Spotřeba tepla na vytápění budov představuje významnou položku v celkové spotřebě energie naší společnosti. Obecně je přijímán názor, že potenciál úspor na vytápění budov je asi 60 %. Do toho jsou však započteny i budovy, které již byly energeticky vědomě (často velmi špatně) zrekonstruovány a také budovy, které jsou z principu své stavební koncepce smysluplně nezateplitelné. O to větší tlak musí být vyvíjen na plné vyčerpání potenciálu úspor při energeticky vědomé rekonstrukci jednoduchých bytových domů (hlavně panelových domů) a při stavbě nových domů. Pokud totiž potenciál úspor při energeticky vědomé rekonstrukci či stavbě využiji jen částečně např. použitím slabých tepelných izolací či špatných oken, část potenciálu úspor umrtvím, protože zopakovat energeticky vědomou rekonstrukci se nevyplatí. Ekonomicky rentabilní potenciál úspor lze tedy považovat za jisté bohatství naší společnosti, kterým je neradno mrhat.

O pasivních domech se stále více hovoří a velmi opatrně přibývá i jejich realizací. Hned od počátku, kdy jsem se s konceptem pasivního domu seznámil, jsem jej považoval jako produkt správně provedené ekonomické optimalizace. Ne nadarmo se o pasivním domu říká, že je to nejlepší forma penzijního připojištění. A tak se obratem nabízí otázka. Ročně provádíme tisíce energetických auditů budov a neznám případ, že by výsledkem doporučení auditu byl dům v pasivním standardu. Připouštím jen, že dům v pasivním standardu byl auditem vyhodnocen, ale na popud zadavatele auditu, nikoliv z iniciativy auditora. Co tedy na energetickém auditu nefunguje?

Předně se podívejme do novelizované vyhlášky č. 213/2001 Sb., kterou se vydávají podrobnosti náležitostí energetického auditu. Zde se v paragrafech 6-8 dočteme, že je třeba navrhnout alespoň dvě varianty řešení oproti původnímu stavu a vyhodnotit je vzhledem k ekonomice i životnímu prostředí. V § 9 se pak dozvíme, že kritéria hodnocení jsou dány smluvně, neexistují pro ně tedy závazné předpisy. Uvážíme-li, že energetický audit je v drtivé většině případů chápán jako jedna z nutných formalit např. pro udělení podpory či stavebního povolení veřejné budovy, vzniká automaticky tlak udělat energetický audit co nejjednodušším způsobem tak, aby pouze odborně zdokladoval splnění požadavků zadání. Nejde tedy vůbec o nějakou optimalizaci. Ještě se někdo diví, proč energetický audit funguje tak, jak funguje?

Jistě nemá smysl institut energetického auditu rušit a energetické auditory posílat na úřad práce. Spíše je třeba zapřemýšlet, jak změnit závazná pravidla energetického auditu.

Prvně je třeba zvážit, podle jakých kritérií by měly být vyhodnocovány jednotlivé zkoumané varianty. Obvykle se k vyhodnocení užívá tří kritérií: 1) peníze, 2) peníze, 3) peníze. Pro zohlednění ekologie je třeba doufat, že brzy nastane doba, kdy externality budou důsledně zpoplatněny a tudíž ekologie bude automaticky započtena v jednom z výše uvedených kritérií. Často se používá pro vyhodnocení variant kritérium minima prosté návratnosti investice. To může být reálně mezi 5 a 15 lety. Životnost mnohých stavebních realizací je však často i přes 50 let a pak bývá kritérium minima prosté návratnosti velmi zavádějící, protože při takové životnosti je maximum výnosu investice při podstatně lepších parametrech zateplení než odpovídá minimu prosté návratnosti. Měli bychom se tedy poohlédnout po vhodnějším kritériu.

Předně je vhodné, abychom mohli peníze vynaložené při investici sčítat s penězi na provozní náklady. Musíme tedy ty druhé diskontovat. Pak však narazíme na vážný problém neznámého nárůstu cen energií do poměrně daleké budoucnosti. Pokud bychom avšak předpokládali, že diskont se bude zhruba kompenzovat s nárůstem cen energií a vzali jakousi spodní hranici životnosti 30 let, pak se jeví za rozumné brát za optimalizační kritérium minimum investičních + provozních nákladů za 30 let při současných cenách. To by, dle mého, mělo být závazné kritérium pro všechna pasivní opatření (opatření spojená s tepelnou ochranou a s dlouhou životností) při energeticky vědomé rekonstrukci či stavbě domů. Pro zařízení s nižší předpokládanou životností bychom brali kritérium minimum investičních + provozních nákladů za dobu předpokládaní životnosti zařízaní při současných cenách.

Druhým problémem metodiky energetického auditu jsou velmi chabé požadavky na variantnost řešení. Běžně se energetický audit provádí způsobem, že se vytvoří varianta právě odpovídající dolní hranici požadavku a k ní se napočítá varianta ještě o něco horší. Tak lehce získáme audit na investičně nejlevnější řešení, to je však na hony vzdálené optimálnímu řešení z hlediska ekonomie i ekologie. Abychom nedopustili takový paskvil, a přinutili auditora najít řešení blízké optimu, je třeba vyhodnotit mnohem více variant než jsou dvě. Představme si, že hledáme optimum např. v rámci tří parametrů: tloušťky tepelné izolace fasády, tloušťky tepelné izolace střechy a oken. Zvolme např. 5 různých tlouštěk tepelné izolace fasády, 4 různé tloušťky tepelné izolace střechy a 3 různé druhy oken. Pak máme 60 možností realizace, z nichž můžeme vybrat tu nejlepší. Ovšem pozor, odpovídá-li optimální varianta krajní hodnotě některého z parametrů (například odpovídá nejvyšší zvolené tloušťce izolace fasády), pak je třeba spočítat ještě další varianty odpovídající dalším hodnotám parametrů, až dosáhneme toho, že optimum neleží v žádném hraničním bodě vyšetřované oblasti. Zdánlivě je to hodně práce, ale jistě není problém, vymyslet na výpočty mnoha variant šikovný program. Pro vyšetření zmíněných 60 variant je třeba zadat pouze 5 dvojic (tepelný odpor, cena za 1m²) pro fasádu, 4 dvojice (tepelný odpor, cena za 1m²) pro střechu a 3 dvojice (tepelný odpor, cena za 1m²) pro okna. Zbytek udělá počítač.

Je toho zjevně málo a není to nic složitého, co je třeba změnit na metodice energetického auditu, aby začal fungovat, jak má, tedy aby poskytoval optimální řešení z hlediska investičních a provozních nákladů. Je docela možné, že nám pak začnou vznikat pasivní domy jako na běžícím pásu a budeme moci říkat, že je to díky energetickým auditorům, kteří dobře odvádějí svou práci. A na pasivní domy, ať už nově postavené nebo vzniklé energeticky vědomou rekonstrukcí třeba panelových domů, začneme hledět jako na něco samozřejmého.

Moc bych ocenil, kdyby se mi ozval energetický auditor, se kterým bychom mohli můj návrh vyzkoušet a vyhodnotit význam navrhovaných změn.

Jiří Svoboda