Architektonická firma: Graça Correia e Roberto Ragazzi
Lokace: Caniçada, Vieira do Minho, Portugalsko
Rozloha pozemku: 4060 metrů čtverečních
Zastavěná plocha: 150 metrů čtverečních
Struktura: GOP
Hydraulické služby: GOP
Elektrické služby: Raul Serafim & Associados
Koordinace a dohled: Graça Correia e Roberto Ragazzi
Stavitelská firma: Almeidas & Magalhães, Lda
Započetí projektu: 2003
Dokončení projektu: 2006
Fotografie: Alberto Placido (AP), Juan Rodrigues (JR) & Luis Ferreira Alves (LFA)

Cílem tohoto projektu je rekonstrukce a rozšíření původní zříceniny na víkendové útočiště. Dům se nalézá na pozemku s mimořádnými morfologickými vlastnostmi, v jehož blízkosti teče řeka Cávado a její přítoky.

Pozemek má celkovou rozlohu 4060 m2, ale nachází se v chráněné krajinné oblasti, takže bylo nutné na pozemku ponechat všechny stromy a platilo zde stavební omezení. Konstruktivní kapacita byla vytvořena právě oblastí se stávající zříceninou.

Od prvopočátku bylo architektům jasné, že se jedná o choulostivý projekt. Umístění stavby na pozemku bylo jasně dáno, vzhledem k tomu, že nejdůležitější bylo zachování okolí. Klienti již 20 let milovali vodní lyže, takže přítomnost řeky pro ně byla velice atraktivní – za touto atrakcí zde cestují i turisté, kterým chtěli klienti pronajímat ubytování. Pro architekty tato situace znamenala, že museli vytvořit stavbu s evidentní hodnotou vnitřních prostor, která nebude příliš vybočovat z tváře krajiny.

Po pragmatické analýze okolností bylo plánem splnit nároky klienta (pár s jedním dítětem) – vytvořit prostory k pronájmu (ideálně mimo dům), jejichž součástí bude sklad pro předměty spojené s vodním lyžováním a samozřejmě koupelna.

Rozloha domu, nevyhnutelně malá, byla určena sníženým rozměrem původní ruiny. Zásadním rozhodnutím byla orientace domu. Výsledkem jeho konečného umístění na pozemku v pravém úhlu ke svahu je lepší vztah s okolím a fakt, že se tak stavba vyhýba veškerým stromům a tedy i jakémukoli poškození přírodního prostoru. Míra zásahu byla ještě snížena tím, že část budovy trčí nad svahem.

Jako polovičně pohřbený dům vypadá objekt z přístupové cesty menší a od řeky vypadá pouze jako skleněný rám schovávající se ve vegetaci. Vztah vytvořený mezi novým domem a zříceninou definuje jak přístup, tak i míru zásahu, transformujíc zříceninu při pohledu zevnitř domu na stálou přítomnost, stejně jako ostatní prvky okolí.

Plasticita betonu ve vztahu s bujnou flórou byla směrodatná, proto nemá objekt žádnou další obálku. Tento betonový objekt s přístupnou střechou byl zevnitř kompletně obložen břízovým dřevem, aby bylo dosaženo většího sjednocení s okolní přírodou.