V NÁSLEDUJÍCÍM ČLÁNKU JSOU POPSÁNY PRINCIPY UPLATŇOVANÉ V ATELIERU DEK. JEDNÁ SE O ŘEŠENÍ, KTERÁ SPOLEČNOST DEK ZAŘADILA DO SVÝCH TECHNICKÝCH PODKLADŮ URČENÝCH PROJEKTANTŮM A REALIZAČNÍM FIRMÁM.

 

VÝVOJ PŘÍSTUPU NORMOVÝCH USTANOVENÍ K OPRACOVÁNÍ DETAILU ATIKY NEBO STĚNY HYDROIZOLAČNÍM POVLAKEM

ČSN 73 3610 KLEMPÍŘSKÉ PRÁCE STAVEBNÍ (PLATNÁ V LETECH 1972–1987)

Norma nabízela řešení ukončení hydroizolačního povlaku na části plechového lemování v rovině hydroizolace. Řešení vzniklo nejspíš analogií s lemováním pro skládanou krytinu na šikmých střechách. Povlaková hydroizolace včetně části lemování, kterou překrývá, měla mít sklon min. 5 % od atiky.

Norma 73 3610 Klempířské práce stavební byla jediným předpisem obsahujícím nákresy konstrukčních detailů střech. Proto se plechové lemování na střechách s povlakovou hydroizolací v průběhu 20. Století tolik prosadilo. Dalšími důvody výhradní preference tohoto způsobu ukončení hydroizolace byly s největší pravděpodobností možnosti asfaltových pásů dostupných v době vzniku normy. K dispozici byly tenké asfaltové pásy s organickou, netkanou skleněnou nebo hliníkovou vložkou. Pásy se buď natavovaly nebo lepily. Jejich konstrukce jen obtížně umožňovala natavení na svislou plochu. Nedostatečná byla i trvanlivost takového způsobu ukončení při expozici slunečnímu záření a povětrnosti. Problematická byla pevnost a pružnost tehdy používaných vložek a samotné asfaltové hmoty a nízká odolnost vysokým teplotám, projevující se stékáním asfaltové hmoty nebo sjížděním pásů.

Nespornou výhodou plechového lemování je snadná opracovatelnost asfaltovými pásy. Problematická je však hydroizolační bezpečnost detailu. Rizikový je zejména spoj plechového lemování. Klempířské spoje – pokud nejsou letované – nejsou vodotěsné, tzn. neodolávají vodě působící hydrostatickým tlakem. Spoje  zatékání pod asfaltový pás /foto 01/. Dalším rizikem je nespolehlivé a málo trvanlivé přichycení asfaltového povlaku k plechovému lemování vlivem dilatace materiálů atd.

ČSN 73 3610 KLAMPIARSKÉ PRÁCE STAVEBNÉ (PLATNÁ OD ROKU 1987 DO SOUČASNOSTI)

Norma po revizi z roku 1987 mění řešení detailu oproti verzi z roku 1972. Plechové lemování napojené na povlak v ploše bylo z normy vyřazeno. Povlaková hydroizolace se vytahuje do výšky min. 150 mm nad povrch střechy, a to přes náběhový klín. V jedné z variant je povlak v horní části ukotven. Svislá část povlaku je chráněna plechem. Řešení uvedená v normě z roku 1972 jsou uvedena na /obr. 01 a 02/.

Zpracovatelé revize z bratislavské stavební fakulty do normy promítli zkušenosti se spolehlivostí spoje asfaltový pás – plech. Z detailu /02/vyplývá snaha o ochranu asfaltového  pásu v detailu před mechanickými vlivy, povětrností a UV zářením (v době vzniku normy nebyly běžně dostupné pásy s ochranným posypem). Tvary klempířských prvků nakreslené v normě se ukázaly jako problematické, zvláště provedení svislého krycího plechu společně s oplechováním atiky z jednoho kusu.

Plech použitý k ochraně tak, jak je zakreslen na /obr. 02/, zejména v části, kde je přitížen dlaždicí, je trvale vystaven vlhkosti v kontaktu s betonem a nánosy na střeše. Hydroizolační bezpečnost asfaltového povlaku je závislá pouze na přídržnosti asfaltového pásu k podkladu a spolehlivosti tmelové výplně mezi klempířským prvkem a stěnou. Nepraktickým se jeví i tvarování plechu po náběhu.

ČSN 73 1901 NAVRHOVÁNÍ STŘECH (PLATNÁ V LETECH 1975–1998)

Norma předepisuje výšku lemování z plechu nebo izolačního povlaku nejméně 200 mm. Pro svislé podklady, na které má být vyvedena povlaková hydroizolace, předepisuje součinitel tepelné vodivosti přibližně λ=1,25 W/mk s patřičnou ochranou povlaku. Je předepsána i minimální výška atiky, a to 100 mm nad přilehlou střešní rovinou.

ON 73 3300 PROVÁDĚNÍ STŘECH (PLATNÁ V LETECH 1975–1993)

Norma předepisovala opracování atik a nadezdívek do výšky 50 cm stejnou technologií jako v ploše střechy, a to tak, že se povlaková hydroizolace vytahovala přes „žlábek, vyzdívku nebo spádový beton“ pod oplechování, kde se přibila nebo přilepila do špalíků osazených v hlavě nadezdívky. Norma nabízela ukončení povlaku na atice speciálním hliníkovým profi lem. Povlaková krytina z asfaltových pásů se měla napojovat na profi l pásem z pryže na jedné straně zakotveným do profi lu a na druhé straně vlepeným mezi asfaltové pásy. Fólie se měla ukončovat na speciálních profi lech. Při montáži se mělo přihlédnout k rozměrovým změnám fólií vytvořením dostatečné vůle ve fólii.

U vysokých nadezdívek se předepisovalo vytažení povlaku do výšky min. 15 cm nad úroveň střechy, u omítnutých stěn se předepisovalo zapuštění do drážky nebo překrytí krycím páskem, u neomítnutých stěn přichycení úhelníkem nebo plechovou lištou se zatmelením styčné spáry. Na svislé plochy měla povlaková krytina přecházet přes „žlábek (lištu)“.

 

USTANOVENÍ V SOUČASNOSTI PLATNÉ NORMY ČSN 73 1901 NAVRHOVÁNÍ STŘECH – ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

H.1 Hydroizolační vrstvy spolu s dalšími hydroizolačními prvky a konstrukcemi použitými v místech stavebních detailů se navrhují tak, aby vytvořily hydroizolační systém vylučující pronikání vody do podstřešních prostor.

H.2 Hydroizolační povlaky se doporučuje převádět na prostupující konstrukce, např. atiky, nadstřešní zdivo, tlumicí komory, obruby světlíků, proniky potrubí apod., do výšky nejméně 150 mm nad vnější povrch přiléhající střešní plochy.

Pozn.: v podhorských a horských oblastech (viz příloha G) se míra přesahu odvozuje od tloušťky vrstvy sněhu u chráněné konstrukce.

H.3 Spojení horního okraje hydroizolačního povlaku s povrchem prostupující konstrukce se navrhuje tak, aby bylo nepropustné pro vodu.

Pozn.: hydroizolační povlak se překrývá lištou zataženou pod omítku nebo do spáry zdiva, popř. Se překrývá lištou s odkloněnou horní částí; vzniklý trojboký prostor se vyplňuje tmelem.

H.5 Hydroizolační povlak se v místech detailů chrání před vlivy povětrnosti i provozu způsobem, který zajistí pokud možno stejnou ochranu jako v ploše střechy.

H.6 Ochranné konstrukce hydroizolačních povlaků se doporučuje v místech detailů navrhovat demontovatelné, umožňující opravu, údržbu nebo výměnu hydroizolační vrstvy.

H.8 Jsou-li hydroizolační povlaky vyvedeny na horní plochu atiky, obvykle se chrání oplechováním. Oplechování musí mít sklon nejméně 3 ° ke střešní ploše.

REVIZE ČSN 73 3610 KLEMPÍŘSKÉ PRÁCE STAVEBNÍ

V současné době probíhá revize normy. Zpracovateli jsou oc. Ing. Zdeněk Kutnar, CSc. a ATELIER DEK. Norma se připravuje pro vydání v roce 2007. Na seminářích Střechy & Izolace 2007 byl pracovní text revize normy předložen široké veřejnosti k připomínkování. Do března 2007 proběhlo shromáždění podnětů a připomínek.

V příloze F se návrh revize zabývá napojením lemování, oplechování nebo povlakové hydroizolace na stěnové konstrukce.

F.1.19 Pro ukončení a upevnění povlakových izolací vytažených na svislé konstrukce se používají přítlačné lišty. Tvar lišty musí zajistit dostatečnou tuhost lišty mezi připevněními. Okraj povlakové hydroizolace s přítlačnou lištou se překryje krycí lištou dle F5.

F.5.1 Pro hydroizolační utěsnění a pro ukončení povlakové hydroizolace nebo svislé části klempířské konstrukce na stěnové konstrukci se používá krycí lišta. Dolní okraj lišty se zpravidla opatřuje okapnicí. Horní okraj se opatřuje klempířskou úpravou zvolenou podle způsobu napojení na stavební konstrukci.

F.5.3 Doporučuje se nepřímé napojení. Šikmý ohyb na horním okraji krycí lišty se vloží do drážky ve stavební konstrukci. Doporučuje se kontaktní spáru vyplnit tmelem nebo těsněním.

F.5.4 Má-li mít přítlačná lišta dle F.1.19… zároveň hydroizolační funkci, řeší se shodně jako okraj krycí lišty.

F.5.5 Pokud má být krycí lišta použita zároveň k začištění okraje povrchové úpravy stavební konstrukce (například omítky), musí být v kontaktu lišty s povrchovou úpravou vložen pružný materiál.

Do návrhu nového znění normy ČSN 73 3610 (2007) jsou promítnuty mimo jiné zkušenosti z praxe zpracovatelů normy – expertní a znalecké kanceláře KUTNAR a ATELIERU DEK. Z těchto zkušeností také vycházely zásady řešení hydroizolační vrstvy z pásů ELASTEK, GLASTEK, fólie ALKORPLAN a souvisejících konstrukcí na detailu ukončení ploché střechy u atiky a stěny, které uvádíme v následujícím textu.

 

ŘEŠENÍ ATELIERU DEK

Způsoby ukončení hydroizolační vrstvy z pásů ELASTEK, GLASTEK a fólie ALKORPLAN u atiky nebo stěny, které ATELIER DEK uplatňuje ve svých projektech, vycházejí z vlastních zkušeností a z aplikovaných zkušeností zpracovatelů výše jmenovaných předpisů. Detaily respektují předpisy výrobců jednotlivých materiálů.

ŘEŠENÍ DETAILU S ASFALTOVÝMI PÁSY ELASTEK A GLASTEK

Zásady konstrukčního řešení opracování hydroizolace z pásů ELASTEK a GLASTEK na detailu ukončení ploché střechy u atiky

 • Podklad pro hydroizolační  pásy musí být odpovídajícím způsobem připraven. Platí pro něj stejné zásady jako  pro podklad asfaltových pásů v ploše.

• Hydroizolační vrstva z asfaltových pásů přechází na svislou konstrukci přes atikový (náběhový) klín z minerálních vláken. Atikový klín vytváří dilatační přechod hydroizolačního povlaku z plochy na svislou konstrukci. Druhý účel klínu je technologický. Při svařování spojů asfaltových pásů kolmých k atice v tupém úhlu mezi plochou a klínem je větší šance na bezchybné provedení. Pravý úhel klínu se doporučuje  předem seříznout, aby výrobek  o koutu lépe dosedl. Klín se do koutu detailu vlepuje. První asfaltový pás nesmí být ke klínu nataven. Druhý pás je k prvnímu nataven celoplošně.

• Na atiku nebo stěnu se nenatavují asfaltové pásy  z plochy střechy. Ty se ukončují u atikového klínu. Pro opracování detailu se používají zvláštní přířezy.

• Pokud je hydroizolace tvořena dvěma pásy, provede se nejprve první pás hydroizolační vrstvy – např. GLASTEK 40 SPECIAL MINERAL – v ploše a v detailu. Následuje natavení fi nálního pásu – např. ELASTEK 40 (50) SPECIAL DEKOR, příp. ELASTEK 40 COMBI nebo některých pásů z řady ELASTEK pro speciální účely – v ploše a v detailu /obr. 03 a 04/.

• I když je hydroizolace v ploše tvořena jedním pásem – např. ELASTEK 50 SOLO, napojení na atiku nebo na stěnu se opracovává obdobně jako u hydroizolace ze dvou asfaltových pásů /obr. 05/.

• Pokud jsou vrstvy střechy fi xovány kotvením /obr. 04 a 05/, je v detailu u atiky nutno počítats umístěním kotev. To ovlivňuje velikost přesahů asfaltových pásů ve spojích. Musí být zakryta hlava kotvy a zároveň musí být vytvořen dostatečně široký svar pásů

• Asfaltové pásy se kladou až k vnější hraně zhlaví atiky ve sklonu min. 3° směrem do střechy. Zhlaví se následně oplechuje. Sklon zhlaví atiky lze vytvořit např. Vhodně umístěnými latěmi s patřičnou ochranou proti biologickým vlivům a OSB deskou /obr. 03 a 04/.

 

KLAD POVLAKOVÉ HYDROIZOLACE V KOUTU A ROHU

Funkčních způsobů opracování koutu a rohu asfaltovými pásy je mnoho. ATELIER DEK preferuje způsob, kde se minimalizuje natavování pásu na pás s hrubým břidličným posypem. Tam, kde se nelze vyhnout natavování pásu na pás s břidličným posypem, doporučuje se připravit klad pásů tak, aby se využil okrajový pruh bez posypu. Pokud ani to není možné, lze pro snížení rizika chybného svaření povrch spodního pásu nahřát a posyp špachtlí zatlačit do asfaltu. Pro snadnější opracovatelnost doporučuje ATELIER DEK pro finální vrstvy asfaltových pásů v detailech používat pásy s břidličným posypem tl. min. 5 mm (např. ELASTEK 50 SPECIAL DEKOR).

KLAD PÁSŮ V KOUTU – SPODNÍ ASFALTOVÝ PÁS

Při provádění prvního asfaltového pásu v koutu se nepoužívají žádné další speciální přířezy, pouze se vhodným způsobem tvarují přířezy pásů z rovných částí atik /foto 05 a 06/.

KLAD PÁSŮ V KOUTU – VRCHNÍ ASFALTOVÝ PÁS

Pro druhou vrstvu asfaltového pásu se používají předem na stavbě nařezané tvarovky. Ačkoliv se druhá vrstva asfaltového pásu provádí z pásu s ochranným břidličným posypem (ELASTEK 50 SPECIAL DEKOR), některé tvarovky v detailu se připravují z pásu bez posypu  (GLASTEK 40 SPECIAL MINERAL) /foto 11 a 12/. Toto opatření zabraňuje tomu, aby se další asfaltové pásy navařovaly na podklad s posypem, příp. aby se musel posyp z podkladu odstraňovat. Pro zakrytí tvarovek bez posypu je nutné fi nální pásy chráněné proti UV záření břidličným posypem svařovat na sraz /foto 16/.

KLAD PÁSŮ V ROHU

Při opracování rohu se v první a druhé vrstvě pásu používají obdobné tvarovky – liší se pouze velikostí /foto 07, 08, 13, 14/. Rozdílná velikost tvarovek plyne z rozdílné velikosti přesahu spodního a vrchního pásu převáděného ze svislé plochy do plochy střechy. Stejně jako v případě koutu, i zde se v druhé vrstvě asfaltového pásu používají tvarovky bez posypu, které budou po dokončení detailu zcela zakryté /foto 15 a 16/.

ZÁSADY KONSTRUKČNÍHO ŘEŠENÍ OPRACOVÁNÍ HYDROIZOLACE Z PÁSŮ ELASTEK A GLASTEK NA DETAILU UKONČENÍ PLOCHÉ STŘECHY U STĚNY NEBO VYSOKÉ ATIKY

• Pro přechod hydroizolace z plochy střechy na svislou část platí stejné zásady jako pro atiku. Hydroizolace je na připravený povrch stěny natavena.

• Okraj vrchního asfaltového pásu je ke svislé konstrukci připevněn přítlačnou plechovou lištou, kotvenou obvykle po 200 až 300 mm do podkladu, a to ve výšce min. 150 mm nad povrchem střechy. Horní okraj lišty je zatmelen. Detail je doplněn krycí plechovou lištou s horním okrajem zapuštěným do drážky, vyříznuté ve zdivu nebo omítce. Drážka je zatmelena. Hlavy kotevních prostředků jsou zakryty letovanými puklíky /obr. 06/.

• Pokud je svislá část hydroizolační vrstvy chráněna speciální konstrukcí, musí být tato konstrukce kotvena k podkladu také až ve výšce min. 150 mm nad povrchem střechy.

• Uplatňují se všechny zásady formulované v revizi ČSN 73 3610 (2007).

ZÁSADY KONSTRUKČNÍHO ŘEŠENÍ OPRACOVÁNÍ HYDROIZOLACE Z PVC-P FÓLIE ALKORPLAN NA DETAILU UKONČENÍ PLOCHÉ STŘECHY U ATIKY

• Pro opracování veškerých detailů fólií ALKORPLAN jsou zapotřebí spojovací poplastované plechy a speciální tvarovky pro kouty a rohy z PVC-P fólie. Spojovací plechy jsou vyrobeny z pozinkovaného materiálu, který je z rubové strany lakovaný a z lícové je opatřen vrstvou měkčeného PVC, která je s materiálem fólie ALKORPLAN chemicky kompatibilní a dokonale svařitelná.

• Podklad pod fólií v detailu musí splňovat stejné parametry, jako podklad pod fólií v ploše. Zejména musí být fólie separovaná od všech podkladů (kromě desek z minerálních vláken) syntetickou textilií plošné hmotnosti min. 300 g/m2 (např. FILTEK 300).

• Na svislou konstrukci se fólie ALKORPLAN vytahuje přes koutovou lištu z poplastovaného plechu /obr. 7 a 8/. Koutová lišta je v systému ALKORPLAN povinný prvek. Pokud má být svislá konstrukce opatřena tepelnou izolací, lze koutovou lištu připevnit ke konstrukci atiky před tím, než se kotví deska tepelné izolace /obr. 7/. Tepelná izolace atiky pak musí být tvořena deskami z minerálních vláken, aby při svařování fólie horkým vzduchem nedošlo k jejímu poškození. Zároveň lze použít lištu z jiného než poplastovaného plechu, protože slouží pouze k uchycení fólie ke stěně.

• Koutovou lištu lze variantně připevnit i po montáži svislé tepelné izolace. Při tomto řešení musí být alespoň v místě pod lištou zvolena dostatečně tuhá tepelná izolace, která přenese tlak vyvolaný kotvou (např. EPS vypěňovaný do formy – DEKPERIMETER – nebo XPS).

• U kotvených skladeb střech /obr. 7/ je třeba vždy podél atiky nebo stěny počítat s řadou kotev fi xujících skladbu střechy před sáním větru a dalšími účinky. Tuto funkci v žádném případě nepřebírá přichycení fólie ke koutové liště v detailu. Sání větru po obvodě střechy a v detailech bývá obvykle vyšší než v ploše a nároky na umístění dostatečného počtu kotev na 1 m2 převyšují možnosti bočních přesahů fólie – zejména u velkých šířek rolí.

• Při přechodu ze svislé plochy nazhlaví atiky lze využít rohovou lištu z poplastovaného plechu.

• Fólii lze ukončit až na vnější hraně atiky na závětrné liště nebo na oplechování s okapnicí z poplastovaného plechu. Spoje jednotlivých dílů závětrné lišty se stejně jako spoje všech klempířských konstrukcí z poplastovaného plechu, přes které teče voda, spojují pruhem fólie ALKORPLAN 35170 (bez výztužné vložky). Před navařením tohoto pruhu  e spára mezi plechy přelepuje separační páskou, aby fólie nebyla v bezprostřední blízkosti  spáry k plechu přivařena. To je důležité pro trvanlivost  spoje dilatujícího plechu.

• Sklon atiky lze vytvořit např. vhodně umístěnými latěmi s patřičnou ochranou proti biologickým vlivům a OSB deskou /obr. 7, foto 17/.

• V jiné variantě lze fólii nazhlaví atiky ukončit na předem nakotveném pásku z poplastovaného plechu a atiku obvyklým způsobem oplechovat.

ZÁSADY KONSTRUKČNÍHO ŘEŠENÍ OPRACOVÁNÍ HYDROIZOLACE Z PVC-P FÓLIE ALKORPLAN NA DETAILU UKONČENÍ PLOCHÉ STŘECHY U STĚNY NEBO VYSOKÉ ATIKY

• Pro přechod hydroizolace z plochy střechy na svislou část platí stejné zásady jako pro atiku.

• Ke svislé konstrukci je spolu se separační textilií kotvena ukončovací stěnová lišta z poplastovaného plechu, a to ve výšce min. 150 mm nad povrchem střechy. Hydroizolační fólie je k této liště horkovzdušně přivařena. Horní okraj lišty je zatmelen. Detail je navíc opatřen krycí plechovou lištou s horním okrajem zapuštěným do drážky ve zdivu nebo omítce. Drážka je zatmelena. Hlavy kotevních prostředků jsou zakryty letovanými puklíky.

• Pokud je svislá část hydroizolační vrstvy chráněna speciální konstrukcí, musí být tato konstrukce kotvena k podkladu také až ve výšce min. 150 mm nad povrchem střechy. Uplatňují se všechny zásady formulované v revizi ČSN 73 3610 (2007).

ZÁVĚR

Výkresová schémata uvedená v tomto článku jsou včetně dalších zveřejněna v příručce – KUTNAR Ploché střechy – skladby a detaily určené zejména projektantům. Projektantům, architektům a studentům středních a vysokých škol stavebních oborů jsou detaily plochých střech a dalších izolačních konstrukcí k dispozici rovněž v elektronické podobě na stránkách www.dekpartner.cz jako součást nadstandardní technické podpory v programu  DEKPARTNER.

<Petr Bohuslávek>

Foto:

Petr Bohuslávek

David Mařík

Lubomír Odehnal

Josef Strouhal

Petr Žemla

 

Kresba obrázků:

Petr Prokýšek

Zdroj: DEKTIME 02-2007, Časopis společnosti DEKTRADE pro projektanty a architekty