Klenby se používaly ve všech slohových architektonických obdobích, jsou jedním z nejstarších konstrukčních prvků, používaných pro stropní konstrukce.  Stropní klenby byly nalezeny v komplexech staveb pyramid v Egyptě, v Mezopotamii, běžně se používaly v antice a neodmyslitelnou součástí staveb zůstaly až do začátku 20. století. V dnešní době se používají jen výjimečně, především pro zastřešení velkorozponových staveb. Ale je nutno je znát, neboť se s nimi setkáváme při adaptacích a rekonstrukcích památkových budov. Klenby se prováděly z kamene, cihel nebo litého zdiva. To bylo dáno lokalitou stavby a historickým obdobím.

Klenba je oblouková stropní konstrukce, která přenáší celé zatížení na ní spočívající, včetně své vlastní hmotnosti, šikmo do podpěr. Tyto síly je nutno zachycovat táhly nebo přímo podporujícími konstrukcemi. Klenby jsou konstruovány jako zdivo z kusových prvků kamenných nebo cihelných (tzv. klenáků) vyklenutých do systému ložných spár (které svírají s lícním obloukem úhel 90°) a spár styčných. Vrchol klenby je uzavřen vrcholovým klenákem (v ose klenby nesmí být spára!).

Systém přenášení tlaků v klenbě do opěr (1 - klenák, 2 - težiště klenáku,

3 - ložná spára, 4 - pata klenby, 5 - opěra klenby, 6 - složkový obrazec,

T - tangenciální složka (sčítá se s ostatními a přenáší se do opěry),

N - normálová složka (přemáhá se třením v ložných spárách a pevností materiálu),

P - výslednice tlaku jeddnotlivých klenáků)

Názvosloví u kleneb (1 - opěra klenby, 2 - pata klenby, 3 - líc klenby,

4 - nadezdívka, 5 - vrcholový klenák, 6 - rub klenby, 7 - ložná spára,

8 - styčná spára, v - výška klenby, O-O' - délka klenby, l - rozpětí klenby)

Druhy patek kleneb

Klenba je navázaná na podpůrnou konstrukci prostřednictvím paty klenby, která má různé druhy provedení. Zapuštěné paty jsou konstrukčně jednodušší, ale zeslabují podpůrnou konstrukci. Vyložená pata musí být konstrukčně nebo materiálově zajištěna tak, aby svislá reakce v uložení klenby nezpůsobila jejich porušení smykem. Proto se často používá zesílení klenbového tělesa u paty klenby. Především ploché klenby vyvozují velké šikmé tlaky, které je třeba zachycovat opěrami (zdi, klenbové pásy), ocelovými pásy nebo jejich vzájemnou kombinací. U táhel je nutné vždy zohlednit přípustnou podchodnou výšku a estetiku interiéru. Zapuštěné klenby je možno konstruovat jen při pásech širokých min. 450 mm, zapuštěním patky se nesmí opory klenby výrazně oslabit, klenbový pás se nesmí oslabit na rozměr menší než 300 mm ( při šířce pásu 450 mm zapuštění patky nesmí přesáhnout 1/4 cihly, tj. 75 mm z obou stran pásu, přičemž pod patkou musí být pás vysoký min. 1/4 cihly, tedy 75 mm, při užším páse jak 450 mm je potřebné vyložení patek).

Druhy patek kleneb (a - vyložená, b - zapuštěná, c - polozapuštěná, d - zazubená vyložená)

Vztah klenby a klenbového pásu
Klenba vzhledem k existenci spár mezi dílci není schopná přenášet tahová namáhání. Výslednicová tlaková čára musí zůstat vždy uvnitř jádra průřezu. Stabilitu stěnových podpor podstatně zlepšuje vertikální síla, která vzniká od hmotnosti konstrukce nad patou klenby nebo v její blízkosti.

Charakteristické znaky kleneb

Charakteristickým znakem kleneb jsou čelní oblouky ležící v rovině kolmé na osy kleneb. Čelní oblouk může mít různý tvar, avšak vždy vychází z kružnice, případně jejích modifikačních křivek, jak je znázorněno na obr.

Druhy čelních oblouků ( A- plný, půlkruhový oblouk, B,C,D - segmentové oblouky, E - přímý oblouk, F - oválný, eliptický oblouk, G - gotický oblouk raně gotický, H- středně gotický ,I- pozdně gotický , J - maurský oblouk, K - čelní oblouk = kobylí hlava L - španělský oblouk, M - tudorský oblouk, N- sdružené oblouky, O - sdružené bazilikální oblouky)

Klenby sestavujeme podobně jako zdivo, z kusových prvků, které mohou mít upravený tvar do kónusu. Takto upravený materiál nazývame klenáky, jejichž zkosené strany směřují do středu zakřivení. Nebo zkosení může být nahrazeno nestejnou tloušťkou malty v ložné spáře. případně se použijí prvky nepravidelného tvaru, kde nerovnosti včetně zkosení je suplováno maltou. Styčné spáry jsou prostřídány, aby byla zajištěna vazba mezi jednotlivými klenáky.

Vrchol, závěr klenby je uzavřen vrcholovým záverečným klenákem, který svojí hmotností rozepře obě strany klenby. Vrcholem klenby nesmí nikdy probíhat ložná spára. Klenba se vytváří z obou stran současně. Po vyklenutí klenby se její rub zatře maltou, provede se klenbová nadezdívka a násyp. Vyzdívání kleneb se provádí na plnoplošné bednění nebo na ramenáty.

Druhy kleneb podle tvaru a konstrukce

• valená - z ní jsou odvozené klášterní a křížové
• klášterní - klášterní klenba, rovná klenba, zrcadlová klenba, kopule, česká klenba, pruská klenba
• křížová - křížová klenba, hvězdicová klenba, lunety

Valené klenby

• jsou základem všech kleneb
• klene se od jedné podpory k druhé v neměnném tvaru
• Při zaklenování valené klenby je potřebné podepření bedněním, bednění pásů můžou tvořit zakřivené dřevěné šablony, které jsou konci buď na cihlách vystupujících z líce zdiva nebo na skobách zaražených do ložných spár ostění, mezi takto vytvořené opory a šablonu se vloží kónické klíny, kterými se šablona výškově vyrovná. Klenba se zdí postupně z obou stran stejně tak, aby nedošlo k jednostrannému přetížení bednění. Po zaklenutí a zatvrdnutí malty se uvolněním klínů bednění uvolní a odstraní, odstraňuje se pozvolna.
• křivost bednění větší valené klenby se dosáhne skružemi, opět je možnost výškově vyrovnat klíny

Klášterní klenby

• klášterní klenba vznikla průnikem dvou nebo více valených kleneb
• vyžaduje oporu po celém obvodě, oporou mohou být stěny, pásy, traverzi apod.
• klášterní klenbu tvoří dvě valené klenby klenuté ve směru od patek k vrcholu klenby, ve kterém nosnou část tvoří žebrové skruže ve vrcholu podepřené vertikálním sloupkem - tzv. mnichem
• rovná klenba, nejčastěji nad obdélníkovým tvarem, uzavřená ve svých čelech valenou klenbou
• zrcadlová klenba vznikne z klášterní nebo rovné klenby nahrazením vrcholu přímou klenbou s malým vzepětím (asi 1/30 rozponu přímé klenby) tato část klenby bývá z cihel nebo železobetonu
• kopule je vlastně klášterní klenba, kde patková spára tvoří uzavřenou křivku
• česká klenba vznikne z kopuly vytvořené nad patkovou křivkou opsanou nad základním půdorysným tvarem klenbových podpor

• Výhodou kleneb je především jejich dobrá statická únosnost, požární odolnost, trvanlivost ve vlhkém prostředí, vzhledem k hmotnosti dobré akustické vlastnosti, dlouhá životnost.
• Nevýhodou kleneb je především velká hmotnost, pracnost při provádění, velká tloušťka stropní konstrukce, nerovnost podhledu.

◄◄◄ Zpět na pozemní stavitelství obsah

 Upozornění : Obsah převzat ze stránky pozemní-stavitelství.wz.cz. Stav k roku 2000, článek bude aktualizován podle soudobých norem a předpisů platných v ČR.