Vlastníci bytů by měly být už při prvotním výběru zateplovacího systému uvážliví a vědět, do čeho investují své finanční prostředky. Neměli by brát v úvahu pouze jejich výšku, ale především kvalitu, protože pouze kvalitním stavebním materiálem / výrobkem, který vyhovuje osobitému charakteru stavby, lze zajistit dlouhou životnost realizovaných stavebních prací.

Na stavebním trhu se realizuje zateplení budov vnějším kontaktním tepelněizolačním systémem s izolantem na bázi pěnového polystyrenu s různými finálními povrchovými úpravami stěrkovými omítkami - od minerálních přes disperzní, silikátové a silikonové, nejrůznějšího původu a kvality. Mezi nejrozšířenější patří omítky disperzní, a to především pro jejich dobrou zpracovatelnost, širokou barevnou rozmanitost a odolnost proti změnám teploty při zpracování, což představuje problém například v případě silikátových omítek.

Disperzní omítky jsou charakteristické chemickou neutrálností - mají pH 5,8 až 6,9. V praxi se však tato vlastnost projevuje sníženou přirozenou ochranou proti uchycení plísní a mikroorganismů, v porovnání s ostatními typy omítek na minerální bázi, jejichž pH se nachází na úrovni 10,5 až 11,6. Tuto negativní vlastnost lze do určité míry eliminovat přidáním protiplísňové přísady. Na povrchu kontaktního zateplovacího systému realizovaného na fasádě s určitou orientací (stěna orientována na sever nebo severozápad, zastíněna porostem, v blízkosti potoka) se v podstatě vždy vytváří trvale vlhké prostředí, ve kterém dochází k mírnému měknutí povrchu omítky. Přichycení plísní a mikroorganismů je tak poměrně jednoduché.

Jelikož stavební chemie je obecně drahá, lze především v případě levných materiálů neurčeného původu získat podezření, že se protiplísňová přísada nepoužila. Ani použití přísad však neřeší dlouhodobě daný problém, protože působením povětrnostních vlivů dochází k postupné degradaci omítek a vymizení účinku přísad. Děje se to v časovém horizontu několika let. Na základě výzkumu realizovaném v Německu se zjistilo, že první projevy plísní na fasádě jsou viditelné po sedmi až osmi letech. Kromě esteticky nepřijatelného vzhledu představuje intenzivní výskyt plísní riziko především pro alergiky. Spóry plísní se totiž dostávají i do interiéru, a to například při větrání přes otevřená okna. Sanace přichází v úvahu v případě zaplísnění pouze povrchové vrstvy, přičemž spodní vrstvy ETICS zůstávají neporušené.

Lze předpokládat, že vytváření plísní na povrchu kontaktních tepelněizolačních systémech a jejich odstraňování se stane v budoucnu aktuálním tématem. Jelikož v současnosti hraje při výběru stavebních materiálů stále důležitější roli cena, a ne kvalita, je procento splnění tohoto předpokladu vysoké.

Tvorbě plísní a ukládání mikroorganismů na povrchu omítek nejen kontaktních tepelněizolačních materiálů lze předcházet vhodnou volbou materiálu, která by měla vycházet z charakteru konkrétní stavby. Náklady na následnou opravu totiž vždy překročí onu pomyslnou počáteční úsporu.

TEXT: Ing. J. Loukotka, Ing. V. Klajmon