NA MNOHA STAVBÁCH NEJSOU REALIZOVÁNA OPATŘENÍ K PŘERUŠENÍ TEPELNÝCH MOSTŮ. AČKOLIV VÝPOČTOVĚ JSOU TAKOVÉ TEPELNÉ MOSTY PROBLEMATICKÉ A MĚLO BY U NICH DOCHÁZET K VORBĚ  POVRCHOVÉ KONDENZACE NEBO PLÍSNÍ, VE SKUTEČNOSTI SE TAK ČASTO NEDĚJE.ROZPOR MEZI VÝSLEDKY VÝPOČTŮ A REÁLNÝM CHOVÁNÍM KONSTRUKCÍ MUSÍ TEDY SPOČÍVAT VE VÝPOČTOVÉ METODĚ PRO URČENÍ POVRCHOVÝCH TEPLOT DETAILŮ.

Norma ČSN 73 0540-2 stanovuje požadavek na nejnižší povrchovou teplotu konstrukce. Při daných návrhových teplotách vnitřního a vnějšího vzduchu je povrchová teplota závislá na:

– tepelném odporu posuzované konstrukce,

– tepelných odporech při přestupu tepla.

Pokud se omezíme na posouzení konkrétní konstrukce a stanovíme její tepelný odpor (dle normy ČSN EN ISO 6946 a ČSN EN ISO 10211-1), zůstávají jediným parametrem, ovlivňujícím povrchovou teplotu, odpory při přestupu tepla. Při posuzování konstrukcí na povrchovou teplotu je při výpočtu nutno uvažovat odpory při přestupu tepla dle normy ČSN EN ISO 13788.

Odpor při přestupu tepla na  nějším povrchu konstrukce se uvažuje Rse= 0,04 m2.K/W. Pro rámy a zasklení nebo neprůsvitnou výplň vnějších výplní otvorů se uvažuje odpor při přestupu tepla na vnitřní straně Rsi= 0,13 m2.K/W. Pro ostatní vnitřní povrchy konstrukcí se uvažuje zvýšená hodnota Rsi= 0,25 m2.K/W. Tato zvýšená hodnota představuje dle normy ČSN 73 0540-3 nejméně příznivý případ přestupu

tepla v koutě nebo za osazeným zařízením místností (např. nábytek). Odpor při přestupu tepla na vnitřní straně závisí na:

• rychlosti proudění vzduchu

– ovlivňuje přestup tepla prouděním,

• emisivitě povrchu – ovlivňuje přestup tepla sáláním,

• teplotě vzduchu za zařízením místnosti (např. za nábytkem) – ovlivňuje přestup tepla sáláním.

Pokud není před posuzovanou konstrukcí osazen nábytek, závisí odpor při přestupu tepla pouze na rychlosti proudění vzduchu a emisivitě povrchu. Přesto je nutné použít předepsanou hodnotu Rsi = 0,25 m2.K/W. Tato hodnota pak odpovídá okrajovým podmínkám:

• nulová rychlost proudění vzduchu (kolem vnitřního povrchu obvodové stěny),

• emisivita vnitřního povrchu 0,27 (např. nerezová ocel).

Předmětem následujících úvah je míra bezpečnosti normových hodnot součinitelů odporu při  přestupu tepla v detailech bez přítomnosti nábytku a zda normový požadavek je opravdu nejméně příznivý případ přestupu tepla při stojícím nábytku na vnitřní straně detailu.

POSTUP

Vliv odporů při přestupu tepla na vnitřní povrchovou teplotu je posouzen na tepelném mostě balkónového nosníku v horní části místnosti a na tepelném mostě zatepleného rohového sloupu v dolní části místnosti. Výpočet odporu při přestupu tepla na vnitřní straně je proveden pro předpokládané reálné okrajové podmínky výpočtu. Takto získaný odpor při přestupu tepla je použit pro výpočet nejnižší vnitřní povrchové teploty konstrukce. Tato stanovená povrchová teplota je porovnána s vnitřní povrchovou teplotou stanovenou pro stejnou konstrukci s užitím normou předepsaných odporů při přestupu tepla. Pro výpočet skutečných odporů při přestupu tepla je použita zjednodušená metoda podle normy ČSN EN ISO 6946.

Výsledky výpočtů detailu balkónového nosníku je v tabulce /01/. Výsledky výpočtů detailu rohového sloupu je v tabulce /02/. Z uvedeného vyplývá, že odpor při přestupu tepla dle normy ČSN EN ISO 13788 je výrazně na straně bezpečnosti, když vnitřní povrchovou úpravu stavebních konstrukcí tvoří k tomuto účelu běžně používané stavební materiály, a to i v případě, že je zanedbán kladný vliv proudění vnitřního vzduchu. Je to dáno tím, že emisivity těchto běžných povrchových úprav jsou výrazně vyšší než emisivity, pro které byl stanoven požadavek. Na bezpečnost předepsaných součinitelů přestupu tepla na vnitřní straně konstrukce však v žádném případě nelze spoléhat při posuzování povrchových teplot v místech, kde je z hlediska provozu v objektu možné umístit nábytek.

 Předepsané hodnoty součinitele přestupu sice opravdu znamenají nejméně příznivý případ přestupu tepla za nábytkem, jejich hodnota však nezahrnuje nižší teplotu vzduchu (okrajovou podmínku pro výpočet teplotního pole) v těsné blízkosti posuzované konstrukce, která je způsobena tím, že nábytek působí jako tepelný izolant. Pokud ve výpočtu vnitřní povrchové teploty konstrukce opomeneme tepelně izolační vlastnosti nábytku a jako vnitřní teplotu vzduchu zvolíme teplotu v místnosti, mohou pak ve skutečnosti být vnitřní povrchové teploty za nábytkem výrazně nižší než teploty vypočtené, a to přesto, že se v předepsaných odporech při přestupu tepla je ukryta významná míra bezpečnosti.

ZÁVĚR

Odpory při přestupu tepla jsou pro některé detaily nezakryté nábytkem normou ČSN 73 0540-2 stanoveny významně na straně bezpečnosti. Příslušná normalizační komise by tedy měla zvážit změnu přístupu českých norem ke striktnímu dodržování hodnoty odporu při přestupu tepla (0,25 m2K/W). V případě, že detail může být z vnitřní strany zakryt nábytkem, je vhodné uvažovat hodnotu odporu při přestupu tepla 0,25 m2K/W. Je ale nutné uvažovat jinou okrajovou podmínku – sníženou povrchovou teplotu detailu, a to z důvodu tepelného odporu nábytku. 

Autoři :<Tomáš Kupsa>

Zdroj: DEKTIME 03-2006, Časopis společnosti DEKTRADE pro projektanty a architekty