Denní osvětlení je důležité z hlediska příjemného a hlavně zdravého života. Proto je nutné, aby v místech, kde lidé tráví velkou část svých životů, bylo denního světla dostatek. Jedná se o obytné domy, průmyslové budovy, školy, nemocnice a jiné. Denní osvětlení je zde hodnoceno z hlediska jak zdravotního tak i energetického. Denní světlo se tak využívá jako obnovitelný zdroj energie a šetří se tak energii uměle vyrobenou.

Světlotechnického posouzení místností prokazuje zda jsou tyto místnosti vhodné z hlediska světlo techniky k trvalému pobytu lidí. Posudek musí potvrdit zda posuzovaný objekt nebo místnost bude mít dostatečné a vyhovující množství přirozeného denního světla. Právo na denní světlo ovlivňuje celkový návrh zástavby, jednotlivých budov a místností z hlediska jejich uspořádání, geometrie, orientace ke světovým stranám a parametrů osvětlovacích otvorů.

svetlotechnika

Insolace

Z pohledu proslunění je hodnotícím kritériem čas proslunění posuzované místnosti. Sluneční záření musí dopadat na kritický bod v rovině vnitřního zasklení okna ve výšce 0,3 m nad středem spodní hrany osvětlovacího otvoru (širokého alespoň 0,9 m), ale nejméně 1,2 m nad úrovní podlahy obytné místnosti. Čas proslunění bytu je vyhovující tehdy, pokud je od 1. března do 13. října prosluněná alespoň 1,5 hodinu denně nejméně třetina součtu ploch všech jeho obytných místností alespoň pro jednu z obytných místností, při výšce slunce nad horizontem min. 5 °. Pro potřeby hodnocení se uvažuje s jednotnou zeměpisnou severní šířkou 50 ° pro celé území České republiky ve smyslu ČSN 734301. Zároveň jsou definovány v ČSN 734301 doporučení, které by měly vést ke snížení rizika nedostatečného prosvětlení.

Denní osvětlení

Denní osvětlení prostorů budov na bydlení se navrhuje a posuzuje podle ČSN 73 0580-1. Z pohledu denního osvětlení je hodnotícím kritériem ekvivalentní úhel stínění. Míra možného zastínění stávajících staveb novostavbami nebo nově vytvořených částmi původních staveb je vymezena ustanovením.

Který předepisuje maximální přípustné hodnoty ekvivalentního úhlu zastínění. :

Při navrhování a úpravách stavebních objektů (nástavby, přístavby a pod.) Se musí dbát na to, aby se výrazně nezhoršily podmínky denního osvětlení ve stávajících okolních vnitřních prostorách s trvalým pobytem lidí a aby se vytvořily podmínky pro dostatečné denní osvětlení budov i na dočasně nezastavěných stavebních parcelách. Ekvivalentní úhel stínění prostorů s vysokými nároky na denní osvětlení (denní místnosti předškolních zařízení, učebny škol a pod.) Se doporučuje 20 °, nesmí však překročit 25 °.

Ekvivalentní úhel stínění hlavních bočních osvětlovacích otvorů ostatních stávajících nebo navrhovaných vnitřních prostor s trvalým pobytem lidí se doporučuje do 25 °, nesmí však překročit 30 °.

V svažitém území se sklonem terénního reliéfu větším než 5 ° lze proti směru spádnice svahu zvýšit ekvivalentní úhel stínění nejvíce o 5 °.

Pokud oprávněné instituce příslušné obce jednoznačně vymezí zóny obce se zvýšenou hustotou zástavby (zejména ve větších městech), nesmí ekvivalentní úhel stínění hlavních bočních osvětlovacích otvorů stávajících nebo navrhovaných vnitřních prostor s trvalým pobytem lidí překročit:

• 36 ° v souvislé řadové uliční zástavbě v centrálních částech větších měst
• 42 ° v souvislé řadové uliční zástavbě v mimořádně stísněných prostorách v historických centrech měst

V případech nezastavěných stavebních parcel se ekvivalentní úhly stínění určují v referenčních bodech ve výšce 2,0 m nad úrovní terénu v místech plánovaných hlavních průčelí budovy, případně v místech hlavní stavební čáry.

Pro tyto účely se do ekvivalentního úhlu vnějšího stínění nezapočítává stínění kontrolních bodů vlastními částmi objektu (lodžie, střešními převisy, zalomení vlastního objektu a pod.)

V případech, kdy existující zástavba překračuje maximální ekvivalentní úhel stínění v příslušné, pro tento účel vymezené zóně obce (např. v souvislé uliční zástavbě se nacházejí vedle proluky nebo nízké budovy vysoké objekty), lze dostavět proluky nejvíce na úroveň úhlu stínění, jehož velikost se rovná hodnotě přístupného ekvivalentního úhlu stínění v dané zóně.

Definice ekvivalentního úhlu stínění: úhel od vodorovné roviny vynesený v normálového směru zpravidla ze středu osvětlovacího otvoru (případně z kontrolního bodu ve svislé rovině) na vnějším povrchu obvodové konstrukce ve výšce nejméně 2,0 m nad terénem přiléhajícím k posuzovanému objektu, představuje stínění nekonečně dlouhé překážky paralelní s rovinou obvodové konstrukce, která v podmínkách oblohy způsobí stejné snížení oblohovej osvětlenosti svislé roviny, jako stávající nebo navrhované stínící překážky.