Tradiční omítky

Tradiční omítky můžeme rozdělit do dvou základních skupin, a sice na omítky vnitřní a vnější.

Vnitřní omítky

Vápenná hrubá omítka: jednovrstvá omítka, která se nahazuje v tloušťce 10 - 15 mm, povrch omítky se zatře dřevěným stíradlem. Použití: na půdách, štítech, komínech.

Vápenná hladká omítka: provádí se buď jako jednovrstvá o tloušťce 15 mm nebo jako dvouvrstvá o tloušťce jádra 15 mm a štuk o tloušťce 5 mm. Do malty se přidává dostatečně jemný písek, abychom mohly povrch dobře uhladit plstěným hladítkem.

Štuková omítka z přísadou sádry: omítka obdobná jako předešlá (jádro stejné), jen do štuku se přidává dlouho tuhnoucí sádra. Povrch se hladí plstěnými nebo ocelovými hladítky. Použití jen do suchých prostor.

Sádrová omítka: svým vzhledem patří k nejdokonalejším omítkám, které se používají především v reprezentativních prostorech. Jde o dvouvrstvou omítku, kde jádro tvoří cementová malta a štuk se provádí sádrovou omítkou tloušťky 5 mm, který se uhladí ocelovými hladítky.

Vápenocementová a cementová zatřená omítka: jedná se o jednovrstvou omítku tloušťky 10 - 15 mm z malty cementové nebo vápenocementové. Povrch se zatírá dřevěnými hladítky. Použití: v místnostech se zvětšenou vlhkostí a do prostor se zvýšenou možností mechanického opotřebení.

Cementová hladká omítka: jde o tutéž omítku jako předešlá, jen povrch se uhladí ocelovými hladítky.

Cementová pálená omítka: jde o dvouvrstvou omítku, kde jádro tvoří cementová malta tloušťky 15 mm a lícní vrstva je jemná cementová malta v tloušťce 5 mm, která se po zavadnutí navlhčí, popráší se cementem a vyhladí se ocelovým hladítkem - vypálení. Použití: v prostorech se zvýšenou vlhkostí (prádelny, garáže umývárny apod.)

Stěrková omítka: používá se pro omítání monolitických i prefabrikovaných konstrukcí. Jde o tzv. aktivovaný štuk (má přibližně stejné složení jako malta vápenocementová), který se nanáší ve dvou vrstvách buď ručně nebo strojně (dnes jsou nahrazeny stěrkami na bázi umělých hmot).

Barytonová omítka: použití v místnostech s rizikem rentgenového záření, složení ovlivňuje předpokládaná intenzita záření.

Vnější omítky

Hrubá vápenná omítka: jednovrstvá omítka tloušťky 15 - 20 mm. Malta se nanáší na zaschlý a znovu navlhčený postřik z vápenocementové malty a uhladí se dřevěnými hladítky.

Hladká vápenná omítka: provádí se stejně jako předchozí, avšak povrch je hlazený, stříkaný apod.

Štuková omítka: dvouvrstvá omítka s jádrem v tloušťce 8 - 12 mm a štukem o tloušťce 3 - 5 mm. Povrch se uhladí plstěnými nebo molitanovými hladítky nebo se ozdobně vyrývá.

Šlechtěná škrábaná omítka (břízolit): dvouvrstvá omítka s jádrem v tloušťce 8 - 12 mm z malty vápenocementové, na které přijde lícní vrstva z malty vápenocementové s přísadou ostrých písků, slídy a barvy (dodává se jako suchá směs) o tloušťce do 1 mm. Nanáší se strojně nebo ručně (stříkání břízovými košťaty). Po úpravě povrchu se omítka kartáčuje, čímž se vydrolí a obnaží slída.

Cementová omítka: jednovrstvá omítka v tloušťce 15 - 20 mm, která se vyhlazuje dřevěnými hladítky.

Umělý kámen: je šlechtěná dvouvrstvá cementová omítka, která patří mezi nejodolnější druhy omítek (odolná vůči mechanickému poškození odolává povětrnostním vlivům). Jádro tvoří cementová malta v tloušťce 15 - 20 mm a lícní vrstvu tvoří cementová malta s kamennou drtí. Povrch se upravuje vymýváním, vyhlazením, broušením, pemrlováním (kamenická úprava). Použití: na sokly, někdy i celé budovy.

◄◄◄ Zpět na pozemní stavitelství obsah

 Upozornění : Obsah převzat ze stránky pozemní-stavitelství.wz.cz. Stav k roku 2000, článek bude aktualizován podle soudobých norem a předpisů platných v ČR.