Mírové náměstí v Ústí nad Labem zdobí moderní „městský palác“. Jedná se o polyfunkční objekt, který je situován v atraktivní lokalitě, přímo v centru města Ústí nad Labem, v severní části Mírového náměstí u dopravního terminálu (většina zastávek MHD, nedaleké hlavní nádraží ČD). Jedná se o místo s velkou kumulací obyvatelstva města.

V těsné blízkosti se nachází Česká spořitelna a sídla orgánů státní správy (krajský úřad, magistrát města, centrální obvodní úřad a další).

Objekt obsahuje 4 podzemní podlaží: první podzemní podlaží s technickým zázemím, zásobováním a parkováním návštěvníků, druhé podzemní podlaží s parkováním návštěvníků, třetí a čtvrté podzemní podlaží s parkováním uživatelů paláce i sousedních objektů.

Dále obsahuje 5 nadzemních podlaží: přízemí s restauracemi, kavárnami a rychlým občerstvením, první nadzemní podlaží s obchodními galeriemi (oděvy, obuv, butiky, módní doplňky, bytové doplňky, knihkupectví, sport, dárkové zboží, kavárna), druhé a třetí nadzemní podlaží s pronajímatelnými administrativními plochami, byty a služby (zastoupení významných firem, advokátní kanceláře, soukromé ordinace, kosmetický salón, relaxační centrum, klub, interiérová studia, krátkodobé bydlení), čtvrté nadzemní podlaží s flexibilně upravitelnými byty (manažerské byty, menší rodinné byty, apartmenty) a páté nadzemní podlaží (pouze jihovýchodní objekt) s předpokládanou vyhlídkovou restaurací a hodinami.

Vítězným architektonickým návrhem se stala práce architektonické kanceláře Jana Jehlíka, který spolupracoval s architekty Thomasem Müllerem a Ivanem Reimannem.

Vnitřní atrium paláce a perforace parteru pasážemi odpovídá měřítku srovnatelných městských vnitro-prostorů a logice a hierarchii i vedení cest v městském centru. Tyto cesty zároveň definují členění objektu na objemy jednotlivých "domů", které se vztahují měřítkem ke svým protějškům. Hustota cest výrazně přispěje k obohacení a oživení městského centra a zvýší frekvenci návštěvníků komerčních ploch paláce. Architektonická koncepce se vyrovnává jak s komorním měřítkem tradiční zástavby na Mírovém náměstí, tak s velkými objemy podél Dlouhé ulice. Touto dvojznačností je při minimu prostředků dosaženo individuálního projevu domu jako celku, ale také individuálních projevů jednotlivých uličních front.

Organizace dispozic odpovídá architektonické a urbanistické koncepci a členění domu. Rozmístění jednotlivých funkčních celků a jejich velikost odráží měřítko tradičních městských domů a jejich vertikální hierarchii (parter, piano nobile, kancelářské plochy, bydlení) i moderních staveb (skladba objemů do velkorysého celku). Poloha funkčních celků vůči městu reflektuje provozní a ekonomické závislosti (malé obchody a banka do náměstí, kino do rušné pěší ulice, velkoplošné obchody do ulice odvrácené od náměstí s možností příjezdu automobilů, restaurace s vyhlídkou do náměstí i na panorama města, souvislé plochy s kanceláří s možností dělení na menší jednotky, byty v exkluzivní poloze nad hladinou okolní zástavby). Všechny komerční plochy jsou propojeny atriem.

Objekt je charakterizovaný současně jako moderní struktura i jako tradiční palác. Jde o budovu s prostorem pro jednotlivé nájemce s jejich individualitou, také ale o stavbu, který svým pevným řádem a tvarem umožní znovu založit prostor historického náměstí. Na tomto místě je zapotřebí architektura bez ambice dalšího výrazně individualistického projevu, který by se uplatňoval na úkor celku. Fasády jsou proto koncipovány jako klidná harmonická architektura s jemným článkováním a přesným členěním, architektura odrážející svojí náplň - jde o moderní polyfunkční dům. Pravidelný sled velkých oken podporuje průhlednost a průsvitnost jako prvek s pozitivním nábojem potřebným pro toto město. Jednotlivé objemy jsou propojeny okenními a parapetními pásy a jednotným architektonickým jazykem. Hierarchické rastrování fasády je v další vrstvě obohaceno detaily oken, vstupy i "náhodnými" prvky časově omezeného individuálního využití (stínící prvky, reklama apod.).

Členění objemu paláce vychází důsledně z urbanistické struktury a z logiky funkční skladby - dům se chová jako srostlice objemů. Architektonická tvářnost současně ale také respektuje měřítko a charakter domu jako paláce - dům se chová i jako celistvý solitér. Tímto způsobem je při minimu prostředků dosaženo individuálního projevu domu jako celku, také ale individuálních projevů jednotlivých pohledů. Hierarchie hmot reaguje na diagonálu "pohybu města k řece" (věž na jihovýchodním nároží, zdůrazněné severozápadní nároží), současně silná orientace hlavní fronty do náměstí respektuje klasický osový palácový koncept. Spáry a pasáže objem orientují, vertikální členění převažuje na straně do náměstí, horizontální členění převažuje na straně do Dlouhé ulice.

Autor: Aleš Veselý