Voda je živel, bez kterého se lidstvo neobejde. Voda je základem všeho a pro stavaře je především velkým strašákem. O pitnou vodu, bude jednou boj. Co bude, už je.

Dnes jsem se zamyslel nad vodou z hlediska vodohospodářského. Věděli jste, že až polovina dešťové vody se vsákne do půdy, zhruba jedna desetina odteče po povrchu do recipientů a zbytek se přirozeně odpaří? Tyto poměry platí pro volnou přírodu. Jak to ale funguje ve městech, kde je velké množství zpevněných ploch, které neumožňují vsakování? Většina dešťové vody odtéká do kanalizace. V lepším případě do dešťové a následně putuje do potoků a řek. V horším případě do splaškové kanalizace, kde ředí splašky v čističkách odpadních vod a komplikuje proces čištění. Obecně platí, že se ve městech vsakuje pouze 15- 20 % dešťových vod.

Základem udržitelného rozvoje je hospodaření s vodou, zadržet dešťovku na pozemku a umožnit její vsakování. To je filozofie budoucnosti. Ještě lépe, dešťovou vodu částečně také využít. I legislativa mluví jasně. Pro stavaře tolik známá prováděcí vyhláška 501/2006 Sb. ke stavebnímu zákonu, která v § 20 odd. 5 říká:

„Stavební pozemek se vždy vymezuje tak, aby na mě bylo řešeno:

c) vsakování nebo odvádění srážkových vod ze zastavěných nebo zpevněných ploch, pokud se neplánuje jejich jiné využití, přitom musí být řešeno:

1) přednostně jejich vsakováním;“.

(Zdroj: vyhláška 501/2006 Sb.)

Vyhláška také umožňuje odvod srážkových vod do oddělené kanalizace,  nebo ido smíšené kanalizace. Avšak jen s možnou regulací odtoku, tak aby návaly vody nevyřadili z provozu ČOVky.

Co to v praxi znamená? Na pozemku by měla být vyřešena likvidace dešťové vody (ze střechy, zpevněných ploch) nejlépe vskakováním. Pokud to z technických důvodů není možné, například mě napadá jílové či skalnaté podloží, lze vodu vypouštět do oddělené kanalizace. Likvidace dešťových vod do splaškové kanalizace se dnes povoluje jen zřídka. Tyto pravidla platí nejen pro novostavby, ale i rekonstrukce (jsou-li legální  ).

A jaký má smysl zadržování vody na pozemku?

Zdroj: překvapivě vlastní :))

Voda se vsakuje do spodních vod, které vodu zadrží, vzlínáním zásobují vrchní vrstvy zeminy vodou a umožnují odpařování. Mnohé nemovitosti stále využívají studně, jako zdroj vody. Spodní voda je vlastně přirozená zásobárna vody.

Vsakovací zařízení je vhodné spojit s akumulační nádrží na vodu, kterou lze snadno využít pro splachování toalet nebo zavlažování. V takovém případě se i prokazatelně šetří pitná voda. Je třeba pamatovat na to, že pitná voda je strategické medium. Navíc, úprava běžné přírodní vody na pitnou je poměrně nákladný proces.

Zdroj: www.tzb-info.cz

Poslední dobou se taky často potýkáme s tzv. bleskovými záplavami. I na to „obor“ udržitelnost pamatuje, název Stormwater management  je toho jasným důkazem. Vše je jen o konfiguraci terénu, důmyslném uzemním plánu a respektování pravidla, že voda teče z kopce. Na to se bohužel často zapomíná a náhlé přívaly vody pak ničí vše, co jim stojí v cestě. Naštěstí se dnes už obnovují léta zanešené příkopy, rokliny a opět tvoří poldry pro rozliv vod.

Jak to funguje? A jak by to mělo fungovat?

Celé to zní logicky a uzavírá to pomyslný cyklus vody. To neradi slyšíme mi stavaři. „Voda u domu, spodní voda, … jéjé, to je základ na pořádný malér“. A tak se stavaři snaží vodu od domu odvádět co nejdál. Je to nádherný příklad toho, jak stavba je multidisciplinární záležitostí a ne jen bezmyšlenkovité pokrytí potřeby „bydlet“.

Věřím, že stavaři právě protestují, že podporuju akumulaci vody na pozemku. Hydrofyzikální namáhání podzemních konstrukcí se zvýší, do sklepu bude téct voda. No…je třeba pamatovat na jednu léty prověřenou skutečnost. Nemá cenu se stavět vodě do cesty. Jediná naše možnost je respektovat ji.

Více na www.tom-builder.cz ;