V LETECH 2005 A 2006 PROBĚHLA REKONSTRUKCE ZÁMKU V LIPNÍKU NAD BEČVOU VČETNĚ STŘECHY KONÍRNY ZÁMKU, JEDNÉ Z NEJSTARŠÍCH DOCHOVANÝCH VEGETAČNÍCH STŘECH V ČESKÉ REPUBLICE. OBNOVENÁ STŘEŠNÍ ZAHRADA BYLA SLAVNOSTNĚ OTEVŘENA 9. A 10. ZÁŘÍ U PŘÍLEŽITOSTI CELONÁRODNÍCH DNŮ EVROPSKÉHO DĚDICTVÍ.

VEGETAČNÍ STŘECHY V SYSTÉMU DEKTRADE

Střešní zahrada konírny je zmíněna v publikaci KUTNAR – Vegetační střechy a střešní zahrady – skladby a detaily, ve které společnost DEKTRADE a ATELIER DEK shrnují základní principy navrhování a realizace vegetačních střech.

Protože v roce 2006 proběhla v rámci rekonstrukce celého zámku i rekonstrukce střešní zahrady konírny, na které měly možnost podílet se také ATELIER DEK a společnost DEKTRADE, požádali jsme o komentář, shrnující historii a současnost střechy, Ing. Josefa Březinu z přerovské kanceláře Národního památkového ústavu, který pro celou rekonstrukci zajišťoval dohled památkové péče.

VZNIK VEGETAČNÍ STŘECHY V LIPNÍKU

„Zámek v Lipníku nad Bečvou nechal zbudovat Jiří Bruntálský z Vrbna. Stavba byla dokončena roku 1609. Jako nové panské sídlo vznikl mimo středověké město. V uzavřeném urbanistickém celku středověkého města, obehnaného hradbami, se nenacházela rozvojová plocha, která by umožnila vybudování rozlehlého panského sídla.” Viz obr. 01, 02. „Od počátku se zámek skládal z hlavní budovy, určené pro bydlení, a z bočních křídel. Konírna měla v té době šikmou sedlovou střechu o nízkém sklonu, typickém pro renesanci. Krytinu tvořily pálené tašky. Stavba sloužila pro ustájení ušlechtilých koní, které rodina využívala pro zápřah do kočáru a osedlání. Hospodářská zvířata byla ustájena v dalších hospodářských budovách. Roku 1626 zámek přestal být rodovým sídlem a stal se administrativní budovou správy panství – velkostatku – s hospodářským dvorem, přilehlým k areálu zámku.“

NOVOKLASICISTNÍ PŘESTAVBA

V letech 1861 – 63 proběhla přestavba zámku v novoklasicistním stylu. Na samotné budově zámku bylo přistavěno jedno patro a střecha s obytným podkrovím. „Zejména pod vlivy ze zahraničí vznikla myšlenka vybudování terasy na střeše konírny. Původní šikmá střecha byla snesena a na střeše konírny byla vybudována dlážděná terasa, spojená můstkem s budovou zámku. Nejednalo se ještě o střešní zahradu, ale o prostor, kde se letnily rostliny ze zámku a postupně byla budována střešní zahrada. Na terasu byl vybudován i nový přístup ze zámeckého parku.“

STŘEŠNÍ ZAHRADA

„Od roku 1910 probíhaly na zámku dílčí úpravy. V roce 1911 proběhlo výběrové řízení na dodavatele nové střechy konírny, ve kterém zvítězila fi rma Eduarda Asta. Ta nabídla železobetonovou trámovou konstrukci s největší únosností, která splňovala předpoklady pro vybudování střešní zahrady.“

Povrch pro provedení hydroizolační vrstvy byl vyspádován k okrajům střechy do betonových odvodňovacích žlabů. Hydroizolace byla vytvořena lepenkami spojovanými litým asfaltem. Přímo na hydroizolaci byla rozprostřena vrstva zeminy o tloušťce několik desítek centimetrů. Uprostřed zahrady bylavybudována železobetonová fontána.

„Pravidelné plochy vymezené sítí pěšin byly zatravněny a zdobeny letničkovými záhony. V letním období se nadále na zahradu umísťovaly květiny v nádobách z interiéru zámku. Starost o střešní zahradu připadla zámeckým zahradníkům, kteří pečovali i o celý zámecký park a přilehlé zahradnictví. K lepšímu klimatu rostlin na střešní zahradě a snadnější údržbě pravděpodobně přispívalo i to, že střecha byla v té době z jižní a západní strany stíněna korunami vzrostlých stromů. Z nich se do současné doby zachoval přes 150 let starý Buk převislý na jižní straně. Mimochodem tento strom mohl být jedním z pravděpodobných důvodů, proč z jižní strany nebylo vybudováno monumentální schodiště na střešní zahradu z parku, ale pouze jednoduché dvouramenné podél jižní fasády.“

POKRAČOVÁNÍ 20. STOLETÍ

Po roce 1945 zahrada ztratilasvůj účel a postupně se měnila v zelinářskou zahradu. Od roku 1948 sloužila střecha konírny výhradně pro pěstování zeleniny a drobného ovoce.

„Paradoxně tato péče v období totality zachránila střešní zahradu před zkázou náletovými dřevinami. Jediné dřeviny, které se na střeše pěstovaly, byly angrešty a rybízy. Na konci devadesátých let, kdy zahrada ležela zcela ladem, se na střeše již nacházely semenáčky buků, javorů a jasanů, které by později nevratným způsobem poškodily historické stavební konstrukce střešní zahrady.“

V 80. letech došlo z důvodu zatékání k opravě pruhů hydroizolace podél obvodu střechy. Jednalo se o dílčí opravu bez jakýchkoliv úprav ostatních konstrukcí.

SOUČASNOST

Pro chátrající zámek se na konci minulého století hledalo nové využití, které by zároveň zajistilo investora kompletní rekonstrukce. Rozhodnuto bylo o umístění prostor městského úřadu.

„Prostory zámku byly citlivě památkově adaptovány pro nové požadavky administrativní budovy. Při adaptaci se hledala taková řešení, která by umožnila zachovat konstrukce dokumentující etapy vývoje památky. Např. Nezbytná výtahová šachta byla umístěna do prostor, kde již v minulosti z důvodu budování hygienických zařízení byly zrušeny klenby. V případě střešní zahrady konírny bylo klíčovým úkolem zamezení dalšího zatékání do konstrukcí – tedy kompletní obnova hydroizolační funkce střechy. V rámci těchto úprav se přistoupilo k obnovení vzhledu střešní zahrady z počátku 20. století.“

NÁVRH NOVÉ SKLADBY STŘECHY

Návrh nové skladby střechy pro připravovanou rekonstrukci zpracoval podle zásad uvedených v publikaci KUTNAR – Vegetační střechy a střešní zahrady – skladby  a detaily ATELIER DEK. Skladba nových izolačních vrstev střechy je zcela novodobým prvkem ve střeše konírny. Její volba však byla nutná k dalšímu zachování technického stavu a vzhledu celé památky.

Pro daný sklon do 5° byla navržena střecha s klasickým pořadím vrstev s parozábranou (provizorní hydroizolací), tepelnou izolací, hydroizolací odolávající prorůstání kořenů, ochrannou vrstvou z netkané syntetické textilie, drenážní a hydroakumulační vrstvou z profi lované perforované fólie DEKDREN a fi ltrační vrstvou rovněž z netkané syntetické textilie /Obr. 03/. Obecné principy navrhování vrstev vegetačních střech jsou shrnuty v samostatném sloupku v závěru článku.

VOLBA ZELENĚ

„Investor – město Lipník – si je vědom nutnosti údržby vegetační střechy a nákladů, které je pre tyto účely nutné vyčlenit. Proto byla zvolena varianta osázení s minimálním počtem druhů rostlin. Zachováno ale bylo členění střechy.“

REKONSTRUKCE STŘECHY

Po snesení vrstvy zeminy se ukázalo, že asfaltová hydroizolace je zcela nefunkční, na částech střechy chyběla zcela nebo vytvářela extrémně nerovný povrch. Bylo ji nutné rovněž sejmout. Restaurováno bylo kamenné zábradlí a schodiště. Následovala montáž izolačních vrstev /foto 10/. Již při montáži drenážní vrstvy z profi lované fólie DEKDREN se přihlíželo k budoucímu členění střechy na zelené plochy a komunikace. V místech ploch se zelení se fólie pokládala tak, aby zároveň plnila hydroakumulační funkci – s nopy orientovanými dolů. V plochách komunikací se orientovala opačně, aby se v maximální míře uplatnila pouze drenážní funkce a voda byla co nejrychleji odvedena ze skladby střechy. Pozornost vyžadovala i konstrukce fontány.

„Technický stav původní fontány vyžadoval její sanaci. Ta by však  byla takového rozsahu, že by byla zcela změněna materiálová podstata konstrukce. Proto byla fontána nahrazena přesnou kopií.“ Zeleň použitá na střeše konírny vyžaduje trvale intenzivní zálivku. Na střeše bylo instalováno automatické závlahové zařízení s nezbytnými čidly a automatickými ventily. Zařízení je vybaveno i místy pro připojení aparatury sloužící k ručnímu zalévání.

DOKONČENÁ STŘECHA

Střešní zahrada byla slavnostně otevřena 9. a 10. září u příležitosti celonárodních Dnů evropského dědictví.

„V současné době je hydroizolační funkce střechy konírny zámku zajištěna. Nyní se naše pozornost obrací ke zbytku stavby. Momentálně se zpracovává projektová dokumentace rekonstrukce zbylé části konírny pod střechou.“

Na závěr Ing. Josef Březina dodává:

 „Jsem velice rád, že se podařilo najít využití pro budovu zámku a tedy i prostředky pro jeho citlivou adaptaci, a tím pro rekonstrukci nejstarší střešní zahrady u nás. Naplnila se tak podstata památkové péče. Ta spočívá v takovém přístupu k památkám, aby se při zachování památkové podstaty objektu co nejvíce prodloužila životnost a působení památky  v našem prostředí a v našem životě,aby památka byla trvale součástí jakéhosi vzdělávacího procesu vnímání variability staveb, při kterém bychom neměli zapomenout na minulost, žít přítomností a pamatovat na budoucnost.“

Autor :  

<Petr Bohuslávek>

Foto:

Jaroslav Nádvorník

Libor Zdeněk

Petr Bohuslávek

Zdroj: DEKTIME 01-2007, Časopis společnosti DEKTRADE pro projektanty a architekty