Nabyli jste pozemek, vybavili stavební povolení na výstavbu rodinného domu a přizvali jste geodeta. Ten vám vytyčil přesné hranice pozemku a podle projektové dokumentace vytyčil vnější obvodové stěny stavby, výškové osazení stavby včetně osazení tzv. stavebních laviček příp. kolíků. Nyní můžete začít kopat základy.

Geologický průzkum
Setkání s geologem se / pokud chcete klidně spát / nevyhnete. Geologické posudky po loňských záplavách a sesuvech půdy zažívají svou renesanci. Nejvýhodnější pro Vás bude pořídit si geologický posudek ještě před vypracováním projektové dokumentace. Projektant na základě posudku vypracuje nejvhodnější způsob zakládání stavby a při výstavbě už nevzniknou žádné problémy / tedy pokud se neobjeví nepředvídatelná anomálie /. Geologický průzkum popisuje poměry zeminy, vlastnosti a hloubku podzemní vody a stav hladin zeminy. Pro posudek je třeba provést minimálně dvě hloubkové sondy, které popíšou vertikální formát geologických vrstev. Hloubka sondy by měla být minimálně dvojnásobkem hloubky založení stavby. Při běžném typu rodinného domu si vystačí geolog s kopanou sondou. Pokud však hrozí sesuvy půdy nebo se jde do větších hloubek / suterén /, případně uvažujete o / vertikálním / tepelném čerpadle je nutností vrtaná sonda, což má samozřejmě vliv na cenu geologického posudku. Před výstavbou je dobré ujasnit si zda plánujete mít studnu tam vertikální vrty slouží k posouzení vydatnosti vody pro studnu.

Geologický posudek vyloučí i nevhodné místa na zakládání stavby, mezi ně se řadí:

• místa kde hrozí sesuv půdy
• záplavové místa nebo místa ohrožená přívalovou vodou
• rašeliniště, bahnité půdy
• místa kde byla nevhodná navážka půdy
• poddolované oblasti
• místa označená jako archeologické naleziště

Projekt základů

Návrh základů je součástí projektové dokumentace a tvoří samostatný výkres. Určuje způsob, provedení, hloubku a materiálové provedení základů. Popisuje izolaci základů / hydroizolaci, tepelnou izolaci, izolaci proti radonu a pod. / K provedení základní potřebujete i projekt sítí, které základmi procházejí / např. kanalizace, elektro, bleskosvod, voda a.i. /

Základy

Základy jako takové přenášejí váhu domu do podloží. Nejčastěji se při výstavbě rodinných domů používají:

• základové pásy / betonové, železobetonové /
• základová deska
• výjimečně i piloty
• v suterénu s vysokou hladinou spodní vody tzv. základové vany

Plocha základů bývá zpravidla širší než plocha zdiva, které je na základ ukládáno. Hloubka založení vyplývá z několika faktorů jako jsou typ zeminy, lokalita, způsob zatížení základu a pod. Je důležité dodržet navrženou hloubku založení a její rovnoměrnost. Mělké a nerovnoměrné založení je častým zdrojem poruch / praskliny, posuny /.
Základy zakládáme do nezámrzné hloubky v naší lokalitě cca. 80 - 130 cm. Hloubka základu se měří od upraveného terénu po základovou spáru.

Vysvětleme si pojem základová spára - je to rovina, kde se konstrukce základů stýká se zemí. Nezamrznou hloubku ovlivňuje lokalizace, druh zeminy a obsah vody v zemině. Šířka základu závisí na podloží ale i od horní konstrukce stavby, navrhuje se podle velikosti a způsobu zatížení působícího na základy.

Základní pravidla při zakládání stavby

• na základech se nesnažíme ušetřit, může / a určitě / se to později projeví na stabilitě stavby
• co nejrychleji po vyhloubení základové spáry začít se spodní stavbou
• vykopat základové spáry před zimou a začít betonovat na jaře je nevhodné!
• začistit základovou spáru, měla by být bez zabahnění, bez zaplavení vodou a zásypů
• přizvat geologa aby převzal základovou spáru, zapsat převzetí do stavebního deníku
• základovou spáru nehutníme
• použít štěrkové lůžko na základě  a v smyslu projektové dokumentace
• při výskytu spodní vody by mohlo dojít k zavodnění základů, nezapomeňte na drenáž!
• při nesoudržných zeminách je nutné použít bednění základové spáry
• pozor na prostupy sítí základy!
• nezapomenout na uložení zemnícího pásu pro bleskosvod

Velký důraz je nutné klást na přestupy sítí základy, před samotnou betonáží je třeba vyhotovit nejčastěji dřevěné bednění v místech prostupů hlavně ležaté kanalizace. Tu je nutné uložit tak, aby při případné poruše kanalizace nedošlo k podmáčení základů. Prostupy sítí nachystat ve smyslu a přesně podle projektové dokumentace. Před betonáží je třeba provést zkoušku těsnosti rozvodů, kde se těsnost a nepropustnost položeného potrubí ověřuje zkouškou vodotěsnosti naplněním vodou (po dobu 3 hodin). Následně může dojít k samotné betonáži základů. Při betonáži je třeba dát si pozor na vnější hranu základu vzhledem k zateplení stavby a vrchní hranu základu vzhledem k uložení zdiva, tak aby nedocházelo k nežádoucím odskokům.

Zajištění základů

Podcenění problémem, který se loni razantně projevil, bylo odvedení dešťové vody z pozemku. Přičemž dešťová voda představuje co se týká stability základů jedno z největších rizik. Řešení odvádění dešťové vody z pozemku má více možnosti:

• odvedení dešťové vody do vsakovací šachty
• akumulaci dešťové vody do sběrné nádrže
• odvedení dešťové vody do dešťové kanalizace / je k dispozici jen ve vybraných lokalitách /
• vyvedení dešťových svodů ze střechy na pozemek

Řešení dešťové vody vsakováním není vždy možné, závisí na savosti zeminy a velikosti pozemku, protože momentálně je spíše trendem prodávat menší pozemky není toto řešení mnohdy možné. Rizikem tohoto řešení je umístění vsakovací šachty, pokud je blízko domu, může dojít k podmáčení základů a k "sedání " stavby. Akumulaci dešťové vody do sběrné nádrže je vhodným způsobem pokud zachycenou vodu budete využívat na zalévání zahrady a pod. Nejméně problémovým řešením je odvedení dešťové vody do obecní / městské / dešťové kanalizace, problémem však je že není všude vybudovaná a je nutné platit za odvedené množství. Realita je však taková, že do minulého roku hodně stavitelů potřebu odvedení dešťové vody z pozemku ignorovalo, ačkoli zákon to přikazuje, výsledkem byly podmáčené základy, sesuvy a pod. / Samozřejmě to bylo způsobeno i jinými faktory /.

Spodní základová deska - podkladní beton

Podkladní beton spojující základové pásy je horizontální konstrukcí, zhotovenou z betonu a výztuže / kari sítě /. Betonovou desku, která spojuje základové pásy zpravidla podsypávame štěrkem. Plochu mezi základy vysypeme štěrkem, štěrkopískem a pod., Je možné ho zhutnit, podle projektové dokumentace. Standardní tloušťka štěrkového podsypu je cca. 20cm. Ještě před betonáží uložíme rozvody ležaté kanalizace, vodovodu a ostatních sítí, dle projektové dokumentace. Důležité je přesně dodržet předepsané sklony ležatých rozvodů a prověřit je nivelačním přístrojem. Ležaté rozvody zasypeme pískem a štěrkem. Teprve nyní je možné přistoupit k samotné betonáži podkladního betonu. Tloušťka betonu je individuální, závisí na samotné konstrukce domu cca. 15 - 20 cm. Pro podkladní beton se nejčastěji používá třída betonu C16/20 "B20"  a pro základové pásy z prostého betonu třída betonu C12/15 "B15". Na celou plochu desky položíme kari sítě a zalijeme vrstvou betonu. Nalitý beton zhutňujeme a nakonec horní vrstvu uhladíme. Standardně se takový beton vždy kropí, avšak s rostoucí kvalitou a variabilitou materiálů dochází k tomu, že kropit musíme jen za extrémního tepla a přitom můžeme betonovat i v zimě, při teplotách maximálně do - 5 °C. Do betonu lze přidat takzvané změkčovadla, které urychlují jeho tuhnutí a právě to v zimě potřebujeme. Pozor ale na kvalitu výsledné betonáže. Povrch by měl být rovný a hladký především kvůli bezproblémovému provedení vodorovné hydroizolace. Pokud by povrch nebyl dostatečně rovný hydroizolace by mohla zle přilnout k povrchu a mohlo by dojít k jejímu mechanickému poškození a pronikání nežádoucí vlhkosti do objektu.

Hydroizolace spodní stavby

Nadměrná vlhkost konstrukcí je častým problémem nezřídka i u novostaveb. A to hlavně v případech, kde byla špatně navržena izolace spodní stavby. Postavení dobré stavby závisí na vybudování dobrých základů. Pouze správně navržená a zrealizovaná spodní stavba bude dlouhodobě chránit objekt před nepříznivými účinky vody. Zárukou nepropustnosti stavby je důkladně vybudována hydroizolace, která zabrání trvalému poškození a znehodnocení budovy. Izolování spodní stavby proti vodě je prvním krokem k výstavbě kvalitního objektu. Avšak pokud izolace spodní stavby nebyla použita nebo pořízená správně dochází k pronikání vody do stavby a následnému vlhnutí.
Vlhnutí se většinou projevuje ve spodní části stavby, která je v přímém kontaktu s terénem nebo blízko terénu (např. základy, suterény, přízemí, opěrné stěny). Nasáklá voda ve zdivu může způsobit snížení jeho pevnosti promrzáním, snížením tepelného odporu a obvykle i estetické kvality stěn (např. skvrnami na povrchu stěn).

Rozdělení hydroizolací spodní stavby:

• izolace proti zemní vlhkosti
• izolace proti gravitační (stékající) vodě
• izolace proti tlakové vodě
• izolace proti agresivní vodě

Systémy ochrany před pronikáním vody do spodní stavby:

Membránové těsnění - těsnění z polymerových fólií svařených do komplexní membrány nacházející se na vnějším povrchu stavební konstrukce.

• Výhody: odolnost membrány vůči velkým posunem stavební konstrukce během její životnosti.

• Nevýhody: vysoká cena a vysoká náročnost na kvalitu provedení.

Vodotěsný beton - těsnění zabezpečuje vodotěsný beton. Dilatační spáry musí být opatřeny těsnícím profilem z flexibilního polymeru.

• Výhody: jednokrokový systém zajišťující požadovanou hydroizolační vlastnost v okamžiku vytvoření nosné konstrukce.

• Nevýhody: vysoká cena a vysoká náročnost na kvalitu provedení.

Vodotěsná stěrka - vodotěsnost zabezpečuje z vnitřní strany konstrukce vodotěsná malta aplikována ve stanovené tloušťce. Dilatační spáry musí být vybaveny elastickým vodotěsným systémem. Stěrka je nenasákavá a ve velkém rozsahu propouští vodní páry. Tuto technologii můžeme ve více případech použít i samostatně, avšak většinou představuje vhodný doplněk k jiné technologii sanace zavlhlého zdiva. Účinnost a spolehlivost sanačních omítkových systémů bývá velmi vysoká.

• Výhody: V případě poruch finančně nenáročná oprava.

• Nevýhody: životnost je závislá na složení stěrky

Krystalická izolace - na hydroizolaci konstrukcí, zejména betonových, ale i zděných, se používají i těsnící (tzv. krystalické) nátěry, které mohou být povrchové nebo hloubkové. Vytvářejí formaci krystalů nerozpustných pro vodu s těsnícím účinkem. Chemická reakce vytvářející krystaly proniká do značné hloubky betonové konstrukce a závisí více na přítomnosti vody v konstrukci a teploty konstrukce než od přilnavosti k povrchu. Hydroizolační nátěry zpravidla propouštějí páru.

• Výhody: jednoduchá a nenáročná aplikace.

• Nevýhody: účinek se dostavuje se značným zpožděním po aplikaci.