není objekt chráněn tepelnou izolací, zkracují se tyto vzdálenosti o 10 až 15 metrů

Šířka dilatační spáry závisí na délce dilatačního oddílu, na prostředí a na teplotě. Běžně se pohybuje mezi 5 až 10 mm. Užší dilatační spáry vyplňujeme zpravidla několika vrstvami asfaltové lepenky. Širší zaplníme pružným materiálem, který z venku opatříme ocelovým pásky, dřevěnou nebo umělohmotnou lištou. U střechy znamená dilatační spára přerušení vodotěsné izolace, proto je třeba dávat velkou pozornost řešení detailů.

Dilatační spáru můžeme provést jako zdvojení nosné konstrukce, vloženým polem, oboustranným vykonzolováním, kloubovým uložením apod.

◄◄◄ Zpět na obsah

Upozornění : Obsah převzat ze stránky pozemní-stavitelství.wz.cz. Stav k roku 2000, článek bude aktualizován podle soudobých norem a předpisů platných v ČR.

Zobrazení: 20822

Líbí se

Toto se líbí 0 členům