V MINULOSTI JSME PUBLIKOVALI ČLÁNKY ZAMĚŘENÉ NA ŠÍŘENÍ POŽÁRU STŘEŠNÍM PLÁŠTĚM A NA POŽÁRNÍ ODOLNOST PLOCHÝCH STŘECH S NOSNOU KONSTRUKCÍ Z TRAPÉZOVÉHO PLECHU. OD TÉ DOBY PROBĚHLY ÚSPĚŠNÉ ZKOUŠKY DALŠÍCH SKLADEB S NOVÝMI MATERIÁLY. PROTO VÁM NYNÍ NABÍZÍME UCELENÝ PŘEHLED SKLADEB STŘECH, KTERÉ MÁ SPOLEČNOST DEK a.s. KLASIFIKOVANÉ Z HLEDISKA POŽÁRNÍ BEZPEČNOSTI. 

Skladby můžeme z hlediska sledovaných parametrů rozdělit do dvou skupin. První skupina je zaměřena na požární odolnost skladeb (požár z interiéru). Druhá skupina je zaměřena na chování skladeb při vystavení vnějšímu požáru.

SLEDOVANÁ KRITÉRIA POŽÁRNÍ ODOLNOSTI A ČLENĚNÍ KONSTRUKČNÍCH ČÁSTÍ

Norma ČSN 73 0810 Požární bezpečnost staveb – Společná ustanovení stanovuje mezní stavy požární odolnosti konstrukcí. Střešní nosné konstrukce musí splňovat mezní stavy :

• nosnosti konstrukce R

• celistvosti konstrukce E

• tepelné izolace konstrukce I

Požární odolnost střešních nosných konstrukcí se označuje zkratkou REI a číslem vyjadřujícím odolnost v minutách. Dále norma specifi kuje národní požadavky na zatřídění konstrukčních částí na konstrukce druhu DP1, DP2 a DP3 na základě znalosti tepla uvolňovaného z těchto částí při požáru, vlivu na stabilitu a únosnosti konstrukčních částí.

POŽADAVKY NOREM NA SKLADBY STŘECH NAD SHROMAŽĎOVACÍMI PROSTORY

Norma ČSN 73 0831 Požární bezpečnost staveb – Shromažďovací prostory defi nuje požadavky na tepelněizolační vrstvy střešních plášťů nebo podhledů nad shromažďovacími prostory.

Tepelněizolační vrstvy musí být z hmot stupně hořlavosti* A nebo B, aniž by bylo použito plastických hmot anebo musí být od shromažďovacích prostorů požárně odděleny konstrukcí druhu DP1 vyhovující nejméně meznímu stavu EI 15. (Např. do střešních konstrukcí lze použít jako tepelněizolační vrstvu desky z pěnového samozhášivého stabilizovaného EPS, pokud jsou oddělené od shromažďovacích prostor konstrukcí druhu DP1.)

Pokud má být střecha s nosnou konstrukcí z trapézového plechu zatříděna do kategorie DP1, nesmí být první vrstvou nad trapézovým plechem asfaltový pás.

Asfaltový pás při hoření během krátké doby uvolňuje velké množství tepla a kouře, což jej z hlediska použití nad shromažďovacími prostory diskvalifi kuje. Problematika zatřídění konstrukce do DP1 a navrhovaní střech z hlediska stavební fyziky a požární bezpečnosti byla blíže popsána v článku Ing. Martiny Žižkové v čísle DEKTIME 02/2007.

* Poznámka: Termín „hořlavost“ používá dosud platná norma ČSN 73 0831 Požární bezpečnost staveb – Shromažďovací prostory. Dle evropských norem se v současné době posuzuje reakce na oheň a materiály se klasifi kují do tříd reakce na oheň dle ČSN (STN) EN 13 501-1 Požární klasifi kace stavebních výrobků a konstrukcí staveb – Část 1: Klasifi kace podle výsledků zkoušek reakce na oheň.

V následujících tabulkách uvádíme přehled skladeb klasifi kovaných z hlediska požární odolnosti, ve kterých jsou využity materiály ze sortimentu DEK. V tabulkách naleznete mj. i okrajové podmínky z hlediska vnitřního a vnějšího prostředí, kam lze skladby použít.

CHOVÁNÍ STŘECH VYSTAVENÝCH VNĚJŠÍMU POŽÁRU

V České republice platí, že střešní pláště, které jsou v požárně nebezpečném prostoru nebo mají být hodnoceny jako požárně uzavřené plochy, musí mít dle ČSN 73 081 Požární bezpečnost staveb – Společná ustanovení klasifi kaci BROOF (t3) pro požadovaný sklon.

Střešní pláště, které nejsou v požárně nebezpečném prostoru a ani se nehodnotí jejich požární uzavřenost, mohou dle stejné normy tvořit souvislý celek větší než 1500 m2 bez dalšího členění, pokud mají klasifi kaci BROOF (t1) pro požadovaný sklon.

Pokud klasifi kaci BROOF (t1) nemají, je dle ČSN 73 0802 Požární bezpečnost staveb – Nevýrobní objekty, resp. dle ČSN 73 0804 Požární bezpečnost staveb – Výrobní objekty nutné střešní pláště členit požárními pásy na plochy, které nešíří požár. Jednotlivé plochynemají přesahovat 1500 m2. Šířka dělicích pásů musí být alespoň 2 m. Dělicí pásy mohou být nahrazeny stěnou konstrukce DP1 převyšující vnější povrch střešního pláště o 300 mm nebo jinou ekvivalentní úpravou, která brání rozšíření požáru.

V roce 2002 byla vydána evropská norma ČSN P ENV 1187 Zkušební metody pro střechy vystavené působení vnějšího požáru. Tato norma obsahuje čtyři zkušební předpisy pro posuzování chování střech vystavených vnějšímu požáru.

Norma ENV 1187 obsahuje následující čtyři zkušební předpisy:

• zkouška 1 (Německá metoda) s hořícími hraničkami

• zkouška 2 (Skandinávská metoda) s hořícími hraničkami a větrem

• zkouška 3 (Francouzská metoda) s hořícími hraničkami, větrem a přídavným sálavým teplem

• zkouška 4 (Anglická metoda) dvoustupňová zkouška s hořícími hraničkami, větrem a s přídavným zdrojem tepla.

Jak vyplývá z předcházejícího textu, Česká republika převzala následující předpisy:

• zkouška 1 – dle ustanovení ČSN 73 0810:2005 – v ČR nahrazuje dříve používanou zkoušku typu B podle ZP 2/91): třída BROOF (t1)

• zkouška 3 – dle ustanovení nové ČSN 73 0810:2005 – v ČR nahrazuje dříve používanou zkoušku typu A podle ZP 2/91): třída BROOF (t3)

Poznámka: ZP 2/91 je zkušební předpis HS sboru PO MV ČR pro zkoušení šíření požáru střešním pláštěm. Platnost zkoušek provedených podle ZP 2/91 skončila 31. 12. 2007.

Podle výsledků zkoušek dle ČSN P ENV 1187 Zkušební metody pro střechy vystavené působení vnějšího požáru se konstrukce klasifi kují dle normy ČSN EN 13501-5 Požární klasifi kace stavebních výrobků a konstrukcí staveb – Část 5: Klasifi kace podle výsledků zkoušek střech vystavených vnějšímu požáru do tříd chování střech při vnějším působení požáru.

V následujících tabulkách uvádíme ucelený přehled skladeb klasifi kovaných z hlediska chování střech vystavených vnějšímu požáru, ve kterých jsou využity materiály ze sortimentu DEK. V tabulkách naleznete mj. i okrajové podmínky z hlediska vnitřního a vnějšího prostředí, kam lze skladby použít.

Veškeré informace uvedené v tomto článku jsou zahrnuty do aktualizovaného vydání publikace KUTNAR – Ploché střechy – Skladby a detaily vydané v lednu 2008 společností DEK.

Skladby plochých střech jsou v publikaci charakterizovány pro použití z hlediska konstrukce, tepelné techniky, požární bezpečnosti a akustiky.

<Leoš Martiš>

specialista Atelieru DEK na požární bezpečnost staveb

Literatura:

[1] ČSN 73 0810:2005 Požární bezpečnost staveb – Společná ustanovení

[2] ČSN 73 0831:2001 Požární bezpečnost staveb – Shromažďovací prostory

[3] ČSN 73 0802:2000 Požární bezpečnost staveb – Nevýrobní  objekty

[4] ČSN 73 0804:2002 Požární bezpečnost staveb – Výrobní objekty

[5] ČSN EN 13501-1: 2003 (73 0860) Požární klasifi kace stavebních výrobků a konstrukcí staveb: Část 1: Klasifi kace podle výsledků zkoušek reakce na oheň

[6] ČSN EN 13501-5: 2006 (73 0860) Požární klasifi kace stavebních výrobků a konstrukcí staveb – Část 5: Klasifi kace podle výsledků zkoušek střech vystavených vnějšímu požáru

[7] ČSN P ENV 1187:2002 (73 0867) Zkušební metody pro střechy vystavené působení vnějšího požáru

[8] Expertizní hodnocení požární odolnosti variantních skladeb střešního pláště podle ČSN 73 0810, Pavus, a.s., Ing. Jan Karpaš, CSc.

[9] Rozšířená aplikace podle výsledků zkoušek chování střech při vnějším působení požáru – Povlaková hydroizolační fólie ALKORPLAN – Pavus, a.s., Ing. Pavel Neudert, CSc.

[10] Požární odolnost ploché střechy s nosnou konstrukcí z trapézového plechu a tepelnou izolací z desek z tužené minerální vaty DEKTIME 02/2007, Ing. Martina Žižková

[11] Šíření požáru střešním pláštěm – současný stav legislativy a norem, DEKTIME  05/2005, Ing. Petr Bohuslávek, Ing. Martina Žižková

Zdroj: DEKTIME 01-2008, Časopis společnosti DEKTRADE pro projektanty a architekty