Nejdůležitější vlastností hydroizolačních materiálů (hydroizolací) je jejich vodotěsnost. Hydroizolace jsou izolační materiály určené na ochranu stavebních děl proti všem druhům vody. Používají se na izolace spodních částí pozemních staveb, inženýrských a dopravních staveb, izolace vlhkých až mokrých prostorů, ale především na střešní konstrukce. Řešení střech z hlediska hydroizolační techniky v přímé návaznosti na problémy tepelné techniky velkou měrou ovlivňuje životnost a spolehlivost střešního pláště a tím i celé stavby.
Historie povlakových hydroizolací sahá až do období Babylonské říše, starověkého Řecka a Říma (3400 až 200 let př.nl). Jedním z prvních hydroizolačních materiálů byla pemza ze dna Rudého moře. Je známé použití včelího vosku a později i přírodních asfaltů. V té době se nejčastěji hydroizolační vrstva na střechách zhotovovány z jílu s přísadami a výztuží z proutí. Větší zlom v této oblasti nastal až roku 1680, kdy byl objeven uhelný deht, přičemž až od roku 1828 se mezi nátěry dehtu vkládají papírové lepenky.
V 20. letech minulého století se ve větším rozsahu deht nahrazuje oxidovaným asfaltem, přičemž se na hydroizolace používaly současně oba materiály (výroba dehtu u nás byla definitivně ukončena až roku 1969). První těžké asfaltové pásy se ve stavebnictví používají začátkem 50. let. V tomto období se kromě výrobků na bázi asfaltů začaly vyrábět první hydroizolační fólie z umělých hmot (první fólie na bázi PVC byla vyrobena v Německu roku 1951). Přestože historie fólií má jen několik desítek let, přibližně 1/4 střech v Evropě je pokryta fóliovými hydroizolačními vrstvami.

Provedené průzkumy staveb se zaměřením na poruchy stavebních konstrukcí v zahraničí i u nás poukazují na vyšší procento poruch plochých střech. V současnosti je kolem 80% obytných a občanských staveb s plochými střechami, které jsou v predhavaríjnom nebo již v havarijním stavu následkem chyb a nedostatků hydroizolační a tepelněizolační vrstvy často krátce po předání stavby do užívání. Neschopnost střechy plnit své funkce vyplývá z použití nevhodného druhu materiálu, následkem nekvalitního zhotovení, z nedostatečné údržby a často uplynutím životnosti zabudovaných materiálů.

Sanace ploché střechy se v minulosti velmi často realizovala bez náležitého průzkumu, vyhodnocení skutečného technického stavu, hydroizolační a tepelněizolační schopnosti a odborného návrhu jednoduchým vrstvením nových hydroizolačních pásů bez ohledu na kvalitu a vhodnost použití. Přitom tloušťka hydroizolační vrstvy narůstá, ale "opravená" hydroizolační vrstva neplní svou vodotěsnou funkci.

Materiály pro hydroizolační vrstvu plochých střech
V současné době existuje velké množství materiálů a technologií, které se uplatňují při návrhu a realizaci hydroizolační vrstvy nové střechy i při údržbě a sanaci nespolehlivé staré střechy. Podle toho rozlišujeme:

• monolitické hydroizolační vrstvy (zhotovovány tzv.. nátěrovými technologiemi)
• hydroizolační vrstvy na bázi asfaltových pásů
• fóliové hydroizolační vrstvy

Zdroj :

• Parys A., Fajkoš A., Novotný M.: Hydroizolace. Josef Bordovský, Ostrava-Vitkovice
• Navrhování spolehlivějších a sanace nevyhovujících střech obytných a občanských staveb Doc. Ing. Ján Hirčko