Římsy, arkýře, atiky, markýzy

Římsy

Účelem římsy je chránit průčelí budovy před stékající srážkovou vodou při současném architektonickém ztvárnění fasády. Dle umístění rozlišujeme římsy:

• hlavní nebo-li korunová - ukončuje budovu v místě napojení střechy
• pasová nebo-li kordová - člení průčelí v úrovni stropních konstrukcí jednotlivých podlaží
• podokenní nebo-li parapetní
• římsa soklová

Běžně se uplatňuje římsa hlavní, která má své opodstatnění v dořešení napojení a uzavření konstrukce krovu, vyložení římsy bývá 400 až 600 mm a její velikost se řídí výškou budovy. Konstrukce římsy může být vyzdívaná z cihel, železobetonová (monolitická nebo prefabrikovaná) a výjimečně i dřevěná.

Statické zabezpečení stability vyložení římsy je pomocí kotevních táhel nebo zatížením vahou nadezdívky a to s minimálně dvojnásobnou bezpečnosti, přičemž do zatížení nelze započítat spalitelnou část konstrukce krovu.

říklad římsy u strmé střechy - varianta se železobetonovou deskou (1 - železobetonová římsová deska,

2 - podezdění žlabu dutou cihlou, 3 - římsová cihelná nadezdívka, 4 - střešní krytina, L - vyložení římsy)

Arkýře

Arkýř vytváří uzavřený prostor, předsazený před průčelí budovy, který je spojený s přilehlou místností v jeden prostor. Není tedy doplňkem místnosti, ale její součástí. Na průčelí se může uplatnit buď jako samostatný prostorový prvek nebo jako větší celek, vytvořený sdruženými arkýři, z nich každý má vlastní nosnou konstrukci, tyto nosné konstrukce jsou tvořeny vyloženými nosníky stropních konstrukcí přilehlých místností.

Hlavní konstrukční zásadou je, že arkýř musí tvořit v každém podlaží samostatně vynášenou konstrukci, která není zatížena horním arkýřem a současně nezatěžuje arkýř spodní. Vlastní nosná konstrukce může být železobetonová nebo ocelová, zvlášť výhodný je pro návrh arkýře skeletový systém s příčnými rámy, jejichž konzoly vynášejí nejen podlahu a strop, ale i jeho stěny.

Arkýře slouží především ke zvětšení podlahové plochy místnosti na úkor vnějšího prostoru, je-li průčelí budovy situováno na sever, zachytí slunce svými bočními okny.

Dvoupodlažní arkýř - řez a půdorys

Atiky

Atiky jsou horní ukončující části obvodového pláště, které nevystupují před líc průčelí jako římsy, nýbrž jsou vyvedeny do určité výšky (nejméně 150 mm nad úroveň krytiny ploché střechy).

Atiky bývají buď po celém obvodu objektu, je-li odvod dešťové vody zajištěn vnitřním odpadem, nebo jen ze tří stran, má-li plochá střecha sklon ke žlabu umístěnému na jedné straně objektu.

U všech atik musí být konstrukce oddělena od konstrukce střešního pláště dilatační spárou, a to buď pružnou izolační vložkou, nebo vzduchovou mezerou tak, aby při změnách teploty nebyla atika nepříznivě namáhána silami vznikajícími z objemových změn střešního pláště.

Příklad atiky u zděné stavby (1 - zdivo atiky, 2 - vodotěsná izolace, 3 - cementový potěr tlustý min. 20 mm,

4 - škvárobetonová mazanina ve sklonu 3%, 5 - tepelná izolace, 6 - železobetonová stropní konstrukce,

7 - oplechování svislé části atiky, 8 - oplechování vodorovné plochy atiky, 9 - kónické špalíky nebo latě)

Markýzy

Markýzy jsou krakorcově vyložené desky nad vstupy do objektů, které částečně chrání jak vstupující osoby, tak vstupní dveře před působením povětrnosti. Pokud je markýza vyložena více jak 900 mm, musíme zajistit odvádění dešťové vody samostatným žlábkem a odpadním potrubím.

◄◄◄ Zpět na pozemní stavitelství obsah

 Upozornění : Obsah převzat ze stránky pozemní-stavitelství.wz.cz. Stav k roku 2000, článek bude aktualizován podle soudobých norem a předpisů platných v ČR.