Proč nemohou být architekti zautomatizovaní?

Lidé mnoha profesí přihlížejí tomu, jak je jejich práce nahrazovaná stroji. Je architektura v ohrožení?

V mnoha službách založených na průmyslu jsou často pracovníci nahrazováni stroji a algoritmy. Místo účetních využíváme ke správě osobních financí odpovídající software, agenty cestovních kanceláří nahradily webové stránky a taxikáři musí bojovat s auty, která nepotřebují řidiče. V nedávném rozhovoru s NPR předpověděl Andrew McAfee, ředitel iniciativy digitální ekonomiky na MIT, následující: „Za dvacet nebo čtyřicet let nebudeme už v pracovním procesu za účelem vytvoření silné ekonomiky potřebovat tolik lidí.“

Jestliže tedy počítač dokáže spravovat naše daně, řídit auta, rezervovat naši dovolenou, dokáže pak také navrhovat naše domovy?

Tato otázka není nikterak nová. Už v roce 1960, kdy byly počítače poprvé aplikovány na poli architektury, začalo mnoho výzkumných pracovníků vymýšlet způsoby, jak projektování staveb automatizovat. Jejich práce se soustředila na optimalizaci podlahových plánů a zkrácení vzdálenosti, tedy doby, která uběhla, než si lidé předali všechny důležité dokumenty z ruky do ruky.  Knihy, jako například ta s názvem The Automated Architect od Nigela Crosse (Methuen 1977), poté detailně popisují, jak se počítače skvěle hodily k nudným výpočtům sloužícím k vyčíslení doby potřebné k přechodu mezi jednotlivými místnostmi. Pracovníci možná předpokládali, počítače mohly ale půdorysy založené na dalších faktorech případně dále optimalizovat.

Tento výzkum by však do značné míry poukázal na selhání. Přestože počítače mohly optimalizovat plány a půdorysy založené na pěších vzdálenostech, ukázalo se – ne však k překvapení architekta – že mají tyto vzdálenosti jen malý podíl na úspěchu jednotlivých budov. Přes víru výzkumných pracovníků v kvantitativní stavební vědu, kvantifikace architektonických aspektů, jakými je například konstruovatelnost, byla téměř nemožná, stejně jako například zahrnutí kvalitativní charakteristiky -  kontextu, estetiky a prostorových zkušeností.

Otázka dosažitelnosti byla nakonec vyřešena ne přes architekturu, ale prostřednictvím vynálezu e-mailu a mobilních technologií. Myšlenka automatizace architektury však žije dál. Vzestup dat a počítačových technologií obnovil představu, že počítače mohou řešit i složitý designový úkol.

Autodesk a Google jsou dvě z několika technologických společností, které sledují potenciál automatizovaného designu. V loňském roce, během klíčové prezentace na Autodesk University, řekl technologický ředitel společnosti Autodesk, Jeff Kowalski, že jeho firma „vyvíjí CAD systém, který se učí stejným způsobem jako my, odkazem na učebnice mechanického inženýrství, stavební předpisy, a katalogy dílů. Dokonce se učí i tím, že pozoruje příklady z reálného světa.“ Po svém devítiletém působení jako CTO se navíc vyjádřil: „Tento systém je tou největší, nejzásadnější změnou, kterou jsem kdy v našem oboru viděl.“

Plně si vědom, že mluví do místnosti plné architektů, Kowalski dodal, že systém jeho společnosti by měl vytvářet jen "východiska" a spíše než konkurentem designérů by měl být jejich společníkem. Alespoň v tuhle chvíli. (Autodesk zveřejnil žádné nástroje, o kterých Kowalski diskutoval, ale projekt Dreamcatcher se zatím zdá být na začátku svého vývoje.)

V roce 2011, započal Google podobně ambiciózní projekt. Vyvíjel ho v tajné laboratoři Google X, která má na svědomí také výrobu Google Glass a Google self-driving-car projekt. Projekt Genie má však snížit náklady na výstavbu o 30 až 50 procent, a zkrátit stavební plány o 30 až 60 procent. Během jednoho roku byl však projekt pod společností Google zastaven a nyní vystupuje pod značkou Flux. Flux k dnešnímu dni veřejně odhalil dva nástroje: internetové stránky, kde si vývojáři mohou vybrat pozemek a vidět všechny územní zákony, které ho upravují (současným místem testování je Austin v Texasu); a modelovací rozhraní, kde se všechny parametrické objekty automaticky přizpůsobí nadefinovanému pozemku. Spojením obojího si tak umíme představit nástroj, pomocí kterého by developer mohl ve Fuxu navrhnout budovu do jakéhokoliv prostředí.

Platí tedy, že by se architekti měli obávat? Ne v dohledné době.

I přes ekonomickou krizi vzrostl počet zaměstnaných architektů za posledních 15 let o 25 procent. (To však neznamená, že by počítače neovlivňovaly trh práce. Například architektoničtí projektanti nemají v tomto časovém horizontu žádný nárůst počtu zaměstnaných, zjevně i v důsledku počítačových technologií).

Na začátku tisíciletí bylo v USA o 20.000 více projektantů než architektů. Od té doby se toto číslo pomalu snižuje, což naznačuje odstranění těchto pracovních míst z ekonomických důvodů, případně vlivem rozvoje technologií.

Jak historie ukázala, profesi architektů je obtížné automatizovat.  Výzkumníci Carla Frey a Michael Osborne z univerzity v Oxfordu odhadují, že architekti jsou jednou z nejméně pravděpodobných profesí, která by měla být v příštích dvaceti letech zautomatizovaná. Architektům v tomto dávají 1,8 procentní šanci, že bude jejich profese automatizovaná, ve srovnání s 93,5 procentní šancí účetních a 89,4 procentní šancí taxikářů. Říkají, že architekti musí být schopní vyjednávat a inovovat, což jsou dvě dovednosti, se kterými počítač do jisté míry zápasí.  Zatímco produkty od společnosti Autodesk a Flux slibují úzký pohled na architekturu, neřeší tyto složitější, více lidské, dovednosti.

Neschopnost automatizovat architekturu zdokonaluje v mnoha ohledech rozdíl mezi lidmi a stroji. Ano, počítače mohou kvantifikovat vzdálenosti a sbírat územní předpisy, ale je – alespoň pro tuto chvíli- nemožné, aby přemýšlely, řídily multidisciplinární týmy a dělaly mnoho dalších každodenních úkolů. Architekti jsou důležití, a to navzdory skutečnosti, že počítače jsou schopné převzít řadu jejich povinností. Jádro kompetence architekta totiž definuje ne to, kým architekt je, ale to, co za něj nemůže udělat počítač.