Klášter de Sant Francesc, Santpedor, Španělsko

Cílem přestavby kláštera de Sant Francesc v Katalánském městě Santpedor bylo přeměnit budovu na kulturní zařízení. Dvě postupně realizované fáze přestavby ve výsledku umožnily budovu používat jak jako posluchárnu pro konání mší, tak i jako víceúčelové kulturní prostory. V budoucnu pravděpodobně proběhne třetí etapa přestavba, při které dojde k přeměně horních pater kaplí(na jižní straně kostela) na historický archiv.

Klášterní komplex byl postaven františkánskými kněžími v 18. století.Klášter, zahrnující zrekonstruovaný kostel byl postaven v letech 1721 – 1729. Komplex byl používán jako klášter až do roku 1835. V roce 2000 zbyla z klášteru jen ruina, která byla následně zdemolována. Stát zůstaly pouze kostel a část obvodové zdi, ale i tyto části byly ve špatném stavu.

K renovaci kostela došlo v roce 2003. Budova nebyla nikdy izolovaná – byla neoddělitelnou součástí celého klášterního komplexu. Například k hornímu patrům bočních kaplí kostela existovala přístupová cesta jen z prvního patra kláštera, nikoli z kostela samotného. Kostel měl pouze dvě stěny, po demolici kláštera bylo tedy třeba zbylé stěny dostavět.

Kvalita konstrukce kostelanebyla nijak vysoká. Jeho střecha se propadla a klenby lodí a kaplí se částečně zřítily. K rekonstrukci se přistoupilo pouze díky kulturní a historické hodnotě budovy. Díky svému havarijnímu stavu, interiér budovy nabízel pozoruhodné prostorové kvality. Původní stavba dovnitř nevpouštěla takřka žádné denní světlo, což se díky propadení střechy změnilo a celému interiéru velice prospělo.

Cílem projektu bylo zachovat velikost a prostorové kvality hlavní lodi kostela, stejně jako přístup denního světla. Zachování přístupu denního světla si vyžádalo nejrůznější řešení – střešní okno s výhledem na zvonici z vnitřku lodi, otevřenou hlavní kapli, velké střešní okno na severní straně a také snížení střechy hned na začátku lodi kostela, aby světlo dosáhlo na vnitřní stranu vstupní zdi.

Hlavním cílem rekonstrukce bylo rozlišení nových prvků(zkonstruovaných za použití moderních stavebních systémů) od originálních prvků historického kostela. S cílem zachovat všechny aspekty minulosti, rekonstrukce nezakryla stopy po ranách a jizvách na budově. Naopak, zůstaly zde jasně viditelné propadliny a všeobecně stopy chybějících prvků(jako například otvory, kde kdysi byly oltářní obrazy).

Dalším úkolem bylo zajistit jednotu a rozměr hlavní lodi kostela, a to i novými prostory a potřebami, které kostel předtím neměl – schody do vyšších pater, toalety a pokojů s vybavením. Za tímto účelem byly tyto prostory umístěny částečně mimo hlavní budovu, to vše způsobem, který udržuje vizi jednotného prostoru jak hlavní lodi, tak i hlavní kaple.

Soubor postavených ramp a schodišťkromě zajištění přístupu do horních pater také definuje kruhovou dráhu celého projektu, tedy prvek často používaný u muzeí. Tato okružní trasa návštěvníkům umožní projít kostel jako celek a vidět jej širokým zorným polem.

Použité konstrukční a stavební metody umožnili zesílení kostelaza současného zachování známek poškození. Rekonstrukce se snažila o zachování historického dědictví budovy, což se podařilo. Tento starobylý klášter dostal unikátní moderní formu a zároveň si zachoval svou minulost.