KÁMEN JE STAVEBNÍ PŘÍRODNÍ MATERIÁL, JEHOŽ VLASTNOSTI, A TEDY I VZHLED, JSOU PŘEDURČENY GEOLOGICKÝMI PROCESY PROBÍHAJÍCÍMI V ZEMSKÉ KŮŘE V DOBĚ JEHO VZNIKU I V GEOLOGICKÝCH OBDOBÍCH NÁSLEDUJÍCÍCH. TÍMTO ČLÁNKEM CHCEME PODPOŘIT VNÍMÁNÍ DEKORAČNÍHO PŘÍRODNÍHO KAMENE JAKO ZDROJE NEOPAKOVATELNÉ KRÁSY PŘEDEVŠÍM PRO POVRCHY STAVEBNÍCH DĚL. 

Horniny, včetně těch, které se po vytěžení stanou dekoračním kamenem, se podle svého vzniku rozdělují na vyvřelé (magmatity), usazené (sedimenty) a přeměněné (metamorfity). Vyvřelé horniny vznikly vykrystalováním nebo ztuhnutím magmatu v hlubinách zemské kůry nebo magmatu proniklého do prasklin zemské kůry, popřípadě vylitého na povrch zemské kůry. Usazené horniny vznikly transportem, uložením, popřípadě zpevněním produktů zvětrávání starších hornin. Přeměněné horniny vznikly působením tlaků a vysokých teplot na starší horniny.

V těchto základních skupinách mají horniny mnoho společných znaků, zároveň však i mnoho odlišností, na jejichž základě se provádí mnohem podrobnější třídění. Vzorkovnice přírodních kamenů je opravdu pestrá.

U všech hornin má na vzhled vliv mineralogické složení, u krystalických hornin potom absolutní velikost jednotlivých krystalů (zrn) i poměr velikosti zrn jednotlivých minerálů vůči zrnům ostatních minerálů. Barva krystalických hornin je dána barvou nejpočetnějších nebo největších zrn minerálů /foto 01/. Čím je menší zrnitost, tím více se projeví v barvě tmavé minerály  /foto 02-04/.

U některých ložisek kamenů se na výsledné barvě podílejí roztoky druhotně proniklé do horniny /foto 05-06/. Vnímání vzhledu horniny, zvláště pak barvy, výrazně ovlivňuje povrchová úprava kamene. Hrubé povrchové úpravy (broušení, pemrlování, pískování apod.) zastírají vzhled jakýmsi bělošedým závojem vrypů na povrchu zrn. Leštěním se vzhled, a tedy i barva, zvýrazňuje. Zvýraznění lze podpořit i použitím speciálních nátěrů povrchu.

Velmi zajímavý vzhled mají hlubinné vyvřeliny s tzv. porfyrickou strukturou /foto 07/. V takových horninách jeden z minerálů vykrystaloval dříve než ostatní, jeho krystaly jsou obvykle pravidelně vyvinuté a mnohem větší než krystaly později krystalizujících minerálů.

I velmi homogenní horniny s pravidelně uspořádanými zrny mohou občas obsahovat odlišnosti od základní struktury a textury. V hlubinných vyvřelinách lze nalézt shluky tmavých minerálů a shluky světlých minerálů. Záleží na barvě horniny, které shluky se více projeví ve vzhledu. Mohou se vyskytnout větší vyrostlice některého z minerálů tvořících horninu buď samostatné nebo sdružené ve shlucích nebo uspořádané do linií, liniové zóny s usměrněnými zrny minerálů, popřípadě ohraničené oblasti s odlišnou zrnitostí /foto 10/. Z některých ložisek jsou známy tmavé skvrny se zcela odlišným složením i strukturou. Jsou to překrystalizované úlomky starších hornin stržených

magmatem /foto 09/. Svědčí o bouřlivých geologických procesech odehrávajících se na zemi před miliony let. Odlišnosti od základní struktury a textury kamene u velkých desek jistě zvýšíatraktivitu vzhledu, u malých desek je možné, že budou muset být vyloučeny, aby se lépe dosáhlo záměrů architekta.

Neopakovatelným jevem ve vzhledu krystalických hornin  jsou odlesky na tzv. stěpných

trhlinách krystalů průsvitných minerálů /foto 12, 13/. Odlesky vycházejí z hmoty kamene, což je jev uměle v podstatě nenapodobitelný. Odlesky mohou být i barevné nebo dokonce proměnlivé podle krystalové struktury /foto 11/. Štěpné trhliny krystalů jsou rovnoběžné, síla a množství odlesků závisí na úhlu, pod kterým je krystal rozříznut. Protože krystaly jednotlivých minerálů jsou v hornině obvykle různě natočené, mění se odlesky v závislosti na úhlech dopadu světla a pohledu / foto 08/. To ještě zvyšuje atraktivitu kamenů se štěpnými průsvitnými minerály.

Některé krystalické vápence (aragonit, mramor), mohou být průsvitné /foto 15-16/. Umožňují tak realizovat speciální záměry architektů s prosvětlenými obklady. Některé minerály v hornině mohou být odlišně leštitelné, v odlesku leštěného povrchu kamene se zrna těchto minerálů projeví světlejšími nebo tmavšími plochami /foto 14/. Zvláště u hrubozrnných hlubinných vyvřelin nebo rul se na leštěné ploše mohou projevit také jakési spáry mezi jednotlivými zrny /foto 17/. U kamenů, které mají tyto spáry zvlášť výrazné, je třeba se soustředit na ochranu proti znečištění.

U přeměněných hornin se na zajímavém vzhledu může podílet také uspořádání zrn jednotlivých minerálů podle tzv. ploch břidličnatosti (při správném úhlu řezu vznikne kamenná deska s pruhy tvořenými různými minerály /foto 18/, popřípadě zvrásnění těchto ploch břidličnatosti. U přeměněných hornin se navíc často vyskytuje orientace zrn stejným směrem, to může vést k různému vzhledu horniny v závislosti na směru řezu. V některých případech se pak jedna hornina z téhož ložiska prodává jako dva různé kameny /foto 19, 20/. Zvlášť u přeměněných hornin

může být vzhled doplněn výskytem zajímavých minerálů, vzniklých druhotně vlivem vysokých tlaků a teplot. Často se vyskytuje granát /foto 21/.

Samostatně je třeba hovořit o vápencích. Vznikly zpevněním karbonátové sraženiny, produktu intenzívního chemického zvětrávání starších hornin, usazené na dně moří nebo jezer. Sraženina se ukládala s množstvím příměsí, které mají vliv na barvu i mechanické vlastnosti vápence. říměsi jsou v karbonátové sraženině rozptýleny nerovnoměrně, to vytváří zajímavé proměnlivé obrazce na rozříznutých a vybroušených nebo vyleštěných plochách. Pokud vápenec vznikal v mořích nebo jezerech s hojným životem, spolu s karbonátovou sraženinou padaly ke dnu také schránky mlžů, plžů nebo hlavonožců, popřípadě sediment pohltil celý korálový útes. Fosílie, někdy mírně zdeformované tlakem vrstev horniny, jsou jednou z nejatraktivnějších vzhledových charakteristik /foto 22-24/.

Zvláště u vápenců je často vzhled dán nikoliv základní hmotou, ale sítí žilek a prasklinek (popř. žil). Jsou to prasklinky, které v průběhu geologického vývoje vznikly v důsledku bouřlivých geologických procesů v horninovém masívu a byly více či méně vyhojeny vykrystalizováním roztoků, které do nich pronikly. U mnohých vápenců lze nalézt více systémů žilek a prasklinek pocházejících z různých geologických období. V případě vápenců jsou žilky obvykle vyhojeny kalcitem nebo aragonitem. Zcela vyhojené žilky ve vápenci nemají vliv na mechanické vlastnosti. V některých vápencích lze nalézt i jen částečně vyhojené nebo vůbec nezhojené prasklinky. Ty pak mohou mít vliv na pevnost kamenných desek a na leštitelnost ve svém okolí /foto 25, 26/. Přesto není třeba kámen s takovými trhlinkami odmítat, pokud se podílejí na jeho zajímavém vzhledu a při užití se uplatní jen estetická hlediska. Ve vápencích je také třeba počítat s dutinami. Ty obvykle bývají vyplněny krystaly kalcitu nebo aragonitu /foto 27/.

Vzhledové charakteristiky mohou ovlivnit technické vlastnosti kamene (především pevnost a leštitelnost). Bez nich by však vzhled některých kamenů ztratil na zajímavosti a atraktivitě. Investor bude vždy stát před obtížným úkolem najít správný vztah mezi technickou dokonalostí a krásou. V některých případech, zvláště u podlah nebo namáhaných obkladů ve veřejných prostorách a v podstatě u všech kamenných konstrukcí umístěných v exteriérech nezbude, než kámen s takovými vzhledovými charakteristikami odmítnout. U interiérových obkladů se ale zcela určitě uplatní kameny, které jsou svým vzhledem zajímavé a atraktivní byť za cenu snížení pevnosti. Vždyť v mnoha případech rozříznutím a vyleštěním kamene otvíráme kroniku bouřlivého vývoje zemské kůry /foto 28, 29/.

<Luboš Káně>

Technický ředitel DEK a.s.

Foto:

Luboš Káně

Katalog a archiv DEK a.s.

Zdroj: DEKTIME 03-2007, Časopis společnosti DEKTRADE pro projektanty a architekty